#příbehy

Nikdy. Nepřebolí to nikdy.
Ale časem - časem se ta bolest stane snesitelnou. Naučíte se se svou bolestí navzájem žít. Stále si ji poneseš s sebou, ale už nebude těžká jako závaží. Zmenší se do malé, ocelové kuličky, kterou schováš do kapsy. Někdy, ve vzácných, nádherných chvílích, možná zapomeneš, že tam ta kulička vůbec je. Někdy ji nahmatáš v kapse prsty a budeš si říkat, jaké to bylo privilegium. Jaké privilegium a jaká čest byla možnost sdílet část časoprostoru s člověkem, na kterém ti tolik záleželo. Který byl tak nesmírně úžasný a tak nesmírně milovaný, že jeho absence tak strašlivě bolí.
Četl jsem nedávno zpověď otce, který přišel o svého syna. Shodou okolností stejně starého jako jsem já, shodou okolností osoby, která mi též byla velmi blízká a moc mi na ní záleželo. Pukalo mi srdce, když ten otec psal, jak kdyby ho postavili před volbu, jestli si vybrat, aby se jeho syn nikdy nenarodil, nebo jestli si vybrat, aby se narodil, prožil krásný a krátký život a zemřel ležící vedle něj, vybral by si pokaždé tu druhou možnost. Úplně pokaždé. Se vší bolestí, co přináší. I takové je privilegium lásky.
-
Neznámý člověče. Svěřil ses mi s tím, co ti leželo na srdci. Děkuji ti za to. Snad jsem nezneuctil tvé svěření. Nyní ti já svěřím, co leží na srdci mně.
Shodou okolností se onen syn v této odpovědi i jmenoval stejně jako já.
Přemýšlel jsem nad tím zrovna nedávno. Jel jsem v autě a uvažoval nad všemi osobami mého jména, o kterých jsem v životě slyšel, nebo jaké jsem v životě poznal. Všechny měly tragické příběhy. Každý jeden z nich všech. Jako by jen to jméno bylo pronásledované tragédií.
Přemýšlel jsem. Ruce mě tížily na volantu a sníh v krajině se leskl jako drahokamy.
Hádám totiž, že budu muset být první. První nositel toho jména, jehož příběh bude šťastný. Jehož příběh neskončí předčasně.
Je to krásné a tíživé pomyšlení.

View more

K čemu je tato otázka přímo jako určená?
Mám 2 teorie..
Buď pracuješ pro firmu, která silonky vyrábí a tak se snažíš svoji marketingovou strategii..postavit na základě několika názorů na internetu(což je největší kravina a vymstilo se to třeba i Coca-cole nebo KFC, což jsou firmy, který jen do reklam dávaj stejný peníze, jako českej stát do celýho zdravotnictví jo)..

---

A nebo jsi prostě jen úchylák.

---

Protože neznám ženu a myslím, že ženy samotné..neznají jiné ženy, které by měly tendence zjišťovat něco takového.

---

Na druhou stranu..tady znám týpka, kterej vystupuje jako žena..a hrozně rád píše nežádáný příběhy o tom..jak si ho do silonek vyhonil a jeho vymyšlená přítelkyně to po tom nosila celej den.
Nemyslím si, že na světě existuje žena, co by si na sebe vzala postříkaný silonky..takže už vlastně chápu, proč ti nezbylo nic jinýho..než o tom psát na asku.

View more

Takhle. Já sama si nejsem uplně jistá, jestli věřím tomu, že to funguje, ALE
Byla jsem na regresi. Chodí tam lidi s vírou, i lidi, kteří nevěří ve vůbec nic. Terapeutka ti neříká, že "si vzpomeneš na minulé životy", ale že si prostě budete ve velmi uvolněném stavu vyprávět příběhy. A s tim jsem tam tak nějak šla i já. Pro informaci, nešlo o žádnou hypnózu nebo manipulaci... celou dobu jsem o sobě naprosto věděla, jenom jsem chillila se zavřenejma očima. A - nevim proč - vylezlo ze mě, že jsem bývala nějakej zloděj v devátenáctym století a zabila jsem důležitýho podnikatele. A taky jsem měla pár hříchů z bitvy na Bílý hoře 1620.
Jak řikám... neberu to jako validní informaci. Ale odcházela jsem odtamtud uvolněná, klidná a cítila jsem se mnohem lehčí.
Jiný lidi zas píšou fanfikce... neni to takovej rozdíl :D

