Johnny Dahmirez

Kdo jednou selže, má sklon sklouznout k představě, že selhávat bude stále. Že je selhání samo. Nepropadejte tak destruktivnímu proroctví. Jen proto, že jsme neuspěli dnes nebo včera, nemusíme prohrát i příště. Opak je pravdou. Zkušenosti (chyby) nás učí. Jak napsal Samuel Beckett: „Zkusils – prohráls. Nevadí. Zkus to znovu. Možná prohraješ znovu. Ale už prohraješ lépe.“

---

"You never know how strong you are, until being strong is the only choice you have."

---

„Velkou zásluhu na tom, kým se v životě stáváte, mají ti, kdo Vás obklopují. Někdy přijde chvíle se rozhodnout, při kom budete stát a od koho odejdete, abyste neztratili sami sebe.“

---

You cannot solve a problem with the same brain that caused the problem; first you must change your mindset.

---

Schools manufacture people who think that they're smart but they're not. Schools also manufacture people who think that they're dumb but they're not. Don't let school define who you are.

---

Tvůj život je plodem tvého vlastního konání. Není možné obviňovat nikoho jiného, pouze sebe. - Joseph Campbell

---

Dělejte to co, je správné, i kdyby byli všichni ostatní proti. A nedělejte to, co je špatné, i kdyby byli všichni ostatní pro.

View more

Tak jo, rozhodl jsem se, že opravdu se o něco pokusím ale bude jen chabí pokus o vyjádření mých myšlenek a názorů, pocitů a dojmů o Kurtově smrti..
Nemůžu říct a ani nechci, jestli to byla opravdu sebevražda či vražda, i když já se přikláním k té sebevraždě, možná z totálně nepochopitelných důvodů, za prvé mám rád Courtney, její muzika se mě líbí ale vím, že jako osobnost stojí celkem za dost malý hovno, pak se mě líbí už i ta nostalgie, legenda, že opravdu spáchal sebevraždu, že se mu to povedlo, něco o čem dříve, ve 14 letech prohlašoval, že s tím nemá žádný problém a byl by toho schopný kdykoli a jakkoli, že to má už v rodině, v genech..
Je pravda, že Kurt je jediný člověk, ve kterém jsem a stále vidím jistý symbol takové mé představy anděla, a který mě v téhle představě ani nezklamal, jako jiní..Jeho život, tak smutný, plný tragédie a deprese, jak moc byl upřímný, sám sebou a jak přesně využil své slávy, to mě přímo dojímá, jako člověk si nezasloužil takový konec ale chápu ho, jo..
Je to pro mě Bůh grunge, Bůh tragédie a depresí, díky němu jsem poznal krásu v určitém stylu muziky a našel se v ní, to že umřel, možná to tak mělo být, možná bych o něm tak moc dneska nevěděl a tak, nevím. Každopádně je mě to neskonale líto ale brečet kvůli němu nebudu, spíš využívám myšlenky na něj a jeho život, ke tvoření vlastní muziky, protože ta je plná smutku, nasranosti a trochu se i sem tam podobá jeho stylu hraní..
Nevím vlastně ani moc co říct ke Kurtově smrti, já se spíš zajímal o jeho život, od malička až po ten osudný den, protože to je strašně zajímavé, co všechno tenhle člověk musel prožít, než se dostal na vrchol a pak jak moc ho to položilo a nehorázně zajímavé, že se i na tom největším vrcholu cítil pořád tak moc sám, to mě dere slzy do očí, kurva..
Jeho vášeň, jeho surová nasranost a upřímnost k lidem ve mě kdysi probudila určitou část duše, která začala se vzpouzet jako blázen a pak jsem vyváděl jako šílenec, dokud jsem nezalezl do zkušebny, kde jsem dvě hodiny v kuse řval do mikrofonu z plných plic, že jsem pak nemohl dýchat aspoň půl minuty a do kytary jsem mlátil rukama, takže jsem je měl celé rudé, skoro až i od krve a krk celý zarudlý a mluvil jsem jako stoletý kuřák, ten pocit při řvaní, pocit při té neskonale krásné a úžasné euforii hraní, vyjádření a vypuštění všech mých nemožných pocitů, myšlenek a vzpomínek, to se nedá srovnat zatím s ničím co jsem kdy zažil, vlastně jen s jednou věcí, o které se tady fakt nebudu bavit, o tom se nebavím ani s přáteli, zatím..
Kurt je můj vzor, idol už po pěknou řádku let, je také pravda, že vůbec neřeším pozérství, jde tohle mimo mě a nechápu to, je to hnus ale taky je hnus, když někdo označuje pozéra jen proto, že má to tričko ale nic o něm neví, to je zase blbost, to bych zakázal ! ..
https://www.youtube.com/watch?v=h6MGBngdZQU

