jason hawthrone

pousmál se. aniž by stačila cokoliv říct, znovu spojil jejich rty v už o něco náruživější polibek, při kterém přivřel oči.

---

"pravdou ale je, že nedokážu přemýšlet realisticky. vždy, když se o to snažím, převládne ve mě ten pocit..," začal velmi tiše, když rozpojil jejich rty, ale stále si jí držel u sebe. druhou volnou ruku jí objal kolem pasu. skousnul si jemně spodní ret. dělalo mu problém držet oční kontakt, natož pak u citlivých situacích. teď ale svůj pohled upřel přímo do jejích očí. "taky tě miluju, liz," zašeptal, jako kdyby to bylo tajemství, jen mezi nimi. část jeho ale tento fakt chtěla vykřičet do světa. byla jeho. nebyl majetnický, ale o to víc si vážil toho, že právě ona mu dovolila cítit k ní tolik věcí. poodhalila mu kus sebe a on zase jí. tyto kousky byly jejich, vzájemně. o to víc bylo jejich propojení silnější. pousmál se nad tou myšlenkou.

View more

nevěděl, že se konverzace o jeho spánku může zvrhnout do této diskuze. avšak někde hluboko uvnitř to asi tušil. byla to symbolika na to, jak si kolem sebe staví zdi? nejspíš. pracoval na tom. snažil se. přesto si připadal tak hloupě. snad jako kdyby za sebou vláčel roky a roky bolesti, celá generační traumata, přitom se jednalo jen o tak krátký časový úsek. snažil se nastavit tomu všemu zdravě otevřený přístup, ale jak se něco takového dělá tak, aby to nevyznělo jako největší přítěž? chtěl, aby o něm liz věděla co nejvíc. zasloužila si to. opravdu to chtěl. ale na druhou stranu věděl, čím si ona sama prochází a tak měl v sobě zakódovaný reflex útěku a stáhnutí se.

---

jakmile mu dá do ruky její sešit, velmi opatrně ho uchopí a nechápavě se na ní podívá. až po chvilce se podívá s nakrčeným obočím na stranu, kterou mu dala otevřený sešit do ruky. slova, která zde vyčetl, ho skoro paralyzovala. to, že k ní cítí velmi silné city, které jsou nejspíš opětované, bylo zřejmé. takto slovo po slovu to ale znělo tak... hezky. děsivě, ale hezky. prvotní pocit, kdy na něj dopadne důležitost těchto slov, se ale ve vteřině vypaří. pravdou bylo, že on sám si v sobě formuloval své pocity obdobným způsobem. netlačil na to, ale často měl potřebu jí právě tato slova říct. v těch nejprimitivnějších, ale pro něj důležitých, situacích. když mu přinesla jídlo, protože on sám často na tuto lidskou potřebu zapomínal. když mu dala pusu na tvář. když mu držela ruku při strašidelném filmu. kdykoliv mu ukázala knihu, která jí jeho připomněla. když usnula u čtení nebo sledování filmu. a také kdykoliv, kdy ho utěšovala v noci, když se probudil z nočních mur. dokázala jeho splašené srdce uklidnit, jako nikdo jiný neuměl.

---

zvedne k ní pohled a uvidí slzy. hrkne v něm. opatrně odloží sešit na stůl, aniž by si dovolil jím listovat. slova na této konkrétní stránce byla dostatečná. aniž by si to uvědomil, cítil ve svých očích obdobné slzy. asi to bylo tím, že nesnesl pohled na jiné brečící lidi, kor pak ty, které miloval. zvedl se a pomalu přešel blízko k ní. opatrně svou rukou podebral její bradu, aby jí viděl do očí, pousmál se. bez dalších slov jemně spojil jejich rty, načež se ani po polibku neoddaloval od její tváře. rukou stále držel její tvář. palcem opatrně setřel slzu, která stékala dolů po obličeji. "promiň, liz," zašeptal a nespouštěl pohled z jejích očí. "víš, když si myslím, že jedna věc jde už lépe, naskytne se nový problém, který mám nutkání vyřešit sám, aniž bych ostatní otravoval. je to reflex," řekl. věděl, že to ví. lépe, než kdokoliv jiný. přesto měl potřebu jí to zopakovat a připomenout.

View more

už v moment, co rozpojí jejich ruce a narovná se, vycítí, kam jejich konverzace bude směrovat. frustrovaně vydechne a sleduje jí. ač uvidí její úsměv při slovech o chrápání či kopání, on sám pohledem opět uhne. nechtěl se do této konverzace pouštět, ale byl si dobře vědom, že tento problém přesáhl hranice jeho soukromí ve chvíli, kdy do jeho stavů zatahoval v noci liz, která ho musela uklidňovat. pamatoval si, když se budil sám v bytě. často pak musel usnout s pomocí právě alkoholu. taky si vybavil časy, kdy byl zavřen na psychiatrii a zatímco se budil v podobném stavu, ač horším kvůli nedávnosti událostí, slyšel na chodbě hned několik podobných případů.

---

verze, kdy se v noci vzbudí vedle liz, byla sice pro jeho osobu komfortní, ale ne, když se pak zamyslel ve více bdělém stavu nad následky, které toto vše může mít. nechtěl jí budit ani omylem. natož pak s těmito okolnostmi.

---

"liz, musíme myslet realisticky," začal nakonec po chvíli ticha, zatímco pomalu zvedl opět pohled k jejím očím. zakroutil hlavou. "tohle nemůže být dlouhodobé řešení, nechat to takto," zakroutil hlavou a opět sklonil pohled. "řeším to. ale teď by třeba bylo pro tebe nejlepší, kdyby ses pořádně vyspala."

View more

když opět zmíní jeho obejití pravidel ohledně psaní pocitů na papír, pobaveně se usměje. jakmile ale zmíní jeho spánek, rty semkne opatrně do úzké čáry, načež sklopí mírně pohled. její prsty na jeho obličeji ho donutily přivřít i oči. spánek byl sice důležitý, to ano, ale pro jasona bylo důležitých mnoho věcí. například i trávení času v noci s liz, zatímco se učila do školy. byla pravda, že jeho režim nebo ukázkový, ale to už dlouho ne. věděl ale, že i tak to je dost pravděpodobně něco, co jeho problémy jen a jen zhoršuje. tento problém byl ale zakořeněn dost hluboko na to, aby on sám s tím něco dělal. přeci jen, pomoc vyhledal primárně kvůli svému problému s pitím, který pár návštěv anonymních alkoholiků nevyřeší.

---

"něco mi dala," přiznal nakonec. svou ruku zvedl a opatrně vzal do své dlaně tu její, kterou měla položenou na jeho tváři. "nebo spíš chtěla dát. nemůžu brát úplně cokoliv na spaní, tak je to trochu komplikovanější," opět sklopil pohled. vlastně ho ani nezvedl od chvíle, kdy konverzaci přesunula opět na něj a jeho spánek. snažil se konverzací uhnout jinam. snad že jeho problémy byly tak hluboko zakořeněné, že terapii měl vyhledat opětovaně už dávno dávno předtím. tehdy ale neměl ve svém životě liz. někoho, kdo se o něj opravdu stará a zajímá. dělal to pro ní. sice nechtěl svou léčbu zaměřit na jednoho člověka, ale přeci jen bohužel neviděl důvod, proč by se jinak snažil.

