RinKagamineCZ 鏡音リン

Já toužím jen po tom, abych mohla dělat to, co dělám. Bohužel škola mi to zase z velké části vezme...
Miluju to, co dělám a chci se tomu věnovat a posouvat se v tom. Dávám tomu veškerý čas, energii, peníze, duši, srdce... šetřím na to. Trénuju, i když nemám čas, padám únavou nebo jsem nemocná a není to tak vážné, že by mě to doslova donutilo jen nečinně ležet. I když mi není dobře, i když kvůli tomu musím vstát třeba i v pět ráno. Protože je to to nejlepší, co mě mohlo potkat, splněný sen. I když je to vlastně jen to, co dělat mám a musím, a na co mám plné právo... Ale ano, je to i to, co nejvíc chci. A Moc chci, aby se to rozjelo a posouvalo.
Netoužím po ničem víc, jen po pokroku v téhle věci, ale chci si ho poctivě zasloužit. Jenže co se stane, až nastane škola, navíc poslední ročník na VOŠ, absolutorka ( v podstatě bakalářka) absolutoria, státnice, zkoušky, praxe, škola 5 dní v týdnu... Nechci ani pomyslet.
Ale ano, patřím k těm šťastným, kteří zatím mohli dělat to, co nejvíc milují. A zatím se to nějak posouvalo a já měla vždycky vůli a motivaci tomu dát úplně všechno. Navíc v tom nejsem sama, mám svýho Lena. Takže dělám to, co nejvíc miluju s tím, koho nejvíc miluju. Bohužel v životě nás ne vždy živí to, co nás baví. ne vždy můžeme dělat primárně to, co chceme, protože něco nám musí vydělat na chleba a na nájem, v mém případě je to tedy studium, ale v naší rodině má tohle strašně vysoký význam, takže dokud jsem na škole, naši udělají vše proto, aby mě dobře uživili, takže pro mě je v tuto chvíli škola skutečně jako práce a hotové zkoušky ( a dobré výsledky, na které se i teď na VOŠ) dost hledí) jsou má výplata.
Hodně z nás má dost možná rozjetých spoustu úžasných projektů, pro které by žili a dýchali a dali by jim vše, ale místo toho musejí jít každý den do ubíjející práce, která jim vezme hodně času a hlavně síly, a na to, v čem jsou skutečně dobří mají sotva pár těžce ukořistěných hodin. Jak říkám, budu vstávat každý den v pět. Budu trénovat i po víkendech. Udělám cokoli, jen abych se nemusela vzdát toho, co mě tady drží a pro co dýchám. Protože to je to, po čem toužím. A jak říkám chci víc jen v tom, aby se to posouvalo, a abych mohla pokračovat. Navíc nejedu sama za sebe, jsme v tom dva a oba chceme totéž. I když chceme žít vlastně jen náš život, pro který jsme stvoření, i když jsme se narodili do špatných těl a na špatném místě... A to je největší dar. Mám společnou cestu snů s tím, kterého miluju. Je to NAŠE!

View more

Po dlouhých letech. 2x jsem se léčila v nemocnici a v podstatě to vůbec nepomohlo...Protože jsem nebyla sama pevně rozhodnutá se toho za každou cenu a se vším všudy zbavit. Nebyla jsem se ochotna uzdravit za cenu, že přiberu. A i když jsem pak díky trošce chvilkové snahy a kvůli přejídání, které bylo nevyhnutelné, stejně přibrala, ani tak jsem nebyla uzdravená ani v nejmenším.

