Stories

Omlouvám se že opět tak pozdě :// je toho moc.. takže 30 čáást. Doufám že to ještě někdo bude číst :O :( ..

---

„jen jí umyju, dívej se, jak vypadá.“ Únosce mě projel od hlavy až k patě. „tohle bylo naposled“ otočil se a odešel. Došli jsme až k vaně. Jelikož jsem se sama ani nepohnula, musela mě ta holka i vysvléknout a umýt. Hodně mi pomohla, abych nebyla tak špinavá a nakonec mi i obvázala rány a dala svoje oblečení, protože to své jsem měla špinavé a roztrhané. „Jsem Lisa, kdykoliv budeš něco potřebovat řekni mi, nemůžu tě odsud dostat, ale můžu ti to tu aspoň trošku zpříjemnit. Pro začátek jsem ti zařídila madraci, aby si nespala na zemi.“ Ukázala na něco na podlaze, když jsme došli zpět do toho hnusného pokoje. „Já chci pryč“ šeptla jsem. Nemohla jsem mluvit nahlas. Zaprve jsem se bála, že by mě slyšel ten zlý muž a zadruhé jsem ani mluvit nemohla. Byla jsem naprosto zničená, všechno mě bolelo, nedostávala jsem najíst ani napít, a kdyby tu nebyla Lisa spala bych na zemi. „Já vím, ale nedostanu tě odtud, jsi pro Blakea moc důležitá“ „Blake?“ znovu jsem jen tak potichu zachraptěla. „To je ten muž co tě tu vězní. Musím jít, ale příjdu se za tebou podívat. Drž se“ řekla a odešla. Zůstala jsem v místnosti zase sama. Ve tmě, jen na madraci a s bolestmi. Pomalu jsem si sedla do rohu ke stěně a přitáhla si kolena k tělu. “nemůžu tu být, Co Nick? Hledá mě? Ví, že jsem zmizela? Proč tu jsem? Co jsem udělala? A co moje dítě?“ v tu chvíli jsem si znovu uvědomila, že jsem těhotná. “panebože, já jsem těhotná. Ano. Ano já jsem těhotná, budu mít miminko. Já budu mít miminko“ dostala jsem hysterický záchvat. Trvalo to snad celou noc.

View more

Děkuju:33

---

29
„aa-a“ zachraptěla jsem. Nic víc jsem ze sebe nedostala. Hlavu, kterou jsem se předtím snažila zvednout jsem znovu položila na hnusnou, starou a navíc ještě mokrou podlahu. Znovu jsem odpadla. Motala se mi hlava a nemohla jsem dýchat. Na pár sekund jsem zase omdlela. „Vstávej ty čubko“ kopla do mě nějaká osoba, myslím, že to byl kluk, ale byla jsem oslabená, skoro jsem neviděla a tak se mi to mohlo jen zdát. „Neslyšelas?“ chytl mě za límec mého trička a podíval se mi do očí, byl rozmazaný, neviděla jsem naprosto nic, jen nějaké malé obrysy. Viděla jsem siluetu obličeje. To bylo snad vše. Zase mi odpadala hlava, zůstala jsem stát jen, protože mě držel. Kdyby mě teď pustil, sesypala bych se dolů jako domeček z karet. „podívej se mi do očí ty kurvo malá“ stále mě držel za límeček a třepal semnou. Když viděl, že nejsem schopna udělat ani jeden pohyb sama, pustil mě. Opravdu jsem se bez jediných sil sesunula dolů k zemi. „ještě si promluvíme“ řekl a pak odešel. Byla jsem si 100% jistá, že je to kluk. Teda.. 100% jistá do té doby než někdo přišel znovu. Tentokrát jsem byla zase 100% jistá, že je to dívka. Ani nevím proč, už jsem byla trošku při smyslech a dokázala jsem se pohnout. I zrak se trošku zlepšil. Ta dotyčná rozsvítila světlo, které bylo do té doby zhasnuté. Záře ze světel mě opět oslepila, ale jen na chvíli. Když jsem se rozkoukala po místnosti zjistila jsem, že jsem tu je já a stěny. Nic jiného, žádný nábytek, žádné vybavení ani poličky. Naprosto nic. Po chvíli mě napadlo se podívat, proč ležím ve vodě. Pomalu s bolestí jsem otočila hlavu. Zděsila jsem se. Nebyla to voda, nýbrž krev. Moje krev. Měla jsem zraněné pravé rameno a stehno na levé nože. Šíleně to bolelo, ale až teď jsem zjistila, že je s toho i takový potok vody. Ta dívka, která nemohla mít víc, jak 20 let došla až ke mně a pomohla mi vstát. „Pojď umyju tě si celá od krve nedá se na to dívat“ pověděla mi a odešla semnou z místnosti. Prošli jsme asi dvěma pokoji a přes chodbu. „Kam jí vedeš? Říkal jsem, že bude zavřená!“ zvýšil hlas nějaký muž, který se objevil za námi. Poznala jsem, že je to ten únosce. Obě jsme se pomalu otočili.

