Já mám samé podivné sny. Pravdou je, že jsou z části zakladateli těch hlavních aspektů, díky kterým se můžu ve svojí tvorbě odrazit. Nedávno se mi zdálo, že mě zastřelil Jim Morisson. V noci ze včerejška jsem zase vyzkoušela fet. Bylo to zvláštní, nějaký týpek mi zabodnul injekci do stehna a já v tom snu cítila neskutečný pocit, pak jsem se probudila. Ale možná jsem měla jen křeč a byla to náhoda. :D Nepamatuju se, kdy jsem měla normální sen. Asi mi na rozumu sedí nějaký prapodivný skřítek.
Převážně bordelář. Jak mi to odpadne z ruky, zůstane to ležet. Prosím, nepředstavujte si, že když nedojím bramborák, budu ho mít v pokoji půl roku a bude celý zelený. :D Někdy mě ale přepadne silná vášeň uklízet, a musím všechno rovnat a tak. Ale jak jsem řekla, převážně bordelář. :D
Doktore, nějak mi naprosto rozumíte.Mám jen tehdy, když mám něco říct před lidmi a potom mi v hlavě koluje chuchvalec myšlenek typu "to jsi mohla říct jinak,líp, to si říkat neměla" a hrozně si pak přeju vrátit ten moment a říct to jinak, nikdy nejsem spokojená se svým vyjádřením-myšlenkou ano, ale jde o to jak to podám, protože podání budí dojmy a pocity. Dojmy a pocity se vsakují do podvědomí ostatních.
Já dělám tyto práce pouze v google aplikacích, jelikož nemám power point. Tam, kam se chodívám vzdělávat, tam je možné cokoliv. Mít i za úkol udělat prezentaci o houskách a bagetách. Why not.
Mám své vlastní obrázky, mnou namalované, jelikož ujíždím na věcech, jenž už dnes nejsou bohužel k dostání, tak jsem se musela spolehnout na svůj "talent"! Na jedné zdi pokoje, resp. nad postelí mám dvacet .... umm, pětadvacet? Teď opravdu nevím a kecala bych, protože jsem v jiném pokoji a protože jsem líný špek, kterému se nechce vstávat tak střílím od boku. Nicméně tam mám tedy těch zřejmě pětadvacet portrétů umělců, kteří mě kdy něčím oslovili a mám k nim jakýsi podivný vztah. Pamatuju, že jsem to malovala celkem dlouho, pouze jedním jediným starým štětcem, kterému touto cestou děkuji, že to dal, páč nyní má už tak jen čtyři štětiny. :D Pro představu přidávám tři portréty a možná bych se pokusila všechny vyjmenovat, možná přijdeme společně na to celkové číslo. Určitě tam je David Gahan, David Bowie, Freddie Mercury, Kurt Cobain, Courtney Love, Cyndi Lauper, Madonna, Amy Winehouse, Robert Smith, Lisa Stansfield, Sineád o'Connor, Barry White, Paula Abdul, Michael Jackson, Johnny Cash, Édith Piaf, Kylie Minogue, Lou Reed, Lana Del Rey, Alex Turner... pfu a nějak už nevím :D Takže asi fakt těch dvacet. Na protější zdi mám vector loga Velvet Undergroud, asi známe ten žlutý banán, jenž byl zplozen fantazií úžasného Andyho Warhola. Pak je tam portrét mé oblíbené independent modelky Violet E. Na stejné stěně se táhne doslova fronta dalších mých ujetin, je tam žlutá debilní a červená moudrá teniska z reklamy na Vodafone, je tam lebka se sluchátky, je tam krajina nějaká, je tam set rolí tří portrétů Johnnyho Deppa - resp. v podobě Kloboučníka, střihorukého Edwarda a Jacka Sparrowa (kapitána Jacka Sparrowa!) je tam dívka jenž je v záklonu a braná z profilu-má vyplazený jazyk, oči jako tenisáky a do úst jí míří jakási narkotika. Pak je tam další lebka, pak tam jsou dvě čistě komiksové záležitosti, resp. nesou se v duchu "komiksu" - Angelina Jolie v roli Lisy ve filmu Narušení a pak jedna která není konkrétní a je vlastně smyšlená. Poslední věc, která mi stojí za zmínku, je asi můj mini vlastní plakát, který mám přilepen absolutně kurevskou izolepou, takže každé ráno je to celé spadlé. Jedná se o směs textů písniček mojí momentální nejsledovanější český kapely - Vypsaná fiXa (zdravím Márdiho), jsou tam texty asi z dvanácti songů, příznačné ilustrace apod. O téhle kapele s nestydím říct, že je to asi doživotní závislost a láska. Myslím, že jsem asi kreativní člověk, takže asi tak. :D (:
Je něco, ať už nějaký sport, film, činnost, zkrátka cokoliv, co většina lidí v tvém okolí miluje a zajímá se o to, ale tebe to nijak "nebere"? A taky naopak- víš o něčem, co málokdo zná, nebo má rád, zato ty se bez toho téměř nemůžeš obejít?
Chtěla by jsi být raději raněn/a od člověka kterého nejvíc miluješ, nebo kterému nejvíc důvěřuješ? (Berme v potaz, že jsou to dva odlišní lidi třeba tvůj partner a tvůj kamarád)
Oboje je to záhul, to je jasný. Bolí to, když přijdeš o někoho, do koho jsi vkládala svojí důvěru, stejně tak a myslím, že víc bolí, když tě raní milovaná osoba, ke které chováš nějaký vztah a city. Možnost b) se dá přežít, při možnosti a) je zotavující efekt mnohdy běh na dlouhou trať. Proto bych volila možnost b).
Aký začiatok musí mať kniha, aby ťa stopercentne zaujala hneď na prvýkrát? :) Uveď, prosím, nejaký príklad, napr. L.N.Tolstoj - Anna Karenina: "Všetky šťastné rodiny sú si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svojim spôsobom."
To teď ani tak neumím říct, protože je to zase nějaký pocit, který je hluboko ve mě a je tak trochu neviditelný pro ostatní. Je těžké, něco takového vysvětlit, aspoň pro mě, ale tak myslím, že, když tam bude to, k čemu mám vztah, bude to pohoda. Neznám konkrétní příklad, jsou to náhodné vjemy, kterým každá mysl rozumí jinak. To je na tom ta krása. Někdy je to tak, že si musíš říct, kvůli čemu jo a kvůli čemu nic.
Prosím, prosím, veľmi prosím, poraď mi nejaký film s dobrou atmosférou a minimálne na 2 hodiny. Už som zúfalá, neviem, čo pozerať :( Nemusíš priamo odpovedať, stačí mi poslať otázku.. vďaka.
Záleží na tom, do jakého žánru jsi zainteresovaná a na co máš zrovna chuť se dívat. Já třeba nedávno viděla film s ještě mladým Ewanem McGregorem - Trainspoting a ten mě oslovil. Sic není na ty 2 hoďky, ale pobaví i poučí. Další film, který sem seru již zřejmě po třetí je Pulp Fiction. Seru ho sem páč, je prostě kultovní a skvělý. Ten má dokonce 168 minut. Pak mám v rukávu i The Runaways - který vypráví příběh stejnojmenné dívčí rockové kapely, zformované v druhé polovině 70. let. - 102 minut. Víc nějak teď toho asi neposkládám. Já, když mám nudu, pustím si alba, ty jsou pro mne také takovými "filmy".
Majáles 2015! Přehršel pocitů, krásných i dojemných, brnění v nohách od několika hodinového stand-upu. Sluníčko, pohodová nálada, vlna léta a potěšení. První z pocitů byl omamující a naprosto mě odrovnal. Nepoznala jsem víc pohodovějšího a sympatičtějšího týpka. Márdi a já. Bestiálně šťastní.