Používáte doma myčku nádobí?
Ne, nemáme myčku na nádobí. Už jsem tu jednou psala, že myčky na nádobí podle mě ničí nádobí a zbytečně plýtvají vodu
Liked by:
Smile
Ask @philosoraptorovo6329
Previous
Jak zvládáš tuhle krizi ?
No, na mém účtu se docela dost řeší finance, (konkrétně moje finance), protože jsem se tu několikrát zmínila, co všechno vlastně nekupuju, nevyužívám a nepotřebuju.
Zrovna dneska jsem byla na nákupu a když jsem platila cca 2500 za věci, které jsem kupovala úplně vždycky a předtím jsem platila o 1000 míň, tak jsem přemýšlela, co vlastně dělají ti lidé, kteří neustále kupují cigarety, drogerii, oblečení, boty, chodí do kina a do restaurací nebo furt někam jezdí na dovolené... Výplaty se prostě nezvedly, ale ceny všeho teda fakt fest. A když všude čtu články, jak jsou na tom lidi špatně, tak si říkám, že když byli zvyklí žít na určité úrovni a neustále si kupovat něco "navíc", musí to teď mít fakt těžké.
Když budu konkrétnější a zmíním tu aspoň přibližné částky, které nám chodí na účet, tak jsem zvědavá, kolik lidí by s takovými penězi skončilo na ulici.
Já mám rodičák cca 16 tisíc, s tím, že celý ho posíláme na spoření.
Můj můj má cca 22 tisíc čistého výplatu. A z těchto 22 tisíc platíme naprosto veškeré svoje výdaje, což jsou v první řadě energie (a věci okolo domu, a to ještě máme mega výhodu, protože máme dům vlastní) a pak jídlo. A ještě jsme byli schopni každý měsíc z toho něco málo ušetřit a poslat na spoření též.
Musím říct, že teďka, jak se tak strašně zvedly ceny jídla a všeho, už se nám děje, že některý měsíc z těch 22 tisíc neušetříme nic. A muž jakožto majitel a pečovatel o účet je z toho celkem oprávněně nervózní...
Neumím si představit, že bych si ještě nakupovala drahé šminky, oblečení, kabelky, že bychom chodili jíst do restaurace nebo že bychom chodili někam za kulturou. Absolutně nevím, kde bychom ty peníze brali.
I když potřebuju koupit něco Mirince, tak to sháním za pár korun z druhé ruky a nikdy nekupuju nic dražšího, a i to bývá některý měsíc velký zásah do rozpočtu. A to jsem ještě vděčná, že nemusím furt kupovat plíny a Sunar...
Takže krizi zvládáme, ale když to půjde ještě o něco dál, tak si myslím, že začneme mít celkem problém.
Zrovna dneska jsem byla na nákupu a když jsem platila cca 2500 za věci, které jsem kupovala úplně vždycky a předtím jsem platila o 1000 míň, tak jsem přemýšlela, co vlastně dělají ti lidé, kteří neustále kupují cigarety, drogerii, oblečení, boty, chodí do kina a do restaurací nebo furt někam jezdí na dovolené... Výplaty se prostě nezvedly, ale ceny všeho teda fakt fest. A když všude čtu články, jak jsou na tom lidi špatně, tak si říkám, že když byli zvyklí žít na určité úrovni a neustále si kupovat něco "navíc", musí to teď mít fakt těžké.
Když budu konkrétnější a zmíním tu aspoň přibližné částky, které nám chodí na účet, tak jsem zvědavá, kolik lidí by s takovými penězi skončilo na ulici.
Já mám rodičák cca 16 tisíc, s tím, že celý ho posíláme na spoření.
Můj můj má cca 22 tisíc čistého výplatu. A z těchto 22 tisíc platíme naprosto veškeré svoje výdaje, což jsou v první řadě energie (a věci okolo domu, a to ještě máme mega výhodu, protože máme dům vlastní) a pak jídlo. A ještě jsme byli schopni každý měsíc z toho něco málo ušetřit a poslat na spoření též.
Musím říct, že teďka, jak se tak strašně zvedly ceny jídla a všeho, už se nám děje, že některý měsíc z těch 22 tisíc neušetříme nic. A muž jakožto majitel a pečovatel o účet je z toho celkem oprávněně nervózní...
Neumím si představit, že bych si ještě nakupovala drahé šminky, oblečení, kabelky, že bychom chodili jíst do restaurace nebo že bychom chodili někam za kulturou. Absolutně nevím, kde bychom ty peníze brali.
I když potřebuju koupit něco Mirince, tak to sháním za pár korun z druhé ruky a nikdy nekupuju nic dražšího, a i to bývá některý měsíc velký zásah do rozpočtu. A to jsem ještě vděčná, že nemusím furt kupovat plíny a Sunar...
Takže krizi zvládáme, ale když to půjde ještě o něco dál, tak si myslím, že začneme mít celkem problém.
