Momentálně sedím v salaterii a jím oběd. Z nějakého důvodu jsem dnes měl náladu daleko spíš na anonymitu nákupního centra, než na mou oblíbenou restauraci, kde mě už vrchní oslovuje mnohem familiérněji, než jak běžně číšníci oslovují zákazníky.
V pět ráno jsem se probudil s nesnesitelnou bolestí hlavy. Přesto se mi znovu podařilo usnout a v osm už to bylo lepší. Ovšem i tak jsem do práce dojel jen díky Ibalginu. V práci není jedna ze sekretářek, proto dnes musím dělat výrazně víc administrativy než obvykle. Když jsem byl vyzvednout oběd pro partnera firmy, číšnice mi pochválila vlasy. Trochu mě to vyvedlo z míry; poněkud zaraženě a rozpačitě jsem poděkoval, a ona pak ještě pokračovala v komentování, jak pěkně to mám ostříhané. Teď mě napadlo, že až příště půjdu ke kadeřnici, musím jí říct o tom, že mi lidé docela často chválí sestřih.
Venku je tak krásně zamračeno, až bych si skoro přál, aby takhle mohlo být navždy.
Zbytek dne strávím v práci, pak pojedu domů a mám v plánu si číst. A možná bych si také měl zahrát na klavír, v poslední době to dost zanedbávám.

View more