J.

Entropie

---

Středa přinese déšť
Ve městě Praha
Říká modré světlo z ledové pouště
Blíženče můj bratře odpověz
Na co jsem zapomněl mezi těmi lety
Kdy cestoval jsem od jedné explodující hvězdy k druhé
Kdy jsem usnul spánkem bdících
Abych mohl probudit něco uvnitř sebe
Dřív než si toho všimnu
Dřív než si kdokoliv všimne;
Točíš se v kruzích a cyklech hledáš
Cyklónu která tě donese do
Tlakové níže ale
Nemá to smysl nestihneš nic
Než přijde další cyklus.
Převtělit se
Změnit se
Stát se něčím a pak poslouchat
Blíženče má sestro z daleké planety
Promlouváš ke mně skrze ty roky kdy
Mluvili jsme o hlavách tvorů kteří vypadají jinak
(Nevím proč myslím že měli rohy)
Objevených kdesi v ledu a prachu
O lebkách o nichž ti neřeknou
Na hodinách anatomie
Na hodinách archeologie
O cyklech které nelze naprogramovat
O determinismu který se ti vysměje do tváře
A pak zmizí v záplavě chaosu nedeterminovatelného světa
(Entropie)
Aby tě nechal napospas vědomí:
Nikdy nebudeš vědět.
Blíženče můj bližní z průniku Věčnosti a Nekonečna
Řekni mi proč se točím v kruzích
A jak být tím jedním kdo se postaví na odpor
Blízkému vzdálenému
Cizím tvorům s divnou lebkou
Příšerám pod mou postelí
Síle která mě chce spálit zevnitř
Zrcadlu které nikdy nelže.
Jako kdyby uvnitř mě explodovaly hvězdy
Snažím se cestovat a možná
Možná něco jde ale
Nerozumíš?
Nikdy nevěř explodujícím hvězdám
Nepřinesou nic jen bolest
Nepřinesou nic jen strach
Nepřinesou déšť ve městě Praha
Nevěř jim
Tak mě nebuď když jsem jen sen.

View more

Dalším zásadním okamžikem bylo, když jsem se asi před rokem dal do řeči s jednou křesťankou, která prý hledala inspiraci pro svou knihu, proto se na ulici vyptávala kolemjdoucích na jejich náboženské názory. Vysvětloval jsem jí to a byla fascinovaná, prý jí nikdy nikdo neříkal něco takového. Trvala na tom, abychom se znovu sešli a podrobněji to probrali. Znovu jsme se setkali a mluvili jsme o Bohu, o víře, o vztahu všech náboženství; o hledání kosmického Krista, jak psal De Chardin…
Jak jsem tehdy byl hodně otevřený těmto tématům, významně mě to ovlivnilo. Hodně jsem poté přemýšlel o tom, jestli právě tohle nebylo znamení, které má odpovědět na mé otázky. Zda mi skrze tu dívku Bůh neříká „tady jsem, tohle je důkaz, tak mi věř“. Byly chvíle, kdy jsem o tom byl téměř přesvědčený, ale nakonec… Nevím, ten pocit nějak vyšuměl. Necítil jsem, že by se něco změnilo. Nic z toho nebylo.
V současnosti jsem ateista, který by rád Něčemu uvěřil, ovšem už aktivně nehledám. Víra pro mě není tak zásadní téma, jako byla před rokem. Není to něco, nad čím bych sám od sebe každý den přemýšlel a v co bych usilovně doufal. Má-li si mě Bůh najít, tak ať. Uvítám Ho. Ovšem momentálně nevidím způsob jak, ani důvod proč, bych Mu nyní mohl vyjít vstříc.
Omlouvám se za takový dlouhý text. Možná to vůbec nedává smysl, jen mám teď takovou náladu, že jsem měl potřebu se zbytečně podrobně vypovídat z, no, víceméně všeho.

