Od útlého věku nám filmy, knihy i seriály ukazují, že pravou lásku můžeme potkat ve frontě v supermarketu nebo při venčení domácího mazlíčka. I když je taková představa velmi líbivá, bohužel nemá nic společného s realitou.
Představ si situaci, kdy dva či více let chodíš s klukem/holkou (klidně vyber podle osobních preferencí). Chceš rodinu, dojde na možnost svatby a teď se ten druhý/ta druhá vyjádří, že nikdy nechce mít děti, přes což nejede vlak. Ne, že nemůže. Může, ale rezolutně nechce. Jaká bude tvá reakce?
Je velký problém, když někdo nepřijme naší osobnost a minulost? Je mu s námi dobře, miluje nás, ale má problém smířit se s tím, jaký jsme byli a jakou máme třeba bláznivou rozdílnou povahu atd?