Prostě Tylerka

Sophie nikdy neprozradila, jak skutečně zemřel její otec. Vymyslela si historku - v tom je mimochodem velmi dobrá - o tom, že její otec byl bystrozorem a zemřel při nahánění nějakého padoucha. Nechtěla totiž, aby ho Sophie měla za opilce a lajdáka. A Sophie... ta nemá důvod jí to nevěřit. Ani po čtrnácti letech pravdu nadále nezná. Rozhodně není z těch, co by se smrtí svých rodičů nějak trápili. Jasně, mrzí ji, že narozdíl od ostatních, ona s nimi být nebude. Ale s jejich smrtí je smířená. Netuší však nic o babičině nenávisti vůči okolnímu světu a mudlům. Babička ji však už od malička krmí báchorkami o tom, jak jsou mudlovské věci pro kouzelníky zlé. Nejen ty, celý okolní svět. A od toho všeho se ji snaží držet co nejdál. Z toho důvodu se rozhodla ji v jedenácti letech neposlat do Bradavic a radši ji učila sama doma. V podstatě ji doma věznila a hlavu jí plnila svými polopravdami a báchorkami.

---

Ne, že by z ní vychovala nějakou zahořklou osobu, právě naopak - slušnou, veselou, zodpovědnou, jen v běžném životě absolutně nepoužitelnou a především totálně naivní. Žádné své vrstevníky neznala, možná pár vnoučat od kamarádek její babči, ale ty mohla jen stěží nazvat kamarády. Nevěděla nic o tom, jak to chodí v okolním světě a díky tomu jí vlastně ani nic takového nechybělo. Až tedy do dne, kdy se jí náhodou podařilo nalézt svůj přijímací dopis do Bradavic, což v ní samozřejmě probudilo zvědavost. Najednou začla chtít objevovat nové věci, což se babičce Grace zrovna moc nehodilo. Jenže, Sophie si nakonec prosadila svou. Sice ji to stálo spoustu přemlouvání a škemrání, nakonec však babičku ukecala. Možná si i sama její babi uvědomila, že ať už se jí to líbí nebo ne, už není nejmladší a Sophie se jednou bude muset postavit na vlastní nohy. A tak Sophie ve třinácti letech poprvé odjela do Bradavic.

View more

Dlouho jsem přemýšlela, jestli na tohle vůbec odpovídat, jelikož já a promýšlení postav, respektive nějakých jejich příběhů, to moc nejde dohromady. Pak jsem si řekla, že něco zkusím sesmolit, otázkou však bylo, za kterou postavu. Nakonec to padlo na Sophie. Postava, ke které jsem měla příběh vymyšlený už od začátku. Nebo vymyšlený, převzala jsem ho od své staré postavy, kterou jsem si tu nějakým způsobem chtěla dohrát. Ale vůbec mi to nesedlo. Nebavila mě, nevěděla jsem jak za ni hrát. Až dokud jsem se nerozhodla trochu (víc) ji pozměnit. Základ je stále podobný, ale její charakter jsem tentokrát pojala jinak. V ten moment jsem zjistila, že se mi za ni najednou hraje šíleně dobře a nemám problém se za ni rozepsat, i když u ní ještě nejsem tak vypsaná.

---

Začnu nejdříve u jejích rodičů, kteří byli kouzelníky z čistokrevné rodiny. Její tatík se do své budoucí ženy zamiloval v létě, krátce před nástupem do sedmého ročníku. Zatímco on studoval v Bradavicích, Sophiina mamča, která byla o rok mladší, navštěvovala Krásnohůlky. Byla to taková ta prázdninová láska, která však zvládla překonat i to jejich prakticky dvouleté odloučení. Což se však zrovna nelíbilo Sophiině babičce Grace (z otcovy strany), která jejich vztah neschvalovala. Vyvolenou svého syna moc dobře znala, jelikož ji sama učila právě v Krásnohůlkách. Sice pocházela z čistokrevné rodiny, ale podle jeho matky ne z dostatečně významné. Prostě si podle po boku svého syna představovala někoho jiného, ideálně dceru některé z jejích kamarádek. Na hlavu se ale mohla stavět jak chtěla, bylo jí to ale prd platné a zanedlouho následovala nejen svatba, ale i narození Sophie.

---

To však neproběhlo tak úplně podle plánu a Sophiina mamka při něm zemřela. Babička Grace... nechci říct, že z toho měla radost, rozhodně ale netruchlila, jelikož ke své snaše si nikdy žádný velký vztah nevybudovala. To se však nedalo říct o jejím synovi, kterého smrt manželky doslova zdevastovala. Začal pít, doma moc často nebyl a o Sophie se starala babička. Po pár měsících přišla další rána. Sofči tatík se v podnapilém stavu střetl s mudlovským autem a zemřel. A babičce Grace, která přišla o jediného syna a manžel jí zemřel už před mnoha lety, tak zůstala už jen Sophie. Synovu smrt si vyčítala a brala to jako jakýsi trest za to, jak se chovala a že vztah svého syna neschvalovala. Odešla z práce a se rozhodla, že zbytek svého života zasvětí ochraně toho jediného, co jí zůstalo - Sophie. Bohužel, nepřistupovala (a stále nepřistupuje) k tomu zrovna správně.

