@DarkQueen7734

Kontraindikace

Ask @DarkQueen7734

Sort by:

LatestTop

Baví vás víc si hrát ze zvířatama nebo s dětma? 😁

Pár měsíců jsem při škole pracovala v alternativní (soukromé) školce, ve které jsem se před pár dny rozhodla oficiálně skončit z důvodu změny školy a následnému stěhování. (Měla jsem to předem dohodnuté už od začátku smlouvy jako možnost + ano, mám na tu práci ukončené vzdělání.)
Ta práce mi přišla fajn. Dětí bylo málo, překvapivě byly až moc hodné a já jsem s nimi pořád něco vyráběla nebo sama chodila na procházky, případně do knihovny, kde mi nosily knížky, co chtěly, abych jim četla... Zároveň jsem zjistila, že to není práce, ve které bych dokázala najít nějaké naplnění, což mi při práci s dětmi přijde obzvlášť důležité; nemám k nim až tak blízko.
K zvířatům, především k hlodavcům, mám o dost více.

+ 1 💬 message

read all

Jak často by se měl měřit tuk na těle i v těle?🤔

lukes17’s Profile PhotoŠákul Kečíšav
Pokud myslíš "tukem na těle" podkožní tuk, tak kaliperace se provádí jednou měsíčně za předpokladu, že plánuješ nějaký progres / vedou k tomu zdravotní obtíže - je to mnohem validnější ukazatel než samotné vážení, pokud správně používáš kaliperační kleště (měření ve stejnou denní dobu, na stejném místě, ne ihned po fyzické námaze...).
Co se týče vyšetření hladiny tuků v krvi, tak pokud nejsou žádné zdravotní obtíže, standardně se provádí, tak aby bylo plně hrazeno pojišťovnou, v rámci preventivní prohlídky v osmnácti/devatenácti a pak nejblíže ve třiceti s následnými desetiletými odstupy. Samozřejmě, pokud člověk chce, může ho podstoupit na vlastní žádost za úplatu klidně každý rok - i některé lékárny nabízí například orientační vyšetření z kapky krve.

Related users

Ahoj jak se máte

Dnes jsem zjistila, že mi špatně natiskli rok vydání na osvědčení z jazykové školy, když jsem s tím byla na pojišťovně. Nejdříve mi tam natiskli špatně místo narození a teď tohle. 😅
Myslela jsem si, že potom, co se mi podařilo zničit maturitní vysvědčení hned druhý den, co jsem ho dostala do ruky, kdy jsem si ještě zažádala o vydání o něco dříve, se mi už nic podobného nestane... jestli se mi něco stane s diplomem, pokud se tak daleko dostanu, začnu mít důvodné podezření, že mě Bůh opravdu nemá rád - to mám určitě za to, že jsem heretik.

Udělali jste nebo děláte dobré skutky? Pomohli jste někdy nemohou v nesnázích např. když někomu chyběli peníze nebo se ptal na cestu? 😊 Věříte, že malé drobné skutky se pak stávají většími a získávají na pozitivní energii?

alanthise’s Profile PhotoAlanthise
To, že jsem někdy někomu poradila, když se mě zeptal na cestu nebo jinak pomohla, když něco potřeboval, jsem nikdy nebrala jako nějaký dobrý skutek, a ani jsem z toho neměla nějakou "pozitivní energii"; byla to pro mě samozřejmost - když můžu, pomůžu.
Vzpomněla jsem si, že relativně nedávno jsem dala peníze na autobus jednomu klukovi, který mohl být tak o pár let mladší než já, protože mu ty jeho nestačily na cestu do školy. Nečekala jsem, že si mě následující den najde a že mi je přinese nazpět, aniž bych o to jakkoliv stála. :D

20.) Co je váš největší strach a proč právě tohle?