Liked by:
Ender Topçuoğlu
Smile
Ruu
Holky otázka pro vás. Jaká je podle vás ideální délka/šířka pen*su? 🙂
Nevím, protože nechodím po ulicích a neměřím klukům penisy.
Šířka a délka penisu, velikost prsou, váha nebo barva kůže nebo cokoli takového, je naprosto nepodstatná informace pro funkčnost vztahu.
Člověk, kterému na tomhle záleží je podle mě hlupák.
Šířka a délka penisu, velikost prsou, váha nebo barva kůže nebo cokoli takového, je naprosto nepodstatná informace pro funkčnost vztahu.
Člověk, kterému na tomhle záleží je podle mě hlupák.
Liked by:
Ondrej_Cervenkaa
Smile
✝heofáš
Related users
Jaký věkový rozdíl mezi partnery je podle vás v pořádku a společensky přijatelný? Samozřejmě se situace liší, když vezmete pár 15+25 a 40+50, tak zkuste odpovědět, jak to cítíte. Jaký maximální věk by měl mít partner 15leté slečny? Kdy to už považujete za špatné?
Já si myslím, že zaprvé, 15ti letá slečna by neměla lézt do žádného vztahu. Naprostá většina 15ti letých dívek má naivní, hloupé a nereálné představy o vztahu. A ty, které jsou rozumné, v 15ti s nikým nechodí. A už vůbec ne s někým, kdo je o pár let starší než ta holka. Člověk, kterému je třeba 20 má úplně jiné představy o životě, než když mu bylo 15. Takže adekvátní věk pro 15ti letou holku je ideálně žádný a nebo teda 15ti letý kluk, když už to musí být.
Řekla bych, že čím jsou partneři starší, tím méně vadí větší věkový rozdíl. A čím jsou mladší, tím je rozdíl nápadnější a znatelnější v jejich chování.
Často se stává, že pokud se mladá dívka, řekněme 12-16 zamiluje do někoho výrazně staršího (řekněme o 5 a více let), tak je na tom člověku závislá. Nahrazuje jí v té době nějakou autoritu, kterou uznává, narozdíl od rodičů, kteří jí "štvou". Takový vztah pak není zdravý. Ve zdravém vztahu jsou dva rovnocenní partneři. A to ve vztahu 15 a 20 nikdy nebude. A ten rozdíl je ještě výraznější, pokud je v tom vztahu starší ta žena. Ženy dospívají mnohem dříve než muži.
Na druhou stranu, pokud jsou oba partneři dospělí, společnost nemá právo takový vztah soudit. A když vidíte, že se v nějakém vztahu děje něco špatného, vždycky se to dá řešit, ale jen pokud ti dva chtějí. Násilím nikomu pomoct nejde.
Sama mám partnera, který je starší o 11 let. Když jsem s ním začala chodit, bylo mi 20. A on se moudře docela bránil a začal se mnou vztah jen proto, že jsme se znali a věděl, jaká jsem a že nedozrálost není můj případ. Já ho naopak oslovila proto, že jsem rozumný, rodinný typ a kluci v mém věku jsou fakt jen kluci a to není nic pro mě.
Řekla bych, že čím jsou partneři starší, tím méně vadí větší věkový rozdíl. A čím jsou mladší, tím je rozdíl nápadnější a znatelnější v jejich chování.
Často se stává, že pokud se mladá dívka, řekněme 12-16 zamiluje do někoho výrazně staršího (řekněme o 5 a více let), tak je na tom člověku závislá. Nahrazuje jí v té době nějakou autoritu, kterou uznává, narozdíl od rodičů, kteří jí "štvou". Takový vztah pak není zdravý. Ve zdravém vztahu jsou dva rovnocenní partneři. A to ve vztahu 15 a 20 nikdy nebude. A ten rozdíl je ještě výraznější, pokud je v tom vztahu starší ta žena. Ženy dospívají mnohem dříve než muži.
Na druhou stranu, pokud jsou oba partneři dospělí, společnost nemá právo takový vztah soudit. A když vidíte, že se v nějakém vztahu děje něco špatného, vždycky se to dá řešit, ale jen pokud ti dva chtějí. Násilím nikomu pomoct nejde.
Sama mám partnera, který je starší o 11 let. Když jsem s ním začala chodit, bylo mi 20. A on se moudře docela bránil a začal se mnou vztah jen proto, že jsme se znali a věděl, jaká jsem a že nedozrálost není můj případ. Já ho naopak oslovila proto, že jsem rozumný, rodinný typ a kluci v mém věku jsou fakt jen kluci a to není nic pro mě.
Liked by:
Smile
Pokud ma nekdo nevzdelane rodice s nizkym iq muze z toho cloveka byt inteligentni uspesny clovek?