View more

Hmm, mučení je fajn, i když si neumím ani představit tu bolest, to ne. U kámoše jsem jednou hrál Amnesii a druhý den hned zase dohrál, tu hru upřímně miluji a určitě si ji chci zahrát ještě jednou, protože mě totálně pohltila, je to přesně ten typ hry, která je pro mě jako dělaná, jako by to bylo určené jen pro mě..Proč to ale zmiňuji, protože tam bylo ukázáno pár luxusních typů a podle pravdy prováděné mučící rituály, které se ve středověku doopravdy odehrávali, já se fakt omlouvám, opravdu ale nevzpomínám si na ty názvy, pokusím se to aspoň popsat..Byla tam kráva, nevím jestli ze železa či z čeho ale tak nějak, dovnitř se dal člověk a to celé se dalo do ohně, takže člověk tam byl uvězněn a uhořel tam ve stísněném prostoru, fuj..Pak tam byla taková ta ze dřeva udělaná, dutá ale hřeby vyplněná Panna, ve které jste se nemohl ani trochu pohnout a po několika dnech vyčerpání a snažení se nehýbat jste do těch hřebů prostě pomalu zajeli a to Vás pak zabilo, prostě jste vykrváceli..Jo tak, to vlastně jsou nástroje na zabíjení, lol, sorry, nějak jsem se tím nechal unést..To je ale fuk, není teď moc důležité. Ne, nechtěl bych takovéto věci zažít ale chtěl bych nejednou zakusit šílenou bolest, i když něco na ten způsob jsem si už prožil. Tak teď se hned vrhnu k té poslední otázce, každý to má jinak a nejspíš máte plné právo mě teď sejmout, protože mě nejvíce jde ublížit po psychický stránce, tak můžete namítat, že jsem ještě nezažil takovou fyzickou bolest, že to nemůžu říct a máte pravdu, říkám to jen tak jak to teď já mám. Ta psychická bolest je nechutná, těžko snesitelná a trvá nepřetržitě, škrtí mě, dusí a nenechá mě se pořádně ani nadechnout..
Hm, to bude asi zatím všechno, nic moc mě už ani nenapadá..

View more

Hm, na tohle jsem odpovídal fakt dost ale momentálně nemám problém na tuhle věc odpovědět znovu, proč ne, moje názory a myšlenky se neustále mění..
Aby bylo jasné, o sebepožkozování nepomýšlím nijak negativně ani moc pozitivně, protože to každý cítí jinak, a pro někoho je to nehorázná slast a pro dalšího zase něco nehorázně nechutného a nepochopitelného ale to zní jako bych se rozhodoval podle toho co si o tom myslí Ti druzí ale tak to není. U mě je to takhle, protože jsme si myslel, že to mám za sebou ale nemám, jo, jasně že se tak sem tam stane, myslím, že je to blbost a hloupé něco takového udělat ale mě to opravdu na nějakou dobu tu psychickou bolest v podstatě zklidní, nezruší ale zpomalí a zpříjemní mě to. Když mě někdo jiný řekne, že se řeže, je mě ho upřímně líto a chci si s ním o tom povídat ale zároveň vím, že je to pro něj smutné a zraňuje ho to, takže se k tomu většinou ani neodvážím. Vím, že jednám hloupě, uvědomuji si, že se nechovám jako dospělí a plně zodpovědný člověk sám za sebe ale mě je to jedno, já takový ani být nechci, nechci být normální, nikdy, nechci se chovat jako Ti dospělí otravové, kteří ze sebe dělají nehorázné mozky a jak moc toho o životě vědí. Každý toho ví kolik toho ví a není zrovna fajn to těm druhým vyřvávat do ksichtu jak moc se pletou a jak moc oni jsou chytřejší, chápu tohle akorát u rodičů, jo. Ve mě vždycky byl a nejspíš i bude trocha toho dítěte, které se v dětství nehorázně a neustále smálo, koukalo svými obrovskými kukadly a delšími řasy, hustějším obočím a takovým tím nevinným a dětským obličejem na druhé a tak je přimělo se vždycky uklidnit a usmát se taky. Vím, že tyhle časy jsou pryč ale nikdy se tohohle nechci úplně zbavit. Sebepožkozování je hodně osobní a soukromá věc, víc se o tom už snad ani nebudu a nechci tady bavit, jen mezi přáteli a lidmi, kterým věřím, které mám rád.

View more

Hm, můj stín..Dlouho jsem ho neviděl ale strašně se mě líbí myšlenka stínu jakožto abstraktní stvoření, které bude strašit lidi a nebo je přinutí na něj neustále myslet, fakt luxus..Můj stín je divný, možná ale lepší, hezčí a důvěřivější než já. Jako by si zasloužil fyzickou postavu víc než já, už jenom kvůli své osobnosti. To ani tak moc ne, jen teď píšu co mě jako první napadá. Hm, rozepsat, sakra, já to četl postupně a pak takhle na to odpovídal :D .. Už od malička jsem spíše tíhl ke špatným stranám ve filmech, ke zlým stvořením a stál vždycky za mocnostmi zla, byla to taková moje úchylka, prostě jsem to miloval a stejně tak jsem i miloval představu mě stojící za nějakou zkázou, že něco povedu, někoho vystraším, třeba celý svět a budu jen temný, tajemný a černoty plný stín, který se bude hnát všude a lidé mne vždy ucítí, když okolo nich propluji..Postupem času si ale více uvědomuji, že takový prostě nejsem a že ze mě stejně bude jenom hodný a laskavý, neustále s cigaretou v ústech, rocker, který si bude strašně rád povídat s lidmi...

View more

Nemám žádného oblíbeného Boha, protože v žádného ani nevěřím. Není to tím, že bych byl hnusný, nějaký zločinec a nebo přímo odporoval názoru či víře v Boha jako takové. Někteří lidé prostě potřebují něco, co by jim dodalo sílu, odhodlání a smysl života, něco v co můžou plně a bez pochyb věřit, odevzdat se tomu a v tom celém bláznovství, šílenství a fanatismu si ani neuvědomí, že to tak není a nebo že tomu tak nemusí být, že je to asi ta největší nejistota jaká vůbec může být. Ale to už je jen a jenom jejich věc. Já ani nevím jestli vůbec v něco věřím, jsem v posledních dnech hodně ztracený v mých vlastních myšlenkách, někdy se směji (až moc..), pak zase zasněně se zahledím na zeď a nebo prostě vůbec nevnímám okolí či jen tak zamračeně zírám do krajiny a jsem prostě mimo realitu. Víra v Boha mě nijak neoslovuje, nechci tím ale kritizovat nikoho kdo v něj věří, jen ať věří, pokud mu to něco dává, to je to hlavní !

View more