---

Faktem je, že nejvíc mi pomohlo, že jsem začala zase tancovat. Pak jsem se zaměřila na tanec, místo na jídlo, váhu a cvičení. A taky jsem si uvědomila, kdo jsem. Vzpomněla jsem si. Došlo mi to. A díky tomu už jsem neměla potřebu být anorektička nebo být nejhubenější. Protože to nejsem já... A už jsem ani nechtěla. Byla jsem v tu chvíli tak šťastná, že jsem si vzpomněla na svůj život a zase se našla, a že mohu tancovat a postupně se zlepšovat, že mi i vyšší čísla na váze stokrát stála za to <3
Hlavně jsem chtěla zase začít žít. Mít krásný a spokojený vztah. Dobré studium. věnovat se naplno svým koníčkům. Být zdravá, šťastná a silná. Mít budoucnost i přítomnost, mít kolem sebe fajn lidi a něco zažít. A to s anorexií opravdu nejde, nic z toho. Buď máte anorexii nebo všechno ostatní. Nic mezitím neexistuje. A já se rozhodla, že chci radši všechno ostatní.
A neříkám, že jsem zcela vyléčená, že někde hluboko v hlavě nechci zhubnout, že se někdy nevidím fakt tlustá, že dokážu nepřemýšlet o jídle nebo přestat počítat kalorie nebo že se nebojím, že budu strašně tlustá, a že když sním čokoládu, tak nemám výčitky. Ale už dokážu akceptovat, že vážím 55 kilo a ne 43, že mám velikost S a ne na 8-10 let, a že se občas napucnu sladkým nebo pizzou, a vím, že se nic zlého nestane, když to není denně a hýbu se. Dokážu normálně jíst, jít i do restaurace, dát si sladký, radovat se, když mi někdo daruje čokoládu, vzít si sváču navíc, když mám hlad, vynechat cvičení, vyrovnat se s tím, když občas váha vylítne ze dne na den o dvě kila a použít tučnější surovinu nebo trošku cukru a nevyšilovat. Dokážu se soustředit na jiné věci než jídlo, kalorie, váha a cvičení. Dokážu se radovat z toho, jak jsem teď daleko energičtější a společenštější. Už nikdy bych to nechtěla vrátit zpátky. Je lepší mít 55 kilo a pořádně žít, než mít 45, ale být s tím zavřená mezi domovem, fitkem a spoustou pláče kvůli kravinám. Je lepší mít třeba i trošku špíček nebo větší stehna, než někde omdlívat. A je o moc lepší dát si kuře s rýží, kebab, ovesnou kaši, ovoce, kolik jen chci nebo třeba i donut, než si chroupat jenom lístek salátu, pít tuny kafe a vážit si i jabko. Je mnohem lepší jít na rande do restaurace, než vymýšlet, jak ubrat všechny kalorie z tradičního receptu. A je mnohem lepší mazlit se s přítelem, než chodit jen společně běhat :D Je lepší tančit, protože to miluji, než cvičit cviky, které nemám ráda, abych spálila kalorie. Jsem vděčná, že jsem takhle prozřela a i moje kulatý tvářičky se mi začínají líbit víc, než xicht ala zombie :)

View more

Já nevím. Tohle je popravdě něco, na co se sama ptám celý život. Já jsem člověk, který si nikdy na nic nehrál, vždy byl sám sebou a řídil se pocity, a dle toho se choval. Bez přetvářky, bez nějaké, i formální hry, bez předepsaného chování...A to i za cenu toho, že jsem nebyla oblíbená, že se mi smáli nebo že mě za to kárali. Takže fakt nedokážu pochopit, proč si vůbec někdo na něco hraje.

---

Možná je to tím, že ti lidé vlastně neví, kdo jsou, takže nemohou být sami sebou. Nebo se bojí, protože jim přijde, že oni jako takoví nejsou dost dobří. Nebo to dělají pro pozornost. Těžko říct.

---

Zrovna teď mě ale jedna taková osoba hodně štve. Protože mě napodobuje a myslím, že mi chce i ukrást život a nahradit mě. Jenže to se jí nepovede! Za prvé, z její strany to není upřímný a opravdový. A myslím, že i lidi to vycítí. Za druhé, napodobit něčí styl nestačí. Za třetí, chybí jí k tomu dost podstatná věc :D ( nebo ne věc, spíš živá bytost, ale dost důležitá, bez které to prostě nejde, takže nikdy nebude úplná XD A půlka nikdy nenahradí celek. Nikdo nechce na oslavě půlku dortu, všichni ho chcou celý. Levá neexistuje bez pravé, noc neexistuje bez dne... A nikdy nebude. A za čtvrté, dřív nebo později bude muset vždycky sundat masku. Kdyžto má maska je má pravá tvář, a tu nesudnám.

---

Ovšem mezí mě, že má někdo tu drzost mě s ní byť jen trošku srovnávat. Mělo by mi to lichotit, že mě někdo obdivuje natolik, že mě napodobuje. Koneckonců, když se po vás někdo snaží opičit, asi se mu líbíte, asi jste jeho vzor, asi je tam určitý pozitivní zájem... Jenže mě tohle vadí. Už jen proto, že vím, že za to nestojím. nedělám si žádné iluze o své ,,úžasnosti". Takže to není správný. Navíc nechci být srovnávána s někým kdo je laciná napodobenina bez duše, která si ani neumí jít vlastní cestou. Přitom sama má určitě přednosti, o kterých se mě ani nesní, a místo toho, aby se snažila mermomocí získat mé místo, by se měla snažit je rozvíjet :)
Ale já si poradím....

View more

Myslím, že právě tohle může hezky ukázat, jakou budoucnost má ten vztah. je jednoduché se vídat jen po víkendech a po večerech. Ale být spolu pořád a bydlet? To už je něco jiného.

