Ask @BlackPretty13:

[72.] Měli jste v dětství chuť být slavný? A nyní? Změnilo se od té doby něco? Čím jste chtěli / chcete být? Proč zrovna toto / proč jste změnili názor?

BlackFlame
Já tyhle ambice nikdy neměla. Vždycky jsem měla ráda svůj klid. Nepotřebovala jsem pozornost okolí, naopak, chtěla jsem být neviditelná a mít od všech pokoj.
Ale faktem je, že jsem chtěla ( a vlastně pořád chci) psát tak, aby to někoho oslovilo, aby to někdo četl. Chtěla bych být slavná spisovatelka, ale ne pro slávu nebo pro pozornost, jestli budu v budoucnu opravdu psát, tak stejně nejspíš pod pseudonymem. Chci psát proto, aby to někomu něco dalo, abych světu předala svoje myšlenky. chtěla bych, aby to lidi zajímalo...Ale ne já, ale to, co napíšu. Kldině ať neznají mé skutečné jméno a neví, kdo jsem a jak vypadám...Stačí mi to, že to, co napíšu bude mít nějaký ( třeba i pozitivní) ohlas.
Ale slávu jako takovou nechci a nikdy jsem nechtěla.
A upřímně nechápu, co na tom lidi mají...

View more

[73.] Měli jste někdy komplex méněcennosti? Máte ho stále? Řešili jste ho nějak? Jakým způsobem jste ho překonali / ho zvládáte?

BlackFlame
Teď mám komplex méněcennosti kvůli tomu, že jsem narušená. A je to problém -_-
A kvůli tomu že jsem narušená mám pokřivené vnímání a zajímaj mě věci jako duše, city a vyšší hodnoty a podobný pitomosti, co existují jen v mé hlavě. A do toho jsem nepoužitelná nebo špatně nepoužitelná, takže vlastně zbytečná a selhala jsem...
Ale až to ze sebe vymýtím bude to dobrý. Teda dobrý to nmebude no, ztratím duši, ale budu jako ostatní a uznaná za správnou a vyhovující ( A nikdy bych nevěřila, že to opravdu budu dělat, že se budu podřizovat světu a snažit se být jako ostatní a zničit to, v čem jsem jiná...ale bohužel to k tomu dospělo)

View more

Blíží se jaro. Tak se ptám, ovlivňují vaše pocity roční období?

Princezna bez království
Počasí a roční období moje pocity ovlivňují dost. A jaro většinou pozitivně. Vždycky, když vyjde sluníčko, vlije to do mě nový život a mívám návaly štěstí a energie... Letos se mi to bohužel obloukem vyhýbá. Ale to nesouvisí s jarem. na jaro se samozřejmě těším a vítám každý sluneční paprsek...Jenže.
Ztratila jsem všechny svoje iluze. Iluze o světě, o citech a o lásce, hlavně o lásce...
Bolestná pravda.
Setkávala jsem se s názory, že láska neexistuje, že je to jen změť hormonů a chemických procesů, které přejdou nebo nejsou skutečné. A nevěřila jsem tomu. Až do poslední chvíle jsem věřila něčemu ,,vyššímu".
Ale došlo mi, jaká je to hovadina.
Všechno to byly jenom sladký filozofický představy. Nesmysly, které se vzaly v mé narušené mysli. právě proto, že je narušená.
A moje srdce už bije jen pro pomstu. Srdce, které bylo zlomené. Ale místo aby se přelomilo na dva kusy, začalo být pro pomstu. A to, co mi přišlo na mysl, je opravdu ta nejhorší, nejprohnanější a nejďábelštější věc, kterou se chystám v budoucnu udělat. Ale tak v tomhle světě si to můžu dovolit :) A věřím, že až budu jako ostatní, že mi to ani nebude vadit. Mám to jinak právě proto, že jsem narušená a je potřeba to ze mě vymýtit :(
Věřila jsem v něco vyššího. Věřila jsem v city. Ale to jenom proto, že jsem vadná. Nic z toho neexistuje. Tedy pro mě ano, ale to se změní, až budu jako ostatní. A z toho udělám svou zbraň, nástroj pomsty. Za to, že mi zlomili srdce. Za to, že jsem se stala vadnou a milovala tam, kde pro tak nereálné věci není místo.

View more

Co jste schopni obětovat za peníze?