View more

Neviděla, a nejsem si popravdě řečeno jistá, jestli vůbec vidět chci, zato komiksem se nechávám rozbíjet opakovaně, je to neskutečně zlatá věc.
Sama sice romanťárny v seriálové podobě zas tak moc nemusím, ale mám vážně radost z toho, že se Heartstopper proslavil tak, jak se proslavil. A taky se mi zdá, že dost zoufalý množství lidí nepobralo, čím si to tu popularitu zasloužilo.
Autorka Alice Oseman je anděl a její dílo (jak tohle, tak psané knížky) má hrozně specifickou schopnost na vás ukázat prstem a být jako "ty, ano, ty >:( si zasloužíš být milovaný a jednou milovaný skutečně budeš". Spoustu lidí, včetně mě, její příběhy emočně roztřískaj na molekuly právě tím, že jsou neskutečně jemné a ohleduplné. A damn - že si právě tolik lásky a ohleduplnosti zasloužíme.
Teď se tohle zprostředkovalo z více niche prostředí Tumblru, Webtoon a Tapas, kde mimo vydávání knih působila, na Netflix, kde to najednou spadne do klína většinové společnosti.
Pointem Srdcerváčů není ukázat velký příběh. Je to malá pitomá romantická komedie - ale s queer lidmi. Jedna mála natočených věcí, která nevystihuje menšiny v jejich utrpení.
Lidí, co jsou teplí a/nebo nejsou cis, nejsou jen prostředkem k vašemu tragickému artsy dramatu. Nemusí trpět, můžou mít šťastný život plný lásky. Můžou být úplně obyčejní. To je to jediný, co mám ten seriál ukázal, a pro hromadu lidí takovéto malé ujištění znamená svět.
Tak. A tady máte jeden z mých oblíbených komiksových snímků.

View more

Hele znam tu nekolik chlapu co se tu snazi vystupovat jako zeny.

---

Nejznamejsi borec..pise pribehy o silonkach a....o soulozi v nich..kde jde teda hlavne o podrobny popsani vyvrcholeni na ty silonky.
(ten totiz zjistil, ze kdyz bude posilat Shoutouty ciste jen jako "pridej fotku silonek/Jake nosis silonky/cerne nebo telove barvy?"...tak driv ci pozdeji...lidem dojde, ze je uchylak)
A tak zmenil STRATEGII xD A behem noci se zmenil v zenu a ted pise pribehy jak "Jeji pritel si ho strasne rad honi nad silonkama"..lol...

---

Dalsi borec jsi ty. Nechapu proc posilas shoutouty "mela jsem/bala jsem se/nedokazala bych"...kdyz jsi chlapek.

---

Nevidim v tom nejaky problem s identitou..ale jelikoz se da prohlednout kdo vsechno na ty shoutouty odpovida..a kdo odpovidal na tve puvodni shoutouty...vcetne vlaken..kdyz jsi jeste "byl chlap"..tak mi prijde, ze mas nejakou zvlastni teorii alias "kdyz budu psat picoviny jako zena, tak mi to projde"..

---

Ne neprojde vole, protoze ask nove zaznamenava jakejkoliv shoutout co poslete do sveta.
Takze se da naprosto snadno dohledat.. o jaky odpovedi ti presne jde.

---

A proc u nekoho ve vlaknech vystupujes jako zena..a jindy zase jako muz. (vubec neni napadny, ze kdyz se zena chce bavit o necem vicemene perverznim=vystupujes jako muz, kdyz nekoho tve shoutouty naserou=vystupujes jako zena alias "promin, jsem se preklikla..to nemelo byt verejne hehe")

---

Kdyz jste kurva tak nekonecne inteligentni..proc si do hajzlu nenajdete sit..kde muzete svy uchylarny normalne projevovat.

---

Proc furt hledate zpusob..jak bejt zasranej uchyl..na siti, kde je pres 30 % uzivatelu...od 13 do 17 let.