View more

Náboženství je pro mě velmi komplikované téma, což je ostatně asi pro většinu lidí.
Mám-li to vzít chronologicky, v dětství jsem s ním vlastně nikdy nepřišel do kontaktu, nebo ne vážně. Mí rodiče jsou velcí ateisti, takový ten druh ateistů, kteří vám řeknou, že veškeré náboženské texty jsou "kraviny" a věřící jsou "blázni". Jediná osoba z mé rodiny, která se tak trochu považuje za věřící, je babička, ovšem ta to nijak nedává najevo. Jen mi občas předčítala biblické příběhy, ale podávala to zkrátka jen jako příběhy. A já to tak také bral.
O náboženství jsem asi poprvé přemýšlel někdy v průběhu puberty, kdy jsem si začal vytvářet svůj vlastní světonázor. Myslím, že jsem sám dospěl k tomu, že s názorem mých rodičů nesouhlasím. Uvědomil jsem si, že jsem sice ateista, ale věřím, že ke všemu, co se týká náboženství, by se mělo přistupovat s úctou. Jako kdyby to bylo skutečné. Protože třeba to je skutečné, co já vím?
Člověk, který mě hodně... Nejspíš ne vyloženě ovlivnil, ale asi inspiroval a pomohl mi vystihnout to, jak se cítím ohledně víry, byl můj profesor filosofie na střední. (Neskutečně úžasný člověk, mimochodem; empatický, otevřený, vzdělaný a velký myslitel. Asi mu někdy věnuju samostatný text.)
Díky němu jsem lépe porozuměl, co je vlastně víra a uvědomil jsem si, že bych vlastně strašně moc chtěl věřit - ani by to nemuselo být v Boha, ale zkrátka v Něco, chápete? Abych porozuměl smyslu všeho, nebo alespoň tomu, že vše má smysl; abych nikdy nebyl sám a abych třeba jednou mohl dosáhnout spásy. Ale zároveň jsem to tak necítil. Necítil jsem žádný prožitek víry ani přítomnost vyšší moci, která by tu byla se mnou, a byl jsem tak trochu naštvaný na toho Boha, v Nějž nevěřím, že mi nedal víru. Je to nespravedlivé. Proč se za Pavlem, který o to vůbec nestál, vydal do pouště, aby se mu mohl zjevit a obrátit jej na víru, zatímco já, který by tak rád uvěřil, tu sedím ztracený a nevidím a necítím vůbec nic?
Ovšem asi nejpodstatnější období v mé náboženské historii nastalo před něco víc než rokem. Tehdy byly okamžiky, kdy jsem téměř uvěřil, že jsem nalezl Něco víc.
Začalo to smrtí mé kamarádky. Asi je to normální, že ztráta někoho blízkého zcela otřese vaším světem a přinutí vás hledat odpovědi všude. Obzvlášť pokud k tomu dojde tak nečekaně a za záhadných okolností.
Snažil jsem se tomu porozumět, najít ve všem nějaký smysl; četl jsem teologicko-filosofické texty, chodil jsem na semináře jednoho z nejvýznamnějších českých teologů a hodně jsem přemýšlel o víře. Zároveň jsem pod vlivem té ztráty propadal kdejakým scestným dojmům. Občas se mi zdálo, že ona byla druhý příchod Ježíše Krista, a že její smrt odstartovala Apokalypsu. Protože jsem se cítil, jako kdyby přicházela Apokalypsa. Protože ona pro mě byla symbolem dobra, čistoty; byla někdo, kdo vždy chtěl každého zachránit, a kdo by se obětoval pro nás všechny.
Je to nesmysl.

---

Víc se sem nevejde, budu pokračovat v další odpovědi.

View more

Okolo jednácté večer jsme seděli v café baru, já; holka, s kterou spolu asi chodíme; a naše nejlepší kamarádka. Byl to příjemný podnik: slušný, maličký a útulný.
Už ani nevím, o čem jsme si povídali, ale najednou kamarádka říká:
"Pamatuješ si, jak jsme se líbali?"
"No...," protáhnu zamyšleně, ale pak zachytím její vražedný pohled, "samozřejmě, že jo. Mám to sice takový zamlžený, ale pamatuju si to."
"Nikdy jsem se nelíbala s někým tak neskutečně submisivním."
"Jo? Jak se to projevovalo?"
"Mohla bych ti udělat úplně cokoliv a ty by ses vůbec nebránil."
"Proč bych se měl bránit?" Upřímně se podivím.
"Normální lidi vynakládají aspoň nějakej odpor... Můžu něco vyzkoušet?" Navrhne. Moje holka se do toho nadšeně vloží:
"Jo, zkus, to bude sexy!"
"Tak jo," souhlasím, "pokud to nebude moc nevhodný. Jsme mezi lidma."
Kamarádka si na mě obkročmo sedne a začne mě dravě líbat. Po chvíli se přesune k mému krku a já automaticky nakloním hlavu, abych jí usnadnil přístup. Několikrát mě kousne, trochu to bolí. Rukou sjede do mého rozkroku a přitlačí. Ta situace se mi začíná až moc líbit, a v okamžik, kdy se kamarádka odtáhne a stoupne si, jsem vážně zklamaný.
"Vidíte, přesně o tomhle jsem mluvila."
"To bylo sexy!" Prohlásí nadšeně moje holka.

