Moje Myšlenky

Rozhodla jsem se poodhalit vám něco málo ze svého soukromí a na tuto otázku odpovědět taky, abyste vlastně vůbec věděli, proč jsem se na toto téma rozhodla pokládat otázky. Na úvod chci říct, že toto jsou pouze moje postoje, rozhodně není špatně, pokud to vnímáte úplně jinak a funguje vám to tak.

---

9a) Jak vnímáš masturbaci ve vztahu?
9b) Respektoval/a bys partnerův zákaz?
9c) Proč ano/ne?
9d) Proč si myslíš, že to může někomu vadit?

---

9a) Já vnímám masturbaci ve vztahu jako náznak toho, že něco nefunguje jak by mělo a že je potřeba to vyřešit, než z toho bude ještě větší problém.

---

9b) Ano, respektovala.

---

9c) Protože si svého partnera vážím, mám k němu úctu a vážím si i věcí, na kterých mu záleží. Když by mě poprosil abych něco nedělala a třeba mi i řekl proč, ráda bych jeho přání splnila, ať by se týkalo čehokoliv. Pokud bych udělala věc o které vím, že mu vadí, cítila bych velké výčitky a mrzelo by mě, že jsem ho zklamala, když mi v něčem důvěřoval.
--> Dost z vás odpovědělo něco ve smyslu, že partner absolutně nemá právo vám cokoli zakazovat nebo odpírat, což mě opravdu hodně překvapilo a docela bych to chtěla vysvětlit, takže si to tady poznamenám do otázek a můžete se těšit na vysvětlování :D

---

9d) K tomuto se rozepíšu osobněji. V mém vztahu jsem já ten, kdo to si nepřeje, aby se to dělo. A je to z toho důvodu, že s tím mám velmi negativní zkušenosti, které se tak trochu podepsaly na tom, kým jsem a s jakými problémy se uvnitř potýkám. V mém prvním vztahu o mě můj partner sexuálně nejevil zájem, byla jsem pro něho čistě jen služka, otrok co dělal vždy to, co chtěl on. Pravidelně tajně navštěvoval svoje bývalé přítelkyně a pokud nemohl být u nich, masturboval u porna nebo u jejich nahých fotek. Několikrát jsem ho přistihla a musím upřímně říct, že to patří k věcem, které mi v životě velmi hluboce ublížily. Ve vztahu kde jsem teď to takhle samozřejmě není, protože to je pořádný vztah a jsem v něm velmi spokojena a samozřejmě i můj manžel je spokojen. Snažím se nesrovnávat a nepřenášet minulé problémy do současnosti, na druhou stranu máme s manželem takový vztah, kdy si vzájemně velmi hluboce důvěřujeme a mluvíme o všech věcech otevřeně. I o tomto tématu jsme se bavili a to celkem brzo po tom, co jsme spolu začali chodit. Mám štěstí v tom, že ač samozřejmě masturbaci nebere jako něco takového co já, nemá potřebu ji vykonávat, protože to bere jako že má mě a nepociťuje tudíž žádné nedostatky. Samozřejmě jsem taky taková, že za mnou může přijít kdykoli a já se nevymluvím na bolest hlavy, žejo.. :D
A taky k tomu jak to cítím samozřejmě přispívá to, že já sama tu potřebu nemám a nikdy jsem ji neměla.

---

To pro mě samozřejmě není signál k tomu, abych přehlížela svoje vnitřní problémy jen proto, že zrovna není potřeba je řešit. Proto vám děkuji, že jste se mi v tomto otevřeli a řekli mi, jak to vnímáte ze svého pohledu. Možná mi to pomůže hledět na toto trochu více s odstupem a ne tak zaujatě jak doteď :)

---

Snad mě neodsoudíte :D

View more

To je docela zajímavá otázka :D

---

Asi do určité míry představuje, ale ne takovou tu nezdravou dominanci, nebo jak to říct. Když si to přeneseme třeba do vztahu, asi to dokážu lépe popsat.