View more

Děkujíí:))

---

28
„Jsem těhotná“ promluvila jsem po delší chvíli. Všichni zůstali jen mlčky na místě. Po pár sekundách se probrala moje mamka. „Panebože to je úžasné, gratuluji“ přiběhla mě obejmout, pak se nahrnuli všichni. „a nejsi na to ještě mladá, je ti teprve 18“ „Já vím, ale stalo se“ usmála jsem se na všechny. Vzali to v klidu, což jsem ráda. Nakonec vánoce a všechny svátky byly úžasné a prožité s těmi nejlepšími lidmi.
Na začátku roku každý odjel a my jsme s Nickem zůstali zase sami. Bříško už jsem měla větší, ale na první pohled pořád nepatrné. Nick se o mě staral a já se měla nejlíp na světě. Všechno bylo krásně dokonalé. Možná až trošku moc. Šla jsem po cestě do obchodu. Nick byl v práci a tak jsem se rozhodla, že něco nakoupím. Procházela jsem se v centru a koukala po obchodech. Zašla jsem do takové temnější uličky, myslela jsem, že to bude hezká ulička plná stánků jako každá ulička tady v centru, ale tahle byla docela jiná. Bylo to tam otřesné. Tma a špína. Chtěla jsem to rychle projít, ale uslyšela jsem zvuky. Myslím, že v tom byly i hlasy, ale spíš chůzi. „Haló? Je tu někdo?“ nikde nic. Nikdo tu nebyl, nebo alespoň neodpovídal. Pořád jsem slyšela jako by se ke mně někdo přibližoval. Začala jsem se bát, otočila jsem se nazpět, že půjdu jinou cestou, ale v tom mě něco zezadu popadlo a zacpalo mi to pusu, nemohla jsem křičet, nemohla jsem pomalu ani dýchat. Začala jsem kopat a v tom jsem ucítila nějaký zápach a pak už jsem zavřela jen oči.
Znovu jsem je otevřela až po pár hodinách, nebo mi to tak připadalo aspoň. Nevěděla jsem, kde jsem, někdo mě nesl v náručí, já tu osobu neviděla, vlastně jsem neviděla nic. Všechno bylo hrozně rozmazané. Chvilku jsem se nechala nést a pak mě ta osoba hodila do rohu a já se z rozlámaným tělem a otřesem mozku dokutálela až ke stěně kde jsem zůstala jen ležet.

View more

Trochu nám tu klesla aktivita. vím že je to mnou, dlouho jsem nepsala, ale pokračuju a přála bych si aby to mělo tak velké ohlasi jako nazačátku:) moc se mi to líbilo. kdyžtak mi napište co by ste změnili a nebo co se vám nelíbí. budu za to moc ráda:))

---

27
„bože já budu táta“ vzal mě do náručí a zatočil se semnou. Já se začala smát, políbila jsem ho. „Jsem nejšťastnější člověk na světě“ promluvil do polibku.
*Vánoce*
Pozvali jsme všechny, aby s námi byly na štědrý den. Mojí maminku i s mým malým bráškou Alexem. Sice si je po té příšerné nehodě pořád nepamatuju, ale je to moje rodina. A rodina má být na vánoce spolu. Přijedou i Nickovi rodiče, ještě je neznám a tak se docela bojím. A samozřejmě tu bude Melisa a představí nám toho svého přítele. S Melisou jsme se domluvili, že oznámíme všem naše těhotenství u štědrovečerní večeře. Moc se těším. I Nick se těší. Od té doby co ví, že jsem těhotná mě jen rozmazluje. Nosí mi dárečky, stará se o to abych byla pořád v teple a měla furt něco zdravého k jídlu, je to zlatíčko. Moje bříško ještě nejde vidět, jsem v 5 týdnu, takže si toho nikdo nevšimne a bude to překvapení. „Zlato jedu pro rodiče a tvojí mamku na letiště tak budu asi za hodinku zpátky i s něma“ křikl na mě zezdola Nick a potom jsem slyšela jen bouchnout dveře. Já byla zrovna ve vaně. Za tu hodinku jsem se stihla pěkně upravit a nachystat a pak už jsem jen čekala na jejich příjezd. Když jsem viděla Nickovo auto, vzala jsem si kabát a vyběhla ven. „Dobrý den“ pozdravila jsem se ze všema. S mamkou jsem se objala a Nick mě seznámil s rodiči. Byly moc milí a přátelští. Snad si mě oblíbí. Štědrovečerní večeře proběhla v klidu. Všichni se bavili, smáli a vypadalo to že se naše rodiny hezky seznámili a rozumí si. U rozbalování dárečků jsme se rozhodli že už to povíme. Nick si stoupl ke mně a objal mě. „chtěli bychom vám něco říct“ spustil a políbil mě na čelo.

