Kateřina Dahmirez

už i z toho se stal "trend". Narazila jsem na lidi, co mají téměř ty samé názory co ty, což o to, ale i píšou jako ty. Stylem, že napíšou větu a na konci daj "OKI", nebo třeba takové to "gsfgsdf". Jsou to drobnosti, ale když se poskládají, vznikne z toho úplně to samý. Jak by ses k tomu vyjádřila?
---------------------------
Wow, ani jsem nevěděla, že někdo fakt píše stejným stylem. Ještě, že nikoho z nich nesleduju. :-D No, hele - já se přiznám, že zrovna "oki" jsem tak trochu pochytila od @necumdopycy (asi až moc čtu její odpovědi lol), takže to nekradou jenom ode mě, ale i od ní. :-D lidi prostě kopírovali, kopírujou a kopírovat budou a mně už je to celkem jedno, je pravda, že tu často potkávám lidi, kteří maj fakt hodně podobný odpovědi těm mým, a opravdu nevěřím, že by někdo měl tak podobnej způsob myšlení a vyjadřování, jako já. Ale jak jsem řekla, je mi to jedno, spíš se cejtim trapně za ty lidi lol. :-D Co se týká psychických poruch, tak tohle hodně lidí pochytilo z tumblru, ale je pravda, že dokud jsem se tu nezmínila o SF, většina lidí ani netušila, že to existuje. A pak se to rozjelo a najednou půlka lidí z asku má sociální fobii. Beru to tak, že někteří z nich možná sf opravdu maj a zjistili to až potom. Jenže většina z nich to má jen jako módní doplněk. Škoda. Kdyby tolik idiotů mělo sf, asi bych se víc snažila vyléčit, abych si užila ty dny, kdy jdou všichni zavření doma.

View more

Na vnitřní straně spodního rtu mám černou tečku, protože jsem před nějakou dobou zkoušela, jak dobře se tam bude dělat kérka.
Nesním jídlo, který pro mě nevypadá hezky. Když vařím, strašně moc se seru s tím, aby to bylo pěkný a když to pokazím, chce se mi až brečet. Jídlo je prostě srdeční záležitost.
Ovoce i zeleninu sním jedině čerstvou. A nesnáším měkký rajčata!!!!
Chci německou dogu, sphynxího kocoura a zrzavýho norskýho lesního/mývalího/sibiřskýho kocoura.
Neumím vycházet s lidma, lépe řečeno, neumím udržovat vztahy s nima. Stačí mi totiž drobnost a člověk se mi začne hnusit, což vede k tomu, že jsem v jeho přítomnosti automaticky podrážděná. Uvedu příklad - jedna osoba se začala lepit k lidem, který dřív nazvala kreténama jen proto, že se s ní nebavili. Tím u mě klesla a to způsobilo, že jsem pak už prostě neměla náladu se s ní srát, takže stačilo malinko, abych vybuchla a všechno šlo do hajzlu. Výhodný je, že mě tyhle věci nijak nerozhážou.
Miluju borůvky.
A ještě víc zmrzlinu, žeru jí i v zimě, když ani necítím prsty, klidně sežeru celou vaničku zmrzliny na posezení, prostě jí miluju.
Jsem noční tvor, blbě se mi v noci spí, protože začnu mnohem víc přemýšlet, mám chuť něco dělat a podobně, zatímco přes den mi to nemyslí, nemám na nic energii, nejsem šikovná, nemám nápady, prostě nefunguju.
Nosím z 90% jenom černou.
Příšerně moc se přeřekávám, aniž bych si ti vůbec uvědomovala, protože zatímco něco říkám, už se mi do mysli cpe další myšlenka. A když mluvím, nikdy nevím, kam se dostanu, protože vždycky akorát přemýšlím nahlas, takže třeba něco řeknu a zakončím to větou "Vůbec nechápu, proč to říkám, je to píčovina".
Mám odstátý uši, i když jsem si je nechala přišít. Jo, a z pravýho mi ještě trčí drát lol.
Všechny svoje tetování jsem si udělala sama.
Směju se věcem, který nejsou vtipný. A přesto jsou - Pravděpodobně budu bezdomovcem nebo se odkrágluju. Lolíčeeeek.
V srpnu mi bude 18 a ze všeho nejvíc se těším na to, až si koupím Lambrusco, plácnu sebou do trávy a celý si to sama vypiju. Ahhh.
Když vidím mrtvý zvíře, přemýšlím, čím ho naberu a kam ho pohřbím. Většinou mi to ale nevyjde a já to pak nemůžu vyhnat z hlavy. Mám ale na zahradě dva hrobečky a nosím na ně kytky.
Nesnáším doteky jiných lidí. Když přijede návštěva, zařvu jen z dálky "čau", aby mi nechtěli dávat pusu. Většina z nich si zvykla. Cejtim se blbě, když jdu s matkou a sestrou za strejdou do nemocnice, obě mu daj pusu a já tam jen stojím jako "heh.. ahoj". Nemyslím to špatně, jen mi to je prostě nepříjemný.
Objímám svoje kočky a kocoury a mňoukám na ně. Občas si se mnou i povídaj.
V noci se bojím v pokoji sama, tak si tam beru kocoura.
Fascinuje mě vlastní krev a smrt.
Moje nejoblíbenější část z dovolený je vždycky odlet a přílet. Když mělo letadlo čtyřhodinový zpoždění, byla jsem za to strašně ráda.
Ale vždycky se příšerně bojím kontrol na letišti, a cejtim se, jako bych měla v prdeli nacpaný drogy a mačetu v příručním zavazadle. Víc se nevejde, oki.

View more

Jenom nesmí brát špatně, když se mu třeba i měsíc neozvu, když budu nepříjemná, nebo mu řeknu, že na něj nemám náladu. Musí respektovat moje názory, i když, pokud by to byl nejlepší kámoš, měl by s nima souhlasit - ne jen přikyvovat a bezmyšlenkovitě říkat "máš pravdu", musí nad tím přemýšlet a sám dojít k tomu, že to je kurva dobrej názor. Ale samozřejmě respektuju odlišný názory, teda pokud to nejsou třeba debility typu "Nemám ho ráda, protože je hnusnej a ona se s ním taky nebaví" nebo tak. Jo, to přemýšlení je důležitý, abychom mohli vést dlouhý rozhovory o všem možném. Nesmí řešit ostatní, pomlouvat, nebo odporně závidět, tím se mi člověk zhnusí. Neměl by mít žádný hranice normálnosti, naopak, měl by bejt kurva divnej a přidávat se k mým psychoúvahám! A ještě jedna hodně důležitá věc - když řeknu ne, tak prostě ne. Žádný přemlouvání, naschvály, debilní vtípky nebo kecy typu "ježiš, vždyť tam bude jenom pár lidí, čeho se bojíš". Musí mě prostě brát takovou, jaká fakt jsem.

View more