Který z profesorů (nejen z nových), tě letos nejvíc zaujal a proč?
Mam ráda Salordiho, protože se mu líběj moje úkoly a čte si i ty, který nejsou na jeho hodiny, jenom aby mi udělal radost, protože ostatním profesorům trvá hrozně dlouho, než je opraví a on mě pochválí hned.
Mam ráda Sanderse, protože je s nim lidská dohoda, nic nehrotí a ve všem, v čem to jde, vyjde vstříc.
Mam ráda Lupina, protože od něj mam šíleně moc véček.
Mam ráda Beewara, protože se snaží dělat hodiny zajímavý a taky za tenhle školní rok udělal šílenej pokrok!
Mam ráda Kavanaghovou, protože když přišla, tak se nechala podrobit spoustě divnootázek a ani nemrkla. A taky se poučuje z chyb. A taky mi dává véčka za úchylný úkoly.
Mam ráda Olivierovou, protože v hodinách neignoruje posty hráčů a klidně se ve třech postech zabejvá odpovídáním na debilní otázky mojí postavy.
Mam ráda Lettenhovea, protože náplně jeho hodin byly jedny z nejoriginálnějších, s čím jsem měla tu čest (když nepočítáme letní školu).
Mam ráda Lacrux, protože po jejím převzetí hodin filosofie mě ten předmět konečně začal bavit a díky jejím hodinám jsem se z pohledu postavy musela zamyslet nad spoustou věcí, nad kterejma by se Mack jinak nezamyslela.
Toť k mému letošnímu profesorskému sboru, který měl tu čest mě trpět na hodinách. Divíte se, že je to bez jediný výtky? Dneska jsem nějaká chytrá, tak vás vítám u filosofický blitky Mackenzie Magpie. Pohodlně se usaďte.
Kritika. Každý jí snáší špatně, jen v rozdílných mírách. Tady se s ní rozhodně nešetří. Asi každej už byl minimálně jednou zkritizován za to, že hraje špatně, nebo píše pomalu, nebo měl nudnou hodinu, nebo udělal něco proti zákonům logiky, nebo mu něco dlouho trvá, nebo uspořádal špatnou akci, nebo zadal blbou soutěž, nebo napsal blbej úkol, nebo má debilní názor. Neni to nic moc příjemnýho, ani když jste ten člověk, kterej kritiku bere jako odrazovej můstek k tomu se zlepšit, návod, čemu se příště vyhnout, radu, co udělat jinak. Nedostatků si lidi všímají víc, než plusů. Až příště budete na ask sepisovat negativní názor, ať už se bude týkat čehokoliv a kohokoliv, zkuste si představit sebe na jejich místě ve chvíli, kdy byste ten text četli. Ten text, kterej je všem na očích. Slzy v očích? Kamení v žaludku? Zpocený ruce? Klepání nohou? Smutek? Nasrání? Pohrdavé zakroucení hlavou? Ať už byste měli reakci jakoukoliv, určitě by byla míň intenzivní, kdybyste věděli, že si ten samej text, o vás, nebude moct přečíst kdokoliv kdykoliv. Zkuste příště ty nehezký slova, ať už jsou psaný s úmyslem poradit, nakopnout, nebo psychicky zdeptat, nepsat na tenhle posranej ask. Chcete bejt slyšet? Můžete bejt slyšet i když budete vykřikovat hezký věci.
Zpětně se omlouvám všem, kterejm jsem kdy veřejně umyla prdel, protože už mi přetekly nervy (a že vás nebylo málo). A až to někdy udělám zas, tak do mě kopněte, že nemam bejt kráva. Dík.
Mam ráda Sanderse, protože je s nim lidská dohoda, nic nehrotí a ve všem, v čem to jde, vyjde vstříc.
Mam ráda Lupina, protože od něj mam šíleně moc véček.
Mam ráda Beewara, protože se snaží dělat hodiny zajímavý a taky za tenhle školní rok udělal šílenej pokrok!
Mam ráda Kavanaghovou, protože když přišla, tak se nechala podrobit spoustě divnootázek a ani nemrkla. A taky se poučuje z chyb. A taky mi dává véčka za úchylný úkoly.
Mam ráda Olivierovou, protože v hodinách neignoruje posty hráčů a klidně se ve třech postech zabejvá odpovídáním na debilní otázky mojí postavy.
Mam ráda Lettenhovea, protože náplně jeho hodin byly jedny z nejoriginálnějších, s čím jsem měla tu čest (když nepočítáme letní školu).
Mam ráda Lacrux, protože po jejím převzetí hodin filosofie mě ten předmět konečně začal bavit a díky jejím hodinám jsem se z pohledu postavy musela zamyslet nad spoustou věcí, nad kterejma by se Mack jinak nezamyslela.
Toť k mému letošnímu profesorskému sboru, který měl tu čest mě trpět na hodinách. Divíte se, že je to bez jediný výtky? Dneska jsem nějaká chytrá, tak vás vítám u filosofický blitky Mackenzie Magpie. Pohodlně se usaďte.
Kritika. Každý jí snáší špatně, jen v rozdílných mírách. Tady se s ní rozhodně nešetří. Asi každej už byl minimálně jednou zkritizován za to, že hraje špatně, nebo píše pomalu, nebo měl nudnou hodinu, nebo udělal něco proti zákonům logiky, nebo mu něco dlouho trvá, nebo uspořádal špatnou akci, nebo zadal blbou soutěž, nebo napsal blbej úkol, nebo má debilní názor. Neni to nic moc příjemnýho, ani když jste ten člověk, kterej kritiku bere jako odrazovej můstek k tomu se zlepšit, návod, čemu se příště vyhnout, radu, co udělat jinak. Nedostatků si lidi všímají víc, než plusů. Až příště budete na ask sepisovat negativní názor, ať už se bude týkat čehokoliv a kohokoliv, zkuste si představit sebe na jejich místě ve chvíli, kdy byste ten text četli. Ten text, kterej je všem na očích. Slzy v očích? Kamení v žaludku? Zpocený ruce? Klepání nohou? Smutek? Nasrání? Pohrdavé zakroucení hlavou? Ať už byste měli reakci jakoukoliv, určitě by byla míň intenzivní, kdybyste věděli, že si ten samej text, o vás, nebude moct přečíst kdokoliv kdykoliv. Zkuste příště ty nehezký slova, ať už jsou psaný s úmyslem poradit, nakopnout, nebo psychicky zdeptat, nepsat na tenhle posranej ask. Chcete bejt slyšet? Můžete bejt slyšet i když budete vykřikovat hezký věci.
Zpětně se omlouvám všem, kterejm jsem kdy veřejně umyla prdel, protože už mi přetekly nervy (a že vás nebylo málo). A až to někdy udělám zas, tak do mě kopněte, že nemam bejt kráva. Dík.