Ahob libi se ti nas pribeh?? :) pomuzes nam ho rozjet? :))
je super:)) určitě ráda pomůžu :)
❤️ Likes
show all
Latest answers from Stories
ďalší diel.!?!!e
Omlouvám se že opět tak pozdě :// je toho moc.. takže 30 čáást. Doufám že to ještě někdo bude číst :O :( ..
„jen jí umyju, dívej se, jak vypadá.“ Únosce mě projel od hlavy až k patě. „tohle bylo naposled“ otočil se a odešel. Došli jsme až k vaně. Jelikož jsem se sama ani nepohnula, musela mě ta holka i vysvléknout a umýt. Hodně mi pomohla, abych nebyla tak špinavá a nakonec mi i obvázala rány a dala svoje oblečení, protože to své jsem měla špinavé a roztrhané. „Jsem Lisa, kdykoliv budeš něco potřebovat řekni mi, nemůžu tě odsud dostat, ale můžu ti to tu aspoň trošku zpříjemnit. Pro začátek jsem ti zařídila madraci, aby si nespala na zemi.“ Ukázala na něco na podlaze, když jsme došli zpět do toho hnusného pokoje. „Já chci pryč“ šeptla jsem. Nemohla jsem mluvit nahlas. Zaprve jsem se bála, že by mě slyšel ten zlý muž a zadruhé jsem ani mluvit nemohla. Byla jsem naprosto zničená, všechno mě bolelo, nedostávala jsem najíst ani napít, a kdyby tu nebyla Lisa spala bych na zemi. „Já vím, ale nedostanu tě odtud, jsi pro Blakea moc důležitá“ „Blake?“ znovu jsem jen tak potichu zachraptěla. „To je ten muž co tě tu vězní. Musím jít, ale příjdu se za tebou podívat. Drž se“ řekla a odešla. Zůstala jsem v místnosti zase sama. Ve tmě, jen na madraci a s bolestmi. Pomalu jsem si sedla do rohu ke stěně a přitáhla si kolena k tělu. “nemůžu tu být, Co Nick? Hledá mě? Ví, že jsem zmizela? Proč tu jsem? Co jsem udělala? A co moje dítě?“ v tu chvíli jsem si znovu uvědomila, že jsem těhotná. “panebože, já jsem těhotná. Ano. Ano já jsem těhotná, budu mít miminko. Já budu mít miminko“ dostala jsem hysterický záchvat. Trvalo to snad celou noc.
„jen jí umyju, dívej se, jak vypadá.“ Únosce mě projel od hlavy až k patě. „tohle bylo naposled“ otočil se a odešel. Došli jsme až k vaně. Jelikož jsem se sama ani nepohnula, musela mě ta holka i vysvléknout a umýt. Hodně mi pomohla, abych nebyla tak špinavá a nakonec mi i obvázala rány a dala svoje oblečení, protože to své jsem měla špinavé a roztrhané. „Jsem Lisa, kdykoliv budeš něco potřebovat řekni mi, nemůžu tě odsud dostat, ale můžu ti to tu aspoň trošku zpříjemnit. Pro začátek jsem ti zařídila madraci, aby si nespala na zemi.“ Ukázala na něco na podlaze, když jsme došli zpět do toho hnusného pokoje. „Já chci pryč“ šeptla jsem. Nemohla jsem mluvit nahlas. Zaprve jsem se bála, že by mě slyšel ten zlý muž a zadruhé jsem ani mluvit nemohla. Byla jsem naprosto zničená, všechno mě bolelo, nedostávala jsem najíst ani napít, a kdyby tu nebyla Lisa spala bych na zemi. „Já vím, ale nedostanu tě odtud, jsi pro Blakea moc důležitá“ „Blake?“ znovu jsem jen tak potichu zachraptěla. „To je ten muž co tě tu vězní. Musím jít, ale příjdu se za tebou podívat. Drž se“ řekla a odešla. Zůstala jsem v místnosti zase sama. Ve tmě, jen na madraci a s bolestmi. Pomalu jsem si sedla do rohu ke stěně a přitáhla si kolena k tělu. “nemůžu tu být, Co Nick? Hledá mě? Ví, že jsem zmizela? Proč tu jsem? Co jsem udělala? A co moje dítě?“ v tu chvíli jsem si znovu uvědomila, že jsem těhotná. “panebože, já jsem těhotná. Ano. Ano já jsem těhotná, budu mít miminko. Já budu mít miminko“ dostala jsem hysterický záchvat. Trvalo to snad celou noc.
