Moje Myšlenky

Jistě jste si všimli, že jsem už poslala otázku číslo 20, to znamená poslední ze "sady" pro toho kolo.

---

Nakonec jsem se rozhodla, že v tomto kole soutěž neudělám. Snad mi to nebudete mít za zlé :)

---

Někdy je to okolo otázek náročnější, někdy tu vysedávám a srším energií. A v současné chvíli se necítím moc na nějakou organizaci a to, co bych pro vás fakt chtěla udělat. Takže je lepší podle mě udělat to až k tomu bude vše potřebné a ne to tahat někde z paty. Jasný jasný :D je to jen Ask žejo... Ale já když něco dělám, dělám to vždycky z nějakého důvodu a chci to dělat pořádně, ať to je jen Ask nebo cokoli jiného. Takže jo, vím, že tohle není moje povinnost a že spousta z vás jste rádi už jen za to, že posílám otázky a nic po mě nechcete. Ale já vám přesto chci nabídnout to nejlepší, i když to je "jen Ask" :)

---

V následujících dnech udělám takový menší dotazník, u kterého budu moc ráda, když mi odpovíte, odpovím sama na všechny svoje otázky, udělám vám z toho odkaz abyste se mohli kouknout kdykoli budete chtít a nějak si zase udělám pořádek v tom rozesílání a lidech atd :)

---

A pak se můžete těšit na 3. kolo otázek :) Mám jich tady strašně strašně moc :D a chtěla bych se pokusit rozesílat je 2x do týdne. Vím, že více lidí by chtělo otázky častěji, ale tohle bude takový kompromis mezi vším. Vy budete mít otázek více a já nebudu mít snad zas tak moc zavalený Ask :D (někdy se odpovědí sejde hodně najednou a já mám pak strach, abych někoho nepřehlédla)

---

A k poslední věci.
Jelikož jsem těhotná, blíží se mi čas, kdy se miminko přijde podívat za námi na svět. 3. kolo otázek se asi stihne, ale pak tu pravděpodobně nebudu nějakou dobu aktivní, nebo tu budu málo. Tak aby se pak někdo nedivil, že jsem na vás zanevřela :D Ale prostě to bude všechno tak jak to bude.

---

A :D nebojte, nezahltím svůj Ask věcmi ohledně dítěte, ale pro toho, koho to zajímá, sem sdělím všechno, co budete chtít vědět :) Víte, že jsem vám neřekla kdy mám termín a některé další věci, tak to všechno tu pak najdete (kromě fotky miminka, tu sem nedám a nedám ji ani nikam jinam, nepovažuju to za správné)

---

Díky za přečtení, mějte se krásně a těšte se na dotazníček a další otázky :) Jsem moc ráda, že Vás tu všechny mám! :))

View more

Chtěla bych se tu rozepsat na jedno téma. Nechci mluvit jen za sebe, ale cítím, že je potřeba to říct i proto, abych třeba pomohla někomu dalšímu.

---

Dříve jsem tu psala, jak společnost často nutí lidi do něčeho, co považuje za důležité a ještě to musí být třeba v přesném věku. Začíná to už před narozením dítěte, kdy pořád slyšíte z okolí a kdy se narodí, jaký máš termín, pak to je a nebylo přenošené nebo nedonošené, a kdy začne zvedat hlavu, mluvit, chodit, kdy půjde do školy, kam půjde na střední, už někoho má, kdy bude svatba, kdy budou děti, kdy se narodí.. Je to neustálý koloběh, nikdy to nekončí. Když si už myslíte, že vám dá okolí pokoj, přijde někdo s něčím dalším a neustále a neustále je od váš očekáváno něco, co třeba z nějakých důvodů nechcete nebo cítíte jinak, za což jste posuzováni a škatulkováni, aniž by dotyčný věděl co prožíváte a proč.

---

Píšu tohle z důvodu, který bych vám teďka chtěla říct. Určitě vy, co mě sledujete, víte, že čekám miminko. Předcházelo tomu pár let, kdy jsem prožívala spoustu zklamání a smutných věcí. Let, kdy jsem se učila mít se ráda i přes to, že moje tělo není zdravé jako tělo třeba jiné ženy a kdy jsem dokonce ženou být nechtěla. Let, kdy jsem si myslela, že nefunguju. Ale pak jsem se naučila svoje tělo poslouchat a komunikovat s ním a zjistila jsem, že i když "má chybu", přesto dokonale funguje.

---

Téma dětí je pro mě hodně citlivé a důležité téma. Jedno z těch, které skutečně utvářejí a ovlivňují můj život. Vždycky jsem děti chtěla a toužila po nich a dlouhou dobu jsem byla vystavená tomu, že je nikdy nebudu moct mít. Neustále se mě na to někdo ptal, ať někdo z rodiny nebo někdo jiný, kdo třeba věděl, že mám partnera. A ptali se mě na to v momentech, kdy jsem byla zoufalá. Ptali se mě na to ve chvíli, kdy jsem o svoje první miminko přišla a kdy jsem byla přesvědčená, že prostě mít dítě není v mých silách. Vysvětlovat lidem tyhle důvody, když se cítíte na dně... Usmát se a říct "no jednou, až to přijde"...

---

To byla pro mě nejtěžší zkouška.

---

Zkouška, kdy jsem pochybovala sama o sobě. Kdy jsem si vyčítala všechno co jsem dělala a všechno jsem si dávala za vinu. Láska k dítěti je nepopsatelná věc. Nedá se přirovnat k ničemu na světě. Je úplně jiná než láska k partnerovi, rodičům, komukoli jinému. A když ho něho přijdete, nikdy to už není stejné. Vždycky se přes to dá přenést, žít spokojeně dál, ale nikdy to nezmizí.

---

A proto píšu tenhle příspěvek. Pro lidi, kteří si neuvědomují, jak mohou obyčejnou otázkou ohledně dítěte někomu ublížit. Nikdy nevíte, čím ten druhý člověk prochází. A ptát se někoho na rodinu a dítě je prostě fakt nevhodné. Můžete tomu člověku opravdu HODNĚ ublížit. Možná kvůli téhle vaší otázce se mu sen nesplní, protože to probudí smutek, který to nedovolí.

---

A píšu to pro vás, které děti nechcete, nemůžete mít, nebo jste o ně přišly. NEMUSÍTE NIC VYSVĚTLOVAT. Váš život je váš a není vaší povinností žít ho tak, jak říká okolí. Prožijte ho tak, jak samy chcete, s tím, co máte.

View more

Já myslím, že člověk si pokaždé může najít tisíc věcí, které mu mohou chybět a o které se může cítit ochuzený. Vždycky se dá něco takového najít. Kdybych se hodně snažila, určitě bych tu vypsala spoustu věcí, ale když se zamyslím, vlastně ani jednu z nich doopravdy nepotřebuju, pouze bych je brala, kdybych je měla a ani potom bych třeba nemusela být spokojená a mohla bych si hledat další věci.

---

Kdybych to tak brala, byla jsem v životě ochuzená o strašně moc věcí. Vyrůstala jsem v rodině, kde jsme měli nějaké 3 tisíce na jídlo a všechny důležité věci, takže nikdy jsem nebyla s rodiči na žádné dovolené, nikdy mi rodiče nekoupili mobil, počítač, nějaké hračky které jsem si přála, nikdy jsem neměla takové oblečení jako vrstevníci, nikdy jsem nesměla s kamarády nikam jet, nikdy jsem nedostávala kapesné, vlastně jsem nikdy neměla pořádného tátu a spoustu dalších věcí - za toto všechno jsem byla šikanovaná a to mi zavíralo další a další dveře... navíc jsme přišli o dům se zahradou, o auto a jiné věci, takže jsem nikdy neměla vlastní pokojíček ani jiný prostor... No mohla bych tu psát milion věcí.

---

Ale :)

---

Já to neberu jako něco negativního. Jsem šťastná, že přes tohle všechno jsem měla milující babičku a mamku, které mi dávaly to, co jsem skutečně potřebovala. Lásku a od babičky to bylo i porozumění a spousta dalších věcí, které sice nebyly hmatatelné, ale daly mi do života víc, než jakákoli věc materiální. Díky tomu všemu jsem tím, kým jsem a jsem na to hrdá. Musela jsem si projít nějakou cestou jako každý v životě. A možná byla lehčí než cesta jiných nebo složitější než jiná cesta, ale já bych to za nic nevyměnila.

---

Nemám potřebu si to vynahrazovat a nemyslím si, že je to správné. Člověk se upne na nedůležité věci a kvůli tomu přehlíží spoustu důležitých a vlastně pak ještě dál ochuzuje sám sebe i když si myslí, že ne.

View more

Mohou :D ale nemusí

---

Já mám někdy pocit, že si lidi dost často myslí, že musí prožít něco špatného aby byli "lepší" a pak někdy hledají kvůli tomu problémy i tam kde nejsou. Dostala jsem tu v minulosti třeba otázku že "kolika špatnostmi si člověk musí projít aby našel štěstí."

---

Já si nemyslím, že špatné věci vždycky musí vézt k dobrým věcem. A taky si nemyslím, že dobré věci se vždycky nakonec i ukáží jako dