❤player life❤

normálně.....bydlím v baráku u lesa
a jednou o čarodějnice bylo to asi před 2 lety jsme šli s kamarády ven,jako pokaždé.. bavili jsme se,hráli jsme na schovku atd.. a co mi teta neudělala.
hledali jsme jí a našli jsme jí v lese půl kilometru od baráku kde ležela jen tak v krvi.. začal jsem křičet jako ostatní a běželi jsme všichni domů..řekl jsem to mamce že teta je půl kilometru od baráku v kaluži krve,leží a nehejbe se..mamka mi nevěřila tak šla se mnou,se psem,s baterkou a s dalšíma 5 lidma na to samé místo.. došli jsme tam za půl hodiny a měli jsme asi 4 psi..nikde nebyla..neležela tam.Byla tam kaluž krve ale nikde žádný tělo.Nevěřili mi a kamarádům taky ne.Hledali jsme tetu po celém lese asi 2 km od bytovek,když jsme to po 4 hodinách vzdali,zaslechl jsem jak pořád za mnou něco chodí.Bál jsem se tak jsem šel k mamce a ptal se jestli půjdeme už domů.Vraceli jsme se a byli jsme už tak blízko domova.Šel jsem asi 2 metry před mamkou a najednou jsem zaslechl nějaký šustění.Pořád za mnou něco bylo.Pořád mě to sledovalo.Bál jsem se tak jsem přidal do kroku.A v té nejvíc nečekané chvíli kolem proletěl netopýr a teta na mě vyskočila celá od krve. Zakřičel jsem a když ke mně všichni přiběhli zjistili jsme že je to jen umělá krev :D a že si z nás jen dělala srandu :D a jediný co nám řekla je "Veselý Apríl" :D myslel jsem že tu ženskou praštím nejbližším klackem po hlavě :D
tohle bylo fakt nejvíc zážitek :D

View more

Takže můj příběh.Začal stejně jako u ostatních.Narozením.Narodil jsem se v divný den 21.2.1997,jako malý blonďatý kluk s 3,5 kg a výškou asi 43 cm.Byl jsem miminko s modrozelenýma očima,které vnímalo jen vlastní pocity.Časem jsem rostl jako každý a uvědomoval jsem si,že se něco děje.Každý den mě maminka objímala a říkala,že je šťastná.Užíval jsem si dětství na plno.Rok od roku sem se měnil.Bylo mi 6 let a šel jsem do první třídy.Dětí jsem si moc ve třídě nevšímal.Byl jsem spíše samotář.Každý mě odsuzoval,že jsem moc citlivý a hodný.Dostával jsem jedničky a radoval se z maličkostí,které jsem dostával,našel si pár kamarádů a těch se držel.Každý rok k nám přibýval někdo nový nebo naopak odcházel,když jsme šli do 6 třídy,změnil jsem se.Byl sem čistý blonďák,poslušný chlapec,který poslouchal.V ten rok se vše změnilo.Sestra šla do prváku a táta se víc zaměřil na mě.Pomáhal mi s učením,snažil se ať nepropadám,ale pak se stalo něco nečekaného.V 7 třídě jsem začal chodit za školu,měl jsem problémy doma,maminka už mě tolik neobjímala jako předtím,nevšímala si mě a každý den byla pryč.Když jsem šel do devítky,sestra mi pomohla s přihláškami na střední školu.Poradil jsem se s ní co bude nejlepší.Přijali mě na obě školy a já si vybral jenom jednu,jenže v tu dobu se narodil bráška.Minulý rok v září mi máma oznámila,že je nemocná.Ještě ten den jsem si řekl,že jí se vším pomohu.Nezvládal jsem to.Začal jsem se řezat,ve škole mě začali nenávidět a šikanovat.V prosince minulého roku jsem se poznal s jednou dívkou.Začali jsme spolu chodit a vše,co mě trápilo jsem jí řekl.Pomohla mi zvednout se na nohy a jít dál.Nechodím s ní proto jak vypadá,ale proto co cítím když jsem s ní.Když mě obejme,mám pocit jako kdyby se nikdy nic nestalo.Pomohla mi zvládnout to a přejít to období.Jenže když skončilo jedno začalo druhý.Máma se zhoršuje a táta mě mlátí za každou chybu co udělám.Pokaždé když je ONA u mě tak se teprve můžu upřímně smát a říct že jsem šťastný,ale když odjede začne to znovu.Hádky,nadávky a facky.Do toho dne než jsem tu dívku poznal,jsem chodil domů se sklopenou hlavou.Když jsem vešel do pokoje,lehnul jsem si a zabořil hlavu do polštáře.Nikdy za mnou vlastní máma nepřišla a nezeptala se jestli mi něco je.Nikdy se mě nezeptala jestli nepotřebuju pomoct,vždy jsem byl ten poslední.Když potřebuju nejvíce pomoct,odmítne mě a řekne že nemá čas.Dnes je mi 16 let,mám nejdokonalejší holku na světě a i přesto jakýho mám tátu,dokážu říct s úsměvem na tváři,že mi je nádherně.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesuď když mě neznáš,nenadávej holce,která mi pomáhá zvládnout vše.
Možná není MISS ale ta holka dokázala víc než kdokoliv z vás.
I přesto jaký člověk někdy je,dej mu šanci poznat ho hloubš.

View more