Jasně že jo. IQ se úplně nedědí. Záleží na tom, jaký ten člověk bude, jestli má touhu něco dělat nebo změnit
Liked by:
Smile
Proč si každý plete zamilovanost a lásku? Láska je cit, který přetrvává i deset let. Zamilovanost je chemie, která vymizí po půl roku vztahu. Názor na to?
Láska je cit, který je bezpodmínečný. Nezmizí nikdy, když je to doopravdy láska.
Zamilovanost je sice pěkné oživení vztahu, ale když vyzmizí, což se prostě stane a vztah byl založený na hloupém poblouznění, nikdy nemá šanci vydržet. Život není procházka růžovou zahradou. Je to spousta odříkání, odpouštění, trápení a starostí, věcí, které jsou potřeba řešit a ne vždy jsou příjemné. Partneři musí táhnout za jeden provaz, mít společný cíl a milovat se bezpodmínečně. To znamená, že vidíš chyby, které partner má a dělá, vidíš věci, které ti vadí, často se stane něco, co ti ublíží, ale přesto nikdy nevyčítáš a stále bez rozdílu miluješ.
Když se tohle neděje, vztah se rozpadne.
Zamilovanost je sice pěkné oživení vztahu, ale když vyzmizí, což se prostě stane a vztah byl založený na hloupém poblouznění, nikdy nemá šanci vydržet. Život není procházka růžovou zahradou. Je to spousta odříkání, odpouštění, trápení a starostí, věcí, které jsou potřeba řešit a ne vždy jsou příjemné. Partneři musí táhnout za jeden provaz, mít společný cíl a milovat se bezpodmínečně. To znamená, že vidíš chyby, které partner má a dělá, vidíš věci, které ti vadí, často se stane něco, co ti ublíží, ale přesto nikdy nevyčítáš a stále bez rozdílu miluješ.
Když se tohle neděje, vztah se rozpadne.
Dokážete odpustit i když vás to bolí? Nebo ne?
Odpuštění je důležité pro toho, kdo odpouští. Odpustit = pustit, opustit. Když se držíš toho, co se stalo, je ti špatně, jsi smutný a trápíš se. Kdo neumí odpustit, nese celou váhu toho co se stalo sám na sobě a sám se trápí.
Já odpouštím. Nechci se trápit :)
Já odpouštím. Nechci se trápit :)
Liked by:
Smile
Navíc jsem zjistil něco v práci, co se stalo a nemohu se smířit s onou věcí, Pomáhá vždy rozmluva ale tady musí člověk opatrně.
Já bych se úplně nezabývala takovými věcmi. Nevím o co se jedná, ale stejně se to už stalo. Můžeš tudíž změnit jen věci co přijdou, ale ne ty, které už byly. Je tudíž zbytečné se tím trápit :)
Liked by:
Smile
Ahoj, prosím, poraď mi, jak se zbavit neustálé takové těžké nálady? Každý den se mi honí hlavou spousta věcí, co jsem měl a co jsem neměl, co jsem udělal a nebo neudělal a zpětně bych chtěl vrátit čas a udělat to jinak. Každý den mě tohle vězí v hlavě a chci to nějak dostat pryč. Navíc jsem zjistil
Ahoj :)
Možná bys měl najít vlastní hodnotu. Každá věc se dá udělat mnoha způsoby.
Já tohle moc dobře znám, protože takhle to bylo v mém životě mnoho let. Vždycky cokoli jsem udělala se mi honilo hlavou ještě dlouho a dlouho, přehrávala jsem si každou větu co jsem řekla a vyčítala si, že jsem to neudělala nebo neřekla jinak. V noci jsem nemohla spát, často jsem brečela, protože v noci to nikdo neviděl.
Nakonec jsem změnila všechno co se dalo a udělala krok do neznáma. Konec školy, nástup do práce, konec vztahu a odstěhování se. Najednou jsem byla sama se sebou a musela jsem se naučit se rozhodovat. Začala jsem více o věcech přemýšlet než jsem je udělala a zároveň nebyl čas o nich moc přemýšlet potom. Něco se povedlo, něco ne. Ale to je život.
Je velmi užitečné se naučit radovat se z chyby. Chyba ti ukazuje, kam máš jít příště. Chyba je dobrá věc, i když má někdy třeba špatné následky. Učíš se tím, posouváš se dopředu a příště máš více zkušeností a jsi "lepší" než jsi byl.
Najdi si něco co tě baví. Pokud cítíš, že nejsi šťastný, místo přemýšlení o věcech minulých se věnuj přemýšlení o tom, co chceš dělat, kam se chceš dostat. Můžeš si najít jinou práci, můžeš zkusit si lépe rozdělit čas a věnovat se více věcem... Ale hlavní věc je asi změnit svůj přístup sám k sobě. To je nejtěžší a nejdelší proces, ale pak se změní všechno najednou :)
Držím palečky
Možná bys měl najít vlastní hodnotu. Každá věc se dá udělat mnoha způsoby.