View more

Tyler - ten kdyby věděl, že mu zbývá poslední týden života... no, asi by se s tím úplně dobře nesmířil, alespoň ze začátku ne, takže by to nejdřív odmítal a snažil by se tomu zabránit. Pravděpodobně by v tom viděl velké spiknutí padouchů proti němu, sám by se pasoval do role nějakého toho svého oblíbeného komiksového superhrdiny. No a jelikož je to občas fakt blbeček a do všeho se vrhá po hlavě, dost možná by si ten týden, co mu zbývá, ještě zkrátil. Ale kdyby ne a konečně by se smířil se svým osudem (asi tak v ten poslední den), tak by ho strávil skopičinami s těmi, které má rád a na kterých mu záleží.

---

Call - ten by se snažil z toho posledního týdne vytěžit maximum a stihnout všechno, co by chtěl. Takže určitě podnikl nějaký pořádný výlet s Corrym, kde by si užili všelijaké párty a blbosti, co ti dva jsou schopni napáchat. A určitě by taky někde sehnal auto a zkusil by si řídit. Výlet s Corrym by nejspíš zakončil někde u Brattonů, kde by Corryho vyměnil za Liu (jo, fakt kámoš k pohledání) a pak by si užil i nějaké ty poslední chvilky s ní. Další věc, která by byla na jeho seznamu by byla ta, že by sehnal hromadu plyšáků, kterými by až po strop zaplnil pokoj ségry. Nebo svůj a ten by jí pak daroval právě na ty plyšáky. No a vzhledem k tomu, jak probíhala ta dnešní zkouška, určitě by si našel i chvilku na to, aby něco nepěkného provedl řediteli Friscovi.

---

A co se týče Soph. U té si to vlastně dokážu představit jen tak, že by poslední týden prožila tak, jako každý jiný. Ta nemá žádné větší vize toho, co by chtěla v životě zažít, takže by asi prostě trávila čas s babičkou, pravděpodobně by se ji snažila připravit na to, co se stane a ten poslední den by si po sobě možná ještě pořádně uklidila pokoj, aby po sobě nezanechala binec.

View more

Neřekla bych, že mám některou z nich nejradši. Myslím, že já si vždycky ke každé postavě zvládnu hodně rychle vytvořit nějaké pouto. A dost často mi k tomu stačí jen jedna hra.

---

Ještě takové tři týdny zpátky bych bez zaváhání odpověděla, že nejradši mám rozhodně Tylera. Začínám s ním pěkně od prváku, není postaršený, takže to logicky musí být on. Zvlášť ještě ve srovnání se Soph, za kterou jsem hrála jen zřídka kdy.

---

Jenže, pak přišel Call, na které ho jsem si navykla hrozně rychle a to pomyslné první místo už není tak jasné a Call Tylerovi slušně konkuruje. Je tedy fakt, že se mi za něj ještě trochu hůř píše, jelikož se ho snažím aspoň trochu odlišit od toho "tájovského" stylu, ale myslím, že se do toho postupně dostávám. Sice pomalu, ale dostávám.

---

Poslední je Sophie, která je pro mě pořád trochu oříšek. Původně měl její charakter vycházet z jedné mé bývalé postavy na jiném projektu, ke které jsem si postupem času vybudovala taky pořádné pouto. Jenže, nebyla to ona a dost možná proto se mi za ni hrát ani nechtělo. Pak ale přišla ta jedna hra, během které mi to v hlavě začlo šrotovat a já si snad i konečně ujasnila, jakým způsobem bych ji ráda zkusila hrát (sice mi to trvalo pomalu pět měsíců, ale co už :D). Takže, sice za těmi mými kluky ještě dost zaostává, ale doufám, že časem budu moci napsat, že ne, v žádném případě si mezi těmi třemi vybírat nebudu! :D

View more

Tak, začnu těmi, co na letní škole jsou.

---

U Tylera to bylo jednoduché, s ním jsem tam vyloženě jet chtěla, ačkoliv on by se tam tedy určitě rád nevracel, zvlášť ještě o prázdninách. Takže bych řekla, že už doma rodičům lezl na nervy, ti chtěli dva týdny klidu, a tak je tam s Tay vypakovali. Plus mu tam stejnak jela většina známých, tak co by tvrdnul sám v Londýně :D

---

Co se týče Calla, tady platí rčení "Za vším hledej ženu! " :D Původně jsem sice byla na vážkách, jestli jet i s ním nebo ne a jestli zvládnu uhrát dvě postavy v jednu chvíli. Nakonec rozhodla jedna z her ve cvičebně a Call začal balit na letní školu kvůli Lie. A taky aby zjistil, jestli je bradavická cvičebna stejně prokletá, jako ta ministerská. Jo! A aby vůbec zjistil, jestli ten Pošukov je fakt Pošukov a jestli vůbec stojí za to jet tam v září.

