m̶i̶a̶ j̶a̶c̶o̶b̶

Stráže sice Mie zastoupily cestu, ale ona i tak přes ně viděla na Camerona, jehož kůže hořela a jakmile se jejich pohledy střetly, tak jeho očích viděla neskutečnou bolest. Tohle přeci nebylo vůbec plánu a ani o tom nebyla informována, což být měla, vzhledem k té situaci s Marianou. Neměla však šanci s tím něco udělat, protože byla vyvedena ven. A ona tím vším byla ujištěna, že vymyslí něco, jak Camerona vysvobodí. Bylo ale jasné, že to bude muset být až někdy v noci a musí si zajistit odjezd. Z toho důvodu šla taky ihned za vedoucím a požádala jej, zda by už nemohla odjet zpět ke své smečce, protože už tady nemá co dělat a její přání bylo vyslyšeno.
V noční hodinu, ve které věděla, že všichni spí, se dostala do místnosti, kde věznili Camerona. Potichu k němu došla a přitiskla si prst na ústa. Potichu dostane Camerona z jeho pout a pomůže mu vstát, pomalu se s ním vydá ven a nechá jej, ať se o ní opírá. Naštěstí se ven z jejich útočiště dostanou bez úhony.

View more

Sice byla ten typ, který nesnášel, když ji někdo poučoval a říkal, jak má co přesně dělat, ale s Cameronem to bylo jiné. Poslouchala jej pozorně a dělala přesně to, co jí řekl. I když pravda byla, když jí někdy něco vytkl už po několikáté u té stejné věci, skřípala zuby a snažila se udržet v klidu. Věděla, že jejím problémem jsou také emoce, neuměla je skrývat a moc ovlivňovat. Což si on všiml u toho, když zabil Marianu. V tu chvíli ji ovládly emoce a bylo jí naprosto jedno, že jsou všude kolem lidi. A to bylo špatně.
Takhle to bylo několik dní, stále to samé dokola. Jediný co se změnilo, byla její schopnost v bojování. Sama se v tom cítila mnohem jistější a to se jí líbilo. Tento den však nastaly změny. Když byla na cestě za Cameronem, její cestu zastoupily stráže. Zmateně se na ně dívala a naprosto netušila, o co jde. Bylo jí oznámeno, že vzhledem k tomu, že s ním nijak nepokročila, tak to vzali do svých rukou. Nevěděla, zda tímhle jejich dohoda padá a jestli s tím má vůbec něco udělat. Ale její tok myšlenek přerušil bolestný řev a ucítila spálené maso. Tohle bylo zlé. Nemohlo to pokračovat dál. Věděla přesně, co se teď dělo a rozhodla se, že s tím musí něco udělat.

View more

„Cameron.“ Převalí jeho jméno na jazyku. Takové jméno by tipla na někoho milujícího. Ne na někoho, kdo vraždí lidi bez výčitek. Možná před tím, než se z něj stal upír, takový byl a Mie by se podařilo dostat tuhle jeho stránku zpátky na povrch. „Říká ti něco lhaní? Myslím, že pro tebe je to náplň dne. Mohli byste jim říct, že je to na dobrou věc. Na tohle lidé slyší. Kdybyste jim řekli, na co je to doopravdy, nejspíš by vás upálili.“ Ví moc dobře, že on je z nich ten chytřejší, co se nadpřirozena, historie a podobných věcí týče. Ale v lidském světě se mnohem lépe vyznala ona. Co uměl on, neuměla ona a co uměla ona, on ne. Pokud se mezi nimi vytvoří časem důvěra a spojenectví, dohromady budou tvořit něco mocného, velkého. Připadalo jí však, že z ní dělá malé dítě, které je naprosto neschopné, ale tak špatně na tom zase nebyla. „Dobře. Nevím jak dlouho ale vydržím je od tebe držet dál, protože to co s tebou chtějí dělat..“ Na chvíli se odmlčí a uhne pohledem. „Doufám, že nic neplánuješ. A kdyby ano, nikdo z mých lidí nepřijde o život. Jestli někdo skončí mrtvý, naše dohoda padá.“ Otočí se k němu zády a vydá se ven z jeho cely, cestou ven dovnitř vpadnou opět stráže. Zeptají se, jestli je něco nového. „Nic. Nic jsem z něj nedostala, ale příště už to půjde.“ Odpovídá jim mezitím, co opět zamyká jeho celu a pak se na něj tajemně usměje.

View more

Připadalo jí dost neslušné, že když s ní mluvil, tak se pořád zajímal o něco jiného a ani se na ni nepodíval. Ale raději to nechala být, protože ho nechtěla nijak naštvat.
„A to mi tím tady jako naznačuješ, že ti mám pravidelně doručovat krev?“ Neví, jak to pochopit, protože by potřebovala pozorovat výraz jeho obličeje, jenomže to nemohla, protože se stále díval někam do blba. „Nesouhlasila jsem s touhle nabídkou proto, abych tady čekala, až se tady pan upír uráčí něco udělat.“ Rychlým krokem k němu dojde a snaží se upoutat jeho pozornost. Po jeho větě se docela dost urazí. Nesnášela, když jí někdo házel do jednoho pytle spolu s někým. „Tak to pozor. Možná si to někteří myslí, ale já ne. Nikdy jsem o upírech netvrdila, že jsou to monstra. Vím, že krev je to, co vás udržuje naživu a to já neodsuzuju. Odsuzuju pouze to, jakým způsobem tu krev získáváte. Nemusíte ty lidi vraždit, abyste měli krev. Můžete je nechat darovat tu krev, nebo v nemocnici ukrást krev. Ale vraždění opravdu ne... eh.“ Chtěla jej oslovit, ale potom ji došlo, že vlastně jeho jméno vůbec nezná. Jak se s ním může na něčem dohodnout, když ani nezná jeho jméno?

View more

Čekala a čekala. Myslela, že každou chvílí něco udělá, ale on tam jen tak v rohu seděl a vypadalo to, že je myšlenkami někde úplně mimo. Začala nervózně přešlapovat na místě a doufala, že se na ni třeba podívá, ale on se stále díval na to jedno místo a o okolí nejevil zájem. Podráždilo jí to, nejdřív jí nabídne takovouhle nabídku a pak se chová, jako kdyby se nic nestalo? Rozhodne se proto, že to vezme do vlastních rukou. Odkašle si a otočí se na stráže. Založí si paže na hrudi a vážně je přejede pohledem. „Myslím, že u něj už žádné nebezpečí nehrozí a i kdyby, zvládnu to. Tím pádem si můžete dát volno. Pravděpodobně to tak bude lepší i pro náš.. plán.“ Ve lhaní byla opravdu dobrá, lhala už od malička a už kolikrát se jí to lhaní vyplatilo, ale mnohokrát taky ne.
Jakmile už konečně zmizí, naštvaně odemkne celu a vleze do ní za Cameronem. Zapomene však za sebou zavřít a ani si to neuvědomí. „Tak? Proč mě netrénuješ? Proč nic neděláš? A proč mě vůbec chceš trénovat? Co máš doopravdy v plánu?“ Vyjede po něm ostře. Jestli s ní bude takhle mávat pořád, pěkně se mu na tu dohodu vykašle. Nebude tady stát jako kakabus a čekat na to, co udělá.

