Mυsις sτσям

Srdíčko.
Štěstí, ale i smutek.
Tak se dají popsat moje emoce při čtení Glitchy Red.
(Ne é, kecá, skoro celou dobu málem bulela :'D)
Fajn, jdu si tu dělat reklamu, počtěte si ^^

---

Asi před měsícem jsem si koupil svou druhou kazetu Pokémon Red na eBay, abych si ji mohl zahrát odznova a nesmazala se mi moje uložená data. Jakmile jsem novou kazetu přirovnal s tou starou, došlo mi, že jedna z nich musí být buďto ilegální, nebo vyrobená někde jinde. Můžete vidět na obrázku, že nálepka na kazetě nesedí úplně pořádně. A také je její červený plast téměř průhledný (pokuď se podíváš zblízka, uvidíš, že jsou u jedné skoro vidět vnitřní baterie).

---

GlitchyRedCartridge
Když jsem začal hrát, jediná možnost byla New Game, a narodíl od mé staré milované kazety neměla tahle jakékoliv známky opotřebení, že by byla zasouvána do GBC.

---

No co, řekl jsem si. Nalil jsem do tý hry dost peněz, tak že je to pašovaný mě nezabije. Dal jsem kazetu do GBC a začal hrát.

---

Před několika týdny jsem svůj GameBoy Color ztratil, takže jsem musel hrát na svém SP. Což ale nebyl zas tak velký problém.
Výsledek obrázku pro sp nintendo
Když jsem začal hrát, display začal být podivně jasný, jako bych hrál na starém GameBoy Advance nebo Colour. Přišlo mi to dost divné, vzhledem k nízkému nastavení obrazovky na mém SP zářil více, než kdybych ho nastavil na "high". No, začal jsem teda hrát svou novou Red verzi.

---

Asi teď předpokládáš, že ti začnu vyprávět, jak se mezi mýmí Pokémony objevilo několik Unownů a Buried Alive Guy v Lavender Town začal jíst moji postavičku, protože každá pašovaná hra by měla mít nějaký ten divný virus nebo tak. Jenže to není tak jednoduché. Hrál jsem v pohodě v Lavender Town, Pokémon Tower a nic divného se nedělo. Nezbláznil jsem se z hudby a nezačal jsem přemýšlet o sebevraždě, moje postavička nezbledla a nezačala brečet krvavé slzy. Nic takového.

---

Zbytek si najděte tady: http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/1505/glitchy-red

View more

Dobrá!
Takže, chtěla bych sem dát část Tarnished Gold. Creepypasty, která.. Pro mě hodně znamená, což nikdo moc neví. Znamená to pro mě víc, než třeba Ninetales Curse nebo Jirachi's Deathwish. Znamená pro mě... Hodně.
Přiznám se, že nejsem zas až tak velkým fanouškem počítače, i když si moc neuvědomuju, co vlastně tyhle technologie přinášejí. Ano, e-maily, IM a různé stahování, ale to je asi vše, o čem jsem měl jako osmileté dítě potuchy.
Například, pokud jde o můj příběh, nebyl jsem si vůbec vědom toho, že by mohla být nějaká ta Pokémon kazeta jakkoliv hacknutá a vytvářela by sama o sobě vlastní příběh. Nicméně jsem ale tvrdě zjistil - a rád bych dodal, že také pomocí spousty rušivých elementů - že je to možné.
Jako dítě jsem cítil bezpodmíněčnou lásku k Pokémon Gold, což byla mimochodem také moje první hra ze série. Měl jsem velmi rád ta malá stvoření a také svou postavičku (která nesla moje jméno, navzdory tomu, že jsem kluk), a často jsem sám sebe přistihl, jak fantazíruji o světě Pokémonů a o dobrodružstvích tam, s celým příběhem a tak. Ale důležité je, že jsem nakonec v žádném případě nezapoměl na to, co se tehdy stalo.
Chtěl jsem si zahrát novou hru, ale kazety se hrami byly celkem nedosažitelné. Obchody měly plno kazet na GBA, ale najít mezi nimi Pokémony byla dost velká fuška, někdy to je dokonce nemožný.
Naštěstí moje babička sdílela mou lásku k Pokémonům, a tak mi často kupovala balíčky karet, hračky, videohry a další věci společné s Pokémony, které našla různě třeba na trzích. Velmi málo z těch věcí bylo ale v dobrém stavu, většina si prošla špínou a vším možným, když se jich jejich předchozí majitel rozhodl zbavit. Ale byly to dárky od mé drahé příbuzné, tak jsem se k nim choval, jako by byly ze zlata.
Zrovna nedávno mi dala krabici s nahrávkami několika prvních epizod (které byly zcela nové), nějaké použité karty a kazetu bez štítku. Měla dobře známou zlatou barvu, byla to Gold Version, přesně ta, kterou jsem hledal. Štítek musel někdo strhnout, místo něj bylo velké červené X, ale to jsem tolik neřešil. Spíš jsem nemohl uvěřit tomu, že mám konečně další kopii Gold. Pořádně jsem jí poděkoval a slíbil jsem si, že si ji doma hned zahraju, což jsem taky udělal.
Popravdě, před začátkem hraní to bylo poněkud těžké. Ne to hraní samo o sobě, ale já jsem GBA prodal svému mladšímu bratrovi, a snažil jsem se ho teď donutit, aby mi ji vrátil. Jen sourozenecké problémy, nic víc.
Po několika úplatcích se mi konečně dostal do ruky GBA, tak jsem dovnitř opatrně zastrčil tu zpustošenou hru. Přejel mi mráz po zádech, když jsem hru začínal znovu hrát, pohltila mě vlna nostalgie. Bylo fajn to znovu hrát.
Hra se otevřela normálně - pixelovaný obrázek letícího pokémona Ho-oh na obloze, a poté se zobrazilo menu.
Zbytek vážení najdete tady - http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/1504/tarnished-gold