---

"mrzí mě, že tě tak často budím. měla bys být vyspalá, i kdyby jen kvůli škole," zkusil konverzaci odvést trochu jinam. přeci jen prášky nebyly zrovna jeho první volba a nechtěl to úplně řešit. "možná bych mohl spát třeba na gauči. přesunout se, až usneš." zvedl jejich spojené ruce a konečně se na ní podíval. mrzelo ho to. ať už si procházel čímkoliv, liz byla ta poslední, na koho to chtěl v takové míře přenášet. stačilo, že to s jeho problémy vydržela přes den, v noci si víc než zasloužila odpočinek.

View more

když se vrátila s knihou, kterou moc dobře znal z jejích domácích úkolů z terapií, hluboce se nadechl. často se její úkoly dotýkaly i jeho dost niterních bojů, které nerad sám sobě přiznával. přesto toto vše bylo o liz, tak se snažil všechny své až sobecké myšlenky zahnat. měla až dost svých problémů, se kterými jí on chtěl pomáhat.

---

nad její prvním výrokem přečteným z deníku se zamyšleně zamračí. neměl moc rád tyto motivační a rozvíjející psychologické kecy, ale vždy se k tomu prvně snažil přistupovat objektivně a dát tomu význam, než to vzdal a plně odsoudil. ovšem, jen vnitřně. pro liz to byla možnost se posunout a on rozhodně nechtěl být tím, kdo by jí tuto možnost vzal.

---

jakmile ale přečetla druhou myšlenku o bolesti a lásce, lehce se mu sevřel žaludek. pamatoval si, jak mu obdobnou věc řekl terapeut po smrti caroline. neměl to rád. ovšem, že cítil bolest. tehdy čekal, že mu odborná pomoc pomůže toto vše přejít, ne tomu jen dál a dál čelit. semknul rty k sobě.

---

všiml si jejího krátkého zaražení, nad čímž se zamračil. nehodlal jí ale nutit vše číst nahlas, ovšem. bylo to i tak dost osobní a on si víc než vážil toho, že toto vše s ním sdílí. chtěl jí to oplatit, sdílet s ní taky vše ve stejné míře. přesto měl často pocit, jako kdyby jí tím přidával pomyslné břímě. byl to jeho vnitřní blok, přišel si sám jako 'moc'. paradoxně tohle byla věc, na které momentálně na terapiích on sám pracoval.

---

"ne, ne..," zarazil jí a opět vyhledal její ruku, kterou měla nyní položenou na oné knize. "nemůžeš tohle zatracovat jen proto, že mně to nesedí. přeci jen nejsme stejná osoba, i přesto, kolik času spolu trávíme," zakroutil hlavou a pousmál se. "víš, jaký mám k tomuto přístup. ale pracuji na tom. ať už třeba kvůli sobě, ale hlavně kvůli tobě. může to být něco, co ti pomůže. i když to je třeba těžké nebo otravné." nechtěl jí tímto svým postojem nakazit. třebaže i on na něm pracoval, protože nebyl zrovna zdravý. zamyšleně skousnul spodní ret.

---

"moje terapeutka mi taky dává domácí úkoly," přizná nakonec a povzdechne si, "jen nejsou písemné," dodá a prsty si prohrábne vlasy. "musím přemýšlet nad určitými věcmi a tak. řekl jsem jí, že asi rozhodně nejsem ve stádiu života, kdy by mi pomohlo psaní, tak tohle byl náš kompromis," pousmál se. nebyl z toho nadšený. taky třeba proto, že poslední věc, nad kterou měl přemýšlet, považoval za dost osobní. zahrnovala jistým způsobem i liz.

---

"naposledy jsme se bavili o tom, jak moc nás lidi kolem nás ovlivňují. rodina, přátelé nebo partner. asi nebyla nadšená, když jsem většinu času mluvil jen o tobě, ale přeci jen spolu trávíme moc času. a mou rodinu označila za toxickou, takže..," pokrčil rameny, "má interpretace jejích odborných výrazů, nutno dodat, ale neodporuji." vše se snažil podávat odlehčeně. pravdou ale bylo, že na oněch sezeních často seděl na pokraji zhroucení, jelikož věděla přesně, kam se strefit. to asi ty školy, co je tam jen učí.

View more

jakmile vezme jeho tvář do svých dlaní, svým pohledem se zaměří na její oči. po jejích slovech a se mírně usměje do polibku, který mu věnovala. nechtěl konverzaci přetočit na něj, když se ona snažila přemýšlet nad svými vlastními problémy. přesto měl ze svých sezení často nové poznatky, které jejím myšlenkovým pochodům mohly pomoct. a vydávat je za své je nechtěl. bylo tedy jednodušší to přiznat teď.

---

pousměje se, když opět uvidí její nohy v teniskách a ještě víc, když je odhodí pryč. jakmile se přitáhne blíž, vyhledá svou rukou opatrně tu její. pobaveně se ušklíbne při zmínění metod její terapeutky. naváže tak v odpovědi na její otázku.

---

"hledal jsem někoho... klidnějšího," kývne. pravdou bylo, že mu nyní spadl ze srdce velký těžký kámen, který si tam sám dával. měl dobrý pocit, když odcházel ze sezení. ale to, že toto může sdílet s liz, mu dodalo ještě větší váhu. "na sezení jsem chodíval už kdysi, často.. však víš," zakroutil hlavou a opět letmo uhnul pohledem. s jeho minulostí byl donucen docházet na sezení často. ať už to bylo kvůli smrti caroline, jeho alkoholismu nebo samotným pokusům o sebevraždu. nebyl na tom dobře a jedinou možností jeho rodiny, takto na dálku, aniž by se podstatně zajímali, byla terapie. jenže nepomáhala. "a deníky s pocity jsem si prošel. většinou jsem našel něco na internetu a na sezeních se snažil mluvit o něčem jiném. věděl jsem, že ač je ve hře lékařské tajemství, jako někdo s historií pokusů o sebevraždu se moje matka jen třese na nejnovější pokroky a bez nich se toho asi nezbavím," všechno se snažil podat dost odlehčeně. bylo to nejhorší období jeho života spojené jen se vším špatným. měl tak zafixované i terapie.

---

"vlastně, ty a tvůj pokrok mě donutil o tom znovu přemýšlet víc objektivněji," zvedl konečně pohled k jejím očím a pousmál se. zvedl jejich spojené ruce a věnoval jí polibek na hřbet ruky. "a samozřejmě první podmínkou bylo žádné psaní pocitů a domácí úkoly," dodal už opět s pobaveným výrazem.

View more

pozorně poslouchal všechna její slova, zatímco dojídal koblihu ve své ruce. byl na škole sportovec, pravda. jenže i tak si nepamatoval tu vizi, co vídáte ve filmech. každý sportovec dostane každou holku a je zván na všechny party, kde se opije a ještě z toho vyjde jako frajer. další aspekt filmů, který je často dost zveličován. alespoň z jasonovo zkušenosti.

---

"podplácela spolužáky? není to nezákonné? nebo se to u dětí bere jinak?" zamyšleně se zamračí, ale následně se pousměje a dál jí poslouchá. "ne vždy se sport rovná popularitě a řadám přátel," poznamenal. pamatoval si vlastně živě, jak se na jeho jméno roznášely pomluvy. lidi to ale pak přestalo bavit, když se o to sám jason nezajímal. tehdy byla jeho středobodem caroline. koho by pak zajímalo to, že se lidi baví o výmyslech spojených s jeho soukromým životem. vlastně, zpětně vzato, caroline mohla být důvodem, proč se jeho okruh přátel změnil i na střední.