KajiiNaa547’s Profile Photo°•Kerín•°
Už od dětství mám určitý strach z nejisté budoucnosti kvůli nepředpovídatelné povaze mého vrozeného onemocnění, kdy jakýmkoliv vyšetřením nelze určit přibližnou prognózu; v podstatě, veškeré výsledky jsou jen odrazem momentální situace, ale za rok to může být diametrálně odlišné.
Bojím se tedy toho, že vlastně nevím, s čím mám zhruba počítat a podle čeho se mám zařídit, nikoliv toho, že můžu skončit špatně - můžu odžít svůj život bez nějakých závažnějších obtíží, tak jako to mám teď (ačkoliv naděje dožití je o něco zkrácená), nebo ho mít v důsledku oněch projevů opravdu nepříjemný.

Pošlapeš mě?😁

Občas přemýšlím o tom, že se vykašlu na školu a že se začnu živit jako domina. Jak to tak vidím, na Asku bych si dokázala najít celkem nenáročnou klientelu (zoufalce), která potřebuje pořádně ztrestat, takže by se to mohlo stát relativně výnosným povoláním a zároveň bych tím prokázala službu vám všem. :D :D
Mám hezké vegan glády, takže bych případné služby mohla poskytnout i veganům.

+ 7 💬 messages

read all

Přispěli jste něco lidem z Ukrajiny?

Přispěla jsem pár peněz na sbírku organizovanou Pamětí národa s jejichž prací dlouhodobě souzním - líbí se mi, že se snaží uchovávat příběhy lidí, na které se už zapomnělo, nebo mělo zapomenout.
V současné době se snažím sehnat potřebný zdravotnický materiál (už se mi podařilo sehnat pár desítek kusů obinadel, náplasti, půllitrová balení dezinfekce), který v průběhu týdne dovezu na sbírku pořádanou mojí bývalou střední školou.
Kdybyste měl někdo tip, kde lze levněji sehnat karimatky, budu jedině ráda.

+ 2 💬 messages

read all

[124.] Zažili jste někdy syndrom vyhoření? Jak dlouho probíhal? Jak jste byli schopní zvládat školu, práci či vztah? A kdy až se Vám podařilo ho překonat?

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
Syndrom vyhoření jako takový jsem nikdy nezažila; vždy jsem splňovala (a i teď splňuji) dvě roviny - tu fyzickou a rizikové faktory. Emoce mám zablokované tak jako tak, což má naprosto jinou podstatu, ale i tak mám pocit, že to je jen otázkou času, kdy naprosto vyhořím.
Školu s prací dokážu zvládat jen proto, že se k tomu umím skutečně přinutit a zároveň na úkor svých zájmů, které mě už ani nebaví. Možnost, že bych něco udělala jen naoko, když vím, že to dokážu udělat mnohem lépe, neexistuje. Nejsem člověk, který by respektoval svoje přirozené hranice.

On někdo propadl v první třídě ? No mám dost

I to se může stát, ale zároveň to není něco, za co by mělo být dané dítě/dospělý ponižován. Zkrátka se to stalo. Ono totiž to, že dítě musí opakovat první ročník základní školy mnohdy souvisí s tím, že rodiče odmítli odklad povinné školní docházky, i když jim byl důrazně doporučen. Nechtěli si přiznat, že jejich dítě je ještě příliš "dětské" a že potřebuje více času, tak ho tam zkrátka natlačili a to dítě to nezvládlo - ta finální volba je vždy na rodičích dítěte. Dalším faktorem je nevhodně zvolený pedagogický přístup, jak ze strany učitelů, tak i rodičů, ke specifickým vadám učení dítěte, které nesouvisí s inteligencí, dlouhodobá nemoc, nižší vzdělání (inteligence) rodičů nebo mimo jiné nevhodné rodinné zázemí; bohužel, děti nemají jenom jedinci, kterým na nich opravdu záleží.

Názor na eutanazii? Měla by být legální? Proč ano/ne? V jakých případech by jste k ní přistoupili?