View more

Tohle opravdu nečekala. Zaraženě se na něj dívá a v hlavě si dokola přemítá to, co jí právě teď řekl. Vlastně ani nechápala, proč se k ní najednou začal chovat jinak, co měl doopravdy v plánu. Nechtěla zradit svoji rasu a už vůbec ne smečku, ale jeho nabídka ji opravdu lákala a ona nevěděla, pro co se rozhodnout. Jestli to přijmout a nebo ne. Pravda, jeho nabídka měla mnohem více výhod. Jenomže nechtěla být označovaná za zrádkyni. Oči jí už pohasly a ona na něj mlčky zírala. Její tok myšlenek však přerušily stráže, které vešly opět dovnitř a ona se na ně podívala. Sledovala je, jak opravují zámek a pak otevírají celu. Připraveni k boji přijdou pro Miu až dovnitř a odvedou ji ven. Mia věděla, že Cameron nic neudělá, za tu dobu jí to došlo, mohl to totiž udělat už hodně dávno. Cestou, kdy ji vyvádí ven z cely, se na Camerona otočí. „Přijímám,“ zašeptá potichu a ihned od něj odvrátí její pohled.
Jakmile je venku z cely, zaleze kamsi do kouta a tam se obleče do oblečení, který jí bylo doneseno. Pak se opět postaví před jeho celu a pozoruje jej. Nemá tušení, co se teď bude dít a to jí trochu nahánělo strach. Sice jeho nabídku přijala, ale nevěřila mu.

View more

Opravdu jí nešlo do hlavy, proč tak moc chtěl, aby bojovala a nenechala se porazit. Ona tohle nechtěla, rozhodně se od něj nenechá vyprovokovat k boji, tu radost mu opravdu neudělá. Nehne s ní ani to, když jí vrazí takovou, až odletí kus od něj, sevře ruce v pěst a stále se k ničemu nemá. Jenomže on očividně se nechtěl jen tak vzdát a proto řekne něco, co Miu opravdu vytočí a ji začne pohánět čirý vztek. Nemluv o ní, sakra! To kvůli tobě je teď mrtvá!“ Zakřičí na něj a rozsvítí se jí oči. Sice mu nechtěla udělat tu radost, že bude proti němu bojovat, jenomže to neměl začínat o Marianě. Rozběhla se proti němu a odhodila ho na zeď. Mezitím, co se vzpamatovával, ona k němu přiběhla a začala ho mlátit pěstmi tak silně, až i ji samotnou z toho bolely klouby. Uhla jeho další ráně a setřela si krev, která ji tekla z rány na rtu. „Opovaž se o ní ještě někdy něco říct.“ Poodstoupí od něj a promne si ruce. „Teď už mi konečně řekneš, o co ti jde?“ Stále jí svítí oči a ona je v pozoru, tentokrát samou chybu neudělá. Na chvíli ji napadne, jestli neudělal schválně, že se nechal uhodit.

View more

Dívala se mu zpříma do očí a čekala na jeho další úder. Unavovalo ji s ním pořád bojovat, navíc byla teď hodně oslabená a i před tím jej nedokázala porazit, co teprve teď? Myslela si, že když po něm nezaútočí, tak nic neudělá a budou oba v klidu, jenže on ji od sebe prudce odhodil a ona se praštila silně o kamennou stěnu. Bolestně zakňučela a když ji seřval za to, že se vůbec nebrání, sedla si a stáhla ocas k sobě. Choval se teď jako její otec. Poučoval ji a křičel na ni. Je pravda, že porazila každého vlkodlaka, se kterým kdy bojovala, ale s upíry nikdy nebojovala a tak nevěděla, jak je porazit. Bojovala jen s ním a porazila ho, bylo to však dávno a on ke všemu nebyl připravený. Teď byl až moc.
Promění se zpět na člověka, dojde ke své hromádce s oblečením a když zjistí, že ho má roztrhnuté, naštvaně zavrčí. Tohle nesnášela. Měla tam však kus dlouhé látky, kterou si kolem sebe omotala, takže to měla jako šaty. „Co ode mě chceš, sakra?! Pořád mi tu líčíš, co všechno bys mi mohl udělat, ale stále žiju. Neumím porazit upíra, vlkodlaka ano. Vím, co všechno mi hrozí, ale teď s tím opravdu nic neudělám. Takže mě buď už konečně zabij a nebo mi řekni, co po mně chceš.“ Naštvaně si založí ruce na hrudi a čeká, co udělá.