Píšeš úžasné příběhy!!! :O :3
Děkuju:33
29
„aa-a“ zachraptěla jsem. Nic víc jsem ze sebe nedostala. Hlavu, kterou jsem se předtím snažila zvednout jsem znovu položila na hnusnou, starou a navíc ještě mokrou podlahu. Znovu jsem odpadla. Motala se mi hlava a nemohla jsem dýchat. Na pár sekund jsem zase omdlela. „Vstávej ty čubko“ kopla do mě nějaká osoba, myslím, že to byl kluk, ale byla jsem oslabená, skoro jsem neviděla a tak se mi to mohlo jen zdát. „Neslyšelas?“ chytl mě za límec mého trička a podíval se mi do očí, byl rozmazaný, neviděla jsem naprosto nic, jen nějaké malé obrysy. Viděla jsem siluetu obličeje. To bylo snad vše. Zase mi odpadala hlava, zůstala jsem stát jen, protože mě držel. Kdyby mě teď pustil, sesypala bych se dolů jako domeček z karet. „podívej se mi do očí ty kurvo malá“ stále mě držel za límeček a třepal semnou. Když viděl, že nejsem schopna udělat ani jeden pohyb sama, pustil mě. Opravdu jsem se bez jediných sil sesunula dolů k zemi. „ještě si promluvíme“ řekl a pak odešel. Byla jsem si 100% jistá, že je to kluk. Teda.. 100% jistá do té doby než někdo přišel znovu. Tentokrát jsem byla zase 100% jistá, že je to dívka. Ani nevím proč, už jsem byla trošku při smyslech a dokázala jsem se pohnout. I zrak se trošku zlepšil. Ta dotyčná rozsvítila světlo, které bylo do té doby zhasnuté. Záře ze světel mě opět oslepila, ale jen na chvíli. Když jsem se rozkoukala po místnosti zjistila jsem, že jsem tu je já a stěny. Nic jiného, žádný nábytek, žádné vybavení ani poličky. Naprosto nic. Po chvíli mě napadlo se podívat, proč ležím ve vodě. Pomalu s bolestí jsem otočila hlavu. Zděsila jsem se. Nebyla to voda, nýbrž krev. Moje krev. Měla jsem zraněné pravé rameno a stehno na levé nože. Šíleně to bolelo, ale až teď jsem zjistila, že je s toho i takový potok vody. Ta dívka, která nemohla mít víc, jak 20 let došla až ke mně a pomohla mi vstát. „Pojď umyju tě si celá od krve nedá se na to dívat“ pověděla mi a odešla semnou z místnosti. Prošli jsme asi dvěma pokoji a přes chodbu. „Kam jí vedeš? Říkal jsem, že bude zavřená!“ zvýšil hlas nějaký muž, který se objevil za námi. Poznala jsem, že je to ten únosce. Obě jsme se pomalu otočili.
29
„aa-a“ zachraptěla jsem. Nic víc jsem ze sebe nedostala. Hlavu, kterou jsem se předtím snažila zvednout jsem znovu položila na hnusnou, starou a navíc ještě mokrou podlahu. Znovu jsem odpadla. Motala se mi hlava a nemohla jsem dýchat. Na pár sekund jsem zase omdlela. „Vstávej ty čubko“ kopla do mě nějaká osoba, myslím, že to byl kluk, ale byla jsem oslabená, skoro jsem neviděla a tak se mi to mohlo jen zdát. „Neslyšelas?“ chytl mě za límec mého trička a podíval se mi do očí, byl rozmazaný, neviděla jsem naprosto nic, jen nějaké malé obrysy. Viděla jsem siluetu obličeje. To bylo snad vše. Zase mi odpadala hlava, zůstala jsem stát jen, protože mě držel. Kdyby mě teď pustil, sesypala bych se dolů jako domeček z karet. „podívej se mi do očí ty kurvo malá“ stále mě držel za límeček a třepal semnou. Když viděl, že nejsem schopna udělat ani jeden pohyb sama, pustil mě. Opravdu jsem se bez jediných sil sesunula dolů k zemi. „ještě si promluvíme“ řekl a pak odešel. Byla jsem si 100% jistá, že je to kluk. Teda.. 100% jistá do té doby než někdo přišel znovu. Tentokrát jsem byla zase 100% jistá, že je to dívka. Ani nevím