View more

Tady ho máš:)) snad se bude líbit:)

---

26
„Už mám dost“ oddychla jsem si a posadila se na lavečku. „Jo já taky, máme spoustu věcí“ chichotala se Melisa. „víš, celej den jsem přemýšlela jak to říct, si jediná kdo o tom teď bude vědět, nevím, co mám dělat“ vypadlo najednou s ní. Otočila jsem se na ní a naznačila, ať mluví dál. „No víš, jsem těhotná“ „Panebože to je úžasné, víš já jsem taky“ objala jsem jí. „To je super, moc ti to přeju, jen nevím, jestli jsem na dítě připravená“ sklopila hlavu Melisa. „To zvládneme, budeme si navzájem pomáhat. Co říkáš?“ usmála jsem se na ní, s úsměvem přikývla. „Tak a teď to zbývá jen říct Nickovi“ „Hodně štěstí“ smála se mi Melisa. „A bude mít otce?“ zeptala jsem se. „Jo, budu vám ho muset představit, nejsme spolu dlouho, ale moc ho miluju“ zářila jako sluníčko. „moc vám to přeju“ řekla jsem. Pak už jsme si jen povídali o těhotenství a všem tom. Po cestě domů jsem se rozhodla, že to řeknu Nickovi. Bála jsem se jeho reakce, ale musí to vědět. Celá jsem se třepala. Už zase. Pomalu jsem strčila klíč do dveří a otočila jim. „Nicku?“ křikla jsem do prázdné chodby. „Ano“ přiběhl, zamnou. „Jé, ukaž, pomůžu ti“ vlepil mi pusu a vzal mi všechny mé tašky z obchodu. „vy ste teda nakupovali“ smál se, když je odnášel. „můžeme si promluvit?“ „Jo jasně, děje se něco?“ došel ke mně a políbil mě na čelo. „Vlastně jo“ odstoupila jsem od něj a šáhla do kapsy. Vytáhla jsem ten papír od doktora a opatrně ho podala Nickovi. Ten se na mě divně podíval, ale pak lísteček vzal a rozložil ho. Chvíli mlčky čuměl na papír a pak zvedl hlavu. Mě se nahrnuli slzy do očí. „Je to pravda?“ zeptal se. Jen jsem potichu přikývla. Nick neváhal, přitáhl si mě k sobě a silně objal. „Miluju tě, miluju vás“ líbl mě do vlasů a já si oddechla.

View more

Děkuji:) Dlouho jsem nepsala, ale to se od teď změní snad:) budu mít víc času:)

---

25
Stékla mi slza. Chytla jsem Nicka za ruku a podívala se mu do jeho krásně modrých očí. „Ahojte“ křikl někdo s chodby. Povědomí hlas. Nick se usmál. Otočila jsem se. Stála tam malá blondýnka. Hned se mi vybavily první momenty s ní. Jak jsme se hádali, kdo bydlí v tomhle baráku. „Meliso!“ křikla jsem a běžela obejmout Nickovu mladší sestřičku. Melisa pustila všechny tašky a pořádně mě stiskla. „Dlouho jsem tě neviděla, kde se tu bereš?“ „Musím si s tebou promluvit“ šeptla a hned šla za Nickem, aby to nevypadalo nápadně. „Přijela jsem se za vámi podívat“ mrkla na mě. Hned jsem poznala, že je to jen zástěrka. Asi to bude něco zajímavého. „já si odnesu věci a dojdu dolů“ usmála se a odešla. Nick přistoupil zpátky ke mně a podíval se na mě tázavým pohledem. „tak, cos mi chtěla říct?“ zeptal se mě se strachem v hlase. „Ale nic, to není důležité, promluvíme si jindy“ políbila jsem ho a šla si sednout. Lísteček s potvrzením těhotenství jsem si schovala do kapsy nenápadně tak, aby to Nick neviděl. Chvilku jsme se dívali na televizi a pak přišla Melisa s tím, že má peníze a chce semnou jít na nákupy. Asi už si chce popovídat. Její nápad jsem přijala a jeli jsme. Celý zbytek dne jsme procházeli všechny obchody a vybírali jen ty nejhezčí věci. Já však byla nesvá s toho, co mi chce říct. Čekala jsem, kdy začne mluvit, nebo si bude chtít někam sednout, ale ona se bavila jen o normálních věcech. A tak jsme dál nakupovali a já v napětí čekala.