---

To vas tak bavi ta predstava, ze na vase sracky bude odpovidat nezletily dite?

---

Do hajzlu s vama..zasrani dementi.

View more

Nie, neviem si to domyslieť, pretože som človek, ktorého pri tom napadne mnoho vecí. Snažím sa premýšľať viac a nebrať všetko prvoplánovo. Pre niekoho je krásny život aj bez akýchkoľvek technológií. Niekto by mohol rád žiť mimo spoločnosti spôsobom života, ako ľudia z minulosti.

---

Pre Teba internet dôležitý nie je, pre mňa áno. To je vec názoru. Neviem, či vieš, ale vďaka internetu má mnoho ľudí prácu, internet celkovo uľahčuje život - veľa vecí sa dá vybavovať elektronicky, bez toho, aby sme museli niekam chodiť, vďaka nemu je celkovo viac možností, máme viac zdrojov odkiaľ získavať nové vedomosti, poznatky o svete o tom, čo nás zaujíma... Spoznávame sa s ľuďmi z iných kultúr, stretávame sa aj s inými názormi, než s tými "z našej bubliny", vďaka internetu môžeme stretávať ľudí, s ktorými nás niečo spája, na internete nachádzame inšpiráciu, vidíme príbehy ľudí, ktorí nás môžu motivovať robiť čo chceme, môžeme prijímať aj iné, aktuálnejšie názory, ako názory z 30 rokov starých kníh, keď popritom sa názory menia/vyvíjajú každú chvíľu. Ako a na aké účely internet využívaš je už len na Tebe😅 Keby nemáme mobily/internet, tak by život bol... smutnější. Keby sme sa cítili zle, tak by sme to nemohli nikomu povedať a predstav si, nie každý pochádza z úžasnej rodiny a má okolo seba úžasné okolie, nie každý pochopí, že to, ako žije, je zle a že za dverami jeho domu existuje iný svet, nie každý by mohol vyhľadať pomôcť, keby ani nevie, že taká pomoc existuje a mohla by som pokračovať...

View more

Ano, měla by být legální.
Protože tak jako má každý člověk právo na důstojný život, měl by mít i právo na důstojnou smrt - na odchod z tohoto světa, když si to sám vybere, ať už z jakýchkoliv důvodů.
Myslím si, že celá tragédie ilegality eutanázie v naší zemi byla "nádherně" ilustrována případem pana Michala s ALS. ALS je nevyléčitelné onemocnění, při kterém postupně dochází k celkové paralýze všech vůlí ovladatelných svalů. Takový člověk tedy vesměs končí neschopen mluvit, neschopen se jakkoliv hýbat, takřka ve vegetativním stavu. Jen při plně zachované bdělosti, nijak nezměněné mentalitě. Všechno uvnitř funguje, myšlení není nijak ovlivněno. Ale zůstane zcela uzamknutý sám v sobě.
Pan Michal toužil po eutanázii, ideálně dříve než později - dříve než nemoc dojde do bodu, ve kterém už nebude moci dělat vůbec nic. Chtěl odejít ze světa v době, kdy si ho jeho děti nebudou pamatovat pouze jako slintajícího, nehybného ležáka. V Česku je nicméně eutanázie nelegální, proto se on i jeho rodina snažili byrokraticky a logisticky vyřešit přesun do Švýcarska, kde to legální je. Pokud si to pamatuju správně, už jen ona byrokracie vycházela zhruba na 300 000 korun, a se schvalováním dokumentů to bylo tam a zpátky. Protože ALS postupuje dost rychle, začínalo hrozit, že se ta cesta už nezdaří. Jednou z podmínek švýcarské eutanázie totiž je, že si onu smrtící pilulku člověk musí být schopen vzít zcela sám. Byl to boj s časem, jestli do té doby bude pan Michal ještě vůbec schopný ovládat ruce a polykání dost na to, aby to bylo možné.
Nakonec se to zdařilo.
Ale to trauma, co byrokracie a stres o to, zda to vůbec vyjde, té rodině přinesly, mohlo být ušetřeno.
Neberte mě špatně, já samozřejmě chápu, že je to legálně dost těžko pohlídatelné, že hrozí zneužití, všechno tohle. Ale ta možnost by tu zkrátka být měla.
Naplánovaný odchod nemusí být událostí smutnou. Četl jsem i zpovědi některých lékařů, co se (právě třeba ve Švýcarsku) u asistovaných smrtí vyskytovali. Říkali, že často je to vlastně strašlivě nádherné. Okolo člověka se sejdou jeho nejbližší, stráví spolu krásný čas. Přinesou květiny, vypráví si příběhy. A pak, zcela bezbolestně, zcela z vlastní vůle, ten člověk odejde. Zůstane v paměti svých blízkých přesně tak, jak si přeje. Rozloučí se všichni tak, jak si přejí.
Přijde mi to tisíckrát, milionkrát lepší, než nečekaný exitus po měsících na nemocničním lůžku, miliardakrát lepší než smrt po týdnech v těch nejhorších bolestech - miliardakrát lepší než odchod v době, kdy si to pro toho člověka už tajně všichni přejí, protože trpí nejen on, ale všichni kolem něj. Kdy už je to jen schránka z toho skvělého a vstřícného kamaráda, jakého všichni milovali. A i takové body nejrůznějších onemocnění jsou. Nikomu bych to nepřál.

