Jaký máte názor na nevěru kde šlo pouze o akt?
Nevěra jako nevěra.
Hlavně v tom dost figuruje i důvod nevěry.
Hlavně v tom dost figuruje i důvod nevěry.
❤️ Likes
show all
What others replied to:
Jaký máte názor na nevěru kde šlo pouze o akt?
show all (32)
Nevěra rozhodně není dobrá. Jen někdy není úplně těžký do toho spadnout.
Nevěra jako taková je nepřípustná!!
Znam hned dva pary, kde si vzajemne neveru hlasi predem aby ji ten druhy schvalil. Prijde mi to svym zpusobem super. Kdyz ma jeden partner choutky ktere ten druhy nechce/nemuze ukojit, tak mi to prijde lepsi to udelat takhle, nez to tajit a riskovat manzelstvi/vztah.
Že je to přirozený pud hlavně u mužů a potlačit ho nelze. Jsme sice lidé, ale pořád jen samci a samičky.
Jakákoliv nevěra je nepřijatelná a akt je právě to nejhorší o co jde. Jednou nevěra - okamžitý konec vztahu, netoleruji hajzly co si mě neváží
Tak ten dotyčný je úbohý kokot
Humus
Já si myslím, že jsou dva typy lidí.
Ten první podvádí proto, že je prostě takový. Nestačí mu jeden člověk, má neustálou potřebu chodit za jinými. Nebo má nízké sebevědomí a potřebuje si ho zvednou, tak to dělá tímhle způsobem. Ten to udělá jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát a dle mého s tím nikdy nepřestane, protože se z toho stane jakási jeho "přirozenost".
A pak je tu člověk, který je ve vztahu tak nešťastný nebo nespokojený, že nakonec svého partnera podvede. Myslím si, že je v tomhle případě chyba na obou stranách. Dřív jsem se k tomu stavěla tak, že bych nevěru nikdy neodpustila, ale v tomhle případě bych se nad tím první zamyslela a zkusila si s partnerem promluvit, protože ta láska tam pořád může být. Už nikdy by to však nebylo takové jako dřív a kdyby to ten člověk udělal ještě jednou, nadobro by u mě skončil.
Strašně moc záleží na situaci a okolnostech.
Ten první podvádí proto, že je prostě takový. Nestačí mu jeden člověk, má neustálou potřebu chodit za jinými. Nebo má nízké sebevědomí a potřebuje si ho zvednou, tak to dělá tímhle způsobem. Ten to udělá jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát a dle mého s tím nikdy nepřestane, protože se z toho stane jakási jeho "přirozenost".
A pak je tu člověk, který je ve vztahu tak nešťastný nebo nespokojený, že nakonec svého partnera podvede. Myslím si, že je v tomhle případě chyba na obou stranách. Dřív jsem se k tomu stavěla tak, že bych nevěru nikdy neodpustila, ale v tomhle případě bych se nad tím první zamyslela a zkusila si s partnerem promluvit, protože ta láska tam pořád může být. Už nikdy by to však nebylo takové jako dřív a kdyby to ten člověk udělal ještě jednou, nadobro by u mě skončil.
Strašně moc záleží na situaci a okolnostech.
Nikdy tam nejde jenom o akt, vždycky tam figurovat ztráta důvěry, pocit ponížení a další skvělý věci, který ve vztahu nepotřebuju. Takže nevidím rozdíl mezi tělesnou a emociální nevěrou, obojí beru jako signál, že ten vztah nemá cenu.
Nevěra jako nevěra, pokud to někomu nevadí nebo to toleruje, tak ať, ale já jsem proti jakékoliv nevěře, jsem toho názoru, že pokud to nefunguje, tak prostě to říct narovinu a ukončit (i přes tu bolest), a ne zbaběle podvést (a tím utéct od všeho), úplně nesnáším výmluvy typu “já jsem se bál/a to říct/ukončit”, “byl jsem opilý/opilá, nevěděl/a jsem co dělám…” 🙄🤦♂️