Já s tímhle problémy nikdy nemívala, většinou se mi věci podařilo vyslovit tak, jak by se mělo (teda, některé fantasácké názvy měst a bůhvíčeho všeho jsou většinou hodně hardcore). A co se mé přezdívky týče - na té se snad při vyslovování nic zprznit nedá. :D
Nevím, zrovna u tebe jsem to zase na denním pořádku asi nezaregistrovala. :D
Které slovo byste chtěli, aby všichni přestali používat?
Epický, hustý a krutopřísný. Občas (čtěte hodně výjimečně) se to ještě dá, ale jak je toho moc, tak už skřípu zuby. Je toho samozřejmě víc, ale to už stačili zmínit jiní.
Dneska jsem spala jen tři hodiny a jsem totálně mrtvá a je mi to úplně jedno, protože WHOCON čekááá! A pozor - výjimečně jsem nebalila půl hodiny před odjezdem a většinu věcí jsem měla sbalených už včera!
Dřív jsem neperlivou nedokázala vůbec vypít, teď už nepiju nic jiného. A člověku fakt odlehne, když ze všech těch sladkých sraček přejde na obyčejnou vodu.
http://ask.fm/Kellieta22/answer/117893512797 Jsem si chvíli myslela, že vám hrabe, protože jsem četla 'královrah', takže nic divnýho, a nevěděla jsem, co to po tobě ta Sakura chce a co si o tom vůbec myslet, protože to vlastně nedávalo smysl. :D :D
V průměru - když do toho nebudu započítávat ten nejdelší extrém - to může být tak kolem pěti dní, týdne, ale je to dost těžký odhadnout, fakt se to liší knížku od knížky, záleží na stylu psaní, občas na délce, čtivosti (i když zrovna ta čtivost je takový neurčitý pojem, protože ho všichni používají, ale nikdo ho nedokáže uspokojivě vysvětlit, ale zároveň každý rozumný člověk míru čtivosti pozná), občas prostě jen podle toho, jak se mi do čtení chce nebo nechce (to obvykle bývá po něčem, z čeho jsem byla fakt nadšená... viď, Sandersone?) a tak. Co se týče nejkratší doby, tak byly i časy, kdy jsem byla schopná přečíst pětisetstránkovou knížku za jedno odpoledne a kus večera, vždycky jsem byla docela rychločtenář a i teď, když jsou ty správné podmínky, tak mi taková ta pětisetstránková knížka trvá maximálně tři, čtyři dny. Nejdelší doba je jasná, to nikdy nezapomenu - rok a čtyři měsíce pachtění se s Bílou velrybou. Asi tak do dvacáté stránky to šlo a pak prostě zásek a byly chvíle, kdy jsem si říkala, že na to prostě kašlu. Ale nevím, asi jsem se pak šprajcla, řekla si, že to je výzva a nakonec to přece jen dočetla. (Ovšem kdyby to nebylo do maturitní četby, tak bych to asi prachsprostě fakt jen odložila.)
Mohla bys mi, prosím, poradit, jak mám tobě a tobě podobným vtlouct do hlavy, že tyhle askové poradny jsou kravina, že jich je milion a že jich nemusí být milion plus jedna?
Normálním lidem absolutně ne. Pouze těm, o kterých bych si byla stoprocentně jistá, že se k té knížce budou chovat s úctou a že ji zase vrátí, aniž bych jim to musela desetkrát připomínat. A takových lidí, co znám, je bohužel hrozně málo.