---

A právě na tomhle se může hodně ukázat, zda k sobě ti lidé vůbec pasují. Zda si nejen rozumí, umí se podpořit, ocenit, vážit si jeden druhého a pečovat o sebe, ale taktéž, zda je jejich životní styl vůbec slučitelný. Je spousta skvělých zdánlivě dokonalých párů, které měly roky úžasný vztah, ale pak spolu začali žít, a do pár měsíců se ve zlém rozešli. Takže je podle mě lepší na to přijít hned, než až po letech vztahu.
Když spolu začnou bydlet takhle brzy, velice rychle zjistí, zda jim to v budoucnu bude SKUTEČNĚ fungovat a vyhovovat, a zda se zvládnou sžít. Takže podle mě je to vlastně super. Nejlíp se na tom ukáže, zda má tento vztah budoucnost se vším všudy.

---

A pokud to má fungovat, bude to fungovat i po měsíci, pokud nemá, tak se to alespoň velice rychle ukáže.

View more

Viděl jsi mě a Lena? XD To je přesně ono, on je drobeček, a já jsem prost děvče plných křivek :D

---

Jo, rozhodně to možné je a znám spoustu takových párů. Dyť i spousta profesionálních sportovců má třeba partnerky vyloženě krev a mlíko a pořádný ženský. A viděla jsem to už i naopak. A proč ne, sakra? Stejně jako je v pořádku vztah bělocha s Asiatem, černovlasého s blonďatým, malého s vysokým nebo i tlustého s hubeným.
Protože tohle jsou věci naprosto nepodstatný. To hlavní a to krásné je to, jaký ten člověk je, jak je chytrý, co umí, jak se chová, zda je laskavý, věrný, ochotný, jak o druhého pečuje a miluje ho. Jak se spolu smějí. Jak se umí podpořit. A pak je fuk, zda má někdo někde špíček, zda má velký pupínek na čele, ošklivou pihu na zádech, křivý nohy nebo miniaturní prsa.
A znám i spoustu páru, kdy je jeden fakt pěkný, a druhý teda moc krásy nepobral ( což je čistě můj názor a můj vkus, protože deseti jiným lidem se zas ten dle mého pěkný bude zdát ošklivý a ten méně hezký úplně nádherný) a byli krásný pár a moc jim to fungovalo.
Navíc krása je strašně relativní. Je opravdu tolik chutí, tolik vkusů, tolik typů. A každý jsme na něco úplně jiného. Ale i přesto, když se skutečně zamilujeme, i náš obvyklý typ jde často stranou, protože milujeme právě TOHOHLE člověka

View more

Otázka je, co jsou netradiční věci v sexu :D Někdo by taky asi řekl, že říkat si při sexu bráško a sestřičko je netradiční, a mě už to přijde normální :D

---

Ty máš asi na mysli vyloženě BDSM praktiky, sex ve více lidech nebo nějaké šílenosti či sex v kabince v obchodě....

---

Ale ať už se jedná o ne zrovna tradiční oslovování, místa nebo třeba právě nějaké pro spoustu lidí šílené a barbarské praktiky, vždycky je to věc těch dvou lidí, kteří spolu spí, a pokud to ani jednomu neubližuje a nevadí ( ale ne, že to dělá jen kvůli partnerovi a předstírá, že se mu to líbí, i když to nenávidí nebo mu to dokonce ubližuje - fyzicky či psychicky) pak je to v pořádku. Každý máme v posteli rád něco jiného, každému se líbí trochu něco jiného a máme svůj styl a způsob, a pokud je tento způsob sladěný s partnerem, vyhovuje oběma a mají ten samý, pak je v podstatě jedno, co v posteli dělaj. ( pokud u toho někoho nevraždí nebo neobětovávají jehňátka) Je to pak čistě jejich soukromá věc, a nikdo se v tom nemá co šťourat nebo to odsuzovat.
Já třeba taky absolutně nechápu některé praktiky a nikdy bych je na sobě nedopustila, nikomu bych to nedělala nebo mi přijdou nechutné, ale je to vždycky záležitost těch dvou lidí a nikdo jim do toho nemá co mluvit :)

View more

Co se týče cizích lidí, pak je mi to celkem jedno. Je to jejich život, a já se starám o to, abych měla úspěch v tom svém, ne o to, aby ho ostatní neměli :)

---

A co se týká mých blízkých, těm úspěch přeji. Raduji se z každého jejich úspěchu.

---

Pak jsou tu lidé, které nemám ráda... Ovšem pokud je jejich úspěch zasloužený, i tak s tím nemám žádný problém. Nestarám se, nezávidím, nemám žádnou zášť, dokážu i u nich uznat, že se jim něco povedlo nebo že si něco zaslouží, pokud tomu tak je.

---

Co mi ale vadí, je, když mají úspěch lidé, kteří se o to nijak nezasloužili. Je spousta lidí, které nemám ráda, ale musím uznat, že pro danou věc tvrdě dřeli nebo že jsou v tom a onom fakt dobří, a úspěch si prostě v téhle oblasti zaslouží, i když jsou to jinak hovada... Ale pokud někdo sklízí úspěch za něco, co neudělal, za něco, na čem nemá žádnou zásluhu nebo na úkor někoho jiného, to mi trochu vadí, to se přiznám.

View more