---

pobaveně se usmál nad jejími slovy o jejích zlozvycích. otočil se tělem jejím směrem a zapřel se loktem o záda gauče, podložil si hlavu. "takže mi chceš naznačit, že si chceš hledat kamaráda proto, aby sis mu mohla stěžovat na mě?" otočil její teorii opačným směrem a přivřel oči.

---

napadlo ho, že tohle by mohla být jedna z těch chvílí, která přímo vybízí k tomu, aby jí svěřil fakt, že taky poslední měsíc chodí k terapeutce. upřímně, když spolu trávili tak moc času, zdálo se, že toto pomyslné tajemství udržuje v sobě už strašně dlouhou dobu. sklopil hlavu a zamyšleně si skousnul spodní ret. "vlastně, já si stěžovat můžu i jinde," kývnul, ale pohled nezvedal. proč se to zdálo tak těžké? vnitřně asi tušil, že se tím smiřuje s faktem, že opravdu jsou jeho problémy tak silné, že musel vyhledat pomoc. i přesto, jak moc jí odmítal předtím. "začal jsem chodit k... terapeutce," zamumlá, zatímco si nervózně hraje s prsteny na svých prstech. "ona si taky myslí, že chodit ve špinavých botech doma je hrozný zlozvyk, slečno, jen tak mimochodem," zkusí to obrátit jinam, jako kdyby se nic nedělo, nervózně se pousměje.

View more

"přátelé nebo rodina? nebo známí?" začne přemýšlet nahlas, zatímco se zakousne do koblihy ve své ruce. "nemyslím si, že je něco špatného na tom být samotář," pokrčí rameny a prohlédne si jí. "je pak ale rozdíl mezi samotářstvím a izolací. nechci se chlubit, ale na toto téma jsem jaksi expert," ironicky pochlebovačně se usměje a na chvíli se zamyslí.

---

"taky nemám moc kamarádů. musel jsem hodně z nich ze svého života odstranit účelně, protože se mi nelíbilo, kým se stali. a hodně z nich jsem pomyslně vyřadil, protože to byli přátelé caroline, takže... tak." bylo pro něj už mnohem lehčí o ní mluvit v klidnějším smyslu. stále to nebyla rána zahojená, ale už o ní dokázal mluvit objektivně.

---

opět se zakousl do koblihy. "asi jsi samotář. už to tak bude," vydechl a zakroutil hlavou, "já asi taky nebudu výjimka," pokrčil rameny a pousmál se. paradoxně nad tímto přemýšlel poslední dobou také. většinu jeho času věnoval liz nebo práci. nikdy mu moc nešly vztahy ve větších skupinách, na to byla právě caroline, která ho do jejích skupin brávala. teď tu ale byla liz, která asi byla na stejné vlně samotářství.

View more

uplynulo dost času na to, aby se mu život změnil na tolik, jak si to asi nikdy nedokázal představit. ač si byl stále vědom, že toto vše pro něj nejspíš nikdy nebylo čistě o čase. tak dlouhou dobu strávil svoje bytí v osamění, izolaci a citové paralýze. najednou ho z tohoto všeho liz vytáhla a dny se najednou zdály delší, ale doba utíkala mnohem rychleji. měla na něj tento efekt.

---

její potíže, které se vyvíjely dál, ho trápily. přemýšlel, zda jí nebude lépe bez něj, zda on není spouštěčem čehosi, co se v ní může dít. došlo mu ale, jak sobecké toto přemýšlení bylo. už jen proto, že ona tu pro něj byla kdykoliv a pomáhala mu šíleným způsobem. zasloužila si to nejlepší a pokud jí bylo lépe s ním, bral to jako privilegium.

---

byl rád, když se dostala z nejhoršího a hodlal udělat vše, co jen je v jeho silách, aby to tak i zůstalo. přesto i on měl opakující se stavy, ze kterých nemohl uniknout. jedním z hlavních důvodů byl jeho problém s alkoholem, který si nechtěl dlouho ani přiznat, ale najednou byl nucen ho řešit. konkrétně jeho relaps. nechtěl liz zatahovat do všeho, co se jeho problémů týkalo, připadal si pak jak největší břímě. přesto, když začala chodit k terapeutce a svou otevřenost předala i na jeho osobu, vše se zdálo jaksi lehčí. byl už opět střízlivý, ač to dalo práci. měl ale v sobě stále tak moc démonů. bál se je otevírat, řešit je. bál se toho, kolik je a jak moc ho dokážou ovlivnit. chtěl být jen normální. normální podporující přítel, co podporuje svou přítelkyni v cestě na jejím uzdravení.

---

byl nadšený, když jí viděl takto, zlepšovat se. viděl na ní tu změnu a líbila se mu. právě ona byla ten důvod a impuls, proč i on začal své problémy nakonec řešit a přestal odmítat pomoc s tím, že si vše vyřeší sám. byla to blbost a on to moc dobře věděl. chtěl tím liz překvapit. sice si teď říkali naprosto vše, možná až moc, ale jakási stará část jeho já si stále přála tohle vše vyřešit sám. a taky to podat jako překvapení pro liz, ovšem.

---

čekal na ní doma, zatímco se snažil konečně dočíst knihu. bylo o dost těžší udržovat svůj standard počtu přečtených knih, zatímco se snažíte pracovat na svém sociálním životě. když jí uviděl a také koblihy, které sebou přinesla, usmál se. její slova ho lehce vytrhnou z myšlenek, nad čímž nadzvedne obočí. poslouchá jí a zamyšleně se zamračí, zatímco si bere jednu ze svých oblíbených koblih. vzápětí se ale přiblíží jí a automaticky jí políbí na rty. "taky tě rád vidím," zašeptá s úsměvem. dojde ke gauči opodál, kde si sedne.

View more

snažil se pochopit vše, co říkala. pravdou ale bylo, že pocity jsou tak subjektivní, jak jen to jde. pokud je individuálně člověk nevysvětlí, stále to může být úplně jinak. po liz to ale jason samozřejmě nechtěl. ač se mu nejspíš snažila své pocity přiblížit, stále byl ponechán v jakési tmě, ve které se ztrácel.

---

když doplní, že to není jím, nadzvedne obočí. upřímně mu ani nedošlo, jak jeho slova mohou vyznít, či zda si liz nemyslí, že se ho její chování jakkoliv snad dotklo. šlo mu jen a pouze o liz. to byla jeho nynější priorita, v jakémkoliv slova smyslu. to, jak to může pro liz vypadat z tohoto pohledu, mu upřímně vůbec nedošlo. její úsměv se sice pokusí lehce napodobit, ale spíš stále sleduje její obličej. její ruka na jeho obličeji ho sice uklidní v tom, že opravdu nejde o nic zas tak závažného, ač opět, byl ponechán v pomyslné tmě. semkl rty k sobě. po chvíli ale její ruku vzal do své a věnoval jí jemný polibek na hřbet ruky.

---

"nechtěl jsem," řekl tišeji a zakroutil hlavou. "jen..," vydechl a pokrčil rameny, "nechci, abys dělala cokoliv, jen proto, že to snad vyznělo z kontextu nebo že se to očekává," dodal. znělo to asi bizarně, když to řekl nahlas. možná trochu v sobě sám cítil, že tento krok byl pro jejich vztah tak velký, že se ho bál? možná i on sám v sobě cítil jistý tlak a strach? věděl o sobě moc dobře, jak k tomuto celému přistupuje, když šlo o caroline. byla to dlouhá a komplikovaná cesta, hlavně z jeho strany. najednou se ale cítil opět vhozen do vody, kterou neznal. musel si tím opět projít znova, teď i o trochu komplikovaněji. možná bylo jednodušší hledat chyby u liz v jejích očích než sám v sobě.