Já tohle moc dobře znám, protože takhle to bylo v mém životě mnoho let. Vždycky cokoli jsem udělala se mi honilo hlavou ještě dlouho a dlouho, přehrávala jsem si každou větu co jsem řekla a vyčítala si, že jsem to neudělala nebo neřekla jinak. V noci jsem nemohla spát, často jsem brečela, protože v noci to nikdo neviděl.
Nakonec jsem změnila všechno co se dalo a udělala krok do neznáma. Konec školy, nástup do práce, konec vztahu a odstěhování se. Najednou jsem byla sama se sebou a musela jsem se naučit se rozhodovat. Začala jsem více o věcech přemýšlet než jsem je udělala a zároveň nebyl čas o nich moc přemýšlet potom. Něco se povedlo, něco ne. Ale to je život.
Je velmi užitečné se naučit radovat se z chyby. Chyba ti ukazuje, kam máš jít příště. Chyba je dobrá věc, i když má někdy třeba špatné následky. Učíš se tím, posouváš se dopředu a příště máš více zkušeností a jsi "lepší" než jsi byl.
Najdi si něco co tě baví. Pokud cítíš, že nejsi šťastný, místo přemýšlení o věcech minulých se věnuj přemýšlení o tom, co chceš dělat, kam se chceš dostat. Můžeš si najít jinou práci, můžeš zkusit si lépe rozdělit čas a věnovat se více věcem... Ale hlavní věc je asi změnit svůj přístup sám k sobě. To je nejtěžší a nejdelší proces, ale pak se změní všechno najednou :)
Držím palečky
Jak Vaše rodiny či přátelé přijali to, že jste se v životě rozhodli jít svou vlastní cestou?
Přátelé jsem získala až po tom, co jsem začala žít podle svého :D takže ti to nemuseli řešit.
Co se týče rodiny, mám pocit, že všichni tušili jakým směrem se budu ubírat a že jsem se zas tak moc nezměnila. Je jasné, že v pubertě na tebe všichni koukají trochu jinak, než za pár let, když už máš na kontě krom blbostí i něco co se povedlo :D
Táta se o mě nezajímal, mamka byla starostlivá zase příliš. Takže jsem se prostě jednoho dne odstěhovala a nakonec oba změnili svůj přístup ke mě :) Taťka se spřátelil s mým mužem a začal hledat i cestu ke mě a já k němu, bohužel jsme ji nedohledali, protože před skoro třemi lety umřel a mamka si od té doby furt chodí ke mě pro radu :)
Co se týče rodiny, mám pocit, že všichni tušili jakým směrem se budu ubírat a že jsem se zas tak moc nezměnila. Je jasné, že v pubertě na tebe všichni koukají trochu jinak, než za pár let, když už máš na kontě krom blbostí i něco co se povedlo :D
Táta se o mě nezajímal, mamka byla starostlivá zase příliš. Takže jsem se prostě jednoho dne odstěhovala a nakonec oba změnili svůj přístup ke mě :) Taťka se spřátelil s mým mužem a začal hledat i cestu ke mě a já k němu, bohužel jsme ji nedohledali, protože před skoro třemi lety umřel a mamka si od té doby furt chodí ke mě pro radu :)
+ 2 💬 messages
read all
Liked by:
♡ Ta Nevinná ♡
jackie♡
Jan Roub
Smile
Začal/a by sis se zadaným/zadanou kdyby ses do toho člověka zamiloval/a a on/a ti tvrdil že je ve stávajícím vztahu nešťastný/á a ukončí to?
Tak to fakt nezačala. Nikdy nechci být ve vztahu s někým takovým. Nechci být druhá a už vůbec nechci rozdělit jinou rodinu. A o člověku, který raději odejde od rodiny než aby řešil proč vztah nefunguje si nemyslím, že je pro kohokoli vhodný partner.
Milovat znamená chtít pro toho člověka to nejlepší, i v případě, že to nejsi ty. Zamilovanost je podle mě sobeckost, hloupost a slepota v jednom.
Milovat znamená chtít pro toho člověka to nejlepší, i v případě, že to nejsi ty. Zamilovanost je podle mě sobeckost, hloupost a slepota v jednom.
Kdysi meli lidi normalne 3-4deti a zili normalne i s beznym platem a dnes aby clovek musel byt milionar aby mel vic decek 🙃🙃🙃🙃
Ono je všechno o úhlu pohledu. Záleží jaké má ta rodina priority. Když někdo žije na určité úrovni a nechce se té úrovně vzdát, tak si skutečně nemůže dovolit mít třeba velkou rodinu. Ale kdo touží po velké rodině, ten zase rád omezí jiné věci, bez kterých si třeba ten druhý neumí představit život. A někdo dokonce život bez některých věcí považuje za nepřípustný, ubohý.
