Ahoj prvnímu prosím 15 likes a pokud chceš tak i follow ?
Ahoj, prvnímu nedám 15 likes, předpokládám, že ten/ta první budeš Ty a pokud chci dát follow? Nechci. :) Já nevím ty vole, radši kdyby jsi si šel/šla udělat úkoly do školy, nebo se projít ven, to by ti pomohlo. Nebo nakrm morče, který ti chcípá v kleci, nakrm ho lajky.
Před dvěma týdny se u nás ve třídě něco stalo, co s tím souvisí. Učitel urazil rasu našeho spolužáka, který má napůl kořeny africké. Učitel. O to je to horší, že si něco takového dovolí člověk, který má jít příkladem. Ono to ani nevyznělo tak, jakoby se ho to mělo dotknout jenom tak letmo, bylo to mířené přímo na toho našeho spolužáka, přímo na barvu jeho kůže, přímo na to, jaké je rasy. I kdyby byl učitel sebevíc naštvaný, nikdy si přeci nemůže dovolit navážet se do něčí národnosti. Ten spolužák je trochu víc ráznější povahy a rozhodně si srát na hlavu nenechá, takže se samozřejmě začal nějakým způsobem bránit, ač nepřiměřeně, ale bránil se. Byla tam hádka atd. atd. Vadí mi to, když někdo uráží černochy a jiné národnosti. Takové slabošství a lidská hloupost, řekla bych. Nikdo nemůže za to, s jakou barvou kůže se narodil. Jak se ten můj spolužák asi musel v ten moment cítit, že.
Chtěla bych mít kapelu, asi jako i jiní chtěli v tomhle věku mít. A chtěla bych, aby to byla vážně hustě dobrá punková či rocková kapela. Taková ta undergroundová. Potkat správný lidi a založit ji. Proslavila bych se svojí kontroverzí.
6:40 - první budík, neslyším 6:45 - druhý budík, registruji, ale nevstanu, prostě ne 6:50 - přijde máma a křičí, ať vstanu, přičemž odpovím "mami přijď za 3 minuty" 6:53 - máma přišla za 3 minuty, máma řve ať vstanu 6:54 - sedám si na postel, máma říká ať vstávám 6:55 - stále sedím, je mi zima 6:56 - znovu si lehám 6:59 - přijde máma s milými slovíčky typu "Ty vole, Sáro vstávej" 7:00 - tak už teda jakože vstávám, si ustelu tu postel 7:02 - obleču se, jdu do koupelny 7:05 - hygiena, tydle věci 7:10 - Namaluji se a hledám 3 dny řasenku, takže se namaluji na půl a pak mě to hledání přestane bavit 7:12 - Něco si provedu s vlasama, abych nebyla jako bleskem zasažená 7:15 - dám mobil do nabíječky a bláhově si myslím, že se za 5 minut alespoň trochu nabije, cha cha 7:15 stejné minuty - házím do batohu nějaký sešity, nějakou svačinu, nějaký něco, co vypadá asi jako penál a hledám klíče 7:18 - hledám klíče 7:21 - hledám klíče stále a začínám být vynervovaná 7:23 - hledám klíče furt 7:24 - nacházím klíče a zjistím, že byly celou dobu na jednom notoricky známém místě, tam, kde většinou klíče máme, to je hlína no, s klíčema je největší sranda 7:25 - obouvám se, shodím milion věcí, protože pospíchám 7:26 - vycházím z baráku a běžím jako Forrest Gump 7:28 - stále běžím a uvědomím si, na co vše jsem zapomněla, např. že rozhodně není úterý, jak jsem si myslela, ale čtvrtek a já si vzala naprosto jiný sešity. :)))) 7:30 - dobíhám na zastávku a akorát to jede. V buse si zapnu Oasis a jsem šťastná jak blecha.
O velký zmrzlině jenom pro mě. O lepším světě a lidech v něm. O tom, jak jednoho dne najdu svojí životně spřízněnou duši. O tom, že se naučím dobře na ukulele. O tom, že pochopím už sakra konečně alespoň trochu matiku.