proč, už jsem byla trošku při smyslech a dokázala jsem se pohnout. I zrak se trošku zlepšil. Ta dotyčná rozsvítila světlo, které bylo do té doby zhasnuté. Záře ze světel mě opět oslepila, ale jen na chvíli. Když jsem se rozkoukala po místnosti zjistila jsem, že jsem tu je já a stěny. Nic jiného, žádný nábytek, žádné vybavení ani poličky. Naprosto nic. Po chvíli mě napadlo se podívat, proč ležím ve vodě. Pomalu s bolestí jsem otočila hlavu. Zděsila jsem se. Nebyla to voda, nýbrž krev. Moje krev. Měla jsem zraněné pravé rameno a stehno na levé nože. Šíleně to bolelo, ale až teď jsem zjistila, že je s toho i takový potok vody. Ta dívka, která nemohla mít víc, jak 20 let došla až ke mně a pomohla mi vstát. „Pojď umyju tě si celá od krve nedá se na to dívat“ pověděla mi a odešla semnou z místnosti. Prošli jsme asi dvěma pokoji a přes chodbu. „Kam jí vedeš? Říkal jsem, že bude zavřená!“ zvýšil hlas nějaký muž, který se objevil za námi. Poznala jsem, že je to ten únosce. Obě jsme se pomalu otočili.
Prosím pokračování :3 ! Ten příběh je úplně dokonalý :333
Děkujíí:))
28
„Jsem těhotná“ promluvila jsem po delší chvíli. Všichni zůstali jen mlčky na místě. Po pár sekundách se probrala moje mamka. „Panebože to je úžasné, gratuluji“ přiběhla mě obejmout, pak se nahrnuli všichni. „a nejsi na to ještě mladá, je ti teprve 18“ „Já vím, ale stalo se“ usmála jsem se na všechny. Vzali to v klidu, což jsem ráda. Nakonec vánoce a všechny svátky byly úžasné a prožité s těmi nejlepšími lidmi.
Na začátku roku každý odjel a my jsme s Nickem zůstali zase sami. Bříško už jsem měla větší, ale na první pohled pořád nepatrné. Nick se o mě staral a já se měla nejlíp na světě. Všechno bylo krásně dokonalé. Možná až trošku moc. Šla jsem po cestě do obchodu. Nick byl v práci a tak jsem se rozhodla, že něco nakoupím. Procházela jsem se v centru a koukala po obchodech. Zašla jsem do takové temnější uličky, myslela jsem, že to bude hezká ulička plná stánků jako každá ulička tady v centru, ale tahle byla docela jiná. Bylo to tam otřesné. Tma a špína. Chtěla jsem to rychle projít, ale uslyšela jsem zvuky. Myslím, že v tom byly i hlasy, ale spíš chůzi. „Haló? Je tu někdo?“ nikde nic. Nikdo tu nebyl, nebo alespoň neodpovídal. Pořád jsem slyšela jako by se ke mně někdo přibližoval. Začala jsem se bát, otočila jsem se nazpět, že půjdu jinou cestou, ale v tom mě něco zezadu popadlo a zacpalo mi to pusu, nemohla jsem křičet, nemohla jsem pomalu ani dýchat. Začala jsem kopat a v tom jsem ucítila nějaký zápach a pak už jsem zavřela jen oči.
Znovu jsem je otevřela až po pár hodinách, nebo mi to tak připadalo aspoň. Nevěděla jsem, kde jsem, někdo mě nesl v náručí, já tu osobu neviděla, vlastně jsem neviděla nic. Všechno bylo hrozně rozmazané. Chvilku jsem se nechala nést a pak mě ta osoba hodila do rohu a já se z rozlámaným tělem a otřesem mozku dokutálela až ke stěně kde jsem zůstala jen ležet.
28
„Jsem těhotná“ promluvila jsem po delší chvíli. Všichni zůstali jen mlčky na místě. Po pár sekundách se probrala moje mamka. „Panebože to je úžasné, gratuluji“ přiběhla mě obejmout, pak se nahrnuli všichni. „a nejsi na to ještě mladá, je ti teprve 18“ „Já vím, ale stalo se“ usmála jsem se na všechny. Vzali to v klidu, což jsem ráda. Nakonec vánoce a všechny svátky byly úžasné a prožité s těmi nejlepšími lidmi.
