Právě jsem byl v Lidlu pro ingredience na svůj sendvič, už jsem platil u pokladny (už podruhé kartou, jsem to ale šikulka) a hodlal jsem odejít, když mě zastavila nějaká slečna(paní?) že prý Lidl dělá nějaký zákaznický dotazník. Zeptala se mě: "Dostáváte domů Lidl letáky?" A já "Ne.." A ona se obrátila na nějakou další, co prováděla ten dotazník a prohodila: "No jo, on je malej, jemu asi letáky domů nechodí." a ke mě ještě prohodila: "Jo dobrý, můžeš jít." A prostě.... omggggggg!!!!! (◕‿◕✿)(◕‿◕✿)(´・ω・`) Úplně mi to zlepšilo den :)))))) To se mi nestalo od té doby co mi bylo asi tak 11.. (pokud nepočítám když o mě můj učitel z angličtiny, jednou mluvil a použil zájmeno "he", ale pak se opravil) ale stejně (´・ω・`) (´・ω・`) v(´・ω・`)(´・ω・`)
Tak jsem se rozhodl, že se stanu princem. Odteď jsou má pronouns pouze "vaše výsosti", "vaše jasnosti", "jemnostbytosti", "milostkreaturo", "vaše veličenstvo" či "vaše blahorodí". I když "čéče" je taky ok.
Co si myslis o znasilneni? Myslis, ze si o to nektere dnesni holky primo "zadaji" svym oblecenim?
"Co si myslíš o znásilnění?" Co je tohle za otázku? Znásilnění je zločin, za který je zodpovědný jen ten, který ho spáchal. Nikdo si o nic "nežádá" tím, jak se obléká, to je jako, kdyby si každý konstantně žádal o ukradení jeho majetku, jelikož nějaký majetek vlastní. A pokud dotyčná osoba neřekne výslovně "ano", tak se nedá přepokládat, že k tomu opravdu souhlasí.
Vytváření, podporování a sledování veřejných konfliktů je velmi oblíbenou zábavou mnoha lidí. Jaký postoj k tomu máte postoj vy? A proč? Proč podle vás lidé konflikty tak rádi vytvářejí, podporují (nejen ty veřejné, ale i v soukromém životě) a sledují?
Dříve jsem sledovalo takovýhle věci, je to vlastně guility pleasure pro mnoho lidí, přece jen, je to "atraktivní", když se někdo hádá, ať už v telenovele nebo v reálu. Ale už se tomu vyhýbám, protože mě to jen zahrne děsnou negativitou a člověk z toho nemá vůbec dobrej pocit, takže prostě konflikty cizích lidí neřeším, když se mě netýkají.
Vadilo by ti, kdyby tě někdo nazval slovem "týpek"?
Popravdě řečeno ani ne :D
Toto je volný prostor, který můžete využít libovolným způsobem.
Pro ty, kteří jsou stále zmatení ohledně mých pronouns: - můžete na mě a o mě mluvit kdykoli ve středním rodě, tím nikdy nic nezkazíte - ani mužský rod mi neublíží, ten je fakt fajn - prosím, nemluvte na mě v ženském rodě. Ano, někdy se cítím blíž tomu ženskému rodu a sama o sobě v něm mluvím, ale ... Když na mě někdo jiný mluví v ženském rodě mám to asociovaný se svojí rodinou, která nerespektuje moji identitu, takže je mi to nepříjemný. - A prosím, v žádném případě o mě nemluvte jako o holce (i když se náhodou stane, že o sobě mluvím v ženském rodě). Jsem člověk, osoba, kreatura, lama, bytost, whatever, prostě jen ne holka. Bylo by fajn, kdyby jste má pronouns respektovali, přestože je to takový děsně zmatený. Díky! :)
Rozhodla jsem se s vámi podělit o konverzaci, kterou jsem zrovna měla se svojí sestrou: Já: *jsem na počítači a prohlížím si svůj blog* Ona: *dívá se mi přes rameno* ... Ty jsi gay? Já: *nervózní smích* Co-cože? Jaks na to prosimtě přišla ? Ona: No, všude máš ty duhy a podepisuješ se Aurel a tak... Duha je přece gejoušskej symbol, ne? Já: No... Ta duhová vlajka je, ale duha samotná není. Ona: Takže JSI gay? Já: Vždyť jenom kluci můžou být gayové... *snažím se zakrýt za to, že si všichni v rodině pořád myslí, že jsem holka* Ona: Takže jsi lesba? Já: N..ne... Prostě se mi líbí duha... To je copak divný? Ona: Jo. Prostě.. xD Co se to asi může mojí dvanáctileté (zítra třináctileté) sestře honit hlavou ? :D Asi jsem fakt dost špatná v předstírání heterosexuality, no.. xD
Věříš v lásku na první pohled? Proč, nebo proč ne?
Nevěřím. Ano, je tu možnost, že se na někoho podíváte a okouzlí vás jeho vzhled atd., ale to neznamená, že se do něj zamilujete. Taky věřím, že je rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Prostě podle mě ta pravá láska, jako ten pocit, chce čas a je to postavené na kompromisech a komunikaci, není to jen nějaké poblouznění z něčího vzhledu.