Ask @Prsatice:

Komu jsi dnes věnoval/a upřímný úsměv?❤

m
Hned několik úsměvů jsem dnes po ránu věnovala svému kamarádovi, výbornému kytaristovi s krásným hlasem, který mě poznal zezadu podle vlasů a zcela nečekaně ke mně přistoupil v tramvaji. Pozval mě na podzimní výroční koncert kapely při příležitosti vydání nového CD, čímž mi udělal velkou radost. :)

View more

Přeposílám: Otázka jen pro holky! Kdy, kde, při jaké příležitosti a v kolika letech jste daly\dostaly francouzáka? (Od jiné holky) 😘

Jaroslav Pětivoký
Ale u nás není zvykem dávat holkám jako dárek nářadí. Ještě nikdy jsem francouzáka nedostala, mám se tedy cítit méněcenná? S kamarádkami si většinou nadělujeme kosmetiku, šperky, knížky nebo sladkosti, od kamarádů - kluků dostávám kytky, cédéčka, čaje nebo čokolády.
Jednou jsem sice od přítele dostala malý křížový šroubovák, který se mi vejde do kabelky, ale tím "chlapské" dárky končí.
Možná to bude tím, že mě málokdo viděl, jak se umím ohánět kladivem, dlátem, kleštěmi, pilou nebo sekerou. Taky jsem na brigádě v Adršpachu vysekávala mačetou mladé plevelné náletové břízky. Tam bylo vos...
Čímpak mě asi letos překvapí Ježíšek, že by mi už s předstihem sháněl hasák, kleště a francouzák? :)))

View more

Vyfoť svoje nejhezčí lodičky :-)

Nevlastním žádné lodičky, parníky nebo křižníky, dokonce nemám ani kapitánský průkaz, takže bych k lodičkám stejně ještě potřebovala chlapa. :)
Ale hrozně se mi líbila replika historické plachetnice Santa Maria na přehradě Slezská Harta, romantickou plavbu můžu všem vřele doporučit. Fotku si najdi na internetu.

View more

Prečo má väčšina aplikácii čierny text na bielej ploche..

ZZZ
Eriku, zapomněl jsi na konci udělat otazník. :)
Protože většinu aplikací vytváří lidé bez fantazie a estetického cítění, navíc absolutně nemají tušení o tvé lásce k zelené barvě. :) Určitě v tom podstatnou roli hraje i lenost, protože černá a bílá je prostě nejjednodušší, nejpoužívanější a taky nejlevnější kombinace barev, navíc nikoho nepohorší a nezvedne z křesla, takže autoři mají svůj klid a jistý honorář. :)

View more

Moc moc moc by mě zajímal váš názor na stále tak nenáviděnou a omílánou Mínu. Jak to všechno vnímáš a co si o tý nenávisti myslíš?

Tahle otázka mi přišla 22.8. a já tě musím opravdu pochválit, že se na rozdíl od většiny vrstevníků neflákáš ani o prázdninách, nýbrž se již v srpnu pečlivě připravuješ k maturitě.
Všichni studenti přece dobře vědí, že Mína neboli Frederika Wilhelmina Schmidtová byla celoživotní láskou a posléze také manželkou Jána Kollára, který ji ve svém stěžejním básnickém díle Slávy dcera povyšuje na slovanský ideál krásy.
Proč by ji měl někdo nenávidět? Snad jedině věční repetenti a flákači, ostatní přece mají učivo v malíčku jako ty. :)))

View more

Čo vidíš, keď sa pozrieš z okna? Niečo čudného?

Třetí měsíc na mě zírá
velká šedočerná díra.
Dnes ráno z ní zmizel žebřík,
po něm druhý, třetí dělník.
Radní si ji často fotí,
pořádně se při tom potí,
když přijedou muži z kraje,
dechovka jim k tomu hraje.
Bezpečák ji páskou omotává,
kočka v ní výkaly zahrabává.
Turisté se u ní schází,
mince pro štěstí tam hází.
Do trávy složili skruže,
chtějí snad pěstovat růže?
Kdopak by se toho nadál,
budu mít svůj vlastní kanál... :)))

View more

Prečo sa do módy dostávajú výzvy typu jedenia kapsúl do umývačiek riadu alebo jedenie lyžičky škorice poprípade liatie vody na hlavu namiesto výziev typu darovanie krvi či upratanie zelenej plochy od odpadkov

ZZZ
O polévání vodou jsem slyšela, ale ostatní výzvy jsem si musela najít a nechápavě nad nimi kroutím hlavou. Vidím v tom totální nudu a neschopnost dělat cokoliv smysluplného. Zlatá mládež a celebrity se tímto způsobem baví, ale ono je to celé většinou tak na Darwinovu cenu...
Snaží se na sebe upozornit, užít si svých 5 minut slávy, pochybný adrenalin, pro který klidně riskují dobrou pověst, zdraví a někdy i život. Totální krize části společnosti. Zamysli se nad tím, kdo to vlastně dělá, co je to za lidi...
Vybrali si špatné vzory, politiky, sportovce, umělce, modelky, kašpary, které napodobují zase jako stádo ovcí, fotí se při tom, natáčí a honem šup na všechny sociální sítě... Ježkovy voči...
Naštěstí zbývá ještě dost těch, kteří si zachovali zdravý rozum.

