Myslíš, že mě to i po těch dlouhých 12 letech nebolí? Každou noc jsem se probouzel s pocitem, že kdybych byl s nimi mohli jsme všichni zemřít společně jako rodina a ze mě nemusela být opuštěna troska která nemá nic. *pocit samoty který se u něj znovu po několika týdnech objevil ho řezavě bolel na hrudi.*

---

A víš co je na tom nejhorší? že jsem s jejich smrtí nemohl vůbec nic dělat.. pouze se hloupě dívat do televize a vidět jak jejich již mrtvé těla odnášejí pryč. *Kousek svého trička jsem si přiložil ke své tváři abych otřel pár kapek slz které mi tekly dolů tváří.

---

Když mě tvé vyslovení svého jména vrátilo zpět do reality okamžitě jsem přestal ukazovat svou citlivou stranku a přistoupil k tobě s nataženou rukou.* Mitch * odpověděl jsem prostě a snažil jsem se koukat všude jen ne tobě do obličeje protože i za těch pár hodin co se znáte si mu začala být přitažliva.*

View more

Víš jak zaženeš do pozadí i tu největší psychickou bolest? Ublížit si fyzicky ještě více a ta psychická bolest kterou si cítil zmizí. *Zopakoval jsem slova své babičky které mi řekla když ležela na smrtelné posteli. Zemřela asi dva nebo tři měsíce po mé snoubence na zástavu srdce. Ačkoliv na venek jsem se tvářil, že nemám žádné city zevnitř mě všechny události za poslední roky vybíjely. Smrt obou rodičů, pak vaší snoubenky a nakonec vaší babičky která vás jediná dokonce svého života držela nad vodou abyste se psychicky nezhroutil a nepomyslel na něco podle ní tak odporného jako je sebevražda.

---

Opřel jsem o staré opěradlo dřevěné židle na které jsem seděl a zaposlouchal jsem se do tvého vyprávění. Přišlo mi tě líto a okamžitě jsem se chtěl postavit a jít tě obejmout ale moje nohy byli zdřevěnělé takže jsem zůstal nadále sedět. I když si měla sklopenou hlavu k zemi všiml jsem si slzu která se už drala dolů po tvém líci. Po tom jak si pustila nůž z tvé ruky který si mi před tím vzala jsem si sedl vedle tebe ale nenavázal jsem s tebou žádný fyzicky kontakt.*

---

Je mi líto co se ti stalo.. *na chvíli jsem ztratil nit protože jsem vůbec neznal tvé jméno ale pak jsem se rozhodl pokračovat* Chápu tě víc než si myslíš. *Otočil jsem jedním pohybem tvou tvář k mé abych ti mohl setřít tu neposednou slzu a jemně jsem se usmál což bylo poprvé po 18 měsících.* Vím přesně jaké to je ztratit někoho koho miluješ věř mi.

View more

Mohla ses klidně ptát já bych se neurazil ani nic podobné protože můj život není nic extra. *už hodných pár minut jsem na tebe pořád upíral svůj zrak ale pak jsem kontakt s tebou přerušil když jsem hledal něco s čím bych se mohl hrát zatímco ti budu vyprávět velkou část z mého života. Do rukou jsem sebral nožík který ležel na stole pár metrů
ode mě a jemně jsem přešel po jeho čepeli. Když jsem cítil jak se ostrá hrana klouzala po mé pokožce na chvíli mě to uklidnilo a já jsem se konečně rozhodl něco říct.*

---

Můj život se začal dalo by se říci hroutit když mi bylo 14. Já jsem byl doma v Massachusetts zatím co moji rodiče byli na dovolené v Tunisku. No a prostě to znáš. Měli se již vracet domů když se stala ta nehoda. Jiné auto do nich narazilo v plné rychlosti a oni zase narazili do kamionu před sebou a byli na místě mrtvý. Nikdo to moc neřešil jelikož takové nehody se stávají skoro každý den ale pro mě to znamenal konec mého dosavadního života. Začal jsem mít problémy s disciplínou. Po skončení střední mě vyhodili z asi tří internátních škol. Ztratil jsem skoro o všechno zájem a všechno co jsem dělal v té době jsem opustil. *pokrčil jsem mírně rameny a nadále jsem se hrál s tím nožíkem.*

---

Myslím že pro dnešek to je vše co jsem ti chtěl říct.