Theo
Hodně věcí. Ono se říká, že peníze nejsou důležité...A rozhodně jsou důležitější věci než peníze...Než hodně peněz.
Ale když člověk fakt zažije to, že nemá na jídlo, že musí vyjít s 8mi korunami na den na všechno a nějakou dobu žije z jedné polívky z pytlíku denně a chodí se sprchovat fo fitka, protože doma histerická matka vypíná vodu, ( do kterého dostal jako dárek k Vánocům permanentku) pak ví, že peníze bohužel opravdu potřeba jsou a bez nich to nejde.
Teď mi naštěstí trochu pomáhá vlastní táta, ale bylo období, kdy jsem fakt uvažovala i o tom, že bych šla dělat tanečnici do bordelu :( ( ano, opravdu jenom tanečnici, ale stejně ./ )

View more

Čo by ste videli v zrkadle z Erisedu? (práve čítam ságu Harryho Pottera, takže to má vplyv aj na moje otázky)

Totálny lúzer
Svět, kde se vše netočí kolem vzhledu. Svět, kde se lidé neposuzují podle váhy, podle toho, jak vypadají a podle toho, kolik lidí je má rádo.
Svět, kde se cení inteligence, dobré srdce, kreativita a upřímnost.
Svět, kde si lidé nelžou. Kde jsou k sobě upřímní a mají se rádi pro to, jací jsou.
Svět, kde existuje skutečná láska. Kde nejsou nemoci. Kde má každý svou vlastní hlavu a neřídí se slepě trendy. Kde se lidé nesnaží zavděčit společnosti a být populární za cenu toho, co se líbí ostatním.
Kde jsou váha, výška, věk, míry a počet přátel opravdu jen čísla.
Kde se lidé dívají do vaší duše a ne na vaše tělo.
Svět, kde se k době lidé chovají hezky. Starají se především o sebe a ne o to, kde co lítá a co dělaj ostatní a nerozebíraj jejich životy.
Svět, kde se neničí planeta.
A sebe v něm.

View more

Jsem sám už nějaký rok bez přátel, jediný koho mám je má přítelkyně, a ta mi stačí nikdo jiný než my dva nejsme. Dej se.do klidu nikoho nepotrebujes, jen si srovnat myslenky a.hlavu:)

Sejmi mě devítkou
V tom v čem lítám jsem ale sama. Protože nikomu nemůžu říct jak strašný to ve skutečnosti je... Rodinu to nezajímá před kamarádama se stydím a přítel by se bál.
Potřebuju. Neříkám, že nějak moc...Ale strašně ráda bych prostě někdy někomu řekla jak moc v háji to je a neopakovala furt dokola ( třeba jako dnes) to debilní: ,, Jsem naprosto v pořádku, je to super." Až tomu občas sama věřím... Fakt. xD
Jenže je to marný. Tohle je věc co normální lidi nemůžou pochopit ( a to je ale dobře, tohle by nemělo být chápáno) Takže prostě není jiná možnost, než abych s tím žila, sama, a nějak se s tím naučila ( už konečně!) fungovat

View more

+3 answers in: “Syndrom vyhoření. Zkušenosti?”

To teda tleskám, nadávat neznámému člověku :)

promin ja už fakt nemam silu nekomu neco vysvetlovat. Na to je mi moc zle. Dneska jsem z posilky malem nedolezla domu. Venku je sice teplo ale ja mrznu a to jsem doma zamotana v zupanu a perine a z toho mnozstvi kofeinu co jsem do sebe dneska zase nalila ( abych neusnula) je mi uz blbe.
Proste je mi fakt hodne mizerne a jo je to muj problem ale at se pak nekdo nedivi ze je me fuk když se presne netrefim do tematu a jestli ses od cermatu a je to pro tebe nemoc z povolani... pak promin, kazdej nejakou mam ale milejsi reakci ze sebe dneska proste nevymamin. Neber to osobne

View more

+3 answers in: “Syndrom vyhoření. Zkušenosti?”

Bolí to? (Pochop jak chceš)

.душа.
Ano bolí :(
Bolí, že za to samé, co někdo dělá je oceněnej a někdo z něj má radost, jakej je to pokrok a mě je za to řečeno, že se k tomu radši už nebude vyjadřovat...
U někoho je to strašně super a u mě je to nic nebo ještě špatně? Popravdě, cítím se ukřivděná. Ano, ukřivděná, přiznávám.
Protože...Jen proto, že to dělám trošku jinak ( ale funguje to) a že nemám až tak dokonalý výsledky přece neznamená, že jsem marná nebo že se nesnažím. A hlavně, ten obří pokrok prostě nemůže být hned. Prostě to, co se podělávalo rok a půl se nevrátí ani do původní podobny, natož do něčeho ještě lepšího za týden ani za dva... A to, co se ode mě čeká je cesta i na několik let... A já mám jen pár dní?
Popravdě dost mě to trápí, protože dělám co můžu a jde to, daří se mi ( i když ne rychlostí blesku) a je to špatně, zatímco u kdejaký káči je to hrozně super jenom proto, že to dělá víc cool způsobem a třeba na tom pracuje dýl, takže ty výsledky jsou logicky větší? ( nemluvě o tom, že genetiku taky nikdo úplně nezrušil...)
Ale asi si o to koleduju. Jsem prostě typ, co tohle přitahuje, bylo to tak, co si pamatuju. Vždycky to, co u jiných lidí bylo v pohodě a mávlo se nad tím rukou, u mě byl problém a ten člověk se na mě třeba naštval a zlobil, ale když to udělal někdo jinej, nic se nestalo. A naopak, když mě se něco povedlo, třeba se to moc neřešilo, ale když to samý udělal někdo jinej ( v tomhle případě třeba ségra) tak z toho všeci kolem byli hotoví.
Možná k tomu prostě vybízím. že já musím být ta dokonalá a nic jinýho se u mě nepočítá :( Jenže mě tyhle nároky, co jsou na mě neustále kladený už vyčerpávaj! :/ Hlavně teď v tomhle, o čem mluvím. Cítím se pod strašně velkým tlakem.
A faktem je, že u nás doma se nikdy nechválilo...Takže to možná čekám od ostatních ( mimo domov) Jenže ono nic. A tak to asi teoreticky dělám blbě, že odpovídalo by to. jenže někdo jinej je za to samý chválenej? Pak nevím, co si o tom myslet :/