Liked by:
Smile
Tak to je dobře. Vím, že budeš hodná žena ale ti lidé si toho psa musí ohlídat. To je celé a taky oni mají zodpovědnost za něj.
Já mám zvířata ráda. Ale svoje dítě a svoje zdraví mám mnohem radši. Chovám se tak, abych nemusela zasahovat do života žádného zvířete. I tu pitomou mouchu radši půl dne chytám do kelímku a pak pustím ven, než abych ji rozplácla o zeď...
Ale pokud na mě nějaké zvíře bezdůvodně útočí a nebo na moje dítě, tak nemám slitování. Navíc v tom momentě absolutně nepřemýšlíš, jestli je ten pejsek chudák nebo ne. Prostě se bráníš, protože máš strach. S takovou situací se jako běžný člověk nesetkáváš běžně. Je to v tu chvíli prostě pud sebezáchovy.
Kdybych dělala něco co by mu ubližovalo a on se pak jen bránil, tak bude samozřejmě vina na mé straně. Ale my jsme jenom šly po silnici a ještě navíc u našeho domu...
Ale pokud na mě nějaké zvíře bezdůvodně útočí a nebo na moje dítě, tak nemám slitování. Navíc v tom momentě absolutně nepřemýšlíš, jestli je ten pejsek chudák nebo ne. Prostě se bráníš, protože máš strach. S takovou situací se jako běžný člověk nesetkáváš běžně. Je to v tu chvíli prostě pud sebezáchovy.
Kdybych dělala něco co by mu ubližovalo a on se pak jen bránil, tak bude samozřejmě vina na mé straně. Ale my jsme jenom šly po silnici a ještě navíc u našeho domu...
Parchanti, taky si psa neumí ohlídat. A Ty moc neubližuj zvířatům. ;)
Já mu nic dělat nebudu, když on na mě nebude útočit. A ani jiným zvířatům bych nikdy bezdůvodně neublížila.
Myslite si, ze chlap se po narozeni ditete muze opravdu zmenit a dostat rozum? Kdyz vam predtim lhal a byl neverny..?
Já ho neznám, to musíš vědět ty. Ale po narození dítěte se změní spousta věcí. Jen bych řekla, že právě naopak, než píšeš.
Žena je po porodu křehká, dítě pláče, na chlapa není čas :) pokud vztah není pevný už před narozením dítěte, dítě ho rozhodně neslepí. Spíš naopak
Žena je po porodu křehká, dítě pláče, na chlapa není čas :) pokud vztah není pevný už před narozením dítěte, dítě ho rozhodně neslepí. Spíš naopak
Jak byste řešili šikanu vašeho dítěte? Řešit s učitelkou nebo osobně s tím parchantem? Díky za názory :).
Nejdříve s učitelkou, pak s rodiči toho druhého dítěte. A pokud by se nic nezměnilo, normálně bych chodila do školy se svým dítětem nebo si to zařídila jinak. Málokdo ví, že rodič má absolutní právo účastnit se výuky ve škole se svým dítětem a dohlížet na to, jak se tam k němu chovají.
Liked by:
Smile
Holky líbí se vám když muž má vypracované tělo. Jsou hranice kdy se vám to už nelíbí?
Nelíbí se mi to. Spousta mužů spoléhá na to, že to je supr lákadlo na holky, ale letí na to možná tak nějaké povrchní holky, se kterýma pak ten chlap stejně není spokojený a oni s ním taky ne... (nechci říct, že to tak je ve 100% případech, ale já neznám nikoho takového, komu by vztah vydržel a byl kvalitní)
Chlap, který tráví hodiny v posilovně, žere steroidy a proteiny a fotí se před zrcadlem jak toho hodně dokázal pro mě není chlap, ale povrchní fiflena. Nikdy životě bych se s někým takovým nezahazovala. A ne proto, že bych takové lidi nenáviděla, odsuzovala (ač to tak teďka zní) nebo prostě nevím co, ale zkrátka proto, že nemají nic, co já potřebuju pro život. Oni by zas neměli nic takového ode mě, protože já tohle absolutně nikdy neocením.
Jediné svaly, které oceňuji, jsou takové, které má chlap ze skutečné práce, která je užitečná a jde vidět. Postaví plot, opraví dům, naštípe dříví...
Chlap, který tráví hodiny v posilovně, žere steroidy a proteiny a fotí se před zrcadlem jak toho hodně dokázal pro mě není chlap, ale povrchní fiflena. Nikdy životě bych se s někým takovým nezahazovala. A ne proto, že bych takové lidi nenáviděla, odsuzovala (ač to tak teďka zní) nebo prostě nevím co, ale zkrátka proto, že nemají nic, co já potřebuju pro život. Oni by zas neměli nic takového ode mě, protože já tohle absolutně nikdy neocením.
