Doporučte mi někdo nějaký vysavač. Je lepší sáčkový nebo bez? Děkuji
Doporučit vyloženě nemůžu, ale dám ti radu, nikdy si nekupuj Kärcher, to je nejhorší vysavač, fo si může člověk pořídit, prošlo mi jich rukama asi 15 ,každej úplně jinej typ a všechny úplně stejně na hovno.
V jaké poloze nejčastěji usínáš a zůstáváš přes celou noc? Nebo se spíše převaluješ neustále ze strany na stranu?
Obvykle usínám na boku, během noci se občas ani nehnu, ale spíš lítám z rohu do rohu, převracím se na všechny strany, rozhážu celou postel, ale stejně se probudím tak, jak jsem usínala.
Nevím, jelikož lidem už nevěřím ani nosy mezi očima, tak nemohu vědět, zda někomu z těch lidí, co mi to tvrdili, mohu věřit. Zkus to zjistit sám. Ale myslím, že roztomilá nejsem.
Tak jsem si řekla, že se nudím. Hlavně mi přišla upozornění na to, co psal někdo, na kom mi moc záleží. Tak jsem tu zabředla a teď nějak ventiluji. Mám toho teď dost nad hlavu.
Můj nejdelší vztah stále trvá. Už tomu je víc než 22 let. Stále se hádáme a podrážíme si nohy, ale láska stejně vždycky zvítězí a my jsme ve finále vždycky rády, že se máme.
Píšu si s jednou holkou asi týden. Ona je skvělá, úžasná, nádherná a rozumíme si. Teď jsem ji ale napsal něco, co jsem tak nemyslel a ji to nejspíše naštvalo nebo urazilo, ale tvrdí že v pohodě . Proč mám takový strašný tíživý pocit uprostřed hrudníku a nic mě teď nebaví?
Kdyby šlo čistě jen o předmět, tak by to byl Český jazyk a Literatura, Dějepis a Angličtina + Výtvarka Kdybych to měla brát i podle učitelů, tak by to byl Tělocvik, Němčina, ČJ, Dějepis, Hudebka + Výtvarka a v devítce ještě Zeměpis. Jinak za učitele jsem měla ještě fakt ráda fyzikáře, jenže Fyzika jako taková mi vůbec nešla, ale jeho hodiny byly skvělý, v těch jsem přečetla nejvíc knih. Takže by se jistým způsobem dalo říct, že i ta patřila mezi oblíbené hodiny ve škole 😂
Upřímně, nenávidim místo, kde se nacházím, ale jsem vděčná, že nemusím být tam, kde jsem strávila předešlý týden. Jsem osamělá. I když jsem obklopená spoustou lidí, kteří mě ale nevidí, nevnímají. Stojím tam, jako vždy kolem mě chodí bez povšimnutí, zase jsem šedá myš. Jenže tahle myš není malá roztomilá myš, co se staženým ocasem uteče, jakmile přijde něco většího. Tahle myš se zahryzne a překážku překoná. Změnila jsem se šíleným způsobem a upřímně se sama nepoznávám. Nejsem už klidná, hodná na všechny, ani tak usměvavá, za to se ale méně bojím. Zvládám se postavit dospělým jako jim rovná. Zvládám se postavit sama za sebe, byť ne pořád, je to i tak obří posun. Už nemám takový strach mluvit. Pomalu si nějak to sebevědomí získávám a dávám se dokupy. Konečně se mi daří svému životu udávat směr. Jenže. Jsem prázdná. Tak strašně moc prázdná. Tak strašně moc osamělá. Pořád mi běží hlavou "tohle nemůžeš zvládnout " a postupně tomu začínám i věřit. Jsem vyčerpaná a nemám se jak dobít, protože mě všechno jen vysává. Moje okolí, moje práce, moje zvířata, moje rodina. Nic mě nenaplňuje. Jen má hlava si se mnou zahrává. Jsem kvůli tomu slabá? Že raději vypnu emoce a přežívám s neskutečnou fyzickou bolestí, než abych musela snášet ten chaos? Je to až tak špatný přístup? Stále ten samý, začarovaný kolotoč.
Trápí mě to. Chybí mi. Sere mě to. Nezměním to. Nebo snad ano? Mohlo by to být jinak? Nikdo mi ještě tu otázku nepoložil, vlastně mi nikdo nepoložil Žádnou otázku. Mám problém. Problém zvládat vztek. Problém udržet se v klidu. Problém nevybuchnout. Problém neřešit sračky. Problém odpouštět. Problém věřit. Problém spát. Fungovat. Jak se zdá, celej můj život je jeden velkej problém. Nebo jsem to já?