View more

Tohle jsem rozebírala s kamarádkou asi před rokem. Říkala, že láska k druhýmu člověku neexistuje. Bavili jsme se o tom strašně dlouho a hodiny jsme nad tím polemizovali. Co je láska? Že s tím druhým chceš trávit čas? A proč s ním chceš trávit čas? Cítíš se s ním dobře, líbí se ti, jakým člověkem s ním si, nebo tě baví ho poslouchat a pozorovat. Líbí se ti to. Líbí se to tobě.
Pomáháš mu? Pravděpodobně budeš odměněn. Ať už jeho náklonností nebo dobrým pocitem ze sebe, že jsi pomohl.
Pomáháš mase lidí? Sdílíš svoje názory a příběhy? Můžeš čekat příval kritiky, ale i krásných zpráv a serotoninu, že jsi lepší. Že jsi udělal dobrou věc. Ty jsi odměněn, tobě se to zas a znovu líbí.
Miluješ někoho, až když se s ním vyspíš? Prožiješ s ním intimno, nejbližší fyzický spojení, odměněný opět - serotoninem.
Miluješ někoho, protože tě poslouchá a dává prostor se vypovídat, vybrečet na rameni? Miluješ ho, protože se potom cítíš líp. Ty se cítíš líp. A když se cítí líp i on, je to znovu tvoje odměna a dobrej pocit, že jsi pomohl. Že jsi hrdina.
U tohoto rozjímání jsem si zauvažovala, že jediná upřímná láska bude jen ta nešťastná. Protože i přes to, že tě druhý odmítá, nebo spolu z nejrůznějších důvodů nemůžeš být, pořád chceš aby ti byl na blízku a aby se měl dobře. Budeš mu přát štěstí i když tě bude nenávidět, budeš mu přát štěstí i když bude s někým jiným a když ani nebude vědět, že existuješ a zapomene.

View more

takže díky její zbabělosti světem pobíhala hrstka jeho démonů a on je nemohl dostat nijak zpátky? to bylo vážně úžasné. nebyla jako on, nechtěla mít na rukou krev nevinných lidí kolem sebe za její chybu. teda dalo by se to považovat i za jeho chybu, tohle není běžný úkol, který dokáže náctiletá dívka zvládnout. nebyla sice obyčejná, ale to teprve on ji učil v tom chodit. zmateně však zamrká, když chytí její ruku a ještě se zmateně zamračí nad tím vším, co jí teď řekne. "takže chceš, abych tě svým křikem... zneškodnila? přemohla tě?" nadzvedne obočí a zamyšleně našpulí rty. "nebylo to náhodou na seznamu věcí, které nemám dělat, pokud chci, aby lidé které mám ráda, zůstali naživu?" připomene mu. pořád nechápala, jak tohle mohl být ten stejný člověk, co ji vyhrožoval a teď se zdál... chápavý. ne tak moc krutý.