View more

jistě že bude a děkuju:))

---

24
„Proč tak hezká holka pláče?“ přisedl si ke mně nějaký kluk. Pomalu jsem zvedla hlavu a otřela si slzy. „Nebrečím“ špitla jsem a pak jsem se na něj teprve podívala. „Tayi“ křikla jsem a silně ho objala. On obmotal svoje ruce kolem mojeho těla a silně mě k sobě přitiskl. „Co se stalo“ zeptal se. Silně jsem polkla a párkrát rychle zamrkala. Mám mu to říct? Nebo ne? Bála jsem se co na to řekne. Pořádně jsem se nadechla a zavřela oči. Pomaličku jsem otevřela pusu s tím, že to ze sebe vyklopím. „Hele jestli nechceš nic mi říkat nemusíš, ale mohl sem ti pomoct.“ Předběhl mě. Pusu jsem zavřela a jen se usmála. „jsem těhotná“ vypadlo ze mě najednou. Tayler zůstal jen nehybně sedět s otevřenou pusou. Sklopila jsem hlavu a znovu se rozbrečela. „Promiň, zaskočilo mě to, ale moc vám gratuluji“ usmál se na mě a znovu mě pořádně objal. Potichu jsem mu plakala na ramenou, seděli jsme tam asi hodinu. „Lexi řekni mu to, pokud tě miluje tak to miminko přijme a bude ho mít rád. A kdyby něco vždycky tu pro tebe budu, i pro dítě“ políbil mě na čelo a pak se rozloučil a odešel. Moc mi pomohl a měl pravdu. Řeknu to Nickovi. A pokud to dítě nebude chtít, odejdu. Ale za žádnou cenu si dítě nenechám vzít! Sebrala jsem se a pomaličku si vyšla domů. „Nicku?“ křikla jsem, když jsem otevřela domovní dveře. Sundala jsem si svůj červený, podzimní kabátek a vyzula své černé boty. Vzala jsem do ruky papír o potvrzení těhotenství a potichoučku ho složila do malého čtverečku tak, aby mi v ruce nešel vidět. Nick seděl v obýváku a hned jak mě uviděl, přišel ke mně a dlouze mě políbil. „kde jsi byla tak dlouho“ usmíval se na mě. Jen jsem sklopila hlavu. Cítila jsem horko po celém těle. Mé tělo celé hořelo. Bylo to tak divné. Celá jsem se třepala, i můj hlas. Bála jsem se promluvit. Zavřela jsem oči a chvíli jen tak oddechovala. „Měli by jsme si promluvit“ vypadlo ze mě když jsem dostala dost odvahy. Jen jsem zvedla hlavu a váhavě se na něj podívala.

View more

Děkuju.. tak jeden díl po dlouhé době s věnováním pro tebe.. snad si ho užiješ:))
23.
„Lásko proč si na tom záchodě tak dlouho?“ řval na mě Nick z obýváku. No já mu nemohla ani odpovědět, celou hlavu jsem měla zabořenou v míse a čekala jsem, co dalšího ze mě vypadne. Bylo mi hrozně blbě. Ale proč? Když už jsem po několikáté spláchla a vypadalo to, že už zvracet nebudu, vyšla jsem z koupelny. Byla jsem celá zelená a nevypadala jsem ani trošku přitažlivě. „Lex, stalo se něco?“ přiběhl ke mně Nick a se starostí v očích mě chytl za paže. „asi jsem jen něco blbého snědla, neboj se“ usmála jsem se na něj a odešla. Udělala jsem si heřmánkový čaj a došla za Nickem do obýváku. Sedla jsem si vedle něj a on mě objal. „na co koukáme?“ zeptala jsem se. „Město s kostí. Ještě jsem to neviděl, snad to bude dobrý“ políbil mě na čelo a dál se díval. Asi další dva dny proběhli stejně, a moje nevolnost neskončila. Měla jsem už toho dost! Zavolala jsem Em a domluvila se s ní, že se sejdeme v parku a pokecáme si. Tak sem se tedy nachystala a vyšla jsem. „Lexi“ „Emily“ přiběhli sme k sobě a objali se. „dlouho jsem tě neviděla“ uchechtla se. Sedli jsme si na lavečku a začali si povídat. Řekla jsem jí všechno, o autonehodě, o Nickovi, o mé lásce k němu, o nevolnosti, prostě o všem. „páni, měsíc jsem byla u rodiny a tolik se toho stalo“ koukala na mě s vytřeštěnýma očima. „Víš, trošku blbá otázka, ale nenapadlo tě, že si třeba těhotná?“ culila se na mě jako sluníčko. Zato já se nemohla ani usmát. Nemohla jsem popadnout dech a asi jsem se začala i dusit, s kašlem jsem na ní vyjeveně koukala. „klid, jen mě to napadlo, skus jít za doktorem“ usmála se na mě. Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak se omluvila, že musí jít a já se rozhodla, že půjdu za doktorem. „Tak slečno Pieterová, máme tu výsledky a vypadá to, že jste těhotná. Moc vám gratuluji“ usmál se mě doktor a mě jakoby se zastavil svět. Jen jsem seděla a nemohla se hnout. „děkuji“ řekla jsem rychle a odešla. Zastavila jsem se až na lavečce v parku. Se slzami v očích jsem se posadila a snažila se to rozdýchat. Co budu dělat? A jak to řeknu Nickovi? Jsem na dítě připravená? Běhalo mi hlavou. Nehybně jsem seděla na lavečce a přemýšlela jak to bude dál.

