Kdybych měla samostatný mp3 přehrávač a náramkové hodinky, tak si myslím, že by mi to problém nedělalo. Jen málokdy mi někdo volá nebo píše a jako jo, občas na tom vlezu na internet, ale není to že bych potřebovala, jen že to prostě zabaví.
Hmm... vlastně jo, myslím si, že když to člověk nepraktikuje denně, tak o nic nejde. Přece jen ten dopravní prostředek by stejně jel, ať už by ten člověk měl zaplacený lístek nebo ne.
Ne, nevadí, proč? :D Se aspoň zabavíme na lidské blbosti, ne? :D A ani by ses ptát nemusela, protože já bych ti stejně nedokázala odpovědět. Máš pravdu, ty jsi prostě úžasná a nic mi na tobě nevadí :D
Hana ti to neřekla? Je to ta Daenerys a je to budoucí královna Západozemí. A i kdyby se na ten trůn nedostala, prostě to je strašně cool ženská, co má draky.
Kunhutko? Co je to kari? To je nějaká droga? Lusi říká, že drogy sou spečný!
Proč bych tě měla zabíjet? Náhodou, narozdíl od mé sestry, která to všechno stáhla úplně jiným směrem, než jsem to původně myslela (jo, i já se nakonec nechala strhnout a nacpala ti tam tu čarodějku :D), jsi vystihla to, na co jsem se ptala :D A hipogryf je cool... přijdu si cool :D :D
Poctivě jsem nad tím přemýšlela a upřímně doufám, že mě za odpověď nezabiješ :D Když tedy vezmu stvoření jako nějakého tvora a ne lidskou bytost, nebo něco jí podobné, přiřadila bych tě k hipogryfovi. Protože to je úžasné, hrdé stvoření, které dovede být věrným přítelem, jakmile si člověk vyslouží jeho důvěru. Ale zároveň dovede být pořádně nebezpečné vůči těm, kteří mu neprojevují dostatečný respekt. A tak dále.
Koupila bys své "polovičce" jako dárek i něco, co je Tobě naprosto odporné? Příklad: budeš mít arachnofobii a přítel chová pavouky. Koupíš mu nějakého? :-)
Tak předně - já bych neměla partnera, co chová pavouky :D Z pavouků tedy nejsem zrovna tak vyjevená jako některé slípky, ale že bych je zase milovala, tak to ne. Ale abych pořádněji odpověděla, tak asi záleží na tom, co by to bylo. Kdyby to bylo něco, k čemu mám pouze osobní odpor a jen se mi to nelíbí, tak bych se asi přemohla a udělala mu radost. Jakmile by to ale mělo být něco, co se...hm, neslučuje s mým postojem, přesvědčením (nevím, jak přesně to nazvat, ale snad se chápeme), tak to ne.
Já a diáře... to se má tak, že si ho vždycky na začátku roku koupím, asi týden do něj píšu a pak ho začnu zapomínat, případně když už ho teda mám, tak zapomínám do něj psát. A potom se mi půl roku válí v tašce, dokud ho nevyndám a nestrčím někam do stolu. Nejde o to, že bych do něj neměla co psát, to ne, ty popsané papírky všude možně a upomínky v mobilu to potvrzují, ale zkrátka nejsem schopná mít ve svých věcech nějaký řád.