Zrovna dneska...to se nedá slovy popsat, popravdě, už jsem zapomněla, jak MOC může člověku mizerně být. Faktem je, že jsem za poslední roky měla spoustu fakt blbejch dní, kdy jsem si myslela, že tohle je fakt ,,den D", a že je to hotový peklo, spoustu dnů, kdy jsem prostě nevěděla, co dělat...Jak to zvládnout...a nezbývalo mi, než doufat, že se to zase nějak ustálí, a že to nějak vyřeším...A obvykle se tak taky stalo, jenže dnešek... Mám pocit, že je to snad nejhorší den mýho života...Dobře, možná jsem měla i horší, jen mě teď žádný nenapadá...Faktem je, že se dneska podělalo, co mohlo, a to doslova, od božího rána jedna katastrofa za druhou, ale myslím, že je to právě poroto, jak moc mizerně mi bylo, tyhle hrůzy k tomu už jen přidaly ony pomyslné kapky, které naplnily sklenici tak, až přetekla. Od doby, kdy mi bylo asi 16, doma bylo hotový peklo, a zjistila jsem, že mě teď už bývalý přítel podvádí, jsem se necítila nikdy takhle sama. V té době jsem měla aspoň ve škole kamarádku, se kterou jsem si mohla promluvit...Teď jako bych neměla nikoho. Což tak samozřejmě není! Mám kolem sebe pár milujících lidí. Jenže nějak nemám sílu a odvahu to někomu říct, a ten, co je mi nejblíž, jako by dnes neexistoval...Nevím, co sed děje, celej den čekám na...Jediný blbý obětí a tu trapnou frázi, že to bude dobrý, protože i to by bylo lepší než tu být celý den sama se svým smutkem a zírat do okna...Přísahala jsem si, že to zvládnu bez slz. Tak to jsem právě prohrála.

View more