View more

Děkuju moc! vážím si toho:) ..
Chtěla bych říct že teď nebudu asi až do pondělí psát, jedu se svým klukem a jeho rodinou na dovolenou :33 .. takže se tu beze mě mějte a slibuju že pak vám to nějak vynahradím:))

---

22
Rychle jsem stoupla a objala ho. „Ale tímhle mi to moc neulehčuješ.“ Odtáhl se ode mě. „Pořád tě miluju, jen tě nechci ztratit“ usmál se na mě a pak se otočil a odešel. „Tayi“ křikla jsem. Jen se otočil. „Si úžasnej kluk a nikdy na to nezapomenu“ usmála jsem se, úsměv mi oplatil a já mu dala na stolek klíče a odešla. Moc věcí jsem tam neměla, takže jsem to nechala na příště. Když jsem došla domů, paní Florencová nebyla doma. Šla jsem do kuchyně, na ledničce byl vzkaz. Stálo tam: “Zlatíčko, jela jsem ke své přítelkyni, měla bych tam zůstat asi týden, tak se mi tu opatruj. Helena“ lísteček jsem strhla s lednice a vyhodila. „No super, budu doma sama“ pomyslela jsem si a otevřela lednici, chvíli jsem do ní jen tak koukala a pak jsem jí zase zavřela a objednala si pizzu. Měla jsem na ní velkou chuť.
dalších pár týdnů jsem chodila k Nickovi do nemocnice, jeho stav se zlepšil a ke konci října už mohl domů. Slíbila jsem mu, že budu spávat u něj a hlídat ho. Když jsme došli domů, Nick si vybalil všechny věci, já zatím koukala na telku, když to měl, došel zamnou. „Na co koukáš?“ usmíval se jako sluníčko. „Vlastně ani nevím, čekala jsem na tebe“ vstala jsem z gauče a došla až k němu. Krásně voněl. Jak mi ta vůně chyběla, byla jsem moc ráda, že jsem zase s ním. Obtočila jsem své ruce kolem jeho krku a podívala se do jeho krásných, modrých očí. „a co budeme dělat?“ tak šibalsky se na mě usmál. Pomalu jsem rukama sjela po jeho hrudi. „No pár nápadů bych měla“ řekla jsem a už mu rozepínala knoflíčky u košile. Nick dal své ruce k mým bokům a přitáhl si mě blíž. Jeho polibky byly zezačátku jemné, ale postupně začali být vášnivější a vášnivější. Nakonec jsme se přesunuli do jeho pokoje. Následujících 14 dní bylo stejné.

View more

Děkujíí:))

---

21
Ráno jsem došla zase do nemocnice. Jako prve jsem šla za doktorem, který mi řekl, že se to s Nickem lepší, ale ještě se neprobudil. Pak jsem šla za ním. Pořád nehybně ležet a spal. Byl tak sladký. Sedla jsem si na židli hned vedle něj a chytla ho za ruku, tak jako včera. Chvíli jsem jen tak seděla, ale po pár minutách jsem cítila, jak začal hýbat s rukou. S úsměvem na tváři jsem vstala a nahnula se nad něj. Po chvilce otevřel oči. „Ahoj“ špitla jsem. Němě na mě zíral. Stiskl mojí ruku. „co se stalo?“ „Vrazil do tebe kamion a já tě zachránila“ usmála jsem se a sedla si za ním na kraj postele. „A proč tu si? Myslel jsem, že se zlobíš, všude jsem tě hledal“ ještě chraptěl a mluvil potichu, ale já mu rozuměla moc dobře. Zaskočilo mě to. Myslela jsem, že na mě už dávno zapomněl. Po tváři mi stékla slza. „Tys mě hledal?“ silně jsem polkla a rukávem svého svetru jsem si utřela slzu. „Miluju tě Lexi, vždycky jsem tě miloval. A v tomhle bych ti nikdy v životě nelhal.“ Nemohla jsem ani mluvit a tak jsem ho políbila. „odpouštíš mi?“ zeptal se, když jsem se od něj odtáhla. Asi byl taky trošku zaskočený tím, že jsem ho políbila. Jen jsem přikývla. Přišel doktor a s úsměvem na tváři nám oznámil, že s Nickem je všechno v pořádku. Byla jsem moc šťastná. Povídali jsme si snad až do večera. Vykládal mi, co dělal, když mě hledal a já mu pověděla o paní Florencové a o nové práci. O Taylerovi už věděl s novin, prej sme byly na všech časopisech. Vysvětlila jsem mu všechno a večer, když mě sestřička vyhnala s nemocnice, rozhodla jsem se, že to Taylerovi povím. Moc jsem se bála, co na to řekne, měla jsem ho ráda, ale Nicka víc. Mrzelo mě všechno, co se stalo. „Tayi?“ křikla jsem, když jsem vešla do dveří. Tayler hned přiběhl a dal mi pusu na tvář. „Musíme si promluvit“ sklopila jsem hlavu a šla si sednout do obýváku. Následoval mě. „víš, jak jsem jela domů, stala se hrozná nehoda. Byl tam můj bývalí a já ho zachránila." mluvila jsem strašně rychle. „Byla jsem s ním v nemocnic a-a“ začala jsem koktat. S očí mi vytryskli slzy. Pořádně jsem se nadechla. „Miluješ ho“ řekl Tay za mě. Silně jsem polkla a hlavou jen lehce přikývla na souhlas. „Je mi to líto“ měla jsem pořád hlavu sklopenou. „To je v pořádku, chápu to, vždycky tu budu pro tebe“ tohle jsem nečekala, Tayler je vážně úžasný kluk. Jen jsem zvedla hlavu a podívala se na něj, jestli to myslí vážně. Myslel.

