Ta bude moje. Sedím na zemi, v ruce držím zakrvácený nůž a s úsměvem sleduji, jak pomalu ta tmavá, hřejivá krev stéká po mých rukou a dopadá na zem.
Tep mého srdce se zrychluje a té krve je víc a víc. Mé ruce chladnou a přestávám je ovládat. Upouštím nůž a pomalu se skláním k zemi. Má krev tmavne, je překrásná. Znovu se do ní snažím ponořit své ochablé ruce. Maluji po zemi obrazce a usmívám se čím dál víc. Oči se mi zavírají, pomalu ztrácím vědomí...