---

Muž je pro mě hlava rodiny, jak se říká. Někdo, kdo drží nad rodinou ochranou ruku, někdo, za kým mohu kdykoli s čímkoli přijít a on vždycky ví co dělat a nebo jak pomoct. Je to pro mě někdo, komu mohu bezmezně důvěřovat. Všimla jsem si, že ve spoustě rodin má to ''hlavní'' nebo poslední slovo žena a že já to tak vůbec nemám/nechci mít. Vždycky když je nějaká situace, oba dva si k ní řekneme svoje, oba dáme svoje návrhy, pobavíme se o tom, ale konečné rozhodnutí nechám vždy na manželovi. A vždy mu důvěřuju že se rozhodne dobře a vždy jeho rozhodnutí respektuju a dodržuju.

---

Beru to ve svém vztahu tak, že muž je ten hlavní a žena pro něho dělá domov. Dělám pro něho zázemí a místo, kde se bude vždycky cítit dobře a on je ten ochránce, který vždycky dohlédne na to, aby se dobře dařilo mě.

---

ALE POZOR. Rozhodně neříkám, že to takhle má fungovat všude a že tohle je ten správný příklad jak to má vypadat. Každý z nás má jiné přednosti a každý vztah bude dobře fungovat, když si ho ti dva dobře nastaví. A to už je pak vždy o tom konkrétním. Někde třeba muž vaří a žena se stará o finanční chod domácnosti, jinde muž uklízí a stará se o děti a žena vydělává... A všechny tyhle vztahy mohou být krásné a bez problémů. Záleží jen a jen na těch dvou, jak si to mezi sebou domluví.

---

A teďka taková zajímavá věc na konec :D kdybych měla holku a ne kluka, chtěla bych být ten muž, ta ''hlava rodiny'' já. Když jde o muže, vždy vyhledávám starší generaci. Protože z nich plyne takové zázemí, klid a vyrovnanost, určitá moudrost. Ale když jde o ženy, vždy vyhledávám mladší než jsem já :D no nevím proč...

View more

Internet není realita. Je jasné, že v některých aspektech do reality zasahuje, ale vždy do ní zasahuje jen v případě, že to dovolíme. Nikdy nám nemůže ublížit něco virtuálního, čemu nepřikládáme váhu. Internet se DÁ VYPNOUT. Pokud nechceš, aby ti něco z něho zasahovalo do života, stačí prostě zmáčknout čudlík a jít dělat něco jiného. Že si to řada lidí neuvědomuje, za to internet nemůže.

---

Pohybovat se na internetu je stejné, jako pohybovat se v jakémkoli jiném prostředí. Kdyby jste člověka z tropů bez informací postavili do severské tundry, pravděpodobně by se mu moc dobře nedařilo a možná by i poměrně rychle umřel. Pokud se chce někdo na internetu pohybovat, musí si o tom taky něco zjistit. A když to neudělá, vždycky narazí. A běhat potom na policii a obviňovat ostatní lidi z mojí blbosti už to stejně nenapraví.

---

Pokud chceme, aby se z internetu do reality nepřenášeli špatné věci, učme se nejprve to, jak tomu předcházet. Je to stejné jako kdybys neustále vylíval vodu z lodi, ale tu díru, kterou tam voda přitéká, bys nezacpal. Tohle je přesně to stejné jako volat policajty kvůli tomu, že ti někdo na internetu něco provedl.

---

Nechápejte mě ale špatně. I když v lodi tu díru zacpeme, voda je pak stejně potřeba vybrat a vylít ven. To stejné je s tou policií. Pokud se naučíme, jak se na internetu pohybovat, budeme mnohem lépe schopni vychytat to špatné, co se tam nachází. A řešit to potom je mnohem snazší i účinnější. A taky toho opravdu ubyde.

---

Neodpověděla jsem přesně na co jsi se ptal, tak ještě krátce k tomu. Internet mám u zadku a co se na něm děje mě ovlivnit nemůže. Nepřikládám tomu váhu pokud jde o moji osobu, proto bych svoje virtuální problémy do reality nikdy nepřenesla a už vůbec bych je neřešila s policií. Kdyby se například stalo, že bych měla podezření, že někdo někoho mučí, zabíjí, jinak ubližuje a nemohla bych si promluvit s tím člověkem, teprve bych to řešila přes někoho, kdo může líp než ty zjistit, jestli je to pravda nebo ne...