View more

Vůbec ji nenapadlo, že by mohl mít v plánu zrovna něco takového. Sleduje každý jeho pohyb a to, co se chystá udělat, jí dojde až moc pozdě, aby tomu mohla zabránit. Na tohle byla moc pomalá. Vyděšeně se podívá na stráže, kteří zírají na zámek a nic s tím nedělají. V duchu proklíná vůdce stráží, že zrovna sem dal ty nejblbější. „Tak sakra pro někoho běžte, ne?!“ Vyštěkne po nich naštvaně, ale z hlasu jí jde slyšet i strach. Nejdřív tam jen stojí a pak se všichni rozeběhnou pryč. Povzdechne si. Měl tady alespoň někdo zůstat, protože teď s ním byla sama a to nedopadne dobře. Vyděšeně od něj začne couvat. Připadala si teď tak hrozně moc bezmocná. Všechno se odehraje strašně rychle. Bez jakéhokoliv varování, je přitisknutá na zdi a nemůže skoro dýchat, protože ji drží pevně pod krkem. „Jaký potenciál máš na mysli?“ Dostane ze sebe namáhavě. Musí přiznat, že tenhle tah, zamknout se s ním v jedné cele, byl opravdu velmi stupidní. Vyděšeně se podívá na jeho proměňující se tvář a dojde jí, co chce udělat. Jenomže ji drží tak pevně, že nemůže nic udělat. Její tep se strachem zrychlí a bolestně zakřičí, kdy se jeho ostré zuby zaboří do její ruky a vysává z ní krev. Po chvíli už jí to nepřijde tolik bolestné, cítí se, jako kdyby ji něčím omámil.
Jakmile se z ní přestal krmit a pustil ji, padla vyčerpaně k zemi a automaticky se začala měnit v její vlčí podobu, protože tehdy se mohla celá uzdravit a měla sílu z tohohle jejího já, zvířecího a ne lidského. Po pár vteřinách je před ním opět v této podobě a skáče na něj. Povalí ho na zem a vrčí mu do obličeje, nic víc nedělá. Jen prostě vrčí.

View more

Jak to tak sleduje, sebevědomí mu opravdu nechybí. Ty jeho kecy už ji opravdu unavovaly. Neustále se vytahoval, ale nic zatím neudělal. Možná roztrhl pouta, ale to bylo tím, že už byla hodně, hodně stará. „To jsi na omylu, zatím jde všechno přesně podle plánu. Už teď tak moc toužíš po krvi. Jsi jako začínající upír, trochu trapné, nemyslíš?“ Ušklíbne se a začne znovu pochodovat kolem jeho cely. Při jeho otázce se zastaví a kouká se před sebe. Olízne si rty a chvíli přemýšlí nad svou odpovědí, potom se otočí čelem k němu. „Chceme informace. A to, jak trpíš bude tím pádem dva v jednom. Vidět tě trpět bude pro mě něco opravdu úžasného.“ Kývne na stráž a ta ji odemče Cameronovu celu. Mia do ní vleze a nechá se tam spolu s Cameronem zamčít. „Teď jsi měl skvělou možnost pro útěk, ale ty ses ani nehl. Začínám mít pocit, že tady chceš zůstat.“ Významně se na něj podívá a opře se o zeď. Najednou z něj vůbec neměla strach. Protože si uvědomila, že by si smrt zasloužila.

View more

Zaraženě sleduje Camerona, jehož chování se zničeho nic změnilo a zarazilo to všechny, nejen Miu. Jenomže Mia byla jediná, která tomu kladla největší zájem. Pozoruje jeho záda. Z nich tedy rozhodně nic nepozná. Párkrát projde kolem mříží od cely, než konečně najde správný uhel, ze kterého vidí na Camerona, nebo alespoň zboku. Hlavně má výhled na jeho ruce, které si mne a stále se mu třesou. Něco je tady špatně. Už několikrát byl u toho, kdy drželi zajatého upíra a nekrmili ho. Choval se tak až po několika dnech bez krve. Cameron byl bez krve pár hodin.
Jeho náhlá reakce ji překvapí. „Cože? Vždyť nikdo nic neřekl, tak o čem to mluvíš?“ Zamyšleně se kousne do rtu. Pravděpodobně má z toho sporýše halucinace. „To je sice hezké, že víš, o co jde jim. Nemáš však tušení o co jde mně.“ Poslední větu řekne tak tiše, že ji může slyšet jen on a nikdo jiný.

View more

Nemá ponětí, co od něj může čekat. Hlavně neví, co má v plánu a to jí děsilo, protože moc dobře věděla, že zrovna on nějaký ten plán mít bude a zajisté to nebude bez prolívání krve. Zabere se do svých myšlenek tak, že jakmile Cameron silně udeří do mříží a ostrý zvuk se rozlehne celým prostorem, tak se lekne a uši si instinktivně zakryje rukama. Je opravdu hodně zvláštní, jak pořád opakuje, že by se napohodu dostal ven, ale ještě nic pro to neudělal. Třeba blafuje. Pomyslela si Mia a ihned si za tuhle myšlenku chtěla dát facku. Taky tu byla jedna věc. S tím ovlivněním, jak říkal. To by se mu totiž nepodařilo, protože všichni z nás si dávali pravidelně sporýš každé ráno.
Tentokrát byla na řadě se smíchem ona, protože ji tahle věta opravdu hodně rozesmála. „Už ti někdo někdy řekl, že jsi opravdu dobrej vtipálek? Vážně jsi tak naivní a myslíš si, že bychom tě jen tak pustili?“ Skoro až nevěřícně zakroutí hlavou. O co se tady sakra snaží? Stále si na tváři drží velice pobavený výraz, dokud jí nepadne pohled na jeho roztřesené ruce. Zarazí se a přestane se tak pobaveně šklebit. V zásobě má ještě nějakou tu urážející poznámku, ale raději mlčí. Zamyslí se, jak dlouho se nekrmil. Naposledy to byla Mariana. Při vzpomínce na to, jak ji zabil před ní, se jí zalijí oči slzami a tak rychle zamrká, aby slzy zahnala. Možná ten třas bude důsledek toho, že se dlouho nenakrmil.

View more

„Nebojím se tě.“ Zalže a snaží se uklidnit. Vždyť se přeci nemá jak dostat ven a i kdyby se dostal ven, stráže ho zdrží na tolik dlouho, aby mohla utéct. Tedy, pokud by nešel rovnou po ní, což by měla opravdu hodně velkou smůlu. Pokud jej udrží za mřížemi dostatečně dlouho bez krve, začne přicházet o svoji sílu a tak bude pro všechny snazší ho porazit. Připadá si, jako kdyby jí četl myšlenky a odpovídal ji na to. Lehce jí to vyděsí, ale pak si uvědomí, že nikdy neslyšela, aby měli upíři tuhle schopnost.
Neví, kde se v ní tohle vezme, ale najednou ho chce vyprovokovat, i když ví, že by rozhodně neměla. „Pořád mluvíš o tom, že tě nic z tohohle nezadrží, tak proč jsi stále tam a já tady?“ Rukou názorně ukáže nejdřív na něj v cele a pak na sebe, která stojí před jeho celou. Zákeřně se usměje a dokonce i tlukot srdce se mi ustálí.

