Tak já měl na ZŠ kamarády do třetí třídy - pak se mi dva z nich přestěhovali do jiného města a rozdělovali na nás na dvě třídy ...na střední a VŠ jsem se sice bavil s lidmi, ale nebylo to žádné velké přátelství ...jen taková ta tolerance, občas si pomoci s domácím úkolem/prezentací/výpisky a občas teda prohodit pár slov ...

---

Každopádně vidím to na jednom kamarádovi, s kterým se znám z internetu, že dokud studoval, tak měl moře času a mohl jezdit na srazy nebo jen tak na pivo ...jak teď dělá na směny, tak už holt tolik času nemá :)
A vlastně i já dávám radši přednost partnerovi než přátelům ...ne že by pro mě nebyli důležití ale holt, jak píšeš - každý si najde práci, partnera, pak děti, stěhování ...

---

Stejně to holt mám s kolegy z ex-prací ...prostě mají rodiny ...když jsou 8h v práci, tak se pak radši věnují rodině, dětem, domácnosti ...než aby se mnou nějak pravidelně chodili na srazy ...

View more

Nikdy jsem kolem sebe neměl mnoho lidí... Vždy mi stačí jeden člověk, kterému důvěřuju, někdy, když je nouze, tak třeba i někoho, komu moc ještě nedůvěřuju (ale ta i tak vzniká časem, takže je to vlastně logické).
Ale vždy ti lidé pak někam jdou, já též.. A je to taková výměna, kterou prostě nějak ustaneš..

---

Na základce, na prvním stupni jsme měli partu o 4. lidech..
To nám vydrželo asi 3 roky.
Na druhém stupni jeden člověk, se kterým jsem chodíval hrát basket..
Na střední nám tyhle srazy vydržely ještě do druháku, pak začal hrát basket více sportovně a já měl nejaký problémy, které jsem si pak zkoušel řešit, což mu bylo směšný, takže to ustalo..
Ve třeťáku nikdo..
V prváku na nástavbě se se mnou dal do řeči jeden člověk, což bylo fajn, těch témat bylo a asi ještě je mnoho, ale zase.. Oba jsme nástavbu ukončili, že to není ono.. On šel pracovat, já šel změnit obor a vyučit se ještě na další věc... To taky lidi trochu rozdělí..
Teď co jsem rok na čalouníkovi, tak tam... Asi nikdo, kde bych si řekl, že ten člověk mi něco předá...

View more