Postav se na nohy,
Neměj na hlavě parohy.
Jsi silný já to vím,
O tvém návratu já sním.
Chci přítele co mi ruku podá,
Chci někoho kdo odvahu mi dodá.
Tak pojď semnou to zvládnem,
Vzpomínáš? My přece na kolena nespadnem.
A když jo, je tu ten druhý,
Postaví tě i za všechny dluhy.
Už to nezvládá, už neví jak dál,
Cítí jen pouhý žal.
Pomůže jí jen opětovaná láska,
Srdce ji puká a praská.
Chci vrátit ten čas kdy jsme byli spolu,
Vybrala jsem kluka, co mě táhl dolů.
Opustila jsem zlato jen kvůli touze,
Vždyť mi lhal pouze.
Nechápu proč jsem byla tak hloupá,
Nevím co dělat, adrenalin stoupá.
Miluji ho, on teď zase jinou,
Mě zbývá hrát usměvavou a milou.
Je to slabé :O čekala jsem od toho víc :3
Za trochu lásky...
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu- ale v duši věcný maj,
šel vychřicí- však slyšel zpívat kosy,
šel pouští- a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
(Jaroslav Vrchlický)
Pár měsíců už ses neozval,
pochopila jsem že musím jít dál.
Zapomenout to co bylo,
to co v naších srdcích žilo.
Pár nocí už na tě vzpomínám,
plamen v mém srdci nadobro uhasínám.
Uvědomění že nemá smysl dál něco cítit,
já rozhodla jsem se konečně rozumem řídit.
Pár dnů nad tebou přemýšlím,
co asi děláš tajně si domýšlím.
Už nikdy nebudeš vedle mě spát,
jednou si vzpomeň kdo te měl rád.
Jo vodníčka, který mě nutil chodit do vany :o
Už je to pár dní co jsme si dali sbohem,
štěstí na mě čeká někde tam za rohem.
Utekl jsi k jiné a já to nechápu,
co ti u mě chybělo nad tím pořád tápu.
Myslel jsi si že to zvládnu,
dva roky snažení a zase ke dnu spadnu.
Když jsi chtěl jí neměl jsi u mě spát,
radši jsi si měl s jinou hračkou hrát.
Sejde z očí, sejde z mysli,
na tenkém ledu jsme uvízli.
Zahnal jsi mě do kouta, musím zapomenout,
že jsem byla první chci ti připomenout.
Už se nemůžu ti podívat do očí,
jen si na tě vzpomenu slzy mi naskočí.
Snad pochopíš co se ti snažím říct,
až si budeš má slova jednou číst.
Nenávidím jak se na mě díváš,
nenávidím když si přede mnou zpíváš.
Nrnávidím když mě nutíš být hodnou,
nenávidím jak náladu máš furt dobrou.
Nenávidím jak strašně tě miluji,
nenávidím naše hádky kterých do teď lituji.
Nenávidím když nemůžu být s tebou,
nenávidím že když jsi tu kolena se mi klepou.
Nenávidím když jsem vůči tobě bezmocná,
nenávidím že máš přijet a já jsem zase nemocná,
Nenávidím že mi neřekneš "mám tě rád",
nenávidím že bez tebe se mi chce všechno vzdát.
Jsi to nejvzácnější co jsem kdy chtěla,
jsi jiný než ti co jsem kdy měla.
Věřím že budeš se mnou šťastný,
tak pojď mi udělat život krásný.
Podej mi ruku a pojď se mnou dál,
splním ti všechna přání co jsi si kdy přál.
Půjdu s tebou klidně na kraj světa,
takhle zní má poslední věta.