View more

Pečlivě ho pozorovala mezitím, co byl v bezvědomí. Takhle vypadal naprosto nevinně. Bez té krve, kterou měl před tím kolem rtů a bez jeho ďábelských úsměvů, by si dokonce myslela, že je normální, milý člověk. Jenomže to tak nebylo, hlavně, když jej viděla, jak jí před očima zabil její kamarádku a pak se snažil zabít i ji.
Sledovala, jak se pomalu začal probírat a nejdříve se tvářil dost zmateně, dokud mu pohled nepadl na Miu, která se zákeřně šklebila. Opravdu nechápala, co mu přišlo tak vtipného. Možná ten sporýš, kterého se nadýchal, mu poškodil mozek. Dál sedí na židli, se založenýma rukama na hrudi a pozvednutým obočím. To se však náhle změní, když Cameron trhl od sebe rukama a tak se rozletěly pouta. Vyšvihla se do stoje a přistoupila k mřížím. Stráže se daly do pozoru a nabily pušky. Opravdu nečekala, že bude mít dostatek síly na to, aby tohle udělal. Tohle nikdy neslyšela a dostala trochu strach. Kousla se do rtu a snažila se sebrat všechnu odvahu, která postupně opadávala. „Nemáš vůbec šanci, se dostat ven.“ Pozorně sledovala každý jeho pohyb. Neodstoupila však od mříží, ani kdy se přiblížil těsně k ní a s tím jeho výsměšným výrazem, se jí díval do očí. Pravda, zrychlil se jí tlukot srdce a i dech, ale neměla v plánu odstoupit a navenek dělala, že nemá žádný strach. Přitom moc dobře věděla, že on to ví, že strach má.

View more

Nějakou chvíli, si opravdu myslela, že má nad ním navrch, ale pak si vzpomněla, kam ji její domněnka dovedla minule, a tak nepřestávala být stále ostražitá i přesto, jak hrozně vypadal. A měla pravdu, očividně mu skoro nic neudělala a on měl stále dost síly, protože najednou letěla vzduchem a zády narazila o zeď v kavárně, ze které popadaly všechny věci. Stoupla si na všechny čtyři, otřepala se a znovu se rozběhla proti němu. V této její podobě, se také mnohem rychleji uzdravovala. Byla připravena, že po něm znovu skočí, ale do cesty se jí připletli policisti a ona byla přinucena zastavit. Nebyla ten typ, který by bojoval a nebral ohled na kolemjdoucí. Chtěla vždy nejmenší ztráty. Bedlivě pozorovala celou situaci a když sledovala, jak před ní padají těla policistů, rozhodla se pro zcela nový plán. Z ničeho nic zavyla a spokojeně sledovala zmatený a trochu nervózní pohled toho upíra. Během minuty, se na něj vrhla celá Miina smečka. I přesto, kolik jich bylo, se jim nevedlo moc dobře a on měl stále navrch, i když už mu docházely síly. Tohle ale nebyl Miin hlavní účel. Co nejnenápadněji se vytratila, kousek opodál se změnila v člověka, jen na sebe něco hodila a když upír nevěnoval svoji pozornost ničemu jinému, než její smečce, rychle k němu zezadu přistoupila a zlomila mu vaz. Sledovala jeho tělo, které se pomalu skácelo k zemi, mezi těla policistů a chystala se ho zabít, ale zarazila ji něčí ruka. Zmateně pohlédla do očí svého kamaráda ze smečky.
„Ale on zabil Marianu, nezaslouží si žít. Už jednou jsem ho nechala a jak to dopadlo.“ Snaží se její smečku přesvědčit o tom, že musí umřít, ale oni přijdou s naprosto jiným návrhem, který se Mie zamlouvá. Místo rychlé smrti, ho bude čekat bolest a možná později pak pomalá a bolestivá smrt. Souhlasila tedy s tím, že toho upíra zavřou, do jejich nejbezpečnějších cel a budou ho vyslýchat. Slíbili jí, že ona bude ta hlavní, kdo jeho výslech povede. Musela však s nimi ještě probrat to, jak to bylo vlastně s Marianou a na to se vůbec netěšila.
Camerona odvezli daleko od civilizace, do pustých lesů a někde uprostřed měli tábořiště a uprostřed něj celu, která byla zabudovaná v zemi a tam Camerona uvěznili. Jeho cela byla celá ze sporýše, jeho pouta také a kolem něj byli stráže, takže nehrozilo, že by utekl. Mia si postavila židlu před jeho celu, na kterou si sedla a čekala, až se Cameron probere.

View more