pousmál se. aniž by stačila cokoliv říct, znovu spojil jejich rty v už o něco náruživější polibek, při kterém přivřel oči.

---

"pravdou ale je, že nedokážu přemýšlet realisticky. vždy, když se o to snažím, převládne ve mě ten pocit..," začal velmi tiše, když rozpojil jejich rty, ale stále si jí držel u sebe. druhou volnou ruku jí objal kolem pasu. skousnul si jemně spodní ret. dělalo mu problém držet oční kontakt, natož pak u citlivých situacích. teď ale svůj pohled upřel přímo do jejích očí. "taky tě miluju, liz," zašeptal, jako kdyby to bylo tajemství, jen mezi nimi. část jeho ale tento fakt chtěla vykřičet do světa. byla jeho. nebyl majetnický, ale o to víc si vážil toho, že právě ona mu dovolila cítit k ní tolik věcí. poodhalila mu kus sebe a on zase jí. tyto kousky byly jejich, vzájemně. o to víc bylo jejich propojení silnější. pousmál se nad tou myšlenkou.

View more

nevěděl, že se konverzace o jeho spánku může zvrhnout do této diskuze. avšak někde hluboko uvnitř to asi tušil. byla to symbolika na to, jak si kolem sebe staví zdi? nejspíš. pracoval na tom. snažil se. přesto si připadal tak hloupě. snad jako kdyby za sebou vláčel roky a roky bolesti, celá generační traumata, přitom se jednalo jen o tak krátký časový úsek. snažil se nastavit tomu všemu zdravě otevřený přístup, ale jak se něco takového dělá tak, aby to nevyznělo jako největší přítěž? chtěl, aby o něm liz věděla co nejvíc. zasloužila si to. opravdu to chtěl. ale na druhou stranu věděl, čím si ona sama prochází a tak měl v sobě zakódovaný reflex útěku a stáhnutí se.

---

jakmile mu dá do ruky její sešit, velmi opatrně ho uchopí a nechápavě se na ní podívá. až po chvilce se podívá s nakrčeným obočím na stranu, kterou mu dala otevřený sešit do ruky. slova, která zde vyčetl, ho skoro paralyzovala. to, že k ní cítí velmi silné city, které jsou nejspíš opětované, bylo zřejmé. takto slovo po slovu to ale znělo tak... hezky. děsivě, ale hezky. prvotní pocit, kdy na něj dopadne důležitost těchto slov, se ale ve vteřině vypaří. pravdou bylo, že on sám si v sobě formuloval své pocity obdobným způsobem. netlačil na to, ale často měl potřebu jí právě tato slova říct. v těch nejprimitivnějších, ale pro něj důležitých, situacích. když mu přinesla jídlo, protože on sám často na tuto lidskou potřebu zapomínal. když mu dala pusu na tvář. když mu držela ruku při strašidelném filmu. kdykoliv mu ukázala knihu, která jí jeho připomněla. když usnula u čtení nebo sledování filmu. a také kdykoliv, kdy ho utěšovala v noci, když se probudil z nočních mur. dokázala jeho splašené srdce uklidnit, jako nikdo jiný neuměl.

---

zvedne k ní pohled a uvidí slzy. hrkne v něm. opatrně odloží sešit na stůl, aniž by si dovolil jím listovat. slova na této konkrétní stránce byla dostatečná. aniž by si to uvědomil, cítil ve svých očích obdobné slzy. asi to bylo tím, že nesnesl pohled na jiné brečící lidi, kor pak ty, které miloval. zvedl se a pomalu přešel blízko k ní. opatrně svou rukou podebral její bradu, aby jí viděl do očí, pousmál se. bez dalších slov jemně spojil jejich rty, načež se ani po polibku neoddaloval od její tváře. rukou stále držel její tvář. palcem opatrně setřel slzu, která stékala dolů po obličeji. "promiň, liz," zašeptal a nespouštěl pohled z jejích očí. "víš, když si myslím, že jedna věc jde už lépe, naskytne se nový problém, který mám nutkání vyřešit sám, aniž bych ostatní otravoval. je to reflex," řekl. věděl, že to ví. lépe, než kdokoliv jiný. přesto měl potřebu jí to zopakovat a připomenout.