---

ráda poslouchala příběhy o lásce, sledovala různé filmy... ale nikdy takovou lásku neprožila. ano, měla už nějakého přítele, ale láska jako taková to nebyla. "ne takovou," semkne rty k sobě a na moment uhne pohledem. přesně tohle by měla prožívat. epickou lásku a ne být na skladišti s prastarým duchem. když se jeho ruka přiblíží k její tváři, tak zvedne pohled zpět k němu. "máš divnou představu o lásce. kdyby jsi ji skutečně miloval, nemohl by jsi ji jen tak zabít. radši bys zemřel sám, než aby jsi ji něco udělal," nemyslela to nutně zle, ale spíše ho chtěla poučit o skutečnosti jeho pocitů. "ale co já vím, že?"

---

stále více a více byla zmatená z jejího úkolu. "co přesně po mně chceš? uvěznit tě v tomhle těle či najít způsob, jak tě nechat navždy jít?" nadzvedne obočí a povzdechne si. ať už to byla jakákoliv z těch možností, tak to rozhodně nebude jednoduché. sice ji učil, ale stále to byla dost nová věc. mohla mu vůbec věřit? co když tohle byla jen nějaká jeho velká hra, která zahrnuje kompletní popletení její hlavy? protože pokud ano, tak se mu to dařilo. "promiň. jsem už unavená," promne si zápěstí a nervózně se rozhlédne kolem. musela si toho nechat hodně projít hlavou a nechtěla mu ještě teď říct nějaké věci, kterých by mohla litovat. "měla bych jít."

View more

Nie je toho veľa, čo by nám po staroveku ostalo. Je to zopár významných krásnych kníh a zopár prenádherných sôch, skvostných obrazov a ohromujúcich budov. Nie je toho veľa, čo by nám ostalo po starých svetoch, ktoré sa odohrali na pôde pod našimi nohami a kedysi bola naša zem iná než je dnes.
Iba ak hľadím na nebo, môžem voľne plakať nad uvedomením, že tie hviezdy svietili kedysi a svietia aj dnes, aj keď sú také, ktoré pohasli a zomreli skôr, než som ich mohol uvidieť.
Skutočne ma trápi knižnica v Alexandrii. Mohli sme poznať toľko tajomstiev, ktorých dnes už niet a odvial ich iba náš nekonečný čas.
Vlastne asi hovorím zle, keď tvrdím, že toho málo ostalo. Ostalo toho viac, než dokážeme vidieť - vedenia štátov, zbrane, stratégie a taktiky, myšlienky, medicína, domovy a mestá, mená a príbehy. Ostalo toho toľko... A predsa ma hviezdy k minulosti ťahajú najviac.
Sú mi tak blízke, žijú tak dlho, sú prenádherné a krásne a... Pripomínajú mi mnohé, množstvá osudov, ktoré zahliadli, poznajú tajomstvá, sny, hriechy, utrpenie, žiaľ, lásku i radosť, poznajú výhry i prehry, životy a smrte, všetko vsakujú do seba a nikto im to nevezme. Berú si to do hrobu.
Nič nebude nikdy trvať večne.