View more

Už jste někdy zkoušeli nějaký ten trik „doma to nezkoušejte“ nebo experiment, který jste viděli dělat profesionály?

Někdy ve čtvrté třídě na základce jsem si posílala s kamarádkou tajné zprávy. Nepoužívaly jsme k tomu žádné mobily, ale zkoušely jsme různé šifry, až mi starší spolužák poradil, že se dá psát mlékem na papír, který se potom nahřeje nad plamenem a dotyčnému se zobrazí text.
Musela jsem si to ze zvědavosti doma pořádně vyzkoušet a ještě jsem chtěla mít okraje "pergamenu" stylově opálené, aby zpráva působila dostatečně stylově. Výsledkem byla propálená díra v koberci a lehce ožehnutá záclona, "depilované" předloktí levé ruky, k tomu mi na stole bleskově jasným plamenem vzplál seznam nákupu od mamky... :)))

View more

Chtěli byste si raději dát snídani v posteli, na terase, nebo v posteli na terase? :)

Jaroslav Pětivoký
Tebe to opravdu tak zajímá, že sis dal práci se správným zněním otázky? :) Sice před nebo nepatří čárka, ale nebudu se v tom pitvat, na to máme na Asku jiné odborníky...
Snídaně v posteli mě nebaví, není mi ani pohodlná, navíc bych si tam nechtěla nadrobit a udělat fleky, protože jsem pořádkumilovná osoba. :) Hned po probuzení stejně jdu na WC a umýt si obličej, takže stejně musím vstát, nač se potom vracet válet do postele...
Terasa by byla fajn, ale nemáme ji, takže můžu snídat na zahrádce ve stínu zeleně. Vlevo vedle křesílka mám dokonalý, nezničitelný, variabilní, nadčasový, ekologický a esteticky velmi dobře působící stolek na jídlo. Je to prostě úhledná hromádka šedomodrých žulových dlažebních kostek, kterou tam má taťka uloženou, až bude někdy čas dláždit... :))) Na jednotlivé "poličky" si můžu pěkně rozložit talířky s melounem, rajčaty, obloženými chleby, ovocnými koláči, hrnky a skleničky s nápoji, prostě pohoda... :)
Je tu příjemně. "Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje a vysoko, v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou..." No co? Kochám se. :)

View more

+1 answer in: “Chtěli byste raději si snídani v posteli nebo na terase?”

Kolik jizev máš po těle, a jak velké jsou?

No, tak to jsem musela opravdu hodně pátrat. Hojím se dobře, takže všechny staré škrábance, odřeniny, spáleniny a štípance zmizely beze stop, dokonce i hluboko zadřená škvára z kolena. :)
Mám jen jednu miniaturní vlásečnicovitou jizvičku po odstranění mateřského znaménka, nepatrný dolíček po neštovicích na levém rameni a na boku na nosu, ale to bys musel hledat skoro s lupou. :)

View more

Predstavte si že môžte mať akékoľvek zviera, ktoré vás na slovo poslúcha a jeho schopnosti môžete využiť vo svoj prospech. Aké zviera by to bolo, a ako by ste jeho schopnosti využili...

ZZZ
Tohle bych asi ani nechtěla. Zvíře by mělo být kamarádem, v rámci možností svobodným. Pokud by dokázalo člověka na slovo poslechnout, muselo by být nesmírně inteligentní nebo doslova "naprogramované", čímž by určitě trpělo.
Lidstvo není natolik morálně vyspělé, aby si něco takového vůbec zasloužilo. Máme auta, vlaky, lodě, letadla, traktory, spoustu techniky, proč chtít dřinu po zvířatech? Nedokážeme plnohodnotně a smysluplně komunikovat sami mezi sebou, mají to snad zvířata vyřešit za nás?
Takových otázek se nabízí ještě mnoho... Ale co kdyby si zvířata podmanila nás? To bychom teprve zírali a určitě by se nám to nelíbilo.

View more

Překřikuje někdy hudba tvoje myšlenky?

