Maddie Montrose

1. 🌸 Rozhodně nejsem natolik zajímavý člověk, abych o sobě dokázala vymyslet deset faktů, ale stejně se o to pokouším!

---

2. 🌸 Moje nejoblíbenější pizza je ta s ananasem. Dlouhou dobu jsem se celkem zdráhala ji vyzkoušet, ale pak jsem si ji zamilovala. A dost možná jsem si tímhle teď znepřátelila půlku lidstva. :DD

---

3. 🌸 Jsem absolutní antitalent na cokoliv, co se týče přírodních věd. Dřív jsem mívala problémy s matikou, na nižším gymplu jí nahradila biologie a teď je pro mě nejtěžší chemie a fyzika, ale všechny tyhle předměty nenávidím úplně stejně (a zároveň fakt mega moc obdivuju lidi, kterým jdou).

---

4. 🌸 Většina lidí moc nechápe, proč to dělám, ale i na doma nosím džíny. Já sama to vlastně taky moc nechápu, ale prostě je mi to pohodlný a připadám si v tom líp než v teplákách. Tepláky mimochodem snad ani nevlastním, když už něco, tak jedině legíny.

---

5. 🌸 Jednoho dne bych se hrozně moc chtěla naučit portugalštinu, konkrétně tu brazilskou. Žádný velký důvod k tomu nemám, prostě se mi ten jazyk hrozně líbí.

---

6. 🌸 Při psaní tohohle zjišťuju, že desítka je fakt velký číslo. Uhm.

---

7. 🌸 Ve společnosti většinou buď nemluvím vůbec, nebo mluvím tak rychle, že mají lidi okolo problém mě stíhat. Nic mezi tím.

---

8. 🌸 S tím teda souvisí to, že když už se rozmluvím, tak prostě mluvím, mluvím a mluvím, no a jaksi u toho zapomínám dýchat. Takže se mi prostě občas stane, že se musím nadechnout uprostřed věty nebo dokonce uprostřed slova, protože zapomenu, že dech mi na deset vět bez přestávky prostě nevystačí. :DD

---

9. 🌸 Jsem hrozný prokrastinátor, vždyť už jenom odpověd na tuhle otázku mám rozepsanou jak dlouho, půl roku? Většinou si věci prostě vždycky nechám "na později", akorát to "později" teda taky vůbec nemusí přijít, protože většinou tak trochu postrádám motivaci dotahovat věci do konce.

---

10. 🌸 Poslední fakt by možná měl být nejzajímavější, ale mě už teda vůbec nic zajímavýho nenapadá. Takže vám povím třeba to, že jsem včera překonala hranici 444denní řady na Duolingu, to je docela kůl, ne? 😎

View more

Na tuhle otázku jsem zatím viděla odpovědi snad jenom od Moraváků, tak já se s váma podělím o pohled z druhé strany. Já teda používám takový to pražský nářečí, i když přímo z Prahy nejsem - votvírání voken, starej, dobrej a tak. A i když mi to přímo uši netrhá, připadá mi docela komický, když to lidi odjinud nepoužívají, na můj vkus to prostě zní tak přehnaně spisovně.

---

Nedávno jsem třeba narazila na Twitteru na to, že někteří lidi z Moravy doopravdy říkají, že "chodí na výšku". Tomu jsem se fakt musela smát, pardon. :DDD Slovo "výšku" bych použila leda tak někde v matice, jakože třeba "výška na stranu a", jinak jedině vejška. Stejně tak jedině zejtra, tejden nebo třeba žvejka, ono to sice napsaný vypadá ošklivě, ale cokoliv jinýho mi zní hrozně nepřirozeně.

