nebude to text písně, ale kousek z "básničky", od jedný talentovaný český malířky, která je mým velikým vzorem, opravdu nemám ráda všednost, no "nemám ráda" spíš mě nudí, mám ráda "divnost"...tak tady to je↓↓↓
•
Zamilovávat se do ztracených holek
je stejný jako líbat se s žiletkou v puse

---

nepředvídatelný
nesnesitelný
nemožný
nešťastný
nenapravitelný
nesmyslný
nepolapitelný

---

...a všechny dokážou lámat duši
sobě i všem, kteří se je snaží chytit do dlaní
přitom jim jde jenom o jedno
zachránit se
schovat se v někom
komu stejně nikdy neuvěří
protože důvěřovat znamená odevzdat se

---

jsou talentované
umějí krást city
tahat za provázky
přivolat bouři
servírovat nesmrtelnost
v malých, třpytivých kapkách orgasmickýho potu

---

ale žít s nimi nemůžeš
jsou Tracyho tigr
znám někoho, kdo to dokázal
pohrdlivě jsem se šklebila
když mi říkal, že umí napravovat zlámaný bytosti
někdo tak bezstarostný
přeci nemohl pochopit hloubku mých běsů
šeredně jsem ho podcenila...
•
pokračuje to ještě kousek dál.
každopádně je to báseň od Katastrofé, kterou zbožňuju ♥ :)

View more

svoji ostýchavost, taky mojí tvrdohlavost...občas si prostě až moc tvrdě jdu za svým názorem a neuvědomím si, že jinej člověk to může vidět jinak, nebo že nemám tak úplně pravdu, že třeba s odstupem času svůj názor změním.
Taky bych ráda změnila to, že sem veliký introvert, no "veliký", je mi 15, skoro 16, měla bych být plná života, bláznit, smát se, mít kolem sebe kamarády, chodit s nima ven, ale já sem přesto nejradši doma a uzavírám se sama do sebe. Když už, tak se vyříkám jen těm nejbližším, nebo pár lidem kterým opravdu věřím.
Občas(dost často) si říkám, že tahle doba se řítí do prdele a že v týhle době žít nechci, starý dobrý časy, ve kterých sem nežila, a kdybych v nich žila, tak bych na ně taky třeba nadávala jako na tuhle dobu, ale...napřed bylo všechno snazší, milejší, neuspěchaný...
Nejradši bych se na všechno vykašlala, šla bydlet do lesů a byla nějaká divoženka...

View more