View more

už v moment, co rozpojí jejich ruce a narovná se, vycítí, kam jejich konverzace bude směrovat. frustrovaně vydechne a sleduje jí. ač uvidí její úsměv při slovech o chrápání či kopání, on sám pohledem opět uhne. nechtěl se do této konverzace pouštět, ale byl si dobře vědom, že tento problém přesáhl hranice jeho soukromí ve chvíli, kdy do jeho stavů zatahoval v noci liz, která ho musela uklidňovat. pamatoval si, když se budil sám v bytě. často pak musel usnout s pomocí právě alkoholu. taky si vybavil časy, kdy byl zavřen na psychiatrii a zatímco se budil v podobném stavu, ač horším kvůli nedávnosti událostí, slyšel na chodbě hned několik podobných případů.

---

verze, kdy se v noci vzbudí vedle liz, byla sice pro jeho osobu komfortní, ale ne, když se pak zamyslel ve více bdělém stavu nad následky, které toto vše může mít. nechtěl jí budit ani omylem. natož pak s těmito okolnostmi.

---

"liz, musíme myslet realisticky," začal nakonec po chvíli ticha, zatímco pomalu zvedl opět pohled k jejím očím. zakroutil hlavou. "tohle nemůže být dlouhodobé řešení, nechat to takto," zakroutil hlavou a opět sklonil pohled. "řeším to. ale teď by třeba bylo pro tebe nejlepší, kdyby ses pořádně vyspala."

View more

když opět zmíní jeho obejití pravidel ohledně psaní pocitů na papír, pobaveně se usměje. jakmile ale zmíní jeho spánek, rty semkne opatrně do úzké čáry, načež sklopí mírně pohled. její prsty na jeho obličeji ho donutily přivřít i oči. spánek byl sice důležitý, to ano, ale pro jasona bylo důležitých mnoho věcí. například i trávení času v noci s liz, zatímco se učila do školy. byla pravda, že jeho režim nebo ukázkový, ale to už dlouho ne. věděl ale, že i tak to je dost pravděpodobně něco, co jeho problémy jen a jen zhoršuje. tento problém byl ale zakořeněn dost hluboko na to, aby on sám s tím něco dělal. přeci jen, pomoc vyhledal primárně kvůli svému problému s pitím, který pár návštěv anonymních alkoholiků nevyřeší.

---

"něco mi dala," přiznal nakonec. svou ruku zvedl a opatrně vzal do své dlaně tu její, kterou měla položenou na jeho tváři. "nebo spíš chtěla dát. nemůžu brát úplně cokoliv na spaní, tak je to trochu komplikovanější," opět sklopil pohled. vlastně ho ani nezvedl od chvíle, kdy konverzaci přesunula opět na něj a jeho spánek. snažil se konverzací uhnout jinam. snad že jeho problémy byly tak hluboko zakořeněné, že terapii měl vyhledat opětovaně už dávno dávno předtím. tehdy ale neměl ve svém životě liz. někoho, kdo se o něj opravdu stará a zajímá. dělal to pro ní. sice nechtěl svou léčbu zaměřit na jednoho člověka, ale přeci jen bohužel neviděl důvod, proč by se jinak snažil.

---

"mrzí mě, že tě tak často budím. měla bys být vyspalá, i kdyby jen kvůli škole," zkusil konverzaci odvést trochu jinam. přeci jen prášky nebyly zrovna jeho první volba a nechtěl to úplně řešit. "možná bych mohl spát třeba na gauči. přesunout se, až usneš." zvedl jejich spojené ruce a konečně se na ní podíval. mrzelo ho to. ať už si procházel čímkoliv, liz byla ta poslední, na koho to chtěl v takové míře přenášet. stačilo, že to s jeho problémy vydržela přes den, v noci si víc než zasloužila odpočinek.