Jediné svaly, které oceňuji, jsou takové, které má chlap ze skutečné práce, která je užitečná a jde vidět. Postaví plot, opraví dům, naštípe dříví...
Ukážeš svůj podzimní věnec na fotce?
+ 2 💬 messages
read all
Liked by:
Smile
CookieMonster
Ruu
✝heofáš
modroočko
Tolerovala by jsi, kdyby se ve firmě ztrácely věci?
Pokud by to byla moje firma, tak to určitě tolerovat nebudu. Pokud tam jen pracuju, můžu na to upozornit vedení, ale pokud nebudu požádána o pomoc, nemůžu s tím dělat nic jiného :)
31.) Těšíte se na zimu? A co sníh? Jezdíte někam na hory (lyžovat atd?)
Moc ne, po pravdě :D zima není moje oblíbené období. Miluju zimní krajinu, ale nemám ráda ty sračky na silnicích, bláto všude a takovou tu vlezlou nehezkou zimu, co ti vjede pod kůži a pak se klepeš ještě půl hodiny :D
Nejsem zimní sportovec, neumím bruslit ani lyžovat. Ale docela mě baví stavět bunkry a sněhuláky :D Na hory jezdíme ve slunečné dny na výlety, kochat se krásnou zasněženou krajinou.
Na druhou stranu tohle bude první zima, kterou si už užije i Mirinka. Minule v zimě ještě ani pořádně nevnímala, že padá sníh, protože byla sotva půlroční miminko. Těším se, že ji vezmeme někam sáňkovat, jestli bude sníh a že jí to bude třeba bavit :)
Nejsem zimní sportovec, neumím bruslit ani lyžovat. Ale docela mě baví stavět bunkry a sněhuláky :D Na hory jezdíme ve slunečné dny na výlety, kochat se krásnou zasněženou krajinou.
Na druhou stranu tohle bude první zima, kterou si už užije i Mirinka. Minule v zimě ještě ani pořádně nevnímala, že padá sníh, protože byla sotva půlroční miminko. Těším se, že ji vezmeme někam sáňkovat, jestli bude sníh a že jí to bude třeba bavit :)
stalo se vám v poslední době něco zvláštního?
Tak tahle otázka se mi docela hodí :D vám řeknu příběh ze začátku mého druhého těhotenství.
Když jsem nějak vnitřně cítila, že jsem těhotná, udělala jsem si těhotenský test a ještě než jsem ho položila, už byla vidět úplně zřetelná druhá čárka. Říkala jsem si, že to je dost zvláštní, protože s Mirinkou jsem si dělala ve stejnou dobu po nedostavení se MS a byl tam jen takový nenápadný duch. Tak jsem naběhla na internet a studovala jsem, podle čeho se mění hladila HCG. Bylo tam, že hodně ho je ve vícečetném těhotenství. A to břicho jsem taky neměla nějaké malinké, jako jsem už měla předtím :D
Tak jsem si říkala "týjo... Já snad fakt budu mít ty dvojčata nebo co"
Objednala jsem se na gynekologii, ale moje dr objednává až na 8. týden, takže jsem musela asi tři týdny čekat, než jsem tam šla. No a celou tu dobu jsem byla fakt zvědavá. Dokonce když jsem byla na návštěvě u mamky, koukla mi na břicho a říkala "hele, nejseš těhotná?" :D no prostě to bylo vidět, vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou hodně (nechtěně) zhubla a měla jsem místo břicha lavor a najednou zas bouli, ale hubená jsem byla stejně jako předtím...
No, pak nadešel den ultrazvuku, čekala jsem v čekárně asi hodinu... Milion žen prostě :D
A pak paní doktorka kouká na ultrazvuk a já taky koukám :D a říkám "jako na osmý týden má teda fakt dlouhý nožičky a ručičky..."
A paní doktorka říká "no, paní ... tohle nebude 8. týden. To bude 13."
Ano :D já jsem si myslela, že jsem těhotná 2 měsíce a byla jsem těhotná už 4... Normálně jsem měla měsíčky, i přesto, že jsem byla těhotná :D supr. To se fakt může stát jen mě. Takže miminko tu vlastně bude skoro o dva měsíce dřív, než jsme si mysleli :D
Když jsem nějak vnitřně cítila, že jsem těhotná, udělala jsem si těhotenský test a ještě než jsem ho položila, už byla vidět úplně zřetelná druhá čárka. Říkala jsem si, že to je dost zvláštní, protože s Mirinkou jsem si dělala ve stejnou dobu po nedostavení se MS a byl tam jen takový nenápadný duch. Tak jsem naběhla na internet a studovala jsem, podle čeho se mění hladila HCG. Bylo tam, že hodně ho je ve vícečetném těhotenství. A to břicho jsem taky neměla nějaké malinké, jako jsem už měla předtím :D
Tak jsem si říkala "týjo... Já snad fakt budu mít ty dvojčata nebo co"
Objednala jsem se na gynekologii, ale moje dr objednává až na 8. týden, takže jsem musela asi tři týdny čekat, než jsem tam šla. No a celou tu dobu jsem byla fakt zvědavá. Dokonce když jsem byla na návštěvě u mamky, koukla mi na břicho a říkala "hele, nejseš těhotná?" :D no prostě to bylo vidět, vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou hodně (nechtěně) zhubla a měla jsem místo břicha lavor a najednou zas bouli, ale hubená jsem byla stejně jako předtím...
No, pak nadešel den ultrazvuku, čekala jsem v čekárně asi hodinu... Milion žen prostě :D
A pak paní doktorka kouká na ultrazvuk a já taky koukám :D a říkám "jako na osmý týden má teda fakt dlouhý nožičky a ručičky..."
A paní doktorka říká "no, paní ... tohle nebude 8. týden. To bude 13."
Ano :D já jsem si myslela, že jsem těhotná 2 měsíce a byla jsem těhotná už 4... Normálně jsem měla měsíčky, i přesto, že jsem byla těhotná :D supr. To se fakt může stát jen mě. Takže miminko tu vlastně bude skoro o dva měsíce dřív, než jsme si mysleli :D
+ 5 💬 messages
read all
Liked by:
Smile
Rostislav S.
32.) Řídíte chod domácnosti podle nějakého řádu a systému? Proč ano/ne? Máte rozdělené práce/vaření atd? Jak s partnerem nebo rodiči?
Řídíme s manželem chod domácnosti podle toho, jak jsme zvyklí a co potřebujeme aby nějak bylo. Manžel, jak už je starší a bydlel několik let sám, tak už tu má zaběhnuté určité věci. Je hodně praktický a přemýšlivý, všechno má precizně udělané :D trochu puntičkář. A já vidím, že to funguje, takže to dodržuju (více méně).
Práci nijak rozdělenou nemáme. Oba to považujeme za zbytečné. Jsme spolu, tak děláme věci spolu. Když jeden vidí, že je něco potřeba, udělá to a nekouká, jestli to zrovna ten týden dělal už 3x. Pomáháme si vzájemně. A řekneme si na rovinu, že teďka jak máme Mirinku, která je velmi akční a ještě jsem do toho těhotná, tak jsem fakt unavená a spoustu věcí nestíhám, takže není moc výjimka že skoro každý den třeba myje nádobí.
Jediné co dělám výhradně já je vaření a Ondrovi zase přenechávám práci, která je pro mě těžká, nebo které tolik nerozumím, jako různé opravy atd, ale někdy s tím potřebuje pomoct, takže pomáhám.
Práci nijak rozdělenou nemáme. Oba to považujeme za zbytečné. Jsme spolu, tak děláme věci spolu. Když jeden vidí, že je něco potřeba, udělá to a nekouká, jestli to zrovna ten týden dělal už 3x. Pomáháme si vzájemně. A řekneme si na rovinu, že teďka jak máme Mirinku, která je velmi akční a ještě jsem do toho těhotná, tak jsem fakt unavená a spoustu věcí nestíhám, takže není moc výjimka že skoro každý den třeba myje nádobí.
Jediné co dělám výhradně já je vaření a Ondrovi zase přenechávám práci, která je pro mě těžká, nebo které tolik nerozumím, jako různé opravy atd, ale někdy s tím potřebuje pomoct, takže pomáhám.
Liked by:
Smile
Je anální sex normální nebo zvrácená praktika při sexu? 🤔
Já si myslím, že je to jeden ze způsobů jak okořenit vztah, pokud to vyhovuje oběma partnerům. Proto ostatně existují i různé polohy při sexu nebo nějaké jiné praktiky.
Myslím si ale, že tohle je pouze a výhradně věc pro partnerskou diskuzi, nikoli diskuzi veřejnou a už vůbec ne diskuzi veřejnou a neslušnou. Všechny tyto věci jsou prostě věcmi partnerského vztahu.
Myslím si ale, že tohle je pouze a výhradně věc pro partnerskou diskuzi, nikoli diskuzi veřejnou a už vůbec ne diskuzi veřejnou a neslušnou. Všechny tyto věci jsou prostě věcmi partnerského vztahu.
Po diskuzi na hodině psychologie mě zajímá, jaká je pro vás spodní hranice věku u člověka, abyste si s ním dokázali představit vážný romantický vztah? Koukáte na věk, nebo se řídíte podle toho, jak si rozumíte? Přijde vám např. vztah mezi 18letým a 26letým člověkem ok? Proč ano/ne.
Nemyslím si, že existuje něco jako ideální věkový rozdíl nebo zaručeně ideální hranice.
Dospělost je určená na 18 let, je to prostě nějaká hranice určená státem, ale já si myslím, že dospělost se neprojeví věkem, ale chováním. Někoho to potká už v 15ti a někoho ještě ve 30ti ne.
Pokud hledám partnera pro život, jde mi to o to, abychom si rozuměli, shodli se, dokázali bez problémů komunikovat a měli stejné cíle. Pro tohle si musím ujasnit, co chci já a jaká jsem a pak najít člověka, který ke mě padne a budu mu též vyhovovat, minimálně tak jako on mě.
Pokud to vztáhnu přímo na sebe, já potřebuji člověka, který bude zodpovědný, rozumný, schopný, ochotný, kdo se o mě a o rodinu zvládne postarat, když já nebudu moct, kdo bude ohleduplný, bude umět naslouchat, bude umět komunikovat, řešit různé situace, podpoří mě, pomůže mi... A bude mě milovat takovou, jaká jsem.
Nikdy jsem nepotkala někoho takového v mém věku. Neříkám že neexistuje, ale já ho nepotkala. Muži, kteří mě zajímají jsou tudíž 30+ a to čistě proto, že většina z nich už jsou muži a ne kluci, které zajímají počítačové hry a chlastání po hospodách.
Mému manželovi je 36, mě je 25. Máme bezproblémový úžasný vztah a neměnila bych nikdy v životě.
Kamarádce je 23 a jejímu manželovi 40. Mají úžasný a bezproblémový vztah.
Vztahy nejsou o věku. Věk vypovídá maximálně o zkušenostech a vyzrálosti člověka, ale ne o tom, jak si bude ve vztahu rozumět s tím druhým člověkem.
Vztah je v pořádku, pokud si jsou oba partneři rovni. Pokud jeden nevyužívá druhého, nebo na něm není závislý. Pokud oba dokáží fungovat sami i spolu. A pokud to tak je, je úplně jedno, jestli je jednomu 16 a druhému 25 nebo jednomu 30 a druhému 50 :)
Ostatní do toho vztahu tak dobře nevidí, protože v něm nejsou.
Prosím vás, nepodporuju tu vztahy plnoletých lidí a dětí. Takový vztah asi všichni poznáme, že není v pořádku, už jen proto, že plnoletý člověk, který má být rozumný se pustí do vztahu s někým kdo se mu nemůže rovnat.
Dospělost je určená na 18 let, je to prostě nějaká hranice určená státem, ale já si myslím, že dospělost se neprojeví věkem, ale chováním. Někoho to potká už v 15ti a někoho ještě ve 30ti ne.
Pokud hledám partnera pro život, jde mi to o to, abychom si rozuměli, shodli se, dokázali bez problémů komunikovat a měli stejné cíle. Pro tohle si musím ujasnit, co chci já a jaká jsem a pak najít člověka, který ke mě padne a budu mu též vyhovovat, minimálně tak jako on mě.
Pokud to vztáhnu přímo na sebe, já potřebuji člověka, který bude zodpovědný, rozumný, schopný, ochotný, kdo se o mě a o rodinu zvládne postarat, když já nebudu moct, kdo bude ohleduplný, bude umět naslouchat, bude umět komunikovat, řešit různé situace, podpoří mě, pomůže mi... A bude mě milovat takovou, jaká jsem.
Nikdy jsem nepotkala někoho takového v mém věku. Neříkám že neexistuje, ale já ho nepotkala. Muži, kteří mě zajímají jsou tudíž 30+ a to čistě proto, že většina z nich už jsou muži a ne kluci, které zajímají počítačové hry a chlastání po hospodách.
Mému manželovi je 36, mě je 25. Máme bezproblémový úžasný vztah a neměnila bych nikdy v životě.
Kamarádce je 23 a jejímu manželovi 40. Mají úžasný a bezproblémový vztah.
Vztahy nejsou o věku. Věk vypovídá maximálně o zkušenostech a vyzrálosti člověka, ale ne o tom, jak si bude ve vztahu rozumět s tím druhým člověkem.
Vztah je v pořádku, pokud si jsou oba partneři rovni. Pokud jeden nevyužívá druhého, nebo na něm není závislý. Pokud oba dokáží fungovat sami i spolu. A pokud to tak je, je úplně jedno, jestli je jednomu 16 a druhému 25 nebo jednomu 30 a druhému 50 :)
Ostatní do toho vztahu tak dobře nevidí, protože v něm nejsou.
Prosím vás, nepodporuju tu vztahy plnoletých lidí a dětí. Takový vztah asi všichni poznáme, že není v pořádku, už jen proto, že plnoletý člověk, který má být rozumný se pustí do vztahu s někým kdo se mu nemůže rovnat.
Názor na to, že někdo chce single život?
Supr. Nevím kde by měl být problém. Být sám se sebou je mnohem lepší než se zabývat někým, kdo ti nerozumí. Když je člověk sám, má spoustu věcí jednodušších. Neříkám, že ne i těžších. Ale jednodušší převažují :)
Next