View more

Myslíš, že je ťažké nájsť zamestnanie, ktoré ťa bude baviť? 🤔

_BeBe_
Bude a hodně, protože strašně nerada pracuju XD Jakkoli.
A to, co mě baví je něco, čím se v dnešní době moc uživit nedá. Vím, že se dneska skoro nejde uživit JENOM psaním :(
Ale kdybych fakt šla třeba učit dějepis, to by mě mohlo bavit. na střední. Historii mám ráda a faktem je, že doučování byla jediná brigáda, ze které jsem nechodila vždycky totálně vyfluslá a histerická...

View more

zmenil/a si sa od minulého roka? pokiaľ áno, tak v čom?🧚🏻‍♀️

katie
Minulej rok touhle dobou jsem byla hodně velkej šílenec. To, co jsem vyváděla bylo dost špatný, nezdravý a sebedestruktivní. letos touhle dobou to napravuju :D
V tom jsem se změnila, přiznala jsem si dost věcí a uznala svoje chyby a zároveň jsem si u spousty věcí uvědomila, že to naopak moje chyba není a nebyla...
Jinak ani moc ne. Jen té krásy mi ubylo :(

View more

Nazor ked rodicia rozhoduju za dieta ked ma 16?

To záleží, v čem všem, rozhodujou. Jestli o důležitých věcech, se kterýma si člověk ještě v 16ti a mnhodny i v 18ti ještě neví rady, a nebo jestli rozhodujou třeba o tom, kam půjde na školu, co má dělat a s kým se bavit...
To druhý mi přijde špatně. V 16ti už by se člověk přece jenom měl rozhodovat sám. Aspoň o tom, co bude chtít v budoucnu dělat a s kým se bude bavit a jak trávit čas... Je to jeho život a ne život jeho rodičů.
Ale zase nevím, jestli já můžu tohleto posuzovat. nepocházím ze zdravého rodinného prostředí a můj pohled na rodinu bude asi dost zkreslený :(

View more

Není snad na světě člověk, který by neudělal něco špatně, přestože v dané době to vypadalo jako dobrá věc a nebo to bylo to menší ze dvou zel. Dohnala tě nějaká věc z minulosti? Po jaké nejdelší době? Co to bylo? Šlo to udělat líp? Jak?

Zvídavý člověk
Jak říkáš, neexistuje člověk, který by neudělal něco špatně. I když to třeba myslel dobře.
Jo, jedna taková věc mě dohnala a asi mi trvale narušila život...ale o tom teď psát nebudu, už tak jsem tu toho naťukla víc, než jsem kdy chtěla...
Spíš jednu takovou věc pravidelně opakuju.
Já se prostě nikdy nedokážu přetvařovat! jsem snad ten nejvíc průhlednej člověk na světě. Ono to zní jako dobrá vlastnost, jenže až tak super to vždycky není. Jasně, mí blízcí si u mě vždycky můžou být jistí tím, že jim řeknu pravdu a i kdyby ne, tak to stejně poznaj. Takže u mě každej vždycky přesně ví, na čem je.
Super...JENŽE!
Tím, jak se nedokážu přetvařovat, jak se nedokážu tvářit, že se nic neděje a neříct přesně to, co mám na srdci, tím často ostatním ubližuju a dělám jim starosti. Mrzí mě to. jenže kdykoli se o to pokusím, kdykoli se zkusím přetvařovat a dělat, že je něco v pořádku a ono není... O to víc to vygraduje a já pak ze sebe prostě musím dostat pravdu. A to i v době, kdy se na ní nikdo neptá, kdy se nehodí nebo když tím tomu člověku spíš uškodím :( A trápí mě to.
Říkám si, proč? Proč prostě nemůžu nikdy dělat jakože nic? Proč nedokážu aspoň trošičku, malinko zalhat? Proč sakra neumím něco předstírat? Hrát umím. Mám za sebou 4 roky dramaťáku a účast v pár ( i když spíš amatérských) divadelních hrách, dva kurzy herectví... Umím zahrát téměř cokoli... když je to na jevišti. když je to pro nějakou show. Tak rpoč nedokážu tohle ,,hraní převést i do života?
Možná proto, že se mi to hnusí, něco předstírat, lhát a přetvařovat se. Mám k tomu odpor, a proto to nedokážu.
Jenže ono je i tohle někdy potřeba. Už kvůli citům druhých.

View more

Next