---

nakonec se usmál a palcem přejížděl po hřbetu její ruky. "promiň," řekne stejně. "asi to děsí mě," dodá a skousne si spodní ret. nemyslel to v tomto smyslu, jak to myslela nejspíš liz, přesto to byla nejspíš pravda.

View more

když uvidí její výraz na jeho slova, snad jako kdyby se vnitřně proklínal. připomínal si ale, že je lepší, když toto téma vytáhne nyní, když ještě nezajdou nikam dál, než kdyby bylo už pozdě. sex pro něj nebyl nikdy o jakési potřebě fyzické, ale o vnitřním spojení. ať už to znělo jakkoliv divně či utopicky.

---

sledoval jí, jak si odsedne zpět na postel a poslouchal každé její slovo. tušil, že se za jejím nádherným úsměvem schovává víc. bohužel, jak tak nějak tušil rovněž, bylo zde mnoho nevyřčeného, co nejspíš také způsobovalo ten neklid v jejích očích, který ho donutil otevřít tuto konverzaci právě v tento moment.

---

ustaraně jí sledoval a poslouchal. nevěděl, jak na to reagovat. věděl ale, že by teď udělal vše možné i nemožné, aby jí těchto pocitů zbavil, kdyby mohl. bylo šílené, jak moc pro něj udělala a jak rychle v něm dokázala vyvolat pocit štěstí, přičemž ona sama v sobě nosila něco tak těžkého, co málokdo dokázal pochopit. sám si nepřišel natolik kvalifikovaný, aby mohl jejím špatným zkušenostem porozumět. přesto mu přišlo, že rozumí slovům, která vyslovovala.

---

"myslím, že to nejde uspěchat," řekne po chvíli, kdy si nechá její slova proběhnout hlavou. bylo to důležité. chtěl jí porozumět. chtěl vědět, co se jí honí hlavou. "jsem ale tady, to víš," dodal, snad jako kdyby jí tím chtěl ujistit. "můžeme tohle vše překonávat spolu. myslím..," pokrčil rameny, "jestli budeš chtít." dodal a semkl opět rty. měl v sobě potřebu jí obejmout, v domnění, že tak sejme z jejích beder všechny špatné pocity či vzpomínky, co se jí teď mohly honit hlavou. "můžeme zkusit se cítit normálně spolu. časem. postupně."

View more

když se usmála po polibku, napodobil jí a koutky nechal roztáhnout do úsměvu. byl rád, že svým gestem nepřekročil její hranici v tom špatném slova smyslu a že opravdu oba byli na stejné notě.

---

jakmile se ale přesunula k němu blíž, respektive na jeho klín, překvapeně nadzvedl obočí. zároveň ale z jeho rtů nenechal opadnout svůj mírný úsměv. své ruce položí opatrně na její boky. její pohled do jeho očí jí oplatil a sledoval každý její pohyb. při dotecích na jeho tváři lehce přivřel oči. pravdou bylo, že cokoliv, co liz udělala, pro něj bylo jako výstup z dosavadní komfortní zóny, ve které se poslední roky držel. v dobrém, samozřejmě.

---

ucítí její rty opět na jeho, tentokrát už ve více náruživém polibku. oči nechá zavřené a přistoupí na něj ihned automaticky. své ruce posune pomalu na její záda a přitáhne si jí k sobě ještě o kousek blíže. nedokázal popsat, jak zvláštní a speciální toto vše, co se právě dělo, pro něj bylo. mohl skoro s jistotou říct, že to cítil i z liz. nejspíš oba právě postupně lámali jejich schránku, kterou se chránili před okolím.

---

po chvíli se na opravdu minimální vzdálenost odtáhl od jejích rtů a pomalu otevřel oči. vyhledal tak ty její. nedokázal to popsat, ale cítil, že tenhle moment, ač byl tak perfektní, jak jen mohl být, je něčím jiný. cítil v něm jakési napětí, které v určitém slova smyslu viděl i v liz očích. semkl rty k sobě. jednou rukou si jí stále držel u sebe a druhou zvedl tak, aby jí opět dal pramen vlasů, který měla ve tváři, za ucho. nevěděl, jak k tomu přistupovat. moc rád by jí opět políbil na rty či snad na krk, ale nechtěl, aby jejich první společné chvíle tohoto smyslu byly propletené čímkoliv špatným. možná si to ale jen domýšlel, musel se ale ujistit.

---

“liz, já..,” vydechne a sklopí pohled, zakroutí hlavou, “chci si jen být jistý, že… že víš, že cokoliv se má stát..,” nevěděl, jak své myšlenky formulovat. celá tahle situace ho dostávala do rozpaků. mít liz takhle blízko, cítit její rty na těch svých, její doteky… vše tohle bylo něco, o čem sice nepřemýšlel, ale jakmile se to dělo, jakoby mu to doslova zaslepilo všechny smysly. stiskne víčka k sobě a jakmile je otevře, opět vyhledá liz pohled. tak moc se bál, že to pokazí. “jsi si tím jistá? chci říct..,” semkne opět rty k sobě a rukou vezme její tvář do dlaně, “chceš to?” řekne skoro šeptem a podívá se jí hluboko do očí. chtěl, aby to řekla. aby se nad tím zamyslela. aby si byla jistá. pokud se u ní objevila jen sebemenší nejistota, nechtěl to. zrovna on byl ten poslední, kterému by vadilo čekat. už snad jen proto, že liz ani nebyla v tom nejlepším zdravotním stavu.

View more

nevěděl, jak reagovat přirozeně. nešlo o to, že by neflirtoval, ač na denní bázi to zrovna nedělal. hlavně pak v posledních letech. s liz to bylo ale ještě o krok těžší, jelikož jejich vztah byl jiný. bylo to tedy snad poprvé, co se v tomto duchu přímo bavili. nebylo to ale špatné, alespoň pro něj. bavilo ho vidět lehkou nejistotu v její tváři. doufal ale, že se stále pohybují na půdě, kde se cítí dobře oba. nerad by, kdyby se musela přemáhat jen proto, že toto vše vyznělo ze situace.

---

nadzvedl obočí a mírně se pousmál nad jejími slovy i gesty. hlavně pak také nad její mimikou. chvilku váhal, poté se opět pomalu přiblížil a zadíval se jí přímo do očí. ač on sám sebe nepovažoval za zrovna nejzkušenějšího či nejvíc odvážného v tomto směru, přišlo mu roztomilé, když liz občas uváděl do rozpaků. přesně pak mohl sledovat reakci na jejím obličeji, když jí dokázal překvapit. zvedl tak ruku a prsty jí zlehka zvedl bradu, načež opět spojil jejich rty a přivřel oči. jejich polibek byl stále velmi jemný, skoro se svými rty až těch jejích nedotýkal, přesto ve svém těle ucítil přesně ten pocit, který by kdejaký básník nazval 'motýlky v břiše'. když se na milimetry odtáhne od jejích rtů, pomalu otevře oči a opět se podívá do těch jejích. nechtěl tento moment jakkoliv pokazit, ale vycítil, že jestliže mají jejich vztah posunout z jakési formálnosti, musí být oba na stejné vlně. měl tak potřebu se stále ujišťovat, že jeho činy nejsou pro liz ani v nejmenším nepříjemné.