BÝVALÁ OPRIN
Pod pojmem překřikuje si představím něco hodně nepříjemného. Pokud by agresívní hudba přebíjela mé špatné myšlenky, nevzniklo by z toho zase nic dobrého. Je to jako vyrážet klín klínem. Takové produkci se vyhýbám a odcházím pryč.
Lepší je, když hudba mé (dobré) myšlenky podporuje, rozvíjí, obohacuje, rozjasňuje, třídí, zpříjemňuje nebo uklidňuje. To je asi hlavní důvod, proč většina lidí hudbu tolik miluje. Provází nás na každém kroku, dává nám naději, léčí nemoci i rány, rozveseluje, uvolňuje, pomáhá nám při práci, sdružuje nás...

View more

Jak trávíte vy letní čas? Cestujete, poznáváte něco nového, nebo se jen válíte doma a jste venku s kamarády? Ovlivňují vás nějak ta nesnesitelná vedra?

~Kju-Blü~
Červenec je popsaný tady:
https://ask.fm/Prsatice/answers/148796997897
Srpen už probíhá ve větším klidu, protože přítel nedostane další dovolenou, jen občas nějaký ten volný pátek. O víkendech navštěvujeme koncerty nebo hudební festivaly, ve všední dny vařím, peču, starám se o zahrádku, občas mám brigádu na hlídání dětí, odpočívám ve stínu v novém pohodlném křesílku, kde vždycky vydržím tak 5 minut a už zase vidím nějaký plevel nebo mandelinku, což mě přinutí vstát... :)
Vedra už mě štvou, člověk si nevydechne ani v noci. V pátek večer jsme konečně trochu zmokli na fesťáku, měla jsem studené ruce a nohy a hlásila, že kumuluji zimu na horší časy, ať na mě nikdo nešahá a neohřívá mě. :))) Nekonečné tropy mě zpomalují, rychleji vyčerpávají a přímo mě nutí konzumovat velké množství melounů. Naše biopopelnice potom vypadá jako sklad zelených helem. :)

View more

Jaký máte názor na to, když se dva lidi poznají na internetu a sejdou se v realitě? Šli by jste do takového setkání s "neznámou" osobou?

V dnešní době je to už naprosto normální jev, vzhledem k vysokému pracovnímu i časovému vytížení, které mnoha lidem nedovolí seznámit se jinak. Zároveň je to skvělá možnost pro nesmělé osoby nebo lidi trpící sociální fobií.
Naštěstí jsem tohle sama nemusela absolvovat a kamarády i přítele jsem potkala v běžné realitě, což je pro mě osobně určitě příjemnější a bezpečnější.
Na internetu sice mám pár svých "želízek v ohni", ale oni vědí, že se nesetkáme, jenom na mě mají kontakt mimo tuto síť. Mohla bych se s nimi sejít maximálně tak jednou a víc by mi čas nedovolil, taky bydlí přes půl republiky daleko. Takové přátelství by pro mě nebylo úplné, vždycky by mu něco chybělo, ale takhle pro účely ryze akademických diskusí je to fajn a občas rychlejší, když zrovna mí blízcí nemohou komunikovat nebo se mi hodí pohled na věc od nezúčastněné osoby. :)
Na takovém prvním setkání s neznámou bytostí bych si určitě dávala velký pozor, jestli nejde o podvodníka nebo nebezpečného tvora. Šla bych někam na veřejné místo, kde by se vyskytovalo alespoň pár lidí, případně bych měla v záloze ochranku, přítele nebo kamarádku nenápadně poblíž, kdybych potřebovala jakoukoliv pomoc. Určitě bych se bála více toho, že mi může nějak ublížit, než toho, abych se náhodou sama něčím neztrapnila. :)

View more

Lidi by měli být upřímní, tvrdí ať je každý sám sebou. Když ale tohle někdo dělá, tak je nejhorší a za upřímnost se v dnešní době uráží, proč? Každý má přece právo na to, žít život podle sebe, ne? Tak proč se ostatní starají o ostatní víc, jak o sebe?