---

Asi tolik k tomu, jak moc jsem dominantní.

View more

Obojí je skvělé a dělá mi radost to provozovat s lidmi, které mám rád. Nicméně měl-li bych si vybrat jedno z toho... Rozhodně bych se nemohl vzdát objímání.

---

Mimochodem, tato otázka mi připomněla jednu humornou a mírně trapnou situaci je to sice úplná prkotina, ovšem tehdy mě to vcelku pobavilo.
Měl jsem sraz s jednou známou, a když jsme se zdravili, automaticky jsem ji chtěl obejmout, protože jsem zvyklý, že se s většinou mých přátel zdravíme objetím. V tu chvíli neuvědomil, že ona vždy zdraví polibkem na tvář. Takže jsem ji bez sebemenšího zaváhání vzal okolo pasu; svou chybu jsem si uvědomil až když mi došlo, že se nějak podivně naklání k mé tváři. Oba jsme zpanikařili a odtáhli se od sebe; pár okamžiků jsme tam pak rozpačitě stáli těsně u sebe, téměř jsme se dotýkali obličeji, já měl ruku okolo jejího pasu a oba jsme předstírali, jakoby nic. Bylo to celkem trapné a vtipné, ale vlastně jsme se tomu nikdy společně nezasmáli, protože od té doby děláme, jako kdyby se to vůbec nestalo.

View more

Kompozice 2

---

I
V noci když zhasly duhové barvy
Protože se přeměnily ve zvuk
Opojný objímající plní tě energií
Je to pravda ale něco je špatně
Už zase
Rozbité hlavy rozbité životy
Chvějí se ti ruce a tvé srdce
Bije mimo rytmus;
Bolí to zase jsi to posral idiote
"Jsem jako tvoje máma"
A já vím co chceš říct:
Jsem hloupý a nikdy se nepoučím.
Víš pravda má jizvy
Košili z viskózy
S květy
Sklenku vína v ruce
Vysvětluje glykolýzu
Airpods zapomenuté na gauči
Tetování na zápěstí.
Je pravda
Že to chtěla napálit do stromu
Když jela na státovce kousek jižně
Pak to ale nebyla ona
Kdo skočil pod vlak. Byl jsem to já?

---

II
Upsal jsem se; vlastní krví
Z prstu
Přístroji na měření CRP
(Je v normě)
Teď musím sám sebe digitalizovat
Abych vyhověl požadavkům moderního zdravotnictví
Záhady už nikoho nebaví
Zapomeňte na můj mozek
Přichází čísla. Malé displeje
Zredukujte mě na čísla
Než nemoc lidství se rozšíří z mého hrdla
Aby metastazovala
V každém orgánu;
Aby mě zahubila
Čísla nebolí v krku. Už dva týdny
Až mě přestane bolet prst
(Levý ukazováček)
Naprogramuju sám sebe
V C#
Přerušit nekonečný cyklus sebezáchovy
for (puls = true) {život = true} r++;
Debugging snad tam není chyba
V příkazu který čerpá data
Z databáze mé beznaděje
Na nulté pozici je dnešek
Na první včerejšek
Zítřek je závislá proměnná.
Číst a skenovat do pole
Spustit.
To bychom měli.

---

III
Hájil jsem tě jako blázen
Účelově;
Vážený soude on byl nepříčetný
V období 21 let po svém narození
Hleďte znalecký posudek stojí zde:
Je hloupý a nikdy se nepoučí.
Zaprotokoluj to ve své stříbrné kravatě
Důkaz založen do spisu. Obžalovaný se nevyjadřuje.
Nechtěl jsem žalovat něco co
Asi jsem způsobil svým zaviněním
Tak jsem skončil
Ve vazbě jako stará kniha a
Jsem stejně zaprášený
Mám stejnou naději že někdo nahlédne dovnitř
(Žádnou)
Aby rozluštil staré šifry. To není důkazní materiál
Kašli na to radši mě znič
Spal mě nebo odsuď
A pak mě zamkni už na věky
Je to lepší než se snažit zachránit něco
Co nemá cenu
Nezbyde nic.
"Na kolik si ceníte tohoto hlupáka?"
Má subjektivní hodnota:
Nulová.

View more