Na začátku roku každý odjel a my jsme s Nickem zůstali zase sami. Bříško už jsem měla větší, ale na první pohled pořád nepatrné. Nick se o mě staral a já se měla nejlíp na světě. Všechno bylo krásně dokonalé. Možná až trošku moc. Šla jsem po cestě do obchodu. Nick byl v práci a tak jsem se rozhodla, že něco nakoupím. Procházela jsem se v centru a koukala po obchodech. Zašla jsem do takové temnější uličky, myslela jsem, že to bude hezká ulička plná stánků jako každá ulička tady v centru, ale tahle byla docela jiná. Bylo to tam otřesné. Tma a špína. Chtěla jsem to rychle projít, ale uslyšela jsem zvuky. Myslím, že v tom byly i hlasy, ale spíš chůzi. „Haló? Je tu někdo?“ nikde nic. Nikdo tu nebyl, nebo alespoň neodpovídal. Pořád jsem slyšela jako by se ke mně někdo přibližoval. Začala jsem se bát, otočila jsem se nazpět, že půjdu jinou cestou, ale v tom mě něco zezadu popadlo a zacpalo mi to pusu, nemohla jsem křičet, nemohla jsem pomalu ani dýchat. Začala jsem kopat a v tom jsem ucítila nějaký zápach a pak už jsem zavřela jen oči.
Znovu jsem je otevřela až po pár hodinách, nebo mi to tak připadalo aspoň. Nevěděla jsem, kde jsem, někdo mě nesl v náručí, já tu osobu neviděla, vlastně jsem neviděla nic. Všechno bylo hrozně rozmazané. Chvilku jsem se nechala nést a pak mě ta osoba hodila do rohu a já se z rozlámaným tělem a otřesem mozku dokutálela až ke stěně kde jsem zůstala jen ležet.
Kdyz pises vzdycky jednou tak za 7 dni,tak si uz pak moc nepamatuju,o cem byly ty predchozi a uz se mi to znova cist nechce. Prosim o vice aktivnost
Já vím, a moc se omlouvám, chtěla bych být aktivnější jenže teď toho bylo opravdu moc, poslední týden příprava do školy, musela jsem jet do Prahy na týden a neměla sem s sebou noťas. Teď začala škola a já jsem v 9 tř což znamená že se musím vážně hodně učit. Ale budu se snažit se vám víc věnovat a víc psát, přece jenom já zrovna nejsem ten typ člověka co sedí 24 hodin denně u počítače. Ale začnu psát víc, slibuju.. Omlouvám se všem kdo mají semnou podobný problém :/ :*
das dalsi prosiiiiiiiim :)
Trochu nám tu klesla aktivita. vím že je to mnou, dlouho jsem nepsala, ale pokračuju a přála bych si aby to mělo tak velké ohlasi jako nazačátku:) moc se mi to líbilo. kdyžtak mi napište co by ste změnili a nebo co se vám nelíbí. budu za to moc ráda:))
27
„bože já budu táta“ vzal mě do náručí a zatočil se semnou. Já se začala smát, políbila jsem ho. „Jsem nejšťastnější člověk na světě“ promluvil do polibku.
*Vánoce*
Pozvali jsme všechny, aby s námi byly na štědrý den. Mojí maminku i s mým malým bráškou Alexem. Sice si je po té příšerné nehodě pořád nepamatuju, ale je to moje rodina. A rodina má být na vánoce spolu. Přijedou i Nickovi rodiče, ještě je neznám a tak se docela bojím. A samozřejmě tu bude Melisa a představí nám toho svého přítele. S Melisou jsme se domluvili, že oznámíme všem naše těhotenství u štědrovečerní večeře. Moc se těším. I Nick se těší. Od té doby co ví, že jsem těhotná mě jen rozmazluje. Nosí mi dárečky, stará se o to abych byla pořád v teple a měla furt něco zdravého k jídlu, je to zlatíčko. Moje bříško ještě nejde vidět, jsem v 5 týdnu, takže si toho nikdo nevšimne a bude to překvapení. „Zlato jedu pro rodiče a tvojí mamku na letiště tak budu asi za hodinku zpátky i s něma“ křikl na mě zezdola Nick a potom jsem slyšela jen bouchnout dveře. Já byla zrovna ve vaně. Za tu hodinku jsem se stihla pěkně upravit a nachystat a pak už jsem jen čekala na jejich příjezd. Když jsem viděla Nickovo auto, vzala jsem si kabát a vyběhla ven. „Dobrý den“ pozdravila jsem se ze všema. S mamkou jsem se objala a Nick mě seznámil s rodiči. Byly moc milí a přátelští. Snad si mě oblíbí. Štědrovečerní večeře proběhla v klidu. Všichni se bavili, smáli a vypadalo to že se naše rodiny hezky seznámili a rozumí si. U rozbalování dárečků jsme se rozhodli že už to povíme. Nick si stoupl ke mně a objal mě. „chtěli bychom vám něco říct“ spustil a políbil mě na čelo.