View more

jakmile ho vezme za ruku, nechá se odvést tam, kam chtěla. předpokládal, že to bude místo, kde konečně bude moct s čistým svědomím říct, že odpočívá, tak jak by měla.

---

když ho ale dovede do svého starého pokoje, jak předpokládal podle plyšáků u komody a knihovny. sleduje, jak je pokoj vyzdoben a uspořádán. byl jeden z těch lidí, co podle pokojů rád zkoumal osobnost člověka. byl totiž přesvědčen, že pokoj, který člověk označuje jako 'svůj', je jako okno do duše. aspoň z části. barva místnosti ho zaujme jako první. zní to šíleně, ale podobný odstín zelené byl odjakživa jeho oblíbený. kdyby tehdy mohl, také by si svůj pokoj tak vymaloval. pravdou bylo, že ač se snažil dle svého přesvědčení svůj pokoj zdobit tak, aby mu v něm bylo dobře, vždy dostál nařízení rodičů o uklizenosti a jakési až sterilnosti. minimalismus sice mohl vypadat skvěle, ale jeho matka ho brala až moc vážně. snažila se ho aplikovat i na pokoje svých synů, takže místo barev a vystavených hraček zůstal jason s odstíny šedé a bílé a všechny věci musel striktně uklízet do připravených lesklých skříní. přesto si na znak jakési rebelie nechal pár plakátů vyvěšených uvnitř skříně z vnitřní strany křídel.

---

liz zde ale měla mnoho věcí, u kterých by se rád zastavil a prohlédl si je. její osobnost pro něj byla tak zajímavá. miloval jí objevovat víc a víc, přičemž nyní měl vhled přímo skrz naskrz. nechtěl ale vypadat neslušně, aby snad hned přešel a zkoumal knihy v její knihovně, tak tomu neučinil.

---

místo toho pečlivě sledoval její pohyby, když si sedla a následně lehla. stačil si i všimnout jeho příjmení, které zmínila, nad čímž se usmál. přejde blíž k posteli. pravda byla, že nebyl lékař, takže tvrzení, že nemůže usnout, ho trošku zarazilo. nedá na sobě ale nic znát, jen přimhouří oči a sedne si opatrně vedle ní na zbylé místo postele. když si ale její slova opět přehraje v hlavě, trošku se zarazí. vycítil z nich snad pokus o flirt? u liz to nikdy nepoznal. neměl sám moc zkušeností se vztahy a namlouváním, ale flirt ho bavil, pokud to u něj zůstalo. pokud šlo ale o blízké osoby, natož pak liz, byl trošku zmaten. o to víc, že jejich dosavadní vztah v tomto směru nebyl zrovna aktivní.

---

nedá na sobě ale opět nic moc znát, alespoň v obličeji. dál se usmívá a pozoruje ji. "to samozřejmě moc dobře vím," horlivě kýve hlavou a velmi vážně nakrčí obočí, přičemž shodí i onen úsměv. "co s tím ale budeme dělat?" opět k ní pohled zvedne. tentokrát nezadrží úsměv a koutky mu začnou kmitat nahoru.

View more

všimne si toho, když uhne pohledem. všiml si také toho, jak nerada byla pod drobnohledem. spojil si vše dohromady a došlo mu, že to dost možná má co dělat s tím, že očividně u ní doma vyrůstala v obdobně hlídané domácnosti, podle jejího popisu domu v nemocnici. měl pro to velké pochopení. byl sice mladší dítě, což by s sebou možná normálně neslo fakt, že rodiče mladší dítě opečovávají více. v případě jasona to bylo ale komplikovanější. jeho bratr byl dítě vyprosené a vysněné. kvůli velkému věkovému rozdílu jeho rodičů se o dítě snažili déle, než je komukoliv s úmyslem rozšířit rodinu milé. jason oproti tomu byl jakási nehoda, kontrast jeho bratra už v tomto ohledu, tak brzy. jeho matka se neostýchala mu toto vše několikrát dost nehezky sdělit, vinu na tom měl samozřejmě i alkohol. jason tak měl v ohledu liz v tomto naprosté pochopení. jak pro to, že chce svou rekonvalescenci strávit mimo onen dům nebo pro to, že není v tomto ohledu extra sdílná. chápal obojí.

---

jenže jason měl odjakživa silný ochranářský pud. proto když šlo o liz, cítil jakousi až zodpovědnost za její zdraví. přeci jen tu byl proto, aby se o ní staral. neodpustil by si, kdyby se jí něco stalo. nikdy.

---

usměje se pobaveně nad její další reakcí. zkusí ze své tváře smazat ustaraný výraz, ač horko těžko. "jason," přikývne hrozně vážně a přimhouří oči, "a jak dál?" dodá, a jakmile liz neodpoví do pár sekund, hrozně vážně hraně vytřeští oči. "tak to ne, slečno," zakroutí hlavou a přejde opět blíž k ní, "tohle se mi nelíbí. měla byste si lehnout ihned, než zapomenete kdo jsem úplně," založí si ruce v bok a kroutí dál nevěřícně hlavou. pak se ale usměje. rychle jí věnuje poslední polibek na čelo a stále s mírným úsměvem si jí prohlédne. "nebo vám to budu muset připomenout," zašeptá nakonec.

---

následně se otočí kolem své osy, jako kdyby hledal cokoliv, co by se tak při liz rekonvalescenci mohlo hodit. v první řadě by byla opravdu fajn nějaká postel. cesta byla docela dlouhá a jason neměl v plánu slyšet od liz matky nepříjemné poznámky o tom, jestli je vůbec schopen se o ní postarat. už tak měl u ní větší vroubek za jejich první setkání, nehodlal její mínění ještě víc zhoršit.

View more

pobaveně se usmívá nad jejím chodem myšlenek, který řekne nahlas. sleduje její mimiku. chtěl jí políbit už v nemocnici, ale nepřišlo mu to vhodné. za dveřmi byli její rodiče a ona byla v nemocniční košili. mimo jiné jeho dech musel stále být cítit po alkoholu. nyní, když už v sobě měl minimálně kávu a stihl použít několik žvýkaček, se cítil už lépe ohledně polibku. taky jí už mohl být alespoň teď blíž. vidět její úsměv mu opět dodalo jistou dávku optimismu, jestli to vůbec bylo u něj možné. vlastně netušil, jestli to možné bylo, dokud jí nepoznal. bylo šílené, jak moc mu dokázala změnit život. nerad se vázal na lidi, ale byl jen čirý fakt, že liz dokázala jasonův život naprosto obrátit naruby, v tom dobrém slova smyslu.

---

nad jejími posledními slovy se opět musí usmát. jeho ruku stále nechá na její tváři. "s tím nemám problém," zašeptá ohledně nenechání jí mluvit, načež opět spojí jejich rty a přivře oči. je pravda, že jejich vztah nebyl až tak fyzický. sám jason na ono čisté fyzično nebyl. jakmile ale došlo k jakémusi spojení emočnímu, jeho vyjadřování náklonosti se projevovalo i v tomto směru. měl rád, když u sebe cítil přítomnost liz, její doteky, ať už se jednalo třeba jen o upravení jeho vlasů. neměl absolutní problém s tím, že jejich vztah šel, jak by jiní řekli, až moc pomalu. naopak. občas ho napadlo, zda liz nebude ta, které to nakonec bude vadit. mnohým to vadilo. ale minimálně z toho, co vypozoroval, ani to nebyl na její straně problém.