View more

Děkují:))

---

20
Uběhli asi 4 hodiny a Nick byl pořád na sále. Hrozně jsem se bála, s pláčem jsem seděla a čekala na příchod doktora. Nikde nikdo. Bylo to jako nekončící trápení. Celá jsem se třásla. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči, celé se mi to v hlavě odehrálo. Takže jsem radši nechala oči otevřené. Ze sálu vyšel doktor, rychle jsem vstala. „doktore“ špitla jsem třesoucím se hlasem. „dobrý den slečno, váš přítel utrpěl mnoho zranění a ztratil mnoho krve, ale pokud vydrží prvních 48 hodin, měl by přežít.“ Řekl postarší doktor a odebral se k odchodu. „Děkuju, můžu za ním?“ ještě se na mě otočil. „ale jen na chvíli“ řekl a odešel. Neváhala jsem a šla za Nickem. Když jsem vešla do pokoje, spal. Přistoupila jsem k lůžku a slzy se mi zase spustili. Chytla jsem ho za ruku. „Nicku, prober se, prosím, je mi to líto, ty to zvládneš“ utěšovala jsem ho, nebo možná sebe. Seděla jsem u něj asi hodinu a jen ho držela za ruku. Ani se nepohnul, jen nevině ležel se zavřenýma očima. „Promiňte, ale už budete muset jít“ řekla mi sestřička a tak jsem se zvedla a pustila mu ruku. Dala jsem mu pusu do vlasů a se slovy „zítra příjdu“ jsem odešla. Cesta domů se táhla, jelikož jsem musela ještě na druhou stranu, tam kde se stala ta hrozná nehoda. Nechala jsem tam auto a tak jsem musela pro něj. Cestou jsem přemýšlela. Přišli otázky typu. Co Tayler? Miluju Nicka? Miluju Taylera? Mám to Tayiovi říct? Bude Nick v pořádku? Nic jsem nechápala, celou tu dlouhou cestu jsem brečela, míjela jsem zamilované páry, rodiče s dětmi. Všichni byly tak šťastní a já mám přitom život na houby. Došla mi smska. Stálo v ní: „Lásko jsi v pořádku? Ještě si mi nenapsala, že jsi v pořádku dojela, už jsem ti i volal, ale nebrala si to. Je vše ok? Tay*“ odepsala jsem jen, že je vše v pořádku a dál šla k autu. Cesta trvala asi dalších 20 minut a potom jsem to už vzdala. Né že by to k autu bylo ještě nějak daleko, ale už jsem nemohla. Přes slzy jsem už nic neviděla, byla tma a navíc mi všechny myšlenky v hlavě přelétávali a já nevěděla jak na ně odpovědět. Nohy už mě neposlouchali a tak jsem se s pláčem svalila na zem. Nehybně jsem ležela na silnici a hledala odpovědi nahoře ve hvězdách.

View more

Děkují vážím si toho, ty píšeš užasně takže je to pro mě pocta!:)