27
„bože já budu táta“ vzal mě do náručí a zatočil se semnou. Já se začala smát, políbila jsem ho. „Jsem nejšťastnější člověk na světě“ promluvil do polibku.
*Vánoce*
Pozvali jsme všechny, aby s námi byly na štědrý den. Mojí maminku i s mým malým bráškou Alexem. Sice si je po té příšerné nehodě pořád nepamatuju, ale je to moje rodina. A rodina má být na vánoce spolu. Přijedou i Nickovi rodiče, ještě je neznám a tak se docela bojím. A samozřejmě tu bude Melisa a představí nám toho svého přítele. S Melisou jsme se domluvili, že oznámíme všem naše těhotenství u štědrovečerní večeře. Moc se těším. I Nick se těší. Od té doby co ví, že jsem těhotná mě jen rozmazluje. Nosí mi dárečky, stará se o to abych byla pořád v teple a měla furt něco zdravého k jídlu, je to zlatíčko. Moje bříško ještě nejde vidět, jsem v 5 týdnu, takže si toho nikdo nevšimne a bude to překvapení. „Zlato jedu pro rodiče a tvojí mamku na letiště tak budu asi za hodinku zpátky i s něma“ křikl na mě zezdola Nick a potom jsem slyšela jen bouchnout dveře. Já byla zrovna ve vaně. Za tu hodinku jsem se stihla pěkně upravit a nachystat a pak už jsem jen čekala na jejich příjezd. Když jsem viděla Nickovo auto, vzala jsem si kabát a vyběhla ven. „Dobrý den“ pozdravila jsem se ze všema. S mamkou jsem se objala a Nick mě seznámil s rodiči. Byly moc milí a přátelští. Snad si mě oblíbí. Štědrovečerní večeře proběhla v klidu. Všichni se bavili, smáli a vypadalo to že se naše rodiny hezky seznámili a rozumí si. U rozbalování dárečků jsme se rozhodli že už to povíme. Nick si stoupl ke mně a objal mě. „chtěli bychom vám něco říct“ spustil a políbil mě na čelo.
Další dílek !??!
Tady ho máš:)) snad se bude líbit:)
26
„Už mám dost“ oddychla jsem si a posadila se na lavečku. „Jo já taky, máme spoustu věcí“ chichotala se Melisa. „víš, celej den jsem přemýšlela jak to říct, si jediná kdo o tom teď bude vědět, nevím, co mám dělat“ vypadlo najednou s ní. Otočila jsem se na ní a naznačila, ať mluví dál. „No víš, jsem těhotná“ „Panebože to je úžasné, víš já jsem taky“ objala jsem jí. „To je super, moc ti to přeju, jen nevím, jestli jsem na dítě připravená“ sklopila hlavu Melisa. „To zvládneme, budeme si navzájem pomáhat. Co říkáš?“ usmála jsem se na ní, s úsměvem přikývla. „Tak a teď to zbývá jen říct Nickovi“ „Hodně štěstí“ smála se mi Melisa. „A bude mít otce?“ zeptala jsem se. „Jo, budu vám ho muset představit, nejsme spolu dlouho, ale moc ho miluju“ zářila jako sluníčko. „moc vám to přeju“ řekla jsem. Pak už jsme si jen povídali o těhotenství a všem tom. Po cestě domů jsem se rozhodla, že to řeknu Nickovi. Bála jsem se jeho reakce, ale musí to vědět. Celá jsem se třepala. Už zase. Pomalu jsem strčila klíč do dveří a otočila jim. „Nicku?“ křikla jsem do prázdné chodby. „Ano“ přiběhl, zamnou. „Jé, ukaž, pomůžu ti“ vlepil mi pusu a vzal mi všechny mé tašky z obchodu. „vy ste teda nakupovali“ smál se, když je odnášel. „můžeme si promluvit?“ „Jo jasně, děje se něco?“ došel ke mně a políbil mě na čelo. „Vlastně jo“ odstoupila jsem od něj a šáhla do kapsy. Vytáhla jsem ten papír od doktora a opatrně ho podala Nickovi. Ten se na mě divně podíval, ale pak lísteček vzal a rozložil ho. Chvíli mlčky čuměl na papír a pak zvedl hlavu. Mě se nahrnuli slzy do očí. „Je to pravda?“ zeptal se. Jen jsem potichu přikývla. Nick neváhal, přitáhl si mě k sobě a silně objal. „Miluju tě, miluju vás“ líbl mě do vlasů a já si oddechla.