View more

Díky za tenhle příspěvek :) určitě máš pravdu, souvisí to určitě se spoustou dalších věcí. Někdo tu potřebu má a někdo ne a rozhodně ani jedna z těchto možností není špatně. Já to říkám ze svého pohledu no. Asi to vnímám tak, že pokud jsem spokojená, jsem prostě spokojená :D nevím... Každopádně opravdu tu potřebu nemám a sama sebe ''udělat'' neumím. Co se týče toho manželství, samozřejmě že člověk musí myslet i sám na sebe. Kdyby se o sebe nestaral, ani to manželství nemůže rozvíjet správným směrem. Ale já osobně do tohoto sexualitu nezahrnuji. Pro mě je to čistě partnerská věc, nikoli věc jednotlivce. Čímž samozřejmě nechci říkat, že si to nikdo nesmí dělat sám :D aby mě zas někdo nechytil za slovo. Každému to, co je mu příjemné. A já prostě asi sama sobě příjemná nejsem :D a popravdě jsem taky jediná se kterou jsem se takhle setkala, nikdy jsem neslyšela od nikoho jiného že by to měl s masturbací stejně. Pokouším se to jen vysvětlit ze své hlavy no :D proč si myslím že já to tak mám.

View more

Určitě :)

---

Vytvářením cesty myslím budování sebe sama a vytváření vhodného prostředí pro vztah. Myslím si, že kdo bere vztahy vážně je zároveň tím, kdo se dobře zná a je proto schopný rozumět i ostatním. A taky ví, co je to zodpovědnost. Já mám pocit, že do vztahů se všichni ženou strašně brzo. Chodit s někým v 15? To není vůbec žádný vztah. Ani v 25 není někdo schopný postarat se sám o sebe. Setkala jsem se i s tím, že někdo chce jen s někým chodit aby to mohl říkat, ale budoucnost s tím člověkem neplánuje. To si myslím že je přesně ten znak nevyzrálosti a nepřipravenosti. A nechci říct že vždy to tak je, ale i to, že se ten člověk nechává živit od rodičů a platit si od nich všechno i přesto, že je už dospělý, sám si vydělává a není schopný postavit se na vlastní nohy, i to je potřeba změnit, zvlášť pokud je dotyčný kluk. Protože holky většinou když hledají vztah, potřebují cítit jistotu a zázemí a člověk který v podstatě ''nemá nic vlastního'' jim tohle nabídnout nemůže a když s tím nemá ani zkušenosti, je velká pravděpodobnost, že bude od té holky očekávat to co od rodičů a do toho žádná dobrovolně nepůjde.

---

A tím se dostáváme k druhému dotazu. Vytvářením vztahu pro partnera myslím to, že kvalitní vztah který má vydržet v podstatě funguje jako ''výměnný obchod''. Např. ty jako muž víš, že jsi schopný postarat se o vás dva, případně budoucí rodinu peněžně, materiálně, něco opravit, pomoct, ale neumíš moc vařit a uklízení tě taky moc nebere. A tvoje partnerka zase nevydělává tolik, ale strašně ráda vaří a uklízí, protože vidí, že ty se o ni staráš a že z toho máš radost. Poskytuješ zázemí a ona pro tebe na oplátku vytváří domov. Může to být samozřejmě i opačně, to už je na těch dvou.

---

Je to hodně ve zkratce napsané, nestačili by mi písmena zas. Ale vztah, kde oba očekávají a nic nenabízejí sami od sebe jen tak z lásky, ten nikdy k dokonalosti nepovede. Je potřeba hlavně dávat a dělat kompromisy a když ten druhý dělá to samé, ani jednomu nikdy nic nechybí.

View more

Vůbec. Tohle já nedělám a nikdy jsem nedělala.

---

(Teď se strhne taková ta vlna těch lidí, co řeknou nojo holka, zase zapírá, že to dělá a přitom všichni víme že jo)

---

Takže to vysvětlím, abyste mě nehodili do jednoho pytle s holkama, co se stydí za svoje tělo a masturbace jim přijde jako nechutná věc o níž holky přece nemluví.