View more

Upřímně mi přijde, že jsem byl, zvláště jako mladý člověk, obohacován především těmito médii. Miloval jsem knihy, miloval jsem filmy, seriály. Písničky až později v životě, ale teď také velmi mnoho.
Celkově příběhy dost utváří naše myšlení, naše vidění světa. Člověk se stále učí vnímat sám sebe, vnímat svoje okolí.
Já jsem třeba vždycky měl problém s emocemi. S chápáním emocí svých, ale i chápáním emocí ostatních. Jak je cítí, proč je cítí, jak se k tomu mám já stavět. V tomhle mě příběhy obohatily neskutečně. Potřeboval jsem pochopit různé varianty smutku, různé varianty zlosti, různé typy mezilidských vztahů. A pak jsem o tom dlouze přemýšlel, snažil se naučené vzorce aplikovat na realitu, pozorovat reakce ostatních lidí, analyticky zhodnotit, v čem já můžu reagovat líp, jak jim můžu lépe být tím, co potřebují.
Stojí to hrozné energie, ale řekl bych, že se postupně zlepšuju.
Trvám si na tom, že příběhy jsou v tomto zkrátka zásadní. Musíme vědět, jak vypadají různé emoce, jak vypadá případné velmi lidské zlo, jaké jsou jeho možné dopady, jak se mu vyvarovat, jaké jsou příčiny a důsledky.
Pozorujte, čtěte, poslouchejte, přemýšlejte.
Vždycky dávám příklad s 1984. Spousta lidí říká, že to nemohlo číst, protože je to strašná kniha, protože některý pasáže jsou tam vyloženě odporný. Třeba ta pasáž kde - ne až tak velký spoiler - hlavní postava uvažuje o brutálním znásilnění jiné postavy. Ano, je to odporný. Ale je potřeba, aby to tam bylo. Musíte se ptát, proč to tam je. Proč nad tím ta postava uvažuje takhle. Proč je nebezpečný uvažovat takhle. Proč je potřeba, aby k něčemu takovýmu reálně nedocházelo, z čeho to pramení.
Dávejte na sebe pozor s příběhy, co konzumujete, ale současně se nebojte vystoupit ze své komfortní zóny, pokud na to budete mít sílu. Možná vás překvapí, o kolik lépe se vám bude pracovat s vámi samotnými, i s lidmi kolem vás.
Ale abyste neměli pocit, že to celé stavím jenom na obohacování o přístup k negativním věcem, samozřejmě jde i o ty věci pozitivní. Nechte se oslňovat, nechte se fascinovat. Nechte se unášet světy většími než celá naše Galaxie, co se schovaly do pár malých inkoustových klikyháků na ani ne tisícovce stránek. Prohlédněte skrze malé obrazovky za všechny atomy, za zázraky existence jako takové, za láskou k životu, ke světu, k těm příběhům, k tomu neskutečnému faktu většímu než my všichni - že jsme naživu a ty příběhy můžeme vnímat, orgánem uvězněným ve věčné temnotě, zrozeném jen z měkké tkáně a tvrdé elektřiny a z nekonečné lásky všech těch buněk, co za váš život v mrknutí oka položí ten svůj.

View more

Neodpoviem na otázku priamo, ale kto sa zaujíma o typy osobností, tak iste bude vedieť odpoveď.
Som tak INFP, až je to komické.
Už dve hodiny sledujem videá o INFP, čítam si komentáre a pokiaľ je to video príliš dlhé, vždy ho po chvíli vypnem, že si to pozriem nabudúce. Zabavím sa na svojich vtipoch a na vtipných veciach aj sám - a milujem, ak vidím iných INFP, ktorí pôsobia rovnako ako ja (Tom Hiddleston napríklad).
Som ten "čudák" skupiny, nech som v akejkoľvek skupine, a vždy sa snažím vymyslieť niečo veľmi originálne, zaujímavé a špeciálne, ale najčastejšie je to v mojej hlave, alebo na toaletnom papieri, keď sedím na záchode, pretože je to vždy iba chvíľkový nával, kedy som nabudený niečo robiť, ale potom ma to prejde.
Plačem každú chvíľu a mám pocit, že som sebec, pretože mnoho vecí posudzujem podľa seba a snažím sa sám sebe porozumieť a mám pocit, že mi veľa ľudí v mojom okolí nerozumie a preto som rád sám a píšem si blbosti, čítam si knihy, hrám hry, nad ktorými sa teším a zbožňujem literárne zadania, pretože môžem premýšľať nad významom a hĺbkou, aj keby tam nič z toho nebolo, a bola by to iba surrealistická báseň - hrozne očakávam od seba veľké veci, no celý deň je čistá prokrastinácia, čisté "neskôr, neskôr" a sedím, čítam si fanfikcie, píšem príbehy a básničky, zamýšľam sa nad otázkami na asku a rozprávam sa v angličtine sám so sebou, pretože tak ma nemôže nikto súdiť, či je tá anglická gramatika dobrá alebo nie.
Neznášam sa za to, ako sa neviem dokopať k "dôležitým" veciam a podľa mňa robím dôležité veci, ale potom plačem, pretože mám pocit, že v živote nič nikdy nedokážem a hľadám niekoho, komu to povedať.
Nenávidím, ak niekto odo mňa chce rozhodnutie, hlavne ak ide o niečo, čo nie je dôležité - napríklad akú hru si zahrať alebo aký film si pozrieť - mne to je vážne jedno, pozriem si čokoľvek, len nech to nie je príliš povrchné.
Každý deň mám pocit, že svet sa rúca, pretože ľudia sa k sebe nevedia správať milo a láskavo a všade je špina, ľudia žijú v bolesti a ak mám niekomu rozjasniť deň, urobím to s veľkou radosťou - aj keď sa potom cítim opustene, keď nikto nechce rozjasniť deň mne.
Videl som video, v ktorom boli vraj INFP kritizovaní a ja som si na to povedal - Stačí mi, že mám pocit silného spojenia s Tolkienom, Hiddlestonom alebo Shakespearom a to ma viac motivuje tvoriť texty, ktoré chcem tvoriť a dávať ľuďom nádej cez písaný text. Bojím sa ale kritiky, pretože aj niečo malé ma rozplače veľmi rýchlo - aj malú kritiku si beriem veľmi k srdcu a potom mám pocit, že nič nedokážem a pristihnem sa pri tom, že robím čudné tváre do monitoru, pretože pozerám vtipné video a mám pocit, že mu rozumiem.
- Ja som musel použiť takýto prúd myšlienok, aby som si možno akýmsi spôsobom dokázal zhrnúť, prečo vlastne tak veľmi chápem, že som INFP človekom - Len, prosím, neznášam, keď niekto tvrdí, že som extrovert - ja nie som extrovert a keď sa veselo a živo rozprávam s ľuďmi o veciach, ktoré ma zaujímajú, tak ich mám naozaj rád.