---

Co jsem třeba četla, že se používá jenom v našem regionu, a docela mě to překvapilo, je takový to spojování předložky "o" se čtvrtým pádem - o přestávku půjdeme do bufetu, o prázdniny jsem byla na dovolený, o hodinu nesmíme mluvit... Schválně mi někdo napište, připadá vám to divný? Docela by mě to zajímalo, protože i když teda někdy klidně řekneme i o prázdninách nebo o přestávce, nad čtvrtým pádem se tady rozhodně nikdo ani nepozastaví. A třeba o hodině bych v tomhle kontextu snad ani neřekla, jedině o hodinu - nebo, abych byla úplně přesná, "vo hodinu". 🤭

---

Co se týče výrazů, které mi trhají uši, nemám ráda spojení typu "bráchovo mikina". Když už něco, tady u nás místo bráchova mikina řekneme spíš "bráchy mikina". Pokud jde o různý moravský výrazy, ty mi sice uši většinou netrhají, ale nerozumím jim. A většinou se jim teda mám tendenci smát. :DD

---

No a ačkoliv mě tady asi všichni ukamenujou, zakončím to tím, že vám prozradím, že na výrazu "přijdu dýl" mi nepřipadá absolutně nic divnýho, to se tady taky používá běžně. 🤭

---

Celkově bych ale řekla, že je skvělý, že má ten jazyk tolik různých variant na to, jak malá země jsme. Takže jo, některý výrazy mi připadají vyloženě vtipný, některým zase vůbec nerozumím, ale vlastně se mi ta rozmanitost fakt líbí. ☀️

View more

Uuu, tohle je otázka přesně pro mě! Během posledních pár týdnů se ze mě stal tak trošku MBTI nerd, jak ostatně nejspíš dokazuje těch asi 130 MBTI memes, který mám v mobilu. Uhm. (Kdyby byl zájem, ráda se o ně s kýmkoliv podělím, jjj!)

---

Každopádně, jdeme na to! Maddie je INFP a já nonkově INTP. Ve spoustě věcech jsme si podobný - obě žijeme spíš ve vlastních představách, nad vším moc přemýšlíme, moc nezvládáme sociální situace a tak. Obecně vzato je ale hlavní rozdíl mezi náma to, že zatímco Maddie jako INFP dělá svoje rozhodnutí spíš na základě emocí, já jako INTP spíš na základě logiky.

---

Takový příklad, který mě napadá, je to, že INTPs jsou tak nějak všeobecně známí tím, že naprosto netuší, jak někoho utěšovat. Kdybych viděla někoho brečet, nejspíš bych se rychle šla někam schovat, abych se vyhnula takový tý awkward situaci, zatímco Maddie jako INFP by se toho člověka prostě bez váhání pokusila utěšit. Přiznám se, že s tímhle mám teda občas problém i při hře za ni, protože ve spoustě podobných situací je pro mě docela těžký odhadnout, jak by se emocionálně řízený člověk jako ona zachoval. Ale i když to tak občas vypadá, my INTPs nejsme roboti a emoce taky máme, máme jich spoustu, akorát většinou prostě moc nevíme, jak s nimi správně naložit.

---

Musím ale podotknout, že čím víc si toho o MBTI zjišťuju, tím míň jsem si čímkoliv jistá. Lidská osobnost je totiž tak komplikovaná, že rozdělit ji do šestnácti kategorií tak, aby na každého sedělo úplně všechno, je prakticky nemožný. Najde se jen úplný minimum lidí, na který budou sedět všechny stereotypy, takže najít svůj typ je většinou dost složitý. To, že se někdo nebojí mluvit s lidmi, totiž nemusí znamenat, že je extrovert, to, že má někdo rád ve věcech pořádek, nemusí znamenat, že je xxxJ a tak.

---

Já třeba spoustu INTP stereotypů vůbec nesplňuju - ani trochu mi nejdou přírodní vědy a stoprocentně preferuju ty humanitní, nekoukám na anime, ráda se hezky oblékám, protože mi to dává aspoň trošičku sebevědomí, často brečím u seriálů nebo knížek a rozhodně nejsem žádný génius. Přesto si ale myslím, že můj způsob myšlení odpovídá tomu, který je popisovaný u INTP.

---

Čas od času o tom sice trochu pochybuju - právě proto, že dost často se vidím i v INFP, případně i v INTJ stereotypech. Už jenom to, že mám tendenci pochybovat úplně o všem, je ale jeden z hlavních charakterových rysů INTP, což je teda ten typ, ke kterýmu se stejně nakonec vždycky vrátím. Tím bych to teda asi ukončila, beztak to nikdo celý číst nebude, no a nakonec přikládám ještě porovnání Maddiina a mého testu. ☀️

---

(A ještě jenom takový reminder - 16personalities je ten nejrychlejší a nejzábavnější test a pro začátek je super, ale zároveň není dost podrobný, je dost založený na stereotypech a klidně vám může dát špatný typ.Pokud vám třeba připadá, že na vás typ ze 16p moc nesedí, doporučuju nějaký podrobnější test jako personalitymax nebo sakinorva, případně prostě vlastní research, abyste si to ověřili, jojo.)