~Kju-Blü~
Lidé toho napovídají a skutek utek. Všichni svorně tvrdí, jak nechtějí být součástí stáda, ale jedině sami sebou. Přitom schovat se mezi ostatní jedince je tak pohodlné a bezpečné, nikdo si tě nevšímá, zbytečně neprovokuješ, máš svůj božský klid, nemusíš nic vysvětlovat ani obhajovat. Myšlenky vidět nejsou, v těch si můžeš tajně zaletět, kam se ti zlíbí, a nikoho neprovokuješ.
Každý má určitě právo žít podle sebe, ale jen málokdo to doopravdy dokáže. Taky je potřeba dodržovat určité zákony a pravidla, hlavně svým jednáním nikomu neubližovat.
Od narození jsme pod obrovským tlakem médií, reklamy, příkazů, zákazů... Pořád nás nutí srovnávat se s ostatními, být nejlepší, nejrychlejší, nejštíhlejší, nejblonďatější... :) Z toho aby se jeden zbláznil.
Ostatní se starají téměř výhradně o druhé, protože je to jakýsi náš národní sport. Kdyby ho zařadili na olympiádu, určitě by Češi stáli na stupních vítězů. Je tak jednoduché z pohodlí postele, v ruce krabici hranolek, na bradě majonézu, kritizovat všechny kolem. Za vším stojí závist, lenost, vlastní neschopnost, hloupost, maloměšťáctví...
Už zase píšu romány. Promiň, Jirásku. :)

View more

Zkoušela si někdy gymnastiku?

Blázníš? Ještě bych si mohla ublížit. :) Ale dokážu si dát nohy k hlavě, což přítel absolutně nechápe. (Prostě vleže na břiše se zvedneš na rukách, zakloníš hlavu a opřeš si o ni nohy.)
Dva roky jsem chodila do jógy a pro jednu pozici (název si už nepamatuji, ale byla to nějaká torze) jsem prý měla talent jako jedna z desetitisíců, tak mě cvičitel pořád dával za vzor ostatním a spolužačka, která mě tam přivedla, děsně žárlila a pořád mi vyčítala, že jsem lepší než ona. Přitom jsem se před těmi lidmi hrozně styděla. :)
Taky jsem zkoušela oční gymnastiku. Kamarádka přišla s tím, že prý je dobrá proti vzniku vrásek a na zlepšení zraku, tak jsme na sebe různě mrkaly, kroužily očima, koukaly do stran a podobně. Naštěstí nás u toho nikdo neviděl, jinak by asi volali Chocholouška. :)

View more

Položím ti otázku. Může se zdát jakkoli divná. Slyšela jsen ji dnes ve snu těsně před probuzením a zajímá mě tvá odpověď. "Kam byses probudil kdybys tu nebyl?"

BÝVALÁ OPRIN
Kdybych tu nebyla, pravděpodobně bych vůbec neusínala, nespala ani se neprobouzela. Odešla bych tam, odkud není návratu, a mí blízcí by se trápili, to oni by se probouzeli s bolestí, já sama bych necítila vůbec nic. Stal by se ze mě prach, který by pohnojil nějaké krásné borové lesy. V korunách stromů by šuměl vítr, který by si zpíval moje oblíbené písničky...
Na druhém břehu nic není. To se jen tak říká, abychom zůstali klidní. "Je to jen berlička pro slabé, kajuta pro opuštěný námořníky..."
A dost. Nebudu si tady vytvářet žádný deep profil. Máme prázdniny, jsme mladí, krásní, svěží, šikovní, plní nápadů a lásky nebo jejího očekávání...
Jako by už na Asku nebylo dost lidí, kteří celé dny propláčou a žijí jen bolestí, kterou si tady svými úvahami ještě pěkně pěstují a vzájemně se v tom podporují.
Přeneste své myšlenky na papír, všechno, co cítíte a bolí vás to, nakreslete, vyzpívejte, vybubnujte, odhoďte s kamínky do rybníka... Nenakládejte je na bedra ostatním. Uleví se vám i nám. Děkuji.

View more

hovorí sa, že človek dostane vždy to, na čo je pripravený čo si o tom myslíš ty? myslíš, že môžeš naraziť na niečo, na čo pripravena nie si?

Myslím si, že člověk dostane vždycky to, co si dokáže vzít. Nabídka je totiž mnohem širší, jenom ji celou nedokážeme využít nebo ji nepotřebujeme, případně nevidíme. Stěžujeme si na smůlu, nepřejícnost, těžký život, osud, ale přitom třeba nabízené možnosti jenom nevidíme a všechno nám dojde až později.
Můžeš být připravena sebelépe, ale když určitá situace nastane, často nedokážeš reagovat tak, jak sis představovala.
Nejsme stroje, ale lidé, zmítá námi spousta emocí, citů, strach... Najednou koukáš, že děláš a říkáš něco úplně jiného, než sis nachystala, možná si to i vyčítáš, ale v danou chvíli jsi třeba nepochopitelně nemohla konat jinak.
Jistotu a nadhled získáš jedině praxí, podobnými zkušenostmi a zapojením zdravého selského rozumu. Vždycky máš možnost odmítnout cokoliv. :)

View more

Next