Ondra Kohut

popisovat celé prázdniny by bylo na dlouho, tak vyberu jen jeden 😊
CELODENí VýLET: rozhodli jsme se, že si zajedem na hory. Já, když chodím po horách, tak je mým jediným přáním předehnat co nejvíce lidí. Přijeli jsme na parkoviště společně s dalším autem, ze kterého vystoupili naši soupeři, které jsme museli předehnat na naší společné trase. Ze začátku jsme šli první, ovšem mamka nalézá borůvky, čehož využívají naši soupeři, kteří neměli ani tušení, že s nimi závodíme. Navíc se zpoza stromu vynořila druhá skupina soupeřů, která rovněž využila našeho zaváhání. My se ale nenechali dlouho zahanbovat a na první křižovatce již zase hleděli na naše záda a na horské chatě se nám konečně podařilo dohnat také první dvojici soupeřů. Nelze však vyjádřit naše zděšení, když jsme zjistili, že sok, jenž nás málem uhonil, váží více než my všichni dohromady. My jsme proto rychle vyzunkli kofolu a s vražedným tempem jsme vyrazili k našemu dalšímu cíli, Starým Hamrům. Nešli jsme ale ani jeden kilometr, když jsme dorazili k domu, jehož majitel se rozhodl vytvořit trojfázovou obranou linii, která měla za úkol odradit veškeré turisty od sebemenšího přiblížení se k jeho chalupě. Bohužel si asi neuvědomil, že právě kolem jeho domu vede frekventovaná turistická trasa. První obranou linii tvořil poměrně rozsáhlý roj včel, jemuž naštěstí přišly zajímavější okolní rostliny. Druhou linii tvořila dvojice rozzuřených a hrozivě vypadajících zabijáckých psů. Tyto čivavy se okamžitě vrhly k našim nohám a chtěly je začít okusovat, naštěstí si to po přičuchnutí k našim dosti propoceným ponožkám rozmyslely. Poslední linie byla nejhorší. Hlavu jsme si nedělali s rozběsněným stádem krav, větší starosti nám dělal mladý býček, který se záhadně ocitl na stejné straně plotu jako my. Při pohledu na něj jsme byli ochotni přeskočit elektrický ohradník, abychom se ocitli v ohradě, ve které měl být on. Všechny nástrahy jsme ale nakonec překonali a po slezení 89° kopce jsme již v pohodě došli ke Starým Hamrům. Naneštěstí jsme se nacházeli na druhé straně přehrady Šance, než jsme chtěli být, ale 6 km štreka po cestě s auty jezdícími tak 150 km/h nás konečně dostala k vytouženému cíli. V druhé polovině cesty bylo nejzajímavějším úkazem odkopávání šišek z cesty , to jsme ale ještě netušili, co má přijít. A přišlo. Mamka oznámila, že dokud tato krabička (ukázala na krabičku velkou jak osobní automobil) nebude plná borůvek, tak se odtud nehne a ani marné pokusy o simulování uštknutí zmijí ji nepřesvědčili. Tyto ďáblovy spermie (název, jenž přesně popisuje velikost těchto borůvek) v krabičce spíše ubývaly, než přibývaly. Objevili se i tací, kteří se pokoušeli pod borůvky schovat šišku, který by zvětšila objem borůvek v krabičce, avšak i toto mamka odhalila. Po náročném sběru jsme už bez větších potíží došli k autu a po dlouhém dni se vypravili domů.

View more