View more

*Pustil jsem tvou ruku a odtáhl jsem se do přiměřené vzdálenosti s úmyslem najít nějaký volny stan abychom si mohli v klidu a bez dalších zbytečných řečí promluvit. Během toho jak jsme se blížili k stanu abychom si konečně popovídali jsem tě zajímavě pozoroval ale také jsem se věnoval svým myšlenkám. Nevěděl zda ti mohu věřit a zda mi budeš mluvit pravdu ačkoliv ta pravda může být jakákoliv.

---

Zastavil jsem se před stanem a ani na vteřinu jsem z tebe nespustil zrak až do tehdy když do mě někdo narazil a přerušil mi s tebou jakýkoliv kontakt. Ohlédl jsem se za tím narušitelem ale ten si už dále pokračoval svou cestou a dělal jakoby se nic nestalo. Když jsem se vrátil pohledem zpět k tobě už jsem tě ve svém zorném poli nezahlédl a tak mi došlo, že už si ve stanu a tak jsem do stanu vkročil i já.*

---

Teď když už jsme konečně sami řekneš mi o co ti jde? *zadíval jsem se na své bledé ruce které byly pokryty malými bílými jizvami*

View more

*Automaticky jsem tě chytil za ruku protože jsem se bál, že bys mi opravdu odešla i když on by tě nepustil pokud bys mu to nevysvětlila nebo mu alespoň řekla kdo si. Měl pocit jakoby tě poznal víc než jen ze svých hloupých představ. Působila si na něj totiž tak klidně až to bylo mírně děsivé.*

---

Bojíš se mě snad když mi to nechceš říct? Nebo něco náhodou snad tajíš? *vpíjel jsem se do tvých očí jako kdybych měl za účelem tě zhypnotizovat i když to v plánu neměl. Chtěl konečně slyšet z tvých rtů alespoň jedno rozumné slovo které by odlehčilo situaci v níž byly. Avšak když si už hodných pár minut nevydala ani hlásku rozhodl jsem se, že tě přinutím mluvit. Přitáhl jsem si tě za ruku na svou hruď ale pořád jsem nepřerušil kontakt s tvýma očima.*

---

Pokud to nechceš rozebírat tu můžeme jít někde kde budeme sami ale byl bych rád kdyby si mi už něco prozradila.

View more

*Bylo něco po třetí hodině odpoledne, když se auto ve kterém se nacházel náhle zastavilo.* Už jsou tu *pomyslel si a hned co vystoupil z auta přehodil si svůj batoh s párem nepoctatných věcí na pravé rameno a zastavil se před bránou která vedla na místo kde měl údajně najít svůj vnitřní klid a harmonii. To, že se zde vůbec někdy ocitne nebyl jeho nápad. Všechno to byl nápad těch shora tedy jeho nadřízených. Nepopíral však fakt, že by tu někde mohl najít ji, protože ročně se zde hlásilo stovky mužů a žen různého věku.

---

Mluvíme o dívce které mu nedalo i několik týdnů spát. Objevovala se totiž v jeho představách. Nebyl to jako sen který trvá i několik hodin a my si to někdy ani neuvědomujeme, byly to jednoduché a krátké útržky ve kterých se mu zjevovala žena s tmavými vlasy, útlou postavou přibližně v jeho věku. Nikdy však neslyšel nebo lépe řečeno nechápal co mu chtěla říct.

---

No dost představ. Slíbil si, že už na ty vidiny respektive na ni nebude myslet.

---

Když se auto bez jeho povšimnutí vypařilo a nechalo za sebou obláčky kouře on už se blížil k mohutné bráně která vedla do všeho toho rozruchu který ho čekal. Jakmile překročil překročil práh bran armády zalapal po dechu a zůstal nemo hledět před sebe. Jeho zrak totiž zaostřil na ženu která se mu objevovala v jeho vidinách avšak v tento moment věděl, že to není jen další jeho představa ale, že je skutečná a stojí právě teď před ním.*

View more