---

19
Uběhli asi dva týdny a kamkoliv jsme šli, tam nás pronásledovali novináři. Svět se nějak dozvěděl, že chodím se synem jednich s nejbohatších lidí ve světě a najednou jsem byla známá i já.
„Tayi?“ zvolala jsem na svého přítele, když jsem si obouvala boty a chystala na odjezd s jeho velkého baráku. Tayler zamnou hned doběhl. Vlepil mi pusu na čelo. „Jeď prosím tě opatrně“ pohladil mě po tváři. Jen jsem přikývla. „Ahoj“ vzala tašku a chtěla odejít, ale chytl mě za ruku. „Děje se něco?“ zeptal se. Jasně že to poznal, bylo to nepřehlédnutelné. Ale nemohla jsem mu říct co se děje, jaké by asi bylo kdyby zjistil, že celou dobu, co trávím s ním, přemýšlím nad svým bývalím. Zase je v tom Nick, zdají se mi o něm sny, myslím na něj. Nevím proč, ale nejde to zastavit. „Nic“ s třesoucím hlasem jsem se usmála. Otočila jsem se a tentokrát už i bez rozloučení odešla. Nasedla jsem do auta a rozjela se, začala hrát písnička. Pane bože, to je moje a Nicka písnička! Stékla mi slza, vůbec nevím co se to semnou děje. Jela jsem asi 10 minut a jen tichounce poslouchala písničky. Když v tom se z ničeho nic objevil kamión, a naproti němu nějaké povědomé auto. Uslyšela jsem hroznou ránu a už jsem viděla jen auto ve vzduchu. Stalo se to přímo přede mnou, takže jsem do pár sekund byla na místě. Rychle jsem zastavila a bezmyšlenkovitě běžela k autu. Něco mě tam táhlo. Z černého range roveru se kouřilo. Přiběhla jsem ke dveřím a rychle je otevřela. Co čekalo za nimi mě, ale vyděsilo. „Nicku“ zakřičela jsem a s hysterickým záchvatem jsem se ho snažila odpoutat. Když se konečně povedlo, vzala jsem Nicka a odtáhla ho dost daleko od už hořícího auta. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale zvládla jsem to. Kolem mě se začali zbíhat lidi. Sesunula jsem se k němu dolů a pohladila ho po jeho dokonalých vlasech. „Nicku prosím, to zvládneš, zůstaň tu semnou, miluju tě“ šeptala jsem mu do ucha. „Zavolejte někdo záchranku“ křičela jsem ze všech sil. „prosím, prosím“ držela jsem jeho hlavu. Nevěděla jsem co dělat, celá jsem se třásla, nemohla jsem zastavit ten hysterický záchvat, blbě se mi dýchalo a auto vedle nás hořelo, ale já myslela jen na jedno. „Pomozte mi někdo, Prosím“

View more

Děkujíí.. trošku slabší díl :/ ale musíme se k tomu nějak dostat :D .. omlouvám se, poslední dobou to není tak dobré:( jsem hodně roztěkaná a nemám na to skoro čas ani náladu .. tak mi to prosím promiňte ://

---

18
Tayler mě uviděl a přiběhl ke mně. „Dámy a pánové tohle je má půvabná přítelkyně Lexi Pieterová“ políbil mě na tvář a propletl naše ruce. Všichni tleskali. Jen jsem se na něj nechápavě podívala, jasně, věděla jsem, že tu pár lidí bude a že to není normální večírek, ale o tleskání a tímhle vším mi nic neřekl. Připadala jsem si jak nějaká královna. „Tayi můžeme si promluvit?“ špitla jsem a ruku v ruce jsme slezli se schodů. Každý se ke mně nahrnul a vykládal mi všelijaké pochvaly. S úsměvem jsem se propletla davem a v kuchyni kde už naštěstí nikdo nebyl jsem počkala na Taylera. „Asi mi budeš muset něco vysvětlit“ dala jsem ruce v bok. Tay došel ke mně a chytl mě za paži. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekl.“ „no promiň, čekala jsem, že si pozveš pár kamarádů nebo tak něco. Co jsou ty lidi zač?“ posadila jsem se na barovou židličku a dala nohu přes nohu. Tayler se na mě smutně podíval. „Víš, nejsem tak s úplně normální rodiny. Mojí rodiče jsou hodně známý a hodně bohatí, ale já se tím nechlubím a víš, hodně krát jsem se v holkách spletl. Vždycky semnou byly jen kvůli popularitě a penězům tak jsem se chtěl ujistit“ podíval se na mě smutným, omlouvajícím se pohledem. Sklopil hlavu. „Miluju tě, proto jaký jsi, né kvůli slávě a penězům“ vlepila jsem mu pusu. Objal mě a pak jsme se šli se všemi přivítat. Se všemi jsem se seznámila, vypadali velice mile. Pak už se jen tančilo a pilo. Ráno jsem se probudila v posteli vedle Taylera. Tay ještě spal a tak jsem slezla dolů. Udělala jsem si snídani a šla ven pro noviny. Zděsila jsem se titulní strany. “Tayler Smallvood má novou přítelkyni. Krásnou a půvabnou Lexi Pieterovou“ titulní strana byla i s naší fotkou jak tančíme ploužák. Poprve co jsem v novinách. Sedla jsem si do obýváku a nemohla přestat čumět na noviny.