---

"když o tom ale tak mluvíme, asi by sis opravdu měla lehnout," řekne nakonec a lehce se hlavou odtáhne. stále ale zůstává blízko a místo úsměvu se mu na obličej objeví výraz starostlivý a ustaraný. "jak se cítíš?" rukou na její tváři opět odhrne její ofinu z očí a prohlíží si je a její obličej, snad jako kdyby hledal známky jejího momentálního stavu.

View more

on sám sice měl dost fancy rodinu, která rozhodně neotálela příležitostí se pochlubit svými syny, nejlépe ve spojitosti s jakoukoliv zlatou trofejí, která se s tímto pojila, ale i tak u nich doma rozhodně neměl tolik vyobrazení jeho podoby. nedalo se taky říct, že na něj byli doma úplně pyšní. minimálně to nedávali najevo. proto tohle byl milý kontrast. ač stále lehce děsivý. úsměvně děsivý.

---

z myšlenek ho vytrhnou slova liz o chození. rychle se na ní otočí a nadzvedne opět obočí. následuje ale lehce nesmělý úsměv. pomalu přejde přímo k ní a prohlédne si její obličej. prsty letmo zastrčí její vlasy za ucho a ruku chvíli nechá na její tváři. za moment jí ale spustí dolů a spolu s druhou je liz něžně položí na její boky, čímž jí zlehka obejme a konečně může přivinout blíž k sobě, bez přítomnosti kohokoliv okolo. stále s úsměvem tak sleduje její oči. "chodit?" zopakuje šeptem její slova. bylo to poprvé, co to jednomu z nich vyklouzlo. asi ani jeden nebyl na tyto oficiálnosti, ale tak dalo se to čekat. asi byli jeden z těch párů, kdy se až při zásnubách vzájemně dohodnou na statusu jejich vztahu.

---

jednu ruku opět zvedne a podebere tak její tvář jemně prsty. přivře oči a pomalu své rty přitiskne na ty její. bylo zvláštní, jak speciální tento čin mohl v této situaci až být. lhal by, kdyby mu hlavou neprobleskla myšlenka, že se nezeptal na svolení k polibku, který následoval. bylo to až lehce absurdní, ale roztomilé. když se na malý kousek odtáhne, aby jí opět viděl do očí, opět se usměje. palcem jemně přejíždí po její tváři, zatímco si její osobu stále druhou rukou drží blíž u sebe za její bok. "je to normální fáze," odpoví šeptem konečně na její otázku, zatímco se jí stále dívá zpříma s úsměvem do očí.

View more

když musel jít ven na chodbu, chápal to. přeci jen se vecpal někam, kde tak trochu neměl co dělat. byla to svým způsobem rodinná věc. jenže co měl dělat, když pro něj liz byla momentálně tím nejbližším člověkem? víc, než je jeho rodina?

---

její stopy po slzách ho sice vyvedou z míry natolik, že snad přehlédne oblečení, které se snažila skrýt pod velkou mikinou, ale není mu z nich dobře. uklidní ho ale její úsměv, kterým mu potvrdí, že vše vyšlo tak, jak chtěla. měl strach, když z pokoje slyšel hluk. sám se teď usmál. jakmile ho vzala za ruku, úsměv se mu zvětší.

---

v autě je nervózní, jako vždy. za tu dobu po oné autonehodě se musel nějak naučit v autě pobývat, bylo to neodlučitelné, všichni dnes jezdili autem. stále byl ale rozhodně nervózní, když musel sedět nečinně v takovém zařízení, které mu už rozhodně razantně dokázalo, čeho je schopné. poklepává nervózně nohou. onu nervozitu mu ale ještě víc dodává fakt, že je v autě i s liz rodiči. neměl to rád. rodiče caroline poznal jako opravdu mladý, bylo to tak nějak přirozené. vyšel ale ze cviku. snažil se ale jednat s naprostým respektem, jak byl zvyklý. snad se snažil i zamaskovat nešťastnou shodu okolností, za které se museli poprvé střetnout, a zapůsobit jinými věcmi. tiskne liz ruku, už instinktivně palcem přejíždí po jejím hřbetu. její přítomnost tak blízko něj ho uklidňuje, tak samo jako její hlava na jeho rameni.

---

okolnosti, které nastaly dále, se zdály surrealistické. netušil by, že se opravdu opět dostane do situace, kde bude v tak neznámém prostředí. smířil se s tím, že takový pocit už nikdy nezažije. snad to byl jakýsi příběh, který viděl skrz pohled první osoby. následuje ale liz do pohádkově vypadajícího malého domku.

---

hned první pohled ho ale velmi zarazí a překvapí. tolik fotek jedné osoby na tolika místech.. kdyby to nebyla liz, bylo by to snad i trochu děsivé. možná i tak bylo. přesto se pobaveně usměje a každou z fotek si pozorně prohlédne s neodcházejícím úsměvem. také si všimne tolika knih okolo. se zaujetím rychlým pohledem přečte tituly na těch, co se mu dostanou pod ruku. nechtěl vypadat dychtivě, ale nešlo jinak. vypadaly tak nádherně. atmosféru podtrhnou i kytky.

---

v tom ale uvidí obrovský portrét liz. blond liz, krátké vlasy, žádná ofina. i to oblečení či výraz. osoba na portrétu sice vypadala jako liz, ale vlastně vůbec. nadzvedl obočí a překvapeně zamrkal. "wow," zamumlal sám pro sebe, zatímco si zkoumavě prohlížel obraz před sebou. skoro jako kdyby zapomněl, že je liz hned vedle něj.

View more

bylo mu líto, že jediné řešení pro liz bylo momentálně tak těžké. chápal to možná víc než kdokoliv jiný. sám by doma teď nevydržel déle než jedno odpoledne. očividně, po poslední zkušenosti.

---

jakmile ale navrhne nové řešení, nadzdvihne obočí. její popis, který doprovázel mírný úsměv, se jasonovi pro liz líbil mnohem víc. vyznělo to ale tak, že spolu budou sami. trošku znervózněl. neměl za sebou zrovna nejlepší noc, po které by se cítil na hlídání dalšího člověka. nedal na sobě ale nic znát. přeci jen to bylo pro liz a ta nebyla malá. možná ale v sobě opravdu měl ten pud, který ho nutil se o liz tak moc bát. a taky měl proč. ač tu teď seděli a normálně si povídali, stále byli v nemocnici kvůli jejímu zdraví.

---

"nevím, jestli tě tvoji rodiče nechají v tomto stavu samotnou zrovna se mnou," zkusil to opět pronést s lehce pobaveně, jelikož to opravdu znělo, jako kdyby jim bylo patnáct. oba teď ale nebyli jaksi asi v pozici, kdy by se jim dalo na sto procent důvěřovat. byli ale dost staří na to, aby dokázali myslet a jednat racionálně. "ne, že bych se jim teda divil," dodal. stále ale věřil tomu, že se o ní dokáže postarat. jeho ochranitelský pud byl rozhodně silnější než cokoliv jiného.

View more

byl svým způsobem rád, že to dále nerozebírala. bylo to téma, které je nejspíš čekalo rozebrat v nedaleké budoucnosti, jelikož jestli se liz rozhodne jasona mít v životě i nadále, zaslouží si vědět celou pravdu a jeho celé já. platilo to ale i naopak. a ač se jason lehce bál, co vše může nastat za situace, zároveň se i těšil na to, co přijde.

