Jsi v situaci, kdy si najdeš přítele/přítelkyni, váš vztah není perfektní, ale milujete se. Tvým rodičům se přítel/přítelkyně nezamlouvá a zakážou ti se s ní/m scházet.Jak se zachováš?Zkus mi to nějak popsat.
Tohle pro mě bude hard. Už z toho důvodu, že nedokážu představit si sama sebe s někým. Nejsem toho schopná, a ta představa.. Mno ne že by se mi hnusila, ale ani nic takového nepodporuju. Fajn, možná je to divný, ale jsem samotářka, která se nikdy pořádně nevrhá do skutečného vztahu.
Ale budiž, můžu to zkusit.
Pokud bych někoho opravdu milovala, tak moji zatracení rodiče jdou hodně stranou. Nemusím se s danou osobou scházet, pokud nesmím, ale bohatě mi stačí si s ní psát. A kdyžtak i volat. (To mi připomíná.. Imbi, proč nám kurwa nefunguje ve videohovoru zvuk??)
Já se s nikým vlastně ani scházet nikdy nechci, protože při osobním styku jsem schopná dělat vážně hovadiny, a navíc.. Nemám ráda, když u mě někdo je. Nemám ráda, když cítím okolo sebe dech lidí, jejich tělesné teplo, jejich antiperspiranty a všechny sra*ky, co na sebe cpou. Vadí mi smradlaví lidé. Vadí mi lidé.
Proto vždy zůstávám v chládku, sama, v tichu.
Ale to je jedno.
Prostě..
Nejdřív bych se pokusila to rodičům vymluvit. Pokud by to nešlo, tak se klidně s osobou budu scházet tajně, nebo si s ní budu jen psát, nebo volat.
Ale pochybuju, že by k něčemu takovému došlo.
Už jen kvůli tomu, že nedokážu někoho milovat. Pokud slovíčko "milovat" chápete asi tak, jako plno lidí např. z mé třídy, a to prostě, že někoho milujete a to znamená, že s ním chcete chodit, že s ním chcete sex.
Ne, to vážně ne.
Na toto já fakt nejsem.
Ale budiž, můžu to zkusit.
Pokud bych někoho opravdu milovala, tak moji zatracení rodiče jdou hodně stranou. Nemusím se s danou osobou scházet, pokud nesmím, ale bohatě mi stačí si s ní psát. A kdyžtak i volat. (To mi připomíná.. Imbi, proč nám kurwa nefunguje ve videohovoru zvuk??)
Já se s nikým vlastně ani scházet nikdy nechci, protože při osobním styku jsem schopná dělat vážně hovadiny, a navíc.. Nemám ráda, když u mě někdo je. Nemám ráda, když cítím okolo sebe dech lidí, jejich tělesné teplo, jejich antiperspiranty a všechny sra*ky, co na sebe cpou. Vadí mi smradlaví lidé. Vadí mi lidé.
Proto vždy zůstávám v chládku, sama, v tichu.
Ale to je jedno.
Prostě..
Nejdřív bych se pokusila to rodičům vymluvit. Pokud by to nešlo, tak se klidně s osobou budu scházet tajně, nebo si s ní budu jen psát, nebo volat.
Ale pochybuju, že by k něčemu takovému došlo.
Už jen kvůli tomu, že nedokážu někoho milovat. Pokud slovíčko "milovat" chápete asi tak, jako plno lidí např. z mé třídy, a to prostě, že někoho milujete a to znamená, že s ním chcete chodit, že s ním chcete sex.
Ne, to vážně ne.
Na toto já fakt nejsem.