---

Neměla jsem nikdy potřebu se sebeuspokojovat, protože jsem byla spokojená. Celé dětství jsem strávila s babičkou a nic mi u ní nechybělo. Puberta mi došla o pár let později než mým vsrtevníkům a jelikož jsem byla outsider, nikdo se mnou ani o takovýchto věcech nemluvil, protože se mnou mezi dětmi nemluvil nikdo. A rodiče se mnou o tom taky nemluvili. Že existuje nějaká masturbace jsem se dozvěděla asi v 17ti letech, když jsem poznala kluka, se kterým jsem pak v 18ti začala chodit. Tím jsem se dostala do společnosti, kde se o těchto věcech mluvilo ale všichni si z toho dělali jen srandu. Se svým prvním klukem jsem nic takového nedělala, v našem vztahu sex ani věci tomu podobné nebyli. Ale já jsem samozřejmě chtěla zkusit co to je a proč to je. A masturbovat jsem zkusila. Nic mi to ale nedělalo a nebavilo mě to, proto jsem neměla potřebu se o to dále zajímat.

---

V současné době mám manžela a opět mám všeho dostatek a jsem šťastná. Navíc myslím spíš na něj než na sebe a on zas myslí na mě, takže je o všechny postaráno a nikdo nepotřebuje myslet sám na sebe :)

View more

Partnerské vztahy jsou považovány společností za něco, co musí mít naprosto každý, jinak je s ním určitě něco špatně a musí být nešťastný. Od mala je každý vystaven té větě tak už někoho máš?? A všichni jsou neustále tlačeni do toho, aby ''někoho měli'' jako kdyby na tom nejvíce záleželo.

---

Kvůli tomu se začneme zaměřovat na to, jakého člověka bysme vlastně chtěli. Pokud jsme žena, tak - aby byl hezký, aby mi holky záviděly, aby se o mě dokázal postarat, aby měl svaly, aby mi nosil kytky, protože to je přece romantické, aby ho neměl moc malého... A pokud jsme kluk tak - hlavně nějakou hezkou, abych se nemusel za ní stydět a aby mě vzrušovala jako za z toho porna, aby uměla vařit, prát, aby po mě nic nechtěla, aby nebyla dřevo v posteli, abych nepřišel o svoji svobodu...(neříkám že takto přemýšlí všichni, ale je to vzorek toho, co mám v okolí)

---

TAKHLE ALE NIKDY NENAJDEŠ. Správné a úspěšně hledání má vypadat takto:

---

1) Poznám sám sebe. Kde mám limity, co umím, v čem jsem dobrý, co mě baví dělat
2) Budu se v tom zlepšovat
3) Svoje kladné vlastnosti zdokonalím a ty, které beru za špatné se snažím omezit
4) Když se pohybuji mezi lidmi, využívám svých kladných vlastností. Když něco umím, rád pomůžu. Když vidím, že je někdo smutný, jdu a udělám mu něčím radost.

---

A pak záleží, v jakém prostředí se chceš pohybovat.

---

Dokud budeš vztah brát jako něco, co potřebuješ TY abys byl ŠŤASTNÝ, bereš to úplně od konce. Vztah vytváříš pro svého partnera, NE PRO SEBE. Snažíš se, aby byl spokojený, aby mu nic nechybělo. Stejné je to i se sexem. Dokud to děláš pro sebe, nikdy to nebude to co tě naplní.

---

A hlavně si uvědom, že čím dříve začneš s tím kdo jsi ty, tím dříve se dostaneš k tomu, co potřebují ostatní. Budeš jim lépe rozumět a budeš si moct vybírat. Dokud budeš ten chudáček ukřivďánek co nikoho nemá a nemá vůbec štěstí na vztahy, budou se na tebe lepit úplně stejní lidé. A nebudete si rozumět.

---

A hlavně! Přestaň se ohlížet na to, v kolika letech tvoji kámoši mají a ty ne

View more

Myslím si, že lidi hledí na vztah jako na něco, co musí být dokonalé a naprosto bezchybné a samo od sebe funkční a už jen tenhle pohled je špatně.

---

Vztah je jinými slovy soužití. Když neumíš s někým soužít přes svoje vlastní chyby a přes chyby toho druhého, nikdy dokonalý vztah nenajdeš a je úplně jedno, kolik na to použiješ lidí. Když se s někým nedokážeš domluvit na tom, co vlastně od sebe očekáváte a co si chcete vzájemně poskytovat, už jen to, že s někým chceš být ve vztahu je trochu mimo.