View more

když se vrátila s knihou, kterou moc dobře znal z jejích domácích úkolů z terapií, hluboce se nadechl. často se její úkoly dotýkaly i jeho dost niterních bojů, které nerad sám sobě přiznával. přesto toto vše bylo o liz, tak se snažil všechny své až sobecké myšlenky zahnat. měla až dost svých problémů, se kterými jí on chtěl pomáhat.

---

nad její prvním výrokem přečteným z deníku se zamyšleně zamračí. neměl moc rád tyto motivační a rozvíjející psychologické kecy, ale vždy se k tomu prvně snažil přistupovat objektivně a dát tomu význam, než to vzdal a plně odsoudil. ovšem, jen vnitřně. pro liz to byla možnost se posunout a on rozhodně nechtěl být tím, kdo by jí tuto možnost vzal.

---

jakmile ale přečetla druhou myšlenku o bolesti a lásce, lehce se mu sevřel žaludek. pamatoval si, jak mu obdobnou věc řekl terapeut po smrti caroline. neměl to rád. ovšem, že cítil bolest. tehdy čekal, že mu odborná pomoc pomůže toto vše přejít, ne tomu jen dál a dál čelit. semknul rty k sobě.

---

všiml si jejího krátkého zaražení, nad čímž se zamračil. nehodlal jí ale nutit vše číst nahlas, ovšem. bylo to i tak dost osobní a on si víc než vážil toho, že toto vše s ním sdílí. chtěl jí to oplatit, sdílet s ní taky vše ve stejné míře. přesto měl často pocit, jako kdyby jí tím přidával pomyslné břímě. byl to jeho vnitřní blok, přišel si sám jako 'moc'. paradoxně tohle byla věc, na které momentálně na terapiích on sám pracoval.

---

"ne, ne..," zarazil jí a opět vyhledal její ruku, kterou měla nyní položenou na oné knize. "nemůžeš tohle zatracovat jen proto, že mně to nesedí. přeci jen nejsme stejná osoba, i přesto, kolik času spolu trávíme," zakroutil hlavou a pousmál se. "víš, jaký mám k tomuto přístup. ale pracuji na tom. ať už třeba kvůli sobě, ale hlavně kvůli tobě. může to být něco, co ti pomůže. i když to je třeba těžké nebo otravné." nechtěl jí tímto svým postojem nakazit. třebaže i on na něm pracoval, protože nebyl zrovna zdravý. zamyšleně skousnul spodní ret.

---

"moje terapeutka mi taky dává domácí úkoly," přizná nakonec a povzdechne si, "jen nejsou písemné," dodá a prsty si prohrábne vlasy. "musím přemýšlet nad určitými věcmi a tak. řekl jsem jí, že asi rozhodně nejsem ve stádiu života, kdy by mi pomohlo psaní, tak tohle byl náš kompromis," pousmál se. nebyl z toho nadšený. taky třeba proto, že poslední věc, nad kterou měl přemýšlet, považoval za dost osobní. zahrnovala jistým způsobem i liz.

---

"naposledy jsme se bavili o tom, jak moc nás lidi kolem nás ovlivňují. rodina, přátelé nebo partner. asi nebyla nadšená, když jsem většinu času mluvil jen o tobě, ale přeci jen spolu trávíme moc času. a mou rodinu označila za toxickou, takže..," pokrčil rameny, "má interpretace jejích odborných výrazů, nutno dodat, ale neodporuji." vše se snažil podávat odlehčeně. pravdou ale bylo, že na oněch sezeních často seděl na pokraji zhroucení, jelikož věděla přesně, kam se strefit. to asi ty školy, co je tam jen učí.

