Jako mladší jsem hodně šilhala, takže se mi děti smáli.. Že mi jde jedno oko na sever a druhý na jih, že mi je rozjel traktor, jeden kluk vždycky volal moje jméno dokud jsem se na něj nepodívala, no pak řekl ''čum na mě, když s tebou mluvím.. ''

---

Pak se k tomu přidaly posmesky na moje vlasy, které prý byly mastné tak, se bych z nich mohla ždímat olej a ten pak prodávat, I když jsem si je doma myla téměř každý den..

---

Ty lidi si toho našli spoustu.. Třeba jsem taky do 7 třídy nenosila podprsenku, protože mi prostě nikdy nebyla pohodlná a ani jsem to nějak nepotřebovala vzhledem k velikosti.. Samozřejmě, důvod proč jsem ji nosit začala byl samozřejmě zase posměch..

---

Nakonec tohle všechno přerostlo v to, že jsem se bála chodit do školy, nesnesla pohled sama na sebe do zrcadla, doma brečela, samozřejmě se mi navyšovala absence.. Musela jsem úplně odejít a zakladku dostudovat v jiném městě u tety..

---

Naštěstí je tohle všechno pryč, já se naučila mít ráda sama sebe, došlo mi, že lidé často filtrují svoje vlastní komplexy právě kvůli nějakým vlastním problémům a spíš by mi mělo být líto jich. Moje oči jsou dneska pro lidi roztomilé, trochu se to zlepšilo, dokonce jsem zrušila operaci na ''jejich srovnání'', podprsenku už nenosím taky a na to, že by o mě nebyl zájem nebo mě někdo urazel si fakt stěžovat nemůžu, takže, buďte sami sebou a peace

View more