---

pousmál se, když mu opět upravila vlasy. upřímně nevěděl, v jakém stavu momentálně jsou, takže tohle bylo asi namístě. byl to jakýsi skok zpět do jejich normálních zvyků. její rozespalé pohledy, když už probuzený jason sledoval nějakou dobu její roztomilý spící obličej. jeho početná sbírka košilí, které vypadaly tak dobře na liz, zatímco se snažila udělat něco poživatelného ze zbylých surovin, co měl v ledničce. když liz usnula v leže na gauči u sedícího jasona, který neodolal prsty vískat její vlasy. byly to střípky tak obyčejných vzpomínek, které se teď zdály tak drahocenné.

---

když začala mluvit o jejím rodném městě a i jejím domě, spiklenecky se na ní opět usmál. došlo mu, kam tím míří. "mám to chápat tak, že mě lákáš k vám domů na první vydání knih, které vlastníte?" překvapeně pronese, lehce pobaveně. "protože to funguje," usměje se a stále nespouští pohled z jejích očí. tak moc jí chtěl konečně políbit. neudělal to. bál se, že i přes žvýkačky by z něj stále byl cítit až moc alkohol. při této myšlence se ale v hlavě vrátil i do trpké reality. myšlenka na to, že bude muset zpět domů, kde stále měl onen alkohol, mu nedělala moc dobře.

---

"nevím, jestli mě tvoji rodiče po dnešním setkání budou chtít u sebe v domě," řekne nakonec jen a starostlivě opět zvedne pohled. "sám bych asi nechtěl," lehce pobaveně se pousměje. v tom úsměvu je ale i jisté zoufalství, protože takto si toto setkání rozhodně nepředstavoval.

View more

"byl jsem..," semkne rty a pohled spustí dolů, "alkoholik..," nesnášel to označení. byla to nálepka, které by se tak rád zbavil. tolikrát při zdolávání jeho závislosti s ním musel setkat a uznat, že je jím je. nenáviděl to. cítil, jak toto slovo bylo vpálené do jeho kůže jako cejch. kdyby mohl, vyřízl by ho. musel se s tím ale smířit. tuto část rehabilitace nesnášel snad nejvíc. "...už dlouho předtím, než jsem tě poznal," nevěděl, jak o tom mluvit otevřeně. neuměl to. naučil se to jen na terapiích, ale mimo ně jako kdyby to opomněl. asi snad i proto, že o jeho problému věděla jen nejužší rodina a nikdo jiný. "našel bych si důvod kdykoliv. nejsem dítě, nemůžeš na sebe brát vinu za něco, co dělám plně vědomě já sám," zakroutí hlavou.

---

přišlo mu to skoro komické, ale i roztomilé. svou matkou byl viněn za věci, za které nemohl. liz na sebe brala pomyslnou vinu za věci, za které udělal on sám. byla první člověk, který měl tento druh empatie a soucitu. vzadu své mysli snad předvídal, že je to proto, že ho nezná dost dlouho. tuto jeho stránku teprve objevila. co se stane, až jí pozná úplně?

---

"slib mi to," začne po chvíli, ale stále pohled nezvedá. nemůže. "nesmíš mé činy brát takhle, já..," nevěděl, jak vyjádřit své myšlenky. opět. přivřel oči. "promiň. nechci tě stavět do této situace, liz."

View more

jakmile odpoví, že by neměl jezdit, nakrčí mírně obočí. snažila se ho chránit. ale před čím? neměl představu, co její domov skrývá. možná bylo bláhové se nabídnout jen tak, ale vyplynulo to jako jediná možnost, jak jí nyní mohl pomoct. zarazí ho její "neměl bys", čímž mu skoro, úmyslně či neúmyslně, řekne, aby to nedělal. uhne pohledem, když se smutně pousměje. dojde mu, že v této konverzaci uhnula od sebe a přesunula svou pozornost na jeho stav. jakmile pak pokračuje v letmém popisu jejich domu, který už tak zněl skoro jako léčebna, ve které strávil dost nepříjemnou část svého života, semkne rty k sobě. hlavou mu probleskne myšlenka, jak moc podobní si vlastně byli. nebylo mu z toho úplně dobře. nechtěl vypadat jako pokrytec, nesoudil jí ani v nejmenším za to stejné, čím si prošel. bylo mu z toho akorát víc smutno. nikomu by nepřál bolest, kterou si on sám procházel. ať už v minulosti nebo právě teď. podle liz vyprávění to ale vypadalo, že v jejím životě se tato bolest objevovala taktéž. jejich růžové brýle, které v posledních týdnech měli oba dva na sobě v době trávení jejich času společně, spadávaly dolů a cítil to jak jason, tak nejspíš liz.
uvědomoval si, jak vypadal a působil. nechtěl ale pozornost teď pošetile přesunout na sebe. nebylo to fér. na druhou stranu asi nebylo ani na místě o tom mlčet. chtěl po ní, aby se otevřela tomu, co se stalo, ale on sám toho nebyl schopen? nesnášel to. ten pocit. ve svých myšlenkách často vystupoval jako pokrytec a už na to byl alergický. byl alergický na sebe. nesnášel se za to.
nepouští její ruku, ale nepatrně se odtáhne, zvedne hlavu a pohled zapíchne do svých nohou. nedokáže se teď na ní podívat tak, aby se nestyděl. vždy, když si myslel, že své démony už zvládne na tolik, aby o nich dokázal mluvit nebo s nimi pracovat, realita mu dokáže opak. styděl se.
když ale v jejím hlase ucítí jakousi vinu za jeho stav, zamračí se. nevěřil, že její myšlenky zajdou tímto směrem. podiveně se na ní teď opět podíval a sledoval její obličej velmi pečlivě. nakonec pustí její ruku a přesune jí na její tvář. jemně prsty nadzvedne její bradu tak, aby jí viděl přímo do očí. chvíli přesouvá pohled mezi jejíma očima, nakonec promluví. "liz, poslouchej mě..," začne tišeji mluvit a zakroutí hlavou, "nesmíš takhle přemýšlet, dobře? tohle je moje věc, kterou sebou táhnu už mnohem déle, než bych rád," v očích se mu zableskne náznak slz, který stále provázel konverzace, které se týkaly tohoto tématu. ruku pomalu pustí dolů na postel.

View more

když řekne, že bude propuštěna do domácí péče, něco v něm si lehce oddychne. snad i proto, že neměl moc přehled o tom, jak u liz doma věci probíhají a jak se mají. měl před sebou v prvním momentě jen vidinu toho, že bude u lidí, kteří jí mají rádi a postarají se o ní. hned v další vteřině ale zaznamenal ponurý tón, jaký nasadila. zastyděl se, že toho o jejím zázemí neví tolik, co ona o jeho. hlavně po událostech minulých dnů.

---

jeho myšlenky potvrdí její další slova, která vyjadřují obavu z toho, jak věci budou probíhat zpět u jejích rodičů. rodičovské vztahy byly komplikované, někdy méně a někdy více.

---

viděl, jak si nehty zarývá do kůže a nervozita tak proudí z její mysli neúprosně do těla. zvedne tak svou ruku a rozdělí ty její tak, že jednu z nich vezme do té své. palcem přejede jemně po místě, kde před chvílí zarývala její nehty. opatrně opře hlavu o tu její, která byla kvůli výškovému rozdílu níže, přičemž otočí hlavu tak, že se nosem opře o její vršek hlavy. přivře na chvíli oči a snaží se vnímat, co se právě děje. míval s tím problémy, vnímat přítomnost. ve všech jeho gestech je stále jistá něžnost a opatrnost, kterou sice i tak míval, ale teď zde byla o to víc, kvůli stavu liz.