View more

Opravdu ti hodně rozumím.
Další překlad! A tentokrát...
Zase Poképasta, kdo by to čekal :D

---

Mám tuny Pokémon her. Ještě jsem neměl žádné internetové hry ani nic takového, tak jsem byl dřív opravdu věrný svému Nintendo DS.
Vzal jsem si jednu ze svých her, Pokémon Pearl, a zasunul jsem kazetu do konzole. Nabíhalo to normálně. Dokud se tam nezobrazila obrazovka s pokémonem Palkia. Vlastně tam ten pokémon nebyl. Jen jsem slyšel jeho řev, který byl ale úplně odlišný. Takový hluboký.. bolestný.
Ignoroval jsem to, a rozklikl svou hru. Všichni, které jsem měl ve hře porazit, byli poražení. To, co jsem tam teď mohl dělat, bylo chodit tam, sbírat si body a chytat pokémony. Ani jsem se neobtěžoval podívat se na své pokémony, které jsem zrovna měl.
Dostal jsem se do souboje s pokémonem. Byl to Absol. Zajásal jsem si pro sebe, tohohle pokémona jsem miloval. "Nemůžu se dočkat, až ho chytím," řekl jsem si nahlas a překvapil jsem tím sám sebe.
Pokusil jsem se nějak uklidnit. Absolova postava se sice objevila, ale jeho výkřik zněl úplně jinak, než výkřik Abosla normálně. Spíš to byl takový výkřik ve strachu.
Takový podobný, jako výkřik na začátku, výkřik pokémona Palkia..
"Vadná hra..?" řekl jsem si. Byl jsem z toho nadšený; nemohl jsem se dočkat, jaká překvapení téhle poněkud vadné hry mě ještě čekají. Vyslal jsem pokémona. Pokémona s přezdívkou Paul.
"Paul?" zeptal jsem se sám sebe.
Objevil se tam můj pokémon, s levelem 90. Byl to Jirachi. To jsem už doslova vypískl radostí.
"Jirachi! Jirachi! Tenhle se může získat jen hrozně těžko!"
Dychtivě jsem kliknul na ATTACK.
"Co.. cože, Wish? To je všechno, co umí? K čemu mi to je? Všechno, co to dokáže, je jen léčit," zamumlal jsem v náhlém zklamání, povzdechl jsem a použil jsem teda Wish. Stalo se to samé, jako obvykle při tomhle útoku. Absolovi to nic neudělalo.
Absol použil Shadow Ball. Jirachiho HP kleslo jen málo, ale stejně mě to přestávalo bavit, když jsem věděl, že s tím nemůžu nic udělat. Jenže na mě vyskočil textový box.
"Paul used DEATHWISH."
Šokovalo mě to, co se stalo, a že Absol hned omdlel. Následovala další zpráva.
"Wild Absol has DIED."
Ozval se Jirachiho výkřik. Vítězný, démonický výkřik, jak se vysmíval mrtvému Absolovi.
"Co to sakra..?" vyjekl jsem. "Ty hloupý Jirachi!"
K mému překvapení vyskočil text.
"Udělal jsem dobře?" Ještě k tomu tam byla možnost Ano/Ne. Vybral jsem Ne.
"Ale zabil jsem ho pro tebe, mami.."

---

Zbytek - http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/1507/jirachi-s-deathwish

View more

Kéžby ^^ budu překládat :'3

---

Už je to nějaká doba, co jsem naposledy viděl svoji babičku. Zítra měly být její narozeniny, a tak jsme se jako rodina rozhodli ji navštívit. Mezi ní a mojí mamkou se před několika lety něco stalo, a důvod byl pořád neznámý. Kdykoliv jsem se na to chtěl mamky zeptat, změnila téma a nechtěla to řešit.

---

Já, máma a táta jsme jeli v autě několik hodin, a zanedlouho jsme dorazili k babičce. Cestou jsem si opíral hlavu o okno, a koukal se ven. Projeli jsme okolo nespočtu domů, pouliční lampy se začínaly pomalu rozsvěcet, když si den a noc vyměňovali svoje pozice. Některá světla jen blikala, jiná čistě svítila do tmy. Sousedství tam vypadalo tak... opuštěně. Keře a všelijaké ty křoviny působily neupraveně, zanedbaně. Zapištění pneumatik značilo, že jsme dojeli na místo určení.

---

"Jsme na místě!" ohlásila mamka z předního sedadla. Vzal jsem do ruky svoje tašky, které doteď ležely na prázdném sedadle vedle mě, vykročil jsem z auta a zavřel dveře. Viděl jsem, jak se na mě mamka otočila a zkontrolovala můj obličej. Prstem z něj očistila ještě kus špíny.
"Můj malý kluk by měl zůstat čistý a úhledný," usmála se. Úsměv jsem opětoval. Stáli jsme na verandě a čekali, mamka zazvonila na zvonek. Koukal jsem se okolo sebe a prozkoumával okolí, než se dveře otevřou. Neviděl jsem sice vše pořádně, ale to, co jsem vidět mohl, byly zvadlé květiny, suchá a drsná tráva, v odstínech hnědé a zelené.

---

Otevření dveří mě vrátilo do reality. Sledoval jsem, jak moje babička neslyšně vyšla ze dveří, a objala nejdřív tátu, pak mámu a nakonec mě.

---

Zbytek - http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz/1504/virgin-mary-s-saint

View more