View more

jakmile vezme jeho tvář do svých dlaní, svým pohledem se zaměří na její oči. po jejích slovech a se mírně usměje do polibku, který mu věnovala. nechtěl konverzaci přetočit na něj, když se ona snažila přemýšlet nad svými vlastními problémy. přesto měl ze svých sezení často nové poznatky, které jejím myšlenkovým pochodům mohly pomoct. a vydávat je za své je nechtěl. bylo tedy jednodušší to přiznat teď.

---

pousměje se, když opět uvidí její nohy v teniskách a ještě víc, když je odhodí pryč. jakmile se přitáhne blíž, vyhledá svou rukou opatrně tu její. pobaveně se ušklíbne při zmínění metod její terapeutky. naváže tak v odpovědi na její otázku.

---

"hledal jsem někoho... klidnějšího," kývne. pravdou bylo, že mu nyní spadl ze srdce velký těžký kámen, který si tam sám dával. měl dobrý pocit, když odcházel ze sezení. ale to, že toto může sdílet s liz, mu dodalo ještě větší váhu. "na sezení jsem chodíval už kdysi, často.. však víš," zakroutil hlavou a opět letmo uhnul pohledem. s jeho minulostí byl donucen docházet na sezení často. ať už to bylo kvůli smrti caroline, jeho alkoholismu nebo samotným pokusům o sebevraždu. nebyl na tom dobře a jedinou možností jeho rodiny, takto na dálku, aniž by se podstatně zajímali, byla terapie. jenže nepomáhala. "a deníky s pocity jsem si prošel. většinou jsem našel něco na internetu a na sezeních se snažil mluvit o něčem jiném. věděl jsem, že ač je ve hře lékařské tajemství, jako někdo s historií pokusů o sebevraždu se moje matka jen třese na nejnovější pokroky a bez nich se toho asi nezbavím," všechno se snažil podat dost odlehčeně. bylo to nejhorší období jeho života spojené jen se vším špatným. měl tak zafixované i terapie.

---

"vlastně, ty a tvůj pokrok mě donutil o tom znovu přemýšlet víc objektivněji," zvedl konečně pohled k jejím očím a pousmál se. zvedl jejich spojené ruce a věnoval jí polibek na hřbet ruky. "a samozřejmě první podmínkou bylo žádné psaní pocitů a domácí úkoly," dodal už opět s pobaveným výrazem.

View more

pozorně poslouchal všechna její slova, zatímco dojídal koblihu ve své ruce. byl na škole sportovec, pravda. jenže i tak si nepamatoval tu vizi, co vídáte ve filmech. každý sportovec dostane každou holku a je zván na všechny party, kde se opije a ještě z toho vyjde jako frajer. další aspekt filmů, který je často dost zveličován. alespoň z jasonovo zkušenosti.

---

"podplácela spolužáky? není to nezákonné? nebo se to u dětí bere jinak?" zamyšleně se zamračí, ale následně se pousměje a dál jí poslouchá. "ne vždy se sport rovná popularitě a řadám přátel," poznamenal. pamatoval si vlastně živě, jak se na jeho jméno roznášely pomluvy. lidi to ale pak přestalo bavit, když se o to sám jason nezajímal. tehdy byla jeho středobodem caroline. koho by pak zajímalo to, že se lidi baví o výmyslech spojených s jeho soukromým životem. vlastně, zpětně vzato, caroline mohla být důvodem, proč se jeho okruh přátel změnil i na střední.

---

pobaveně se usmál nad jejími slovy o jejích zlozvycích. otočil se tělem jejím směrem a zapřel se loktem o záda gauče, podložil si hlavu. "takže mi chceš naznačit, že si chceš hledat kamaráda proto, aby sis mu mohla stěžovat na mě?" otočil její teorii opačným směrem a přivřel oči.