---

po chvilce oči otevře a hlavu otočí tak, aby jí viděl do obličeje. ruku jí ale nepouští. "jestli to pomůže, můžu jet s tebou," pokrčí rameny nad návrhem, který právě skoro šeptem pronesl. bylo mu jasné, že hádat se s rodiči liz nebyla cesta, kterou se chtěl dát. navíc byl stále ve stavu, kdy si nevěřil natolik, aby se o liz dokázal postarat on sám, jako se tehdy starala ona o něj. jestli jí ale jeho přítomnost pomůže, bylo to to nejmenší, co mohl udělat. měl výhodu, že jeho práce byla stále jakýsi způsob, jak vyplnit čas. minimálně pro jeho rodinu, která se kvůli emoční absenci vůči jasonovi angažovala alespoň skrz peníze.

View more

pousměje se, když kývne. opatrně poodhalí její čelo a s ním i jizvu, která se skrývala pod ofinou. zpětně si vybaví mlhavý moment, kdy si jizvy všiml, ale nedával jí význam takový, jaký měla nyní s liz vysvětlením. přišlo mu smutné, že svou minulost musela schovávat za vlasy, jelikož její doslovná jizva, kterou lze přirovnat i k té emoční, je na takovém místě. dalo mu to mnoho možností taky přemýšlet nad tím, jak umístění jeho šrámu taky nebylo zprvu účelné, jelikož ta první jizva byl odkaz na onu autonehodu. tehdy, v jeho temných okamžicích, mu to přišlo snad i poetické, že si život vezme skrze stejné místo.

---

z jeho myšlenek ho vytrhnou slova o útěku. mírně zmateně nakrčí obočí a prohlíží si její obličej, zda to myslí vážně. když přejde do únosu, nadzvedne pobaveně obočí a pousměje se. nevěděl, zda to byl dobrý nápad. byl v dosti svízelné situaci, protože on sám by na místě liz udělal to samé. nesnášel nemocnice, šíleně moc. při vtrhnutí sem za ní na to neměl čas myslet, měl před sebou jen vidinu liz a toho, jestli je v pořádku. teď, když ale měl víc času, na sobě cítil jistý tlak, který na něj toto místo mělo. a to i v případě, že se nejednalo o jeho zdraví. možná i právě proto k tomu přistupoval zodpovědněji. nevěděl ale, zda to není nefér k tomu, jak se liz chovala v době, kdy on sám měl skoro paniku z toho zůstat v nemocnici o vteřinu déle, když měl pohmožděné tělo.

---

"s únosy mám zkušenosti velké, samozřejmě," odfrkne si ve snaze situaci odlehčit. poté ale pohled sklopí na její ruce, které opět značily nervozitu, nejspíš z místa, kde právě byli. "nevím ale, zda je teď úplně na místě, liz," už vážněji dodá a podívá se jí přímo do obličeje. nebyl lékař. on sám teď byl v předpokladu, že u ní zůstane, a pobyt v nemocnicích mu nebyl o nic příjemnější, než musel být pro liz. přesto měl na prvním místě její zdraví. nebyl ale lékař. "škraloup v mém rejstříku je jedna věc. tvoje zdraví je věc druhá," stále s jistou dávkou nadsázky pokračuje, ale své obavy myslí naprosto vážně. jestli opravdu měla otřes mozku, nebral by to na lehkou váhu. měl snad o ní větší strach, než bylo potřeba, ale byl to jakýsi reflex. už v sobě měl zakódovaný strach o zdraví svých blízkých, což nešlo vymazat. lhal by, kdyby řekl, že i teď není nervózní z jejího stavu, ač se snad z doktorského hlediska dala liz považovat za stabilizovanou.

View more

když mu stiskne dlaň, pozorně sleduje její ruku. jakmile mu ale projede skrz rozcuchané vlasy a následně skončí na tváři, kde se dotkne jeho kruhů pod očima, přivře oči. když ale její ruka opět zmizí z jeho dosahu, oči otevře a opět jí sleduje. jeho pozornost je teď plně na ní a na slovech, která se chystala vyslovit. nenutil jí k tomu, nechtěl, aby ten tlak cítila. ale byl rád, když tak udělala a rozmluvila se.

---

první pocit, který z jejích slov měl, byla lítost. asi to bylo v lidské povaze, litovat jiné. neubránil se tomu. možná že ale jeho lítost byla spjatá s jinou, než kterou mívají lidí, kteří toto neznají na vlastní kůži. bylo mu líto, že liz měla za sebou podobnou minulost, se kterou se potýkal on. taky o to víc, že si dovolil se občas izolovat do postavení, že nikdo jeho trápení nedokáže porozumět. bylo to jaksi najednou sobecké. liz měla podobné myšlenky a dokázala tu být pro druhé. pro jasona.

---

jizva, kterou měla na čele schovanou, ho zaskočí. přísahal by, že její ofinu odhrnoval za poslední dobu milionkrát, aby viděl na její oči. bylo to asi právě to, co mu zastínilo úsudek a on si tak jizvy nevšiml. když ale spadne do omluv, má jason ihned instinkt jí přerušit. nesnášel, když to dělala. neměla za co se omlouvat, ani v nejmenším. více ho ale zasáhnou slova o způsobu, kterým vznikla její jizva. mnohdy se sebepoškozování, či samotný pokus o sebevraždu, podceňuje, pokud nezahrnuje to běžné a očividné, jako prášky nebo ostré předměty.

---

její slova, že nesjela schválně, bere vážně. byla pro něj svatá. ač její mysl opravdu mohla být zamlžená, což bylo víc než pravděpodobné, teď to byl fakt, se kterým musel pracovat. dedukovat o tom, jak moc je to pravda, by jen znehodnotilo její uzdravení a narušilo jejich důvěru. věřil jí, ovšemže.

---

chvilku váhal, jak se zachovat co nejlépe. následně natáhl ruce k těm jejím, zapleteným do sebe. jemně vzal každou z nich do své a palci pomalu přejížděl po jejich hřbetech. zvedl k ní pohled a koutek mu jemně kmitnul nahoru. "věřím ti," řekl nakonec. bylo to očividné, ale musel to říct nahlas, aby to slyšela.

---

nedalo mu to. její ruce pustil a položil na postel. zvedl se ze židle a opatrně se posadil na postel vedle ní tam, kde zbývalo místo. opřel se obdobně o zeď, ale hlavu natočil jejím směrem. měl pocit, že vzdálenost, která je dělila, byla kruciální. nespouštěl pohled z jejího obličeje. měl nutkání jí opět odhrnout ofinu, která skrývala z části její oči, ale po tomto mu to přišlo jako až moc citlivé. přesto se pootočil tak, aby k ní byl čelem, natáhl ruku a tázavým pohledem se na ní podíval. "můžu?" skoro šeptem se zeptal a prsty opatrně a jemně odhrnul pramínek vlasů u ofiny, naznačujíc místo, kde před chvílí odhalila jizvu. slyšel své srdce bít v uších, bylo to skoro komické, ale tak najednou tak osobní. on sám věděl, jak citlivý pro něj byl moment, který zahrnoval odhalení jeho minulosti v podobě jizev.

View more