View more

Děkuji moc :')) určitě budu pokračovat to se neboj:)

---

17
„Jsou úžasný, ty jsi úžasná“ vykoktala ze sebe. „Děkuji“ řekla jsem a šla se převléct. Potom jsem vzala všechny své věci a šla k pokladně. „Bude to všechno?“ usmála se na mě prodavačka. „ano“ dala jsem jí peníze, vzala si taštičku a odešli jsme. Hned jsme jeli k Taylerovi u kterého už mám skoro všechny věci. Né že bych u něj bydlela, ale jsem tam tak často, že už tam mám i nějaké ty drobnosti. „Děkuju Em, uvidíme se na té jeho párty?“ „No tohle si nenechám ujít, neboj“ usmála se na mě a odjela. Našla jsem své klíče, které už jsem stihla taky dostat a vešla jsem do domu. „Lásko“ zvolala jsem. Tayler přiběhl ke mně a dlouze mě políbil. „tak co? Koupila jsi něco?“ „překvapení“ vlepila jsem mu rychlou pusu a vyběhla schody nahoru do pokoje. Řekla jsem si, že už se pomaličku začnu chystat, párty by měla začít tak zhruba za 2 hoďky takže všechno krásně stihnu. Jako prve jsem se šla osprchovat. Vlezla jsem do sprchy a při proudu vlažné vody jsem zavřela oči. Přemýšlela jsem, jaký dnešek bude. Ani nevím, čeho jsem se bála. Ale bála jsem se, to vím jistě. Možná těch lidí, skoro nikoho neznám. A budu představována jako Taylerova přítelkyně. Možná jsem se bála toho slova přítelkyně. Byla jsem na to dost připravená? Z přemýšlení mě vytrhl nějaký zvuk. „můžu za tebou?“ otočila jsem se a zamnou byl usmívající se Tayler. Vlezl si za mnou do sprchy. „hele, vím, že se asi trošku bojíš, ale nemáš čeho, jsou to milý lidé a budou tě mít rádi“ vlepil mi pusu na čelo. Tohle mě docela uklidnilo. „Pojď, vydrhnu tě“ zasmál se a já se k němu otočila zády. Nakonec jsme se osprchovali spolu. Když jsme vylezli, začali jsme se teprve pořádně chystat. Tay šel dolů nachystat občerstvení a nějakou muziku a já si vysušila hlavu, poté jsem si udělala s mých krásných, dlouhých, tmavých vlasů lokny, namalovala jsem se a nakonec i oblékla. Ještě jsem se pořádně upravila a vyšla jsem z pokoje. Slyšela jsem, že už je všechno v plném proudu. Přišla jsem ke schodům. Vypadalo to, že se všichni skvěle baví. Tančili nebo si povídali a nikdo se nenudil. Sešla jsem asi po dvou schodech. Měla jsem boty na vysokém podpatku, takže jsem svým příchodem upoutala pozornost všech okolo. Nikdo se ani nepohnul. Jen jsem se usmála.

View more

Všem bych se moc chtěla omluvit že jsem dlouho nepsala .. měla jsem toho hodně a vůbec sem na to neměla čas, přece jenom jsou prázdniny a já nesedím každý den doma:) takže jako omluvu vám sem dneska přidám víc dílů .. snad nepřestanete číst a nezklamu vás, ještě jednou se omlouvám a děkuju všem co to čtou a povzbuzují mě :))
16
„Dobrou noc“ pohladil mě po vlasech a odešel.
Každý den byl úžasný, bývali jsme spolu a asi jsem se do něj zamilovala. Na Nicka jsem skoro zapomněla, jen ve snech se občas zjevil.
„Lexí kde jsi?“ volala na mě Emily. Stála u nás v předsíni a čekala na mě, já stála nahoře v pokoji u svého šatníku a hledala co na sebe. „Em. Pohotovost, musíme nakupovat“ křikla jsem. Emily byla ve chvíli nahoře. „Jde se na jen párty, to nic nenajdeš?“ jen jsem zakroutila hlavou. „Jen na párty?“ vykulila jsem na ní oči. „Je to Taylerova párty a já jsem jeho holka, bude mě všem představovat, musím vypadat úžasně a né jak strašidlo“ vytáhla jsem ze skříně své roztrhané rifle jako důkaz. „Fajn do začátku máme ještě pár hodin, pojď něco najdeme“ chytla mě za ruku a už mě tahala k autu. Vystoupili jsme před asi největším obchodním domem, co jsem kdy viděla. „A v tomhle mám do 5 hodin něco najít jo?“ „neboj, znám jeden obchod, kde mají krásný věci a jsou i levný, něco tam najdeme.“ Mrkla na mě a už jsme šli. Asi 2 hodiny jsme vybírali ty správný šaty. Bylo to těžký, ale zvládly jsme to. „To jsou ony!“ vzdechla Emily, když už jsem snad po miliontý vylezla ze zkušební kabinky. Jen jsem se usmála. „Ještě boty“ vykřikla jsem a běžela k regálu s lodičkami. „Teď jsem perfektní“ řekla jsem a otočila se na Emily která s údivem zůstala stát na místě.

View more