Momentálně utíkám od určitých problémů ...které prostě nechci řešit ...sám za sebe se svým způsobem stydím ale ...já nevím - jsem nějak v bodě, kdy nevím, co mám dělat ...můžu chodit do práce a stresovat se, i když to nemá perspektivu a stejně skončím ...a z které nemám vlastně ani korunu ...nebo tuhle energii můžu vložit do vlastního projektu, co už peníze vynáší :D no, tak jako vyber si - jasně, měl bych tam zajít a říct "Hele, já končím" ...ale prostě se asi bojím nějakýho dalšího papírování, problémů ...to radši holt dělám mrtvýho brouka

Nn

Jsem bejvala feťačka , a paradox je že největší strach mám z feťaku.
Není pak promě jednoduchý snímá udržovat kontakty , a zároveň mně to docela mrzí, kolikrát jsou to fajn lidi , talentovaný, ale jen co mi řeknou že fetujou nebo tak , ztrácejí u mne něco jako autoritu, nebo respekt ... prostě najednou jim tolik nedůvěřuji, kolikrát to není jejich vína.
Ale je to vemne mne osobně tenhle live styl přijde odpornej i prez to že jsem ho dlouhou dobu žila .
Ale vždy jsem věděla že je to spatne .

Já vycházkovým tempem jdu prostě dál.... It is what it is.

Před mou rodinou a její snahou mě jakkoliv zahrnout do jejího prostředí tvořeného jak místem, tak ideály, očekaváními, názory. Chci patřit jinam, byť si nejsem jistá kam.
A před sebou samotnou - ze strachu a nejistoty.

Důležitá rozhodnutí ohledně mojí budoucnosti

Před rozhodnutím, zodpovědnosti, vlastně před celou svojí budoucností

Nemám před čím utíkat už.Vsechno se už vyřešilo,se vším jsem vnitřně srovnána a nemám pocit,že musím utíkat nebo se skrývat.

je.......

V únoru to bude 2 roky, co utikam nebo se schovávat, nebo jak to říct, před prijmutim toho, ze už nikdy neuvidím jednu důležitou osobu, kterou jsem viděl každej den 20 let.. proste to nejde, nedokážu to přijmout, nejde to… Jo třeba časem, někdy.. Ale momentálně to nejde, nedokážu to..