26
„Už mám dost“ oddychla jsem si a posadila se na lavečku. „Jo já taky, máme spoustu věcí“ chichotala se Melisa. „víš, celej den jsem přemýšlela jak to říct, si jediná kdo o tom teď bude vědět, nevím, co mám dělat“ vypadlo najednou s ní. Otočila jsem se na ní a naznačila, ať mluví dál. „No víš, jsem těhotná“ „Panebože to je úžasné, víš já jsem taky“ objala jsem jí. „To je super, moc ti to přeju, jen nevím, jestli jsem na dítě připravená“ sklopila hlavu Melisa. „To zvládneme, budeme si navzájem pomáhat. Co říkáš?“ usmála jsem se na ní, s úsměvem přikývla. „Tak a teď to zbývá jen říct Nickovi“ „Hodně štěstí“ smála se mi Melisa. „A bude mít otce?“ zeptala jsem se. „Jo, budu vám ho muset představit, nejsme spolu dlouho, ale moc ho miluju“ zářila jako sluníčko. „moc vám to přeju“ řekla jsem. Pak už jsme si jen povídali o těhotenství a všem tom. Po cestě domů jsem se rozhodla, že to řeknu Nickovi. Bála jsem se jeho reakce, ale musí to vědět. Celá jsem se třepala. Už zase. Pomalu jsem strčila klíč do dveří a otočila jim. „Nicku?“ křikla jsem do prázdné chodby. „Ano“ přiběhl, zamnou. „Jé, ukaž, pomůžu ti“ vlepil mi pusu a vzal mi všechny mé tašky z obchodu. „vy ste teda nakupovali“ smál se, když je odnášel. „můžeme si promluvit?“ „Jo jasně, děje se něco?“ došel ke mně a políbil mě na čelo. „Vlastně jo“ odstoupila jsem od něj a šáhla do kapsy. Vytáhla jsem ten papír od doktora a opatrně ho podala Nickovi. Ten se na mě divně podíval, ale pak lísteček vzal a rozložil ho. Chvíli mlčky čuměl na papír a pak zvedl hlavu. Mě se nahrnuli slzy do očí. „Je to pravda?“ zeptal se. Jen jsem potichu přikývla. Nick neváhal, přitáhl si mě k sobě a silně objal. „Miluju tě, miluju vás“ líbl mě do vlasů a já si oddechla.
Co tě nejvíc trápí?
Ze nemam notas a nemuzu psat pribehy .. timhle se vsem omlouvam ze zase nepisu ale nemam notas :) ale hned jak ho budu mit (cca3 dny) tak budu psat :))
Pokračování prosím,je to boží:3
Děkuji:) Dlouho jsem nepsala, ale to se od teď změní snad:) budu mít víc času:)
25
Stékla mi slza. Chytla jsem Nicka za ruku a podívala se mu do jeho krásně modrých očí. „Ahojte“ křikl někdo s chodby. Povědomí hlas. Nick se usmál. Otočila jsem se. Stála tam malá blondýnka. Hned se mi vybavily první momenty s ní. Jak jsme se hádali, kdo bydlí v tomhle baráku. „Meliso!“ křikla jsem a běžela obejmout Nickovu mladší sestřičku. Melisa pustila všechny tašky a pořádně mě stiskla. „Dlouho jsem tě neviděla, kde se tu bereš?“ „Musím si s tebou promluvit“ šeptla a hned šla za Nickem, aby to nevypadalo nápadně. „Přijela jsem se za vámi podívat“ mrkla na mě. Hned jsem poznala, že je to jen zástěrka. Asi to bude něco zajímavého. „já si odnesu věci a dojdu dolů“ usmála se a odešla. Nick přistoupil zpátky ke mně a podíval se na mě tázavým pohledem. „tak, cos mi chtěla říct?“ zeptal se mě se strachem v hlase. „Ale nic, to není důležité, promluvíme si jindy“ políbila jsem ho a šla si sednout. Lísteček s potvrzením těhotenství jsem si schovala do kapsy nenápadně tak, aby to Nick neviděl. Chvilku jsme se dívali na televizi a pak přišla Melisa s tím, že má peníze a chce semnou jít na nákupy. Asi už si chce popovídat. Její nápad jsem přijala a jeli jsme. Celý zbytek dne jsme procházeli všechny obchody a vybírali jen ty nejhezčí věci. Já však byla nesvá s toho, co mi chce říct. Čekala jsem, kdy začne mluvit, nebo si bude chtít někam sednout, ale ona se bavila jen o normálních věcech. A tak jsme dál nakupovali a já v napětí čekala.
25
Stékla mi slza. Chytla jsem Nicka za ruku a podívala se mu do jeho krásně modrých očí. „Ahojte“ křikl někdo s chodby. Povědomí hlas. Nick se usmál. Otočila jsem se. Stála tam malá blondýnka. Hned se mi vybavily první momenty s ní. Jak jsme se hádali, kdo bydlí v tomhle baráku. „Meliso!“ křikla jsem a běžela obejmout Nickovu mladší sestřičku. Melisa pustila všechny tašky a pořádně mě stiskla. „Dlouho jsem tě neviděla, kde se tu bereš?“ „Musím si s tebou promluvit“ šeptla a hned šla za Nickem, aby to nevypadalo nápadně. „Přijela jsem se za vámi podívat“ mrkla na mě. Hned jsem poznala, že je to jen zástěrka. Asi to bude něco zajímavého. „já si odnesu věci a dojdu dolů“ usmála se a odešla. Nick přistoupil zpátky ke mně a podíval se na mě tázavým pohledem. „tak, cos mi chtěla říct?“ zeptal se mě se strachem v hlase. „Ale nic, to není důležité, promluvíme si jindy“ políbila jsem ho a šla si sednout. Lísteček s potvrzením těhotenství jsem si schovala do kapsy nenápadně tak, aby to Nick neviděl. Chvilku jsme se dívali na televizi a pak přišla Melisa s tím, že má peníze a chce semnou jít na nákupy. Asi už si chce popovídat. Její nápad jsem přijala a jeli jsme. Celý zbytek dne jsme procházeli všechny obchody a vybírali jen ty nejhezčí věci. Já však byla nesvá s toho, co mi chce říct. Čekala jsem, kdy začne mluvit, nebo si bude chtít někam sednout, ale ona se bavila jen o normálních věcech. A tak jsme dál nakupovali a já v napětí čekala.
Ten posledni pribeh je super:) bude mit i pokracovani?:))
jistě že bude a děkuju:))
24
„Proč tak hezká holka pláče?“ přisedl si ke mně nějaký kluk. Pomalu jsem zvedla hlavu a otřela si slzy. „Nebrečím“ špitla jsem a pak jsem se na něj teprve podívala. „Tayi“ křikla jsem a silně ho objala. On obmotal svoje ruce kolem mojeho těla a silně mě k sobě přitiskl. „Co se stalo“ zeptal se. Silně jsem polkla a párkrát rychle zamrkala. Mám mu to říct? Nebo ne? Bála jsem se co na to řekne. Pořádně jsem se nadechla a zavřela oči. Pomaličku jsem otevřela pusu s tím, že to ze sebe vyklopím. „Hele jestli nechceš nic mi říkat nemusíš, ale mohl sem ti pomoct.“ Předběhl mě. Pusu jsem zavřela a jen se usmála. „jsem těhotná“ vypadlo ze mě najednou. Tayler zůstal jen nehybně sedět s otevřenou pusou. Sklopila jsem hlavu a znovu se rozbrečela. „Promiň, zaskočilo mě to, ale moc vám gratuluji“ usmál se na mě a znovu mě pořádně objal. Potichu jsem mu plakala na ramenou, seděli jsme tam asi hodinu. „Lexi řekni mu to, pokud tě miluje tak to miminko přijme a bude ho mít rád. A kdyby něco vždycky tu pro tebe budu, i pro dítě“ políbil mě na čelo a pak se rozloučil a odešel. Moc mi pomohl a měl pravdu. Řeknu to Nickovi. A pokud to dítě nebude chtít, odejdu. Ale za žádnou cenu si dítě nenechám vzít! Sebrala jsem se a pomaličku si vyšla domů. „Nicku?“ křikla jsem, když jsem otevřela domovní dveře. Sundala jsem si svůj červený, podzimní kabátek a vyzula své černé boty. Vzala jsem do ruky papír o potvrzení těhotenství a potichoučku ho složila do malého čtverečku tak, aby mi v ruce nešel vidět. Nick seděl v obýváku a hned jak mě uviděl, přišel ke mně a dlouze mě políbil. „kde jsi byla tak dlouho“ usmíval se na mě. Jen jsem sklopila hlavu. Cítila jsem horko po celém těle. Mé tělo celé hořelo. Bylo to tak divné. Celá jsem se třepala, i můj hlas. Bála jsem se promluvit. Zavřela jsem oči a chvíli jen tak oddechovala. „Měli by jsme si promluvit“ vypadlo ze mě když jsem dostala dost odvahy. Jen jsem zvedla hlavu a váhavě se na něj podívala.
24
„Proč tak hezká holka pláče?“ přisedl si ke mně nějaký kluk. Pomalu jsem zvedla hlavu a otřela si slzy. „Nebrečím“ špitla jsem a pak jsem se na něj teprve podívala. „Tayi“ křikla jsem a silně ho objala. On obmotal svoje ruce kolem mojeho těla a silně mě k sobě přitiskl. „Co se stalo“ zeptal se. Silně jsem polkla a párkrát rychle zamrkala. Mám mu to říct? Nebo ne? Bála jsem se co na to řekne. Pořádně jsem se nadechla a zavřela oči. Pomaličku jsem otevřela pusu s tím, že to ze sebe vyklopím. „Hele jestli nechceš nic mi říkat nemusíš, ale mohl sem ti pomoct.“ Předběhl mě. Pusu jsem zavřela a jen se usmála. „jsem těhotná“ vypadlo ze mě najednou. Tayler zůstal jen nehybně sedět s otevřenou pusou. Sklopila jsem hlavu a znovu se rozbrečela. „Promiň, zaskočilo mě to, ale moc vám gratuluji“ usmál se na mě a znovu mě pořádně objal. Potichu jsem mu plakala na ramenou, seděli jsme tam asi hodinu. „Lexi řekni mu to, pokud tě miluje tak to miminko přijme a bude ho mít rád. A kdyby něco vždycky tu pro tebe budu, i pro dítě“ políbil mě na čelo a pak se rozloučil a odešel. Moc mi pomohl a měl pravdu. Řeknu to Nickovi. A pokud to dítě nebude chtít, odejdu. Ale za žádnou cenu si dítě nenechám vzít! Sebrala jsem se a pomaličku si vyšla domů. „Nicku?“ křikla jsem, když jsem otevřela domovní dveře. Sundala jsem si svůj červený, podzimní kabátek a vyzula své černé boty. Vzala jsem do ruky papír o potvrzení těhotenství a potichoučku ho složila do malého čtverečku tak, aby mi v ruce nešel vidět. Nick seděl v obýváku a hned jak mě uviděl, přišel ke mně a dlouze mě políbil. „kde jsi byla tak dlouho“ usmíval se na mě. Jen jsem sklopila hlavu. Cítila jsem horko po celém těle. Mé tělo celé hořelo. Bylo to tak divné. Celá jsem se třepala, i můj hlas. Bála jsem se promluvit. Zavřela jsem oči a chvíli jen tak oddechovala. „Měli by jsme si promluvit“ vypadlo ze mě když jsem dostala dost odvahy. Jen jsem zvedla hlavu a váhavě se na něj podívala.
Ahoj, založila jsem si stránku kde budu přidávat obrázky na přání. Budu se snažit přidat ty nejlepší, které najdu. A byla bych ráda kdybys mi napsala, kdybys nějaký chtěla. Promiň jestli tě tímto vyrušuji :).
určitě si o něco napíšu:))