Nijak. Jelikož jsem dlouho žádný nedostala. Ale tak nějak je mi to v prkenné ohradě. Dříve jsem z toho byla zdrcená. Ale časy se mění.
Jistě. Znám to. Byla jsem s přítelem (bydlím v Pardubicích a on v Ústeckém) a než aby jsme spolu mluvili, tak on u nás čuměl do počítače, já si kreslila a já u něj čuměla do počítače jako on a jeho "kamarádka" zas do telefonu. Děsné ta dnešní mládež.
nejmenuju se ❤️ za ❤️.
už jsem :)
Citlivá téma.
Ano, byla jsem zamilovaná, ale asi ne natolik, abych nedokázala ovlivnit své chování, aby to šlo tak nějak samo. Jsem zamilovaná doteď, ale kdo by byl rád za to, že toho druhého vidí jednou za půl roku. (a na náhodu zrovna na výročí !!) Víš co, je to super pocit ho po takové době vidět. I když jsem si myslela, že spustím slzy, tak to tak ale nebylo a jenom jsme se párkrát objali a dali si pusu :) Škoda jen té chvilky. Mohli jsme ji prodloužit o kávu č.2 :D Ale čas nás tlačil. I když je to chlap (aj starší, než já), tak je asi ale i citlivější, a když ucítíš při objetí na svém rameni slzu toho druhého, (co se u nás nestalo) tak je to prostě skvělý pocit :´)
16:37
Obojí. Ale pro mě asi spíše zpívat <3
What?
Se mnou ne
Nechápu ale ok?