View more

Jestli je něco, co by si Maddie rozhodně nevzala, tak je to kámen vzkříšení, zahrávání si s něčím takovým je něco, čeho by se rozhodně bála moc na to, aby to někdy zkusila. Dokonce jsem si dost jistá, že by to neudělala, ani kdyby jí umřel někdo blízký, i když by možná byla tak trošičku v pokušení.

---

Pokud jde o bezovou hůlku, ta by určitě zněla o něco lákavěji, ani tu by si ale určitě nevzala. Zodpovědnost, kterou by taková hůlka znamenala, je totiž mnohem větší, než jakou je dvanáctiletá dívenka schopná unést. Maddie navíc rozhodně není ten typ, co by toužil po moci, mnohem radši zůstává v ústraní.

---

No a to mě přivádí k poslední relikvii, k neviditelnému plášti. Přesně ten je totiž tou věcičkou, po které by sáhla. Nabízí možnost se schovat kdykoliv a před kýmkoliv, no který introvert by to nebral? Myslím, že plášť by si vzala bez nějakého většího přemýšlení, protože další dvě relikvie jsou moc nebezpečné, zatímco plášť je něco, co by si zamilovala.

View more

Takhle, někdy to v plánu určitě mám. Už mám k nové postavě vymyšlený FC, jméno, nějakou tu povahu a vlastně v podstatě všechno. Otázka ale je, kdy si ji založím, protože to sama nevím.

---

Už takhle ani na Maddie nemám tolik času, kolik bych chtěla. Kdybych měla další postavu, znamenalo by to, že bych svůj už tak dost omezený čas na Maddie musela omezit ještě víc. Tím pádem bych na obou postavách měla tak tři předměty, což mi nepřipadá jako dost předmětů na to, abych si za obě dokázala zahrát pořádně. A mít na kterékoliv z postav třeba jenom jeden nebo dva předměty, to mi připadá docela zbytečný, to je potom, jako by ta postava skoro ani nežila. Myslím, že by mě pak akorát mrzelo, že si za ni nezahraju plnohodnotně.

---

Dál taky nechci, aby se mi stalo, že si těch předmětů naopak naberu moc, protože vím, že potom mě to hraní akorát přestane bavit, budu to brát víc jako povinnost než jako zábavu. Takže moje odpověď zní tak, že novou postavu už vymyšlenou mám a byla bych fakt ráda, kdyby někdy brzo spatřila světlo světa, hned příští rok to ale nejspíš nebude.

View more

(Tuhle otázku mi nikdo nedal, tak si ji položím sama, jo. ☀️)

---

Říct, že jsem ze sletu byla nervózní, je asi dost slabé slovo. Na sletu jsem sice už předtím byla, vlastně dokonce dvakrát, ale oba ty slety byly někdy v roce 2018 a od té doby se spousta věcí změnila. Především jsem teda na poměrně dlouhou dobu přestala hrát a z projektu tak nějak zmizela. Když jsem se asi týden před otevřením registrace rozhodla, že se chci vrátit, určitě by mě nenapadlo, že o ani ne měsíc později už se pohrnu někam na slet.

---

Tu myšlenku mi vlastně nasadila do hlavy Botka někdy v den otevření registrací, tuším. Jen tak mezi řečí se zeptala, jestli se nechystám dorazit na slet, a i když jsem si nejdřív říkala, že fakt asi ne, protože by to bylo hrozně awkward, nikoho už bych tam neznala a tak, všichni víme, jak to nakonec dopadlo.