KajiiNaa547’s Profile Photo°•Kerín•°
Osobně nejsem až tak pro legalizaci eutanazie jako takové, nýbrž asistované sebevraždy; vyjma situace, kdy nemoc pacienta je v tak terminálním stádiu, že ji nedokáže provést on sám.
U eutanazie je ten problém, že ji někdo musí provést, někdo vás na vaši osobní žádost musí usmrtit, ale u asistované sebevraždy tento problém téměř odpadá; člověk má svoji vlastní smrt plně pod kontrolou, neexistuje zde stav moci, a zároveň tím, že finální úkon spáchá on sám, mnohem více prokazuje, že si za svým odchodem stojí, že chce skutečně zemřít.
Lidská bytost by měla mít to právo ukončit svůj život takovým způsobem, jaký ona sama považuje za důstojný, obzvláště, když se dostane ve svém životě do bodu, kdy neexistuje žádná šance na zlepšení; prognóza je jasně nepříznivá.
Každý není takový, že přijme život se vším, co mu přinese; ta možnost volby by tady měla být, když se pro vás smrt stává vykoupením. Nemusíte jí využít, pokavaď nechcete.
Mívám ve zvyku vyprávět pouze pozitivní historky ze svojí práce se špetkou svého komediálního umu, ale zrovna ve třeťáku se mi na praxi stalo, že jsem dostala do péče seniorku s terminálním stádiem rakoviny kostí. (Sice uznávám, že existuje nepřeberné množství utěšujících medikamentů proti bolesti a že paliativní péče je dnes na vysoké úrovni, ale to stále neznamená, že netrpíte psychicky, jak vidíte své tělo pomalu odcházet.) Tahle paní mě hned po příchodu do svého pokoje, jak zaregistrovala novou tvář, tedy mě, začala prosit o smrt. Se slzami v očích mě prosila, abych jí zaopatřila cokoli, čím by mohla spáchat sebevraždu... asi nemusím do detailu rozebírat, že takovéhle situace jsou skutečně nepříjemné a že to většinou řeším tak, že se zkrátka vypařím jako pára nad hrncem. Neumím na tyto situace vhodně reagovat. Ono na to není ani co říct; ten člověk, stejně tak dobře jako já, ví, že lepší už to opravdu nebude.

View more

Když někomu napíšu tady anonymní otázku a budu urážet někoho a někdo si bude myslet že jsem to psal já ale nebude mít vůbec podložený důkaz a pak mi bude nadávat a urážet a přát mi smrt a já nevím co všechno. Přijde vám to normální?🤔🤢🤦

lukes17’s Profile PhotoŠákul Kečíšav
Psát komukoliv anonymní urážky a doufat, že tě nikdo nepozná a následně se ohánět tím, že nemá žádné důkazy, protože je to napsáno anonymně, je v první řadě neskutečně hloupé.

+ 3 💬 messages

read all

Stalo se vám někdy, že se vám nelíbilo jméno dotyčné osoby z nějakého důvodu ? Ale přesto jste se bavili dál ?

K tomuhle mám jednu historku:
V dubnu, když jsem jela vlakem na praktickou maturitu a při kupování jízdenky předložila svůj ISIC, abych mohla uplatnit slevu na jízdné, mi průvodčí velmi nepříjemným hlasem řekla, že mám vyloženě hnusné jméno + k tomu měla několik nepříjemných poznatků o mém příjmení. Něco takového jsem opravdu nečekala a na dotyčnou paní průvodčí jsem zatím znovu nenarazila.

[118.] O čem se neradi bavíte? Čemu se během konverzací vyhýbáte a co je pro Vás tabu? O čem naopak mluvíte rádi?

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
Jsem otevřená konverzaci víceméně o čemkoliv a nenapadá mě ani jedno jediné téma, které by pro mě bylo tabu - to, čemu se vyhýbám, záleží čistě na lidech a konkrétní situaci.
Moje práce souvisí především s komunikací s lidmi, a tak jsem zvyklá opravdu na ledacos; není pro mě problém mluvit o takových těch "obecně pohoršujících" věcech jako je menstruace, smrt a umírání, sex, sexualita... Snad jediné, o čem v jistých ohledech opravdu nechci s nikým mluvit, je mé vrozené onemocnění a má rodina.

Za 4 hodky vstavam do prace a nemuzu usnout🙄. Ma to nekdo stejne?

Ano. Jsem po dvou dvanáctihodinových službách a stejně nemůžu usnout - usla jsem na dvě hodiny, kdy si stejně připadám, jako kdybych vůbec nespala, a asi před dvěma hodinami jsem se vzbudila. Myslím, že dnešek bude ve škole opravdu výživný.

Next

Language: English