---

Vztahy jsou něco, na čem se musí celoživotně pracovat. Není to něco, co můžeš hledat a najít, jak se taky většina lidí mylně domnívá. Ještě předtím, než začneš s někým být, si musíš jasně urovnat svůj vlastní život a musíš jasně vědět co nabízíš a co potřebuješ. Musíš na sobě pracovat a připravit co nejlepší prostředí. Ne jen chodit "hledat" ale ve skutečnosti ani nevědět co vlastně hledáš a co chceš.

---

Dokud někdo není sám se sebou vyrovnaný a neví, co od života chce a nevidí žádnou budoucnost, nikdy nemůže ani budovat pořádný vztah. Takový člověk je pak přesně to, čemu se říká "Nebyl jsem v celku ale teď, když tě mám, jsem konečně zase celý. Ty jsi ta moje druhá polovina."

---

Upřímně, chce někdo nějakou polovinu, o kterou se bude z lítosti do konce svých sil starat? :) Pokud nejsi schopný se ani čestně rozejít nebo změnit svoje vlastní chyby, jak si pak můžeš někoho vážit? Nijak. Bereš totiž lidi jen jako objekty pro vlastní uspokojení a ne jako živé bytosti.

---

Ani kdybys chodil s 10ti dalšími, nikdy nenajdeš to, co hledáš.

View more

Zažila jsem sexuální obtěžování na internetu i v reálném životě. Na internetu to bylo jednoduché, prostě jsem dotyčné zablokovala a dál jsem to neřešila. (důvod proč jsem to dál neřešila bude v předposledním odstavci)

---

V reálu jsem dotyčného praštila do nosu a kopla do patřičných míst a pak jsem se mu snažila vyhýbat.

---

A jestli si myslím že je dobře to řešit? No, ano myslím si, že je dobře to řešit, ale že je hlavně potřeba to řešit od začátku, ne od prostředka. Myslím si, že dokud nebudeme děti a mladé lidi včas učit jak se tomu vyhnout a jak se tomu bránit když už se to děje, nikdy se to dít nepřestane. Tím, že nahlásíme jednoho úchyla na policii nezměníme vůbec nic. Benga s tím nic neudělají, protože dokud někomu fyzicky neublíží, mají v tom svém zákoně že to nemusejí řešit... Myslím si, že je dobře někoho nahlásit, varovat lidi že ten a ten dělá tohle. Ale jsem toho názoru, že to na situaci nic nezmění.

---

Nemyslím si, že dítě je hloupé a nedokáže rozpoznat, kdy je něco v pořádku a kdy už ne. Myslím si, že kdyby dostalo kvalitní výchovu a důvěru od rodičů, bylo by naprosté minimum dětí, které se nechají úchyly využívat ať jim bude 6 nebo 12. A taky si myslím, že dát dítěti přístup na internet až v pozdějším věku ho před těmito věcmi neochrání, protože bude na internetu stejně hloupé a naivní jako mladší dítě které je tam poprvé. Jediné co nám všem proti úchylům pomůže je kvalitní a včasná výchova. Ne policie ani jiné úřady.

View more

No začnu od prostředka otázky. Píšeš, že je důležité, aby si ti dva lidé byli blíž... Podle mě tohle absolutně vůbec se sexem nesouvisí. Sama mám zkušenosti s tím, že nejblíž ti je vždycky ten, se kterým si důvěřujete a sex v tom nehraje opravdu žádnou roli.

---

A vztah bez sexu si dokážu představit, dokonce jsem takový vztah měla a trval 2.5 roku. Nemůžu říct, že byl v pohodě, byla tam spousta špatných věcí, ale po stránce sexuální mezi námi problémy nebyly.

---

Často se říká, že sex je ve vztahu důležitý. Já si to nemyslím. Důležité jsou důvěra, láska a odpuštění. To jsou hlavní stavební kameny, bez kterých dobrý vztah nepostavíš. Představ si to jako kdybys stavěl/a věž. Čím menší kameny použiješ do spod, tím hůř bude věž udržovat stabilitu, až nakonec spadne. Pokud vztah stavíš na písku, nevydrží...

