Mystery

4. část

---

Celou cestu jsem se brodila lesem, nikde nic nebylo. I když jsem si svítila baterkou, neviděla jsem si pod nohy. Zakopla jsem. Přede mnou byl velký balvan a za ním se ozývaly různé lidské hlasy.
Stoupla jsem si a chtěla jsem se vydat tím směrem, rovnou za hlasy..
,,Kate, co tu děláš?" objevil se zamnou Erik.
,,Já?Jen jsem se šla projít." usmála jsem se.
,,Musíš odsud pryč!" jen co to dořekl, plameny které byly za balvanem, vyšlehly do neuvěřitelné výšky a lidi, co tam byli, začali něco odříkávat cizím jazykem.
Po všem tom zaříkávání se mi začala motat hlava. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se Erik nejistě.
,,Jo já jen..Bolí mě hlava" chytla jsem se za hlavu a otočila se zpět k ohništi. To už ale u mě stálo asi 5 kluků v černých pláštích.. ,,Eh pardon..Nechtěla jsem vás vyrušit.Tak já jdu..Dobrou noc." zamávala jsem a vydala se s Erikem domů.
Jen jsem udělala krok a pětice kluků nás obklíčila. ,,Kluci o co jde?"
Najednou vyšel z pozadí Dominik. ,,Ahoj Kate.."
,,Jéé čau Domčo..co se děje?proč mě nechtějí pustit?"
,,Oni tě pustí jen..co jsi viděla?" zeptal se a vyčkával mou odpověď.
,,Nic, protože jsem zakopla. Vy jste nějaká sekta?" zeptala jsem se posměvačně.
Jeden z nich mi chtěl dát facku, ale Erik ho zastavil. ,,Co to děláte kreténi..Je to živá holka!"
,,No právě a já mám hlad" řekl ten kluk, co mě chtěl uhodit.
Nechápala jsem, co se děje, a tak jsem se vydala na útěk. Utíkala jsem co to šlo, ale nikdo zamnou neběžel. Nikdo mě nechtěl zastavit. Doběhla jsem do domu ale všechno jsem pozamykala, okna pozavírala. Srdce mi bilo jako o závod, nevěděla jsem, o co jde. Jak jako , že má hlad?
Zanedlouho poté zazvonil zvonek..

View more

3. část

---

Sedla jsem si do lavice a vytáhla si učebnice. No a za chvíli po mě do třídy vešel Erik. Sedl si do přední lavice. Vůbec si mě nevšímal.
,,takže Kate pojďte k tabuli" vyvolal mě učitel.
Zvedla jsem se a šla. Celou dobu, co jsem tam stála, si něco psal, kreslil nebo nevím co to dělal. Opravdu jsem nechápala, co jsem mu udělala. Za to jeden kluk jménem Dominik na mě upřeně zíral prohlížel si mě a nervozně ťukal propiskou o stůl. Snažila jsem se ho ignorovat, ale nešlo to, vypadal děsivě. Byl hubenější postavy, černé vlasy, a černé oči.
Díky bohu mě učitel pustil si sednout. Jen co jsem si dosedla, zazvonilo. Pobalila jsem věci a vydala se ke skříňce. Škola pro dnešek naštěstí skončila, a tak jsem se vydala domů. Celou cestu jsem měla pocit, že mě někdo pronásleduje, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl.
Domů jsem šla pěšky podél cesty. Raději jsem zrychlila, protože jsem opravdu dostala strach. Slyšela jsem zamnou kroky, ale nikdo tam prostě nebyl! Zničeho nic se vedle mě objevil Dominik.
,,Baf" vykřikl a já zapištěla.
,,Co to děláš, blázne, víš jak jsem se lekla?"
,,Ne to nevím. Nepujdeš dnes ven?" zeptal se a mile se usmál.
,,Možná."
,,Všiml jsem si jak koukáš po Erikovi." šťouchl mě.
,,Nekoukám."
,,Ale jo."
,,Ale ne!" Dohadovali jsme se. Byla s ním docela sranda.
Došli jsme k našemu domu.
,,Tak ahoj" rozloučili jsme se a já vešla do domu. Najedla jsem se, převlékla se a šla s knihou na zahradu. Sedla jsem si na houpačku a četla si. Měli jsme přímý výhled do lesa. Vlastně do něj vidět nešlo, bylo tam tmavo.
Byla jsem tak začtená, že jsem si ani nevšimla, že tam praskají větvičky. Až po chvíli..
Oddělala jsem knihu a šla na konec zahrady. Les byl do kopce, takže jsem koukala nahoru.
,,Je tam někdo?" zavolala jsem. Nikdo se neozval.
Nakonec jsem usnula a vzbudila jsem se až když byla tma. Rodiče dnes byli oba na noční, takže jsem tam byla úplně sama. Z lesa šlo nějaké světlo, a docela jsem se divila, protože - teď v noci? Vzala jsem si z domu baterku a vydala jsem se prozkoumávat les.

