Nesmrtelný

Rozhodně mám jisté sexuální choutky, které si nikdy nesplním, protože zkrátka nejsou reálné :D Vesmír můj život zajistil trochu jinak. Ale tak, od toho tu je "hraní rolí" :D

---

Jinak, hrozně bych si přál zkusit dramatický kroužek. Být součástí souboru. A věnovat se herectví. I kdyby jen jako koníček. Když jsem byl mladší, nikdy mě tato myšlenka nenapadla. Nenapadlo mě, že bych na něco takového mohl mít vlohy, či dokonce talent. Nijak sem k tomu neinkriminoval. A ze strany rodičů žádný popud taktéž nebyl.

---

A pokud se ptáš, proč jsem to neudělal ani dnes, odpověď je prostá. Jsem stydlín. Srábek. Prozatím jsem ještě nepřekonal tu prvotní obavu někam přijít mezi cizí lidi a začít se tomu aktivně věnovat. Taky jsem hodně špatný v organizaci času. Až pateticky.

---

Ale nepochybuji o tom, že se jednou... odhodlám.

View more

Zdravím Tě, má milá H. Doufám, že sis nemyslela, že bych na Tebe zapomněl, či snad otázku smazal ;-) Na začátek Ti moc děkuji za projev podpory formou otázky. Jsi moc hodná, opravdu díky.

---

Teď ale k otázce, snad se to tu jmenuje Ask, no ne? :D

---

Souhlasím s tím, že duše je část "já". Součást osobnosti. Ale nesouhlasím tím, že je duše pouhou částí mozku. Ne, duše není biologická součást těla, jako např. hypotalamus nebo hypofýza, pokud bychom se drželi toho mozku. Mohu Ti sice duši obhajovat, jak jen chci. Ale v případě, že se rozhodneš vnímat pouze fakta, vždy prohraji. Naše vědecká úroveň, byť schopna rozbít atom, prostě není na úrovni, aby byla schopna prokázat něco takového.

---

Já osobně si duši představuji jako formu energie. Živoucí energie. Asi jako bys výbuch vesmírného pulsaru uzavřela do tenisového míčku. A tuto čistou, koncentrovanou energii držela stlačenou v takto malém prostoru. Energie schopna tvořit, ale taktéž ničit.

---

Jde o to, že člověk nemůže duši chytit, vidět, sníst, ani vykouřit. Není hmotná. A proto, co jiného Ti vlastně zbývá? Ano, správně. Víra. V existenci duše je potřeba věřit. Já osobně v ni věřím. Z celého svého srdce. Věřím, že mé tělo a duše jsou dva navzájem odlišné elementy, které žijí ku prospěchu jeden druhého ve vzájemné symbióze. Jsou schopni existovat jeden bez druhého, ale nikdy tak plně nevyužijí svůj potenciál.

---

Pakliže by duše byla personifikovaným vědomím, ve chvíli, kdy bych Ti vzal duši, připravil bych Tě o vědomí. Tvé tělo by žilo, ale Ty bys tam prostě nebyla. Byla by to jen prázdná, mrkající a dýchající schránka. Neschopna jakékoliv mimiky, a co nejpodstatnější... myšlenky.
Ne, mým názorem je, že duše je éterická, emocionální a hlavně, nadpřirozená součást Našeho já. A v případě, že o ni budeme ochuzeni, budeme to stále my. Ale bude nám odebrána část osobnosti. Veškerá empatie. City. Emoce. Schopnost myslet a tvořit zůstane. Potřeby taktéž. Ale sny, touhy a vše ostatní... odejde spolu s duší.

---

Ptáš se, zda i postižený člověk má duši. Bezpochybně. A fakt, že mu jeho postižení nedovolí, dát to najevo, neznamená, že ji nemá. Věřím, že duši má každý živý tvor ve vesmíru. Každý člověk. Každé zvíře. A postižení člověka nemá nic společného s uvědoměním existence duše. Chceš mi snad říci, že poznáš, zda ji máš? Nebo že bys poznala, kdybys o ni přišla? Nemyslím si. I kdybys ji neměla a já Ti to řekl, budeš to vědět, ale rozdíl nepocítíš. Ne do momentu, než bych ji do Tebe znovu vložil.

---

Ne vše na světě lze dokázat před ctihodným soudem, H. Jsou věci, ve které musíme prostě... věřit :-) Či při nejmenším v ně doufat.

View more

Jak se to vezme. Rozhodně se leknout umím, ale není to v mém případě zase tak těžké. Pokud se např. dívám na horror nebo na něco, kde jsou jumpscares, jsem schopen se leknout. Ale musí to být opravdu strašidelný, napínavý moment. Nelekám se jen tak, hlasitých zvuků nebo tak něco. A pakliže se mě snaží leknout někdo např. doma, musí se SAKRA snažit. Víte, většinou jsem to já, ta svině, která se snaží ostatní vylekat. Nejčastěji tyhle moje vtípky schytá brácha. Proto si dávám dost pozor, aby mě jen tak někdo nevylekal. A pokud už se to někomu podaří, je to proto, že jsem do něčeho natolik zažraný, že moje mysl až opouští mé fyzické tělo.

---

A proč, že se vlastně lidé lekají? U nás se vždy říkalo: "Lekl ses, nemáš čisté svědomí." Kdo ví, co je na tom pravdy. Podle mě je leknutí prostě přirozená reakce na něco bezprostředního a absolutně nečekaného.

View more

Hahaha, tomu říkám originální otázka :-)

---

No, v první řadě bych řekl, že mám rozhodně více vlasů, než Homer. Takže se má přítulka nemusí bát, že bych byl brzy holohlavý a místo toho si může užít projíždění mých mladých kadeří rukou. Což si velmi užívám i já. Protože nejsem pivař, nemám ani Homeruv ikonický, pivní pupek. Takže jsem trochu reprezentativnější partner (Ne, že by na vzhledu záleželo), a stejně tak se tedy přítulka nemusí bát, že bych trávil dny v hospodě.

---

Řekl bych, že mám rozhodně větší empatické cítění, než Homer. Takže akutně nemusím dostat pánvičkou, aby mi došlo, že se něco děje. Celkově po stránce emocí bych řekl, že nad Homerem vedu. A přesto, že Homer je známý romantik, myslím, že na mě v tomto prostě nemá. Nicméně, každý jsme úplně jiný, takže si nemyslím, že bychom se navzájem měli porovnávat. Jsme prostě originály.

---

Nehledě však na Homerovi negativní vlastnosti, stále zvládá uživit pětičlennou rodinu a jeho žena jej nadevše miluje. To je něco, nač nikdy nezapomenu. A přes všechny blbosti, které se mu za ta léta povedli, nikdy bych nepochyboval o tom, že svoji rodinu nadevše miluje taktéž. Tohle se Homerovi nedá upřít. A ani bych nechtěl.

---

Mohu Homera převyšovat, v čem chci. Ale on je a vždy už bude ikona.

View more