---

napadlo ho, že tohle by mohla být jedna z těch chvílí, která přímo vybízí k tomu, aby jí svěřil fakt, že taky poslední měsíc chodí k terapeutce. upřímně, když spolu trávili tak moc času, zdálo se, že toto pomyslné tajemství udržuje v sobě už strašně dlouhou dobu. sklopil hlavu a zamyšleně si skousnul spodní ret. "vlastně, já si stěžovat můžu i jinde," kývnul, ale pohled nezvedal. proč se to zdálo tak těžké? vnitřně asi tušil, že se tím smiřuje s faktem, že opravdu jsou jeho problémy tak silné, že musel vyhledat pomoc. i přesto, jak moc jí odmítal předtím. "začal jsem chodit k... terapeutce," zamumlá, zatímco si nervózně hraje s prsteny na svých prstech. "ona si taky myslí, že chodit ve špinavých botech doma je hrozný zlozvyk, slečno, jen tak mimochodem," zkusí to obrátit jinam, jako kdyby se nic nedělo, nervózně se pousměje.

View more

"přátelé nebo rodina? nebo známí?" začne přemýšlet nahlas, zatímco se zakousne do koblihy ve své ruce. "nemyslím si, že je něco špatného na tom být samotář," pokrčí rameny a prohlédne si jí. "je pak ale rozdíl mezi samotářstvím a izolací. nechci se chlubit, ale na toto téma jsem jaksi expert," ironicky pochlebovačně se usměje a na chvíli se zamyslí.

---

"taky nemám moc kamarádů. musel jsem hodně z nich ze svého života odstranit účelně, protože se mi nelíbilo, kým se stali. a hodně z nich jsem pomyslně vyřadil, protože to byli přátelé caroline, takže... tak." bylo pro něj už mnohem lehčí o ní mluvit v klidnějším smyslu. stále to nebyla rána zahojená, ale už o ní dokázal mluvit objektivně.

---

opět se zakousl do koblihy. "asi jsi samotář. už to tak bude," vydechl a zakroutil hlavou, "já asi taky nebudu výjimka," pokrčil rameny a pousmál se. paradoxně nad tímto přemýšlel poslední dobou také. většinu jeho času věnoval liz nebo práci. nikdy mu moc nešly vztahy ve větších skupinách, na to byla právě caroline, která ho do jejích skupin brávala. teď tu ale byla liz, která asi byla na stejné vlně samotářství.

View more

uplynulo dost času na to, aby se mu život změnil na tolik, jak si to asi nikdy nedokázal představit. ač si byl stále vědom, že toto vše pro něj nejspíš nikdy nebylo čistě o čase. tak dlouhou dobu strávil svoje bytí v osamění, izolaci a citové paralýze. najednou ho z tohoto všeho liz vytáhla a dny se najednou zdály delší, ale doba utíkala mnohem rychleji. měla na něj tento efekt.

---

její potíže, které se vyvíjely dál, ho trápily. přemýšlel, zda jí nebude lépe bez něj, zda on není spouštěčem čehosi, co se v ní může dít. došlo mu ale, jak sobecké toto přemýšlení bylo. už jen proto, že ona tu pro něj byla kdykoliv a pomáhala mu šíleným způsobem. zasloužila si to nejlepší a pokud jí bylo lépe s ním, bral to jako privilegium.

---

byl rád, když se dostala z nejhoršího a hodlal udělat vše, co jen je v jeho silách, aby to tak i zůstalo. přesto i on měl opakující se stavy, ze kterých nemohl uniknout. jedním z hlavních důvodů byl jeho problém s alkoholem, který si nechtěl dlouho ani přiznat, ale najednou byl nucen ho řešit. konkrétně jeho relaps. nechtěl liz zatahovat do všeho, co se jeho problémů týkalo, připadal si pak jak největší břímě. přesto, když začala chodit k terapeutce a svou otevřenost předala i na jeho osobu, vše se zdálo jaksi lehčí. byl už opět střízlivý, ač to dalo práci. měl ale v sobě stále tak moc démonů. bál se je otevírat, řešit je. bál se toho, kolik je a jak moc ho dokážou ovlivnit. chtěl být jen normální. normální podporující přítel, co podporuje svou přítelkyni v cestě na jejím uzdravení.