View more

,,Tak tady to je" ukázal na učebnu.
Otevřela jsem dveře ale on nevešel. ,,Ty nejdeš Eriku?"
,,Dojdu zachvíli." usmál se a zavřel zamnou.
Sedla jsem si do poslední lavice a doufala, že si sedne vedle mě. Pročítala jsem si učebnice, ale Erik stále nešel. Vyšla jsem na chodbu, a tam jsem viděla, jak se objímá s nějakou holkou. Můj úsměv ihned zmizel z tváře. Šla jsem zpět do třídy, a když se Erik vrátil a sedl si vedle mě, jak jsem doufala, mé nadšení opadlo.
,,Jak jste spolu dlouho?" zeptala jsem se ho.
,,Co? nee my jsme s Kikou jen kamarádi." řekl s úsměvem, ale i tak jsem mu to nevěřila. Chtěla jsem o něm vědět všechno, ale zároveň nic. Všimla jsem si, jak se mi intenzivně dívá na krk.
,,Co tam mám?" zasmála jsem se.
,,Nic, ale bude lepší, když si sednu jinam" sbalil si věci a sedl na opačnou stranu třídy.
Nechápala jsem to. Co na tom krku mám? Že bych ho měla hezčí než ta jeho kamarádka? Ha ha, to asi ne.
Celou hodinu se na mě ani nepodíval. Po hodině hned vyrazil ze třídy na chodbu, kde na něj čekala jeho kamarádka. Byla to černovláska, vypadala jak Gothic, černé vlasy, černé obočí, červená rtěnka, oblečení černé ale bílý obličej. Vypadala jak týden po smrti.
Šla jsem si dát do skříňky učebnice. Čekala mě ještě čeština.
Nespustila jsem z něj oči. S tou jeho kamarádkou se bavil, dokonce se i smál. Tse, umím být taky zábavná..
,,Koukáš po Erikovi co?" zeptala se mě nějaká holka. Byla trošku při těle, ale vypadala sympatická.
,,Ne, nekoukám" zalhala jsem a opět jsem se přehrabovala ve skříňce.
,,No jasně..Každá holka po něm kouká. Je boží, ale bohužel se drží stranou.. Jinak ahoj, já jsem Nina." podala mi ruku.
,,já jsem Kate. Proč se drží stranou?" zeptala jsem se a svůj zrak obrátila na Erika. Stál tam s jeho kamarádkou a když si všiml, že na něj koukáme, něco jí řekl. Ona se na nás otočila a pak odešli.
,,To nikdo neví.Po škole má pár kamarádů, baví se jen s nimi.Ale s nikým ostatním. Divila jsem se, že si sedl vedle tebe..Máš fakt štěstí."
,,Ale taky si zase rychle odsedl.." doplnila jsem ji.
Zazvonilo a já se vydala do učebny češtiny. Rozhlížela jsem se po třídě, ale nikde nebyl. Možná je to i dobře.

View more

"Vstávej ospalče" , budí mě máma. Dnes jdu totiž do nové školy. Přestěhovali jsme se do vesnice jménem Braces, je tu jeden obchod s potravinami, jinak nic. Škola je ale dost velká, připomíná mi to Bradavickou školu.
No raději jsem vstala, abych stíhala. Na sebe jsem si dala šedé legíny a tílko. Své blond vlasy jsem si rozpustila. Vzala jsem si svůj černý batoh Vans a vyrazila do školy. Nechtěla jsem, aby mě máma doprovázela, šla jsem do druhého pololetí 9. třídy.
Vešla jsem do školy, kde se mě hned ujala učitelka. ,,Jak se jmenujete?" zeptala se mě a já se divila, jaktože to neví. ,,Kate" odpověděla jsem a šla za ní.
,,Dobře slečno Kate, budete v 9.C. Nemáme to tu nijak rozdělené na třídní skupiny, pouze na semestry, každou hodinu budete mít jiný předmět s jinými žáky. Sem tam budete s vaší třídou, ale to málokdy."
Kývla jsem na ni, že rozumím. Teď jsem měla mít chemii. Hledala jsem učebnu, až jsem ji našla. ,,Dobrý den" pozdravila jsem když jsem vešla. Učitel mě také pozdravil. Nevěděla jsem, kam si sednout. všude byli všichni po 3, až na jednoho kluka. Měl hnědé oči, hnědé vlasy, ale byl dost bílý.Asi má v sobě málo vitamínů.. ,,Vy budete určitě slečna Kate, posaďte se vedle Erika." ukázal prstem na místo vedle toho kluka, o kterém jsem teď vyprávěla. Sedla jsem si k němu, a on se odsunul. Ani se na mě nekouknul.
Měla to být týmová spolupráce, ale celou hodinu semnou nepromluvil.
Když zazvonilo, sbalila jsem si věci a šla na další hodinu, hodinu matematiky. Ten kluk zamnou doběhl. Až teprve teď se naše pohledy střetly.
,,Ahoj,promiň že jsem si tě celou hodinu nevšímal, ale nešel mi ten pokus.." usmál se a podal mi ruku. ,,Já jsem Erik Lionel" . Taky jsem mu podala ruku a představila se. ,,ahoj, já jsem Kate Seifertová"
,,Jsi tu nová že?"
,,Ano, to jsem. Teď mám mít matematiku a vůbec nevím, kde to je." koukala jsem do papírů.
,,Taky mám matematiku, pojď já tě tam dovedu" usmál se.

View more