Ak zmapuješ celý svoj doterajší život, máš dôvod si povedať, že si s ním spokojná?
Ano, ale nebylo to tak vždycky. Bylo potřeba k tomu dojít a něco pro to udělat a taky snažit se o to pořád.
Když se podívám zpět na všechny ty věci, které jsem zažila, které jsem dělala, kterými jsem prošla, můžu říct, že to nebylo vždycky jednoduché a příjemné. Jako každý člověk jsem se narodila do určité rodiny, měla jsem nějaké dětství, byla jsem nějak vychovávaná, dělala jsem spoustu hloupostí a chyb... Co jsem se ale jednou naučila - a toho si doopravdy vážím - je to, že ať se v životě stane cokoli, jen já sama jsem zodpovědná za to, jak s tím naložím, jak se k tomu postavím, jak to využiju, co s tím udělám. Ať se stalo cokoli, naučila jsem se v tom hledat něco, z čeho se můžu do budoucna poučit, co můžu využít ve svůj prospěch v budoucnu. A díky tomu jsem byla schopna změnit k lepšímu věci, které jsem si myslela že změnit nejdou. Díky tomu, přes všechny ty negativní věci, které se prostě v životě dějí běžně si můžu užívat život a být za něj vděčná. I se všemi chybami, problémy a těžkostmi. Vymyslet problém a důvod ke smutku a naštvání je totiž bohužel nějakým zvláštním způsobem jednodušší, než se rozhlédnout a vidět věci jinak.
Podle mě neexistuje něco jako ''osud'' který máme někde napsaný a podle něj se prostě všechno děje a my s tím nemůžeme nic udělat. Tohle považuju za výmluvu lidí, kterým se jen něco nelíbí ale jsou líní to změnit a něco dělat. Vždycky se lépe svádí vina na druhé než se přizná, že si za něco můžu sama a vždycky je jednodušší si sednout na zadek pod kopcem a nevidět nic, než vyjít na ten kopec kvůli lepšímu výhledu :)
Když se podívám zpět na všechny ty věci, které jsem zažila, které jsem dělala, kterými jsem prošla, můžu říct, že to nebylo vždycky jednoduché a příjemné. Jako každý člověk jsem se narodila do určité rodiny, měla jsem nějaké dětství, byla jsem nějak vychovávaná, dělala jsem spoustu hloupostí a chyb... Co jsem se ale jednou naučila - a toho si doopravdy vážím - je to, že ať se v životě stane cokoli, jen já sama jsem zodpovědná za to, jak s tím naložím, jak se k tomu postavím, jak to využiju, co s tím udělám. Ať se stalo cokoli, naučila jsem se v tom hledat něco, z čeho se můžu do budoucna poučit, co můžu využít ve svůj prospěch v budoucnu. A díky tomu jsem byla schopna změnit k lepšímu věci, které jsem si myslela že změnit nejdou. Díky tomu, přes všechny ty negativní věci, které se prostě v životě dějí běžně si můžu užívat život a být za něj vděčná. I se všemi chybami, problémy a těžkostmi. Vymyslet problém a důvod ke smutku a naštvání je totiž bohužel nějakým zvláštním způsobem jednodušší, než se rozhlédnout a vidět věci jinak.
Podle mě neexistuje něco jako ''osud'' který máme někde napsaný a podle něj se prostě všechno děje a my s tím nemůžeme nic udělat. Tohle považuju za výmluvu lidí, kterým se jen něco nelíbí ale jsou líní to změnit a něco dělat. Vždycky se lépe svádí vina na druhé než se přizná, že si za něco můžu sama a vždycky je jednodušší si sednout na zadek pod kopcem a nevidět nic, než vyjít na ten kopec kvůli lepšímu výhledu :)