---

byl nadšený, když jí viděl takto, zlepšovat se. viděl na ní tu změnu a líbila se mu. právě ona byla ten důvod a impuls, proč i on začal své problémy nakonec řešit a přestal odmítat pomoc s tím, že si vše vyřeší sám. byla to blbost a on to moc dobře věděl. chtěl tím liz překvapit. sice si teď říkali naprosto vše, možná až moc, ale jakási stará část jeho já si stále přála tohle vše vyřešit sám. a taky to podat jako překvapení pro liz, ovšem.

---

čekal na ní doma, zatímco se snažil konečně dočíst knihu. bylo o dost těžší udržovat svůj standard počtu přečtených knih, zatímco se snažíte pracovat na svém sociálním životě. když jí uviděl a také koblihy, které sebou přinesla, usmál se. její slova ho lehce vytrhnou z myšlenek, nad čímž nadzvedne obočí. poslouchá jí a zamyšleně se zamračí, zatímco si bere jednu ze svých oblíbených koblih. vzápětí se ale přiblíží jí a automaticky jí políbí na rty. "taky tě rád vidím," zašeptá s úsměvem. dojde ke gauči opodál, kde si sedne.

View more

snažil se pochopit vše, co říkala. pravdou ale bylo, že pocity jsou tak subjektivní, jak jen to jde. pokud je individuálně člověk nevysvětlí, stále to může být úplně jinak. po liz to ale jason samozřejmě nechtěl. ač se mu nejspíš snažila své pocity přiblížit, stále byl ponechán v jakési tmě, ve které se ztrácel.

---

když doplní, že to není jím, nadzvedne obočí. upřímně mu ani nedošlo, jak jeho slova mohou vyznít, či zda si liz nemyslí, že se ho její chování jakkoliv snad dotklo. šlo mu jen a pouze o liz. to byla jeho nynější priorita, v jakémkoliv slova smyslu. to, jak to může pro liz vypadat z tohoto pohledu, mu upřímně vůbec nedošlo. její úsměv se sice pokusí lehce napodobit, ale spíš stále sleduje její obličej. její ruka na jeho obličeji ho sice uklidní v tom, že opravdu nejde o nic zas tak závažného, ač opět, byl ponechán v pomyslné tmě. semkl rty k sobě. po chvíli ale její ruku vzal do své a věnoval jí jemný polibek na hřbet ruky.

---

"nechtěl jsem," řekl tišeji a zakroutil hlavou. "jen..," vydechl a pokrčil rameny, "nechci, abys dělala cokoliv, jen proto, že to snad vyznělo z kontextu nebo že se to očekává," dodal. znělo to asi bizarně, když to řekl nahlas. možná trochu v sobě sám cítil, že tento krok byl pro jejich vztah tak velký, že se ho bál? možná i on sám v sobě cítil jistý tlak a strach? věděl o sobě moc dobře, jak k tomuto celému přistupuje, když šlo o caroline. byla to dlouhá a komplikovaná cesta, hlavně z jeho strany. najednou se ale cítil opět vhozen do vody, kterou neznal. musel si tím opět projít znova, teď i o trochu komplikovaněji. možná bylo jednodušší hledat chyby u liz v jejích očích než sám v sobě.

---

nakonec se usmál a palcem přejížděl po hřbetu její ruky. "promiň," řekne stejně. "asi to děsí mě," dodá a skousne si spodní ret. nemyslel to v tomto smyslu, jak to myslela nejspíš liz, přesto to byla nejspíš pravda.

View more