View more

Zmatek rozhodně nešířím. A to si myslím, že o mě nemůže ani nikdo říct. Ale že by někdo vnímal moje názory jako dezinformace, to už si představit umím. Nemyslím si ale, že je šířím. Nikam veřejně nevypisuju svoje postoje, pouze tady na Asku odpovím, když se mě někdo zeptá. Nemám ale za potřebí někomu to nutit nebo to někam psát a šířit to.

---

A co si o tom myslím? Myslím si, že internet je asi to nejsvobodnější místo, protože tam skutečně můžeš napsat a šířit co chceš a tak je to taky správně. Žádný zdravý a normální člověk se ti na to nechytne a kdo to chce slyšet, ten má možnost si to najít. Rozhodně nejsem pro omezování internetu ani žádných jeho uživatelů a rozhodně nejsem pro to, aby na internetu se každý člověk musel pohybovat jako on sám a ne inkognito. Každý člověk si může založit vlastní síť a dát si tam svoje pravidla, bohužel to lidi stále nechápou a místo toho, aby si vytvořili něco vlastního se svými pravidly nebo přešli jinam, kritizují a nutí správce různých sítí aby tohle zakázali, tohle zakázali, pak se do toho vloží dementní stát a zakáže mluvit o tomhle a o tamtom... Upřímně, tohle bude čím dál horší dokud lidi nedostanou rozum a nezačnou brát internet takový, jaký má být. Neomezený, svobodný, přístupný a nekontrolovaný. Sami sebe a své děti musíme naučit jak se v takovém prostředí bezpečně pohybovat a ne abychom je učili jak poslouchat diktaturu, stát se otroky a všechno zakázat.

View more

O tomhle jsem hodněkrát přemýšlela. Zvlášť proto, že děti jsem vždycky chtěla.

---

A musím upřímně říct, že já bych na potrat nešla v žádném případě nikdy, ani kdybych věděla že bude dítě postižené.

---

Tohle je strašně složité, protože když ti řeknou, že budeš mít postižené dítě, někdy je to takové postižení, že si člověk klade otázku, jestli to dítě vůbec bude chápat že žije a jestli se nebude jen zbytečně na světě trápit... Proto neodsuzuji žádnou ženu, která se pro potrat rozhodne, ať je to z jakéhokoli důvodu. Ale já bych to prostě nedokázala, ukončit někomu život.

---

Chápu, že někteří nepovažují ''plod'' za plnohodnotného jedince, ale já z toho co vím považuji dítě za živé od chvíle, kdy začne vznikat. Tohle nikomu nenutím, ale uvnitř sebe to tak cítím. A druhá věc je, že případné vady nebo postižení se zjistí hlavně až při prvnotrimestrálním screeningu a ten je až ve třetím měsíci těhotenství. A to už plod dávno vypadá i chová se jako skutečné dítě, skutečný člověk. A to je pro mě druhá zásadní věc. Když ho vidím na ultrazvuku, vypadá tak krásně, že bych nedokázala říct zabijte ho. A o to víc by to bylo těžší, když by bylo nemocné.

---

Mít dítě je velká zodpovědnost a mít postižené nebo nemocné dítě je ještě větší zodpovědnost. Plně chápu, že jsou lidé, kteří na to nemají, nezvládnou to. Ale já sama sebe znám nejlépe a vím, že ať mě život postaví do jakékoli situace, chci to přijmout tak jak to je a ne od toho utíkat.

---

A nakonec, osobně znám dvě mámy, kterým bylo řečeno, že se jim narodí postižené dítě nebo že až se narodí, nebude mít šance přežít a byl jím nabídnut potrat. Obě se rozhodly dítě si nechat. A oběma se narodily zdravé děti bez jakékoli vady... Tím chci říct, že ani ultrazvuky a různá vyšetření nejsou vždycky 100% a já bych nedokázala žít s tím, že jsem zabila dítě a nevěděla bych, jaké bylo. Dítě vnímám jako dar. A pokud ten dar dostanu, to ho jen tak zahodím? Nedokázala bych to a raději bych sama umřela, než někoho zabít.

View more