View more

1. Jsem posedlí hudbou .
2. Mám tři psy :'3
3. Když jsem jel jednou poprvé na tábor a pak ten tábor končil, tak mě tam nechali, takže se celý autobus vracel pro mě :'D
4. Miluju, když mě lidi posuzují :)
5. Nesnáším lži -,-
6. Píšu vlastní texty, nedávno jsem kousek vlastní písničky zpíval na TC :)
7. Jsem nerozhodný člověk :'D
8. Když mi byli 3 roky, poznal jsem svého nejlepšího kamaráda, Pepana . Přetáhl jsem ho kytarou/hokejkou hned při prvním setkání :D Každý tvrdíme něco jiného, já, že to byla kytara a on, že to byla hokejka :D
9.HUDBA je můj život . Nedokážu si bez ní představit život :3
10. Až budu starší, chci se věnovat Herectví, Zpěvu nebo Návrhářství .
11. Jsem nedočkavý člověk, mě se nikdy nesmí nic říct předem, pak toho dotyčný lituje :D
12. Můj první příběh, který měl docela velkou úspěšnost se jmenoval 'Týden s One Direction nebo snad déle?' :)
13. Miluju tanec :3
14. Miluju Zpěv :'3
15. Mé motto je:'Když nedostaneš určitého člověka, tak to je záminka k tomu, abys dostal/a toho pravého.'
16. Nejhezčí klučičí jméno pro mě je Axel :3
17. Nejhezčí holčičí jméno pro mě je Charlotte :)
18. Až budu starší, chci mít dvě děti :)
19. Chci nazpívat písničku s 1D, ale to se nejspíš nestane :D Ale pořád si říkám 'Never Say Never.'
20. Miluju romantiku :'69
21. Romantické příběhy jsou pro mě ty nejlepší, ale neuškodí se občas kouknout na nějaké 13+ :D
22. V poslední době začínám pociťovat rozdíly mezi životem v Česku a mezi žitím v Německu)
23. Chci hrát v Glee!
24. Glee je můj nejoblíbenější seriál!
25. Každý den se dívám, jestli není nový díl Glee :3
26. Jsem perverzní :D
27. Vždycky dělám první krok, vždycky .
28. Miluju, když si člověk dokáže přiznat chybu!
29. Mám rád, když mi lidi řeknou co si myslí, ale nesnáším, když mi to řekne člověk, který mě nezná)
30. Vždycky jsem rád, když mohu někomu pomoct!
31. Třídím odpad, i když vám to může přijít vtipné, tak tím pomáhám :)
32. Jsem sám sebou :)

View more