---

No a na závěr Sophie, kterou jsem tam tedy už netáhla. Tak tu pravděpodobně nepustila babička, jelikož si dala za úkol zjistit, jak moc dobře a kolik se toho Soph v Bradavicích naučila, jestli ji tam nezkazili, natlouct jí do hlavy nějaká ta svá moudra o tom, co všechno je špatné a čemu (a proč) se má vyhýbat.

View more

Já si to tu zase trochu obkecám :D

---

Tohle je otázka, na kterou se opravdu těžko odpovídá, jelikož hry, které mě nebavily, bych spočítala snad na prstech jedné ruky. A ten zbytek jsou hry, které mě neskutečně bavily. Každou takovou z nich si ukládám do složky a ta se už pěkně plní. Povětšinou to jsou hry s Hope, Railly anebo Mellčou, kterých už je fakt pořádná sbírka, ale stejně mě pořád baví. Ale je jich tolik, že vybrat z nich jednu je děsně složitý, navíc tam teď docela i bojuju s hraním za Tylera, takže je to trochu horší.

---

Z poslední doby musím především zmínit @BryanFinnHarrison a hraní za Calla s Liou. Totálně žeru její styl psaní, hrozně mě to baví číst a už jen skrz tohle jsou pro mě tyhle hry jedny z nejlepších. Když jsem si Calla zakládala, neměla jsem v hlavě úplnou představu, jak ho budu hrát a rozhodně jsem nepočítala s tím, že se to vyvrbí tak, jak se to vyvrbilo. Takže bych určitě zmínila nedávnou hru, kdy si ti dva ofiko řekli, že teda jsou spolu. Po dvou týdnech známosti a teprv pak se tam začali poznávat trochu víc.

---

A další hra, kterou bych si dovolila i zařadit na první místo, byla hra s @annachrisstern, opět za Calla, tentokrát však se Šternovkou. Dlouho jsme byly domluvené, že si zahrajeme, pořád se to ale odsouvalo a zpětně jsem za to i ráda, jelikož to sice pak připadlo na (pro mě) naprosto příšerný den, kdy jsem fakt měla chuť schovat se pod peřinu a minimálně týden vylézt. A vlastně se mi do té hry ani nechtělo, jen mi bylo blbé, že psát jí, jestli to zase neodložíme. A nakonec se z toho vyklubala osmihodinová hra, která se mi fakt nechtěla ukončovat... i když jsem tam už z posledních sil ve dvě ráno dopisovala post a dalších čtyřicet minut jsem se pak snažila udržet oči otevřené jen proto, abych si mohla přečíst ještě ten její. Vážně mi to šíleně vylepšilo den, navíc jsem ten den ještě měla narozky, takže to byl fakt skvělej virtuální narozeninovej dárek. Prostě taková hra, co nejen bavila, ale navíc přišla ještě v ten nejlepší moment. Takže ještě jednou děkuju!

View more

Se Soph asi začíná cloumat puberta. :D Takže zatímco dřív, když ji ještě učila babča doma, přistupovala ke studiu mnohem zodpovědněji (hlavně proto, že prostě musela), než teď. Momentálně to má tak trochu na háku, dělá jen to nejnutnější.

---

No a Tyler, u toho je to složitější, jelikož tady se to sráží s tím, že mě ty úkoly baví vypracovávat. I když to při pohledu na ty jeho známky nevypadá, je to hroznej lempl. Není blbeček, ačkoliv ho ze sebe rád dělá, protože pak toho od něj nikdo nemůže moc očekávat. Učení ho nebaví, domácí úkoly taky ne. Většinu dělá na poslední chvíli a je to spíš takovej obkecávač, než že by se ji při jejich vypracovávání ponořoval nějak zvlášť do hloubky. Rozhodně má radši praxi (a kouzla), než teorii. Tu považuje za nedůležitou. Na druhou stranu ale, i když tvrdí, jaká je to otrava, na hodiny chodí rád. Přeci jen, vždycky se tam může s někým vykecávat. Ale celkově u něj platí, že má víc štěstí, než rozumu. A kde nestačí štěstí, tak tam pomůže ségra, která ho jistě namotivuje (donutí), aby do tý školy něco udělal.

View more

Tady na revku jsem se asi ještě pořádně nedostala ke hře, která by mi vyloženě vadila. Ale určitě mě nepotěší, když támhle půl hodiny čekám na post a pak z toho vylezou jen tři, čtyři řádky a ještě takové, na které se pořádně ani nedá reagovat. Takže to by mě určo nebavilo.

---

No a z předchozích zkušeností... úplně nemusím hry s postavami, které mají jeden problém za druhým, ideálně pokaždé jiný a všechny jen pravděpodobně vymyšlené proto, aby byl ten dotyčný středem pozornosti. Pak se ta hra mění v to, že je jen o dotyčném a jeho problémech. A časem mi to pak už lezlo krkem :D Což ale neznamená, že bych se stranila všech postav, které mají třeba zrovna špatné období nebo si nesou nějaké následky z minulosti, to rozhodně ne. Pokud to má hlavu a patu, sedí to k postavě a není to pokaždé něco jiného, pak s tím problém nemám.

View more