---

Nejdřív to teda tak trochu awkward bylo, to zase jo, ale jinak to asi ani být nemohlo, přece jenom jsem nehrála fakt dlouho. Když jsem tam přišla a poznávala sotva čtvrtinu lidí, měla jsem chuť se otočit a zdrhnout. :Dd Nakonec to ale bylo hrozně fajn! Lidi byli super, aktivity taky. Ten test zaměřený na události z minulého školního roku asi (překvapivě) dopadl dost hrozně, ale nevadí, že. Dostala jsem i spoiler na to, v jaké budu koleji, s čímž jsem taky maximálně spokojená. :Dd Celkově jsem si to vážně užila a jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla jet. ✨

---

Na závěr bych teda ještě ráda poděkovala pár lidem. Vedení, protože to celé skvěle zorganizovali. 💕 Botce, protože nebýt jí, asi na ten slet nikdy nejedu (a vážně ráda jsem tě poznala i naživo!!). 💕 Aaronce, protože mi většinu času dělala fakt skvělou společnost. 💕 Cass za to, že byla super dvojice na hledání papírků. 💕 Leslie (vlastně pardon, *Laslie) a celé naší Starbucks crew (takže vlastně zase Aaronce a Botce :Dd) za to, že jsem si při hláskování svého jména ve Starbucks nepřipadala jako debil. 💕 Všem ostatním, co na mě během mojí doby neaktivity nezapomněli. 💕 A pak teda všem, co se mnou během sletu prohodili aspoň nějaké to slovíčko. 💕

---

Konec srdíčkování, asi už mi docházejí znaky, takže to uzavřu tím, že to bylo skvělý. ☀️

---

PS: Botko, slovo "čmrknout" je hrozně super, to asi začnu používat. :DDd
PS2: Mothko, tobě jsem se nevyhýbala, utíkat před lidmi, co se mnou navážou oční kontakt, je takový můj asociální instinkt, pardon. 😇 Třeba příště!

View more

Projíždím si tak z nudy poměrně starý otázky a říkám si, že bych třeba na některou z nich mohla i odpovědět. Tahle otázka mě vlastně zaujala už dřív, ale nějak jsem se nikdy nedostala k tomu, abych na ni odpověděla, tak to dělám teď.

---

Moje odpověď se nejspíš bude lišit od většiny ostatních, protože postavou, jejíž smrt mě zasáhla nejvíc, je pro mě Brumbál. Věřte mi, i mě samotnou vlastně moje odpověď překvapila, protože ještě třeba pred rokem by nejspíš byla úplně jiná. Naposledy jsem si totiž dávala re-reading a re-watching v zimě a Brumbálovu smrt jsem do té doby vlastně ani nebrala jako nijak zvlášť výraznou scénu.

---

A tak jsem si pustila šestý díl s ne až tak velkým očekáváním, protože jsem si vybavovala, že když jsem se na HP koukala naposledy, brečela jsem jenom u posledního dílu. Najednou jsem na konci, skoro si ani neuvědomuju, že brečím, a zjišťuju, že jeho smrt mě dostala víc než smrt kohokoliv jiného.

---

Upřímně, nejde ani až tolik o Brumbála samotného, protože přece jenom i on měl své chyby. Jde o to, co jeho smrt přinesla. Nejhorší na tom totiž bylo to uvědomění, které přišlo, jakmile jsem uviděla tváře všech lidí, kteří mu přišli na pohřeb. Brumbálova smrt mi vlastně připadá jako takový poměrně klíčový zlom, protože s jeho smrtí nikdo nepočítal. Báli se Voldemorta, báli se války, báli se o své rodiny, nemohli si být jisti ani vlastním životem, ale vždycky věřili, že Brumbál to vyřeší. On přece vyřešil vždycky všechno, že? Byl jejich jiskřičkou naděje, světlem na konci tunelu. Spoléhali na něj tak, jako jen na málokoho, a najednou byl pryč.

---

Myslím, že jeho smrt způsobila pro mnoho lidi ztrátu naděje a víry. Když může zemřít i nejmocnější kouzelník ze všech, tak proč by nemohli oni? A vidět všechny zlomené výrazy lidí, kteří se s ním přišli naposledy rozloučit, jak na ně ta tíha toho poznání postupně doléhala, byl hrozný pocit.

---

To byla podle mě ta chvíle, kdy si poprvé naplno uvědomili, že začíná válka.

View more