Vím, že první tři se určitě řadí mezi prokleté básníky, ale poslední dva básníky(jsem si našla snad dobře) neznám nějak blíže. Omlouvám se. Prokleté básníky jsem si pár dní zpátky hledala a mám v plánu si od alespoň jednoho z nich něco přečíst. Zaujalo mě to, tak doufám, že i jejich díla se mi budou líbit.
Když něco chceš, vezmeš si to? Hledíš na to, zda to ublíží tvorům, či lidem kolem? Proč se ohlížet na ostatní, když oni hledí jen vpřed a ničí svět, spolu s lidstvem? Může jednotlivec změnit podstatu myšlení společnosti?
Vždycky jsem se ohlížela na ostatní a nikdy nekoukala jen na sebe. Vždycky toho využili a to končí. Přesně jak píšeš. Proč se ohlížet na ostatní? Jednotlivec nic nezmůže. Ano Hitler třeba zmanipuloval masy lidí, ale nezměnil podstatu myšlení celé společnosti. Lidé zakročili. Všechno skončilo a míří to dál k záhubě. Asi to není dobrý příklad, ale nic jiného mě teď nenapadá.
Je psychická nemoc opravdu nemocí? Je úchylka skutečně úchylkou? Je špatné jiné vnímání světa, nebo hodnot? Třeba jen většina neumí otevřít své Já a neodhalí všechny své částí, či všechny své touhy. Je třeba zavírat "nemocné" do cel? Jsou nebezpeční sami sobě a okolí, ale "zdraví" lidé snad nejsou?
Lidé si přijdou zdraví a normální a přitom páchají "špatnosti" jako každý jiný člověk a neuvědomují si to. Některé špatnosti se časem stávají normálními, ale lidé s úchylkami a různě nemocní se zavírají pro bezpěčí těch "normálních". A kdo vůbec určil, co je normální a co je úchylkou, co je špatné a co je dobré?
Hledáš smysl i v něčem, v čem být nemusí? Čteš mezi řádky básníků, či jiných autorů a vidíš tam něco, co pro tebe má nějaký skrytý význam, i když tam původně vůbec být nemusel? Dokážeš se skrz literaturu dostat do nekonečného světa fantazie?
Já osobně hledám význam snad všude. Milují díla, kde je autorův skrytý význam nebo cokoliv, co v tom vidím já a autorův záměr to třeba vůbec nebyl. Nemůžu pak přestat číst a přemýšlet nad tím. Chodím a nevnímám ostatní, protože na to nedokážu přestat myslet a hledat další a další skryté významy, které jsem ještě nenašla.
Akému najväčšiemu klamstvu ste verili , že to je pravda?
Rychlost temnoty-i když mě vždy zklame rozhodnuti hlavní postavy, ale i tak ji miluji Narnie (všechny díly)-pokud jsem dobře informována, neni moc dílů zfilmovaných a když už jsou, neni to podle mých představ (miluji na knihách představivost) Zpěv drozda-začátek mě hodně nebavil, ale až jsem se do toho zabrala a dočetla ji, hodně se mi líbila Přečetla jsem ještě málo knih na to, abych jich mohla vypsat více. Vypisuji jen knihy, které si mohu přečíst třeba 10x, ale nikdy mě neomrzí. A těch moc není.
Zdravim, takže pro ty co jsem začal sledovat: Chceš ode mě dostávat otázky když mě nějaká napadne? a jinak Mě napadla otázka na mě ač to bude znít divně ale hodně lidí mi píše že má ze mě strach tak se ptám co by jsi ty dělal/a kdyby jsi mě někde potkal/a?
Ahooj. No nevidím důvod proč se tě bát. Nijak jsem zatím nezkoumala tvůj ask ani weby, tak moc nevím, ale určitě si na to najdu nějaký ten čas. Kvůli vzhledu bych se tě nebála, protože spousta lidí, mající podobný styl jako ty, jsou většinou bezva a suprově se s nimi povídá, takže nevidím důvod. Kdybys byl opilý a agresivní, tak se asi po****, ale to je jiná kapitola. :D
respekt smutek překvapení úzkost nepopsatelný pocit Myšlenky se mi teď motají hlavou snad rychlosti slunce. Nejdou sepsat. Možná později. Teď na to nemám.
Ptáš se na "cestu životem" svého okolí, když už nevíš jak dál, nebo se rozhoduješ vždy dle sebe? Jakou hodnotu pro společnost má dle tebe náboženství (jakékoliv) ?
Pamatuji si časy, kdy jsem se ptala mámy a starší sestry. Teď se snažím najít řešení sama, protože tu se mnou nebudou navždy a hlavně, když to bude špatná volba, budu moct být naštvaná sama na sebe a nebudu obviňovat druhé. Dalším faktorem je, že už radám druhých moc nevěřím. Jsem sice ateista a náboženství svým způsobem nemám ráda, ale na druhou stranu mi hodně věřících říkalo, jak při nejhorších chvílích je drží víra nad vodou. Ten pocit, že nejsou sami. Dobře to chápu. Jinak pro společnost mi to dobré nepřijde. Fanatici jsou schopni zabíjet pro jejich bohy. Ale to už zase trošku přeskakuji v myšlenkách. V hlavě toho mám tolik, ale musím si to pořádně srovnat a až pak to sepisovat, jenže vždy se mi v hlavě vytvoří další myšlenka a můžu to celé přeskládávat.
Má cenu snažit se o něco, co tady po nás zůstane, když stejně nakonec zmizíme v zapomnění?
My možná zmizíme v zapomnění, ale naše myšlenka či skutek tu bude stále a lidé po nás si z toho můžou vzít třeba příklad. (Po ránu nejsem kreativní, takže se tu asi nějak nerozepíšu.)
Poprvé jsem ji slyšela uprostřed toho nejhoršího období. Od té doby se to se mnou vleče. Jak Adam (za což jsem vdčná) tak špatné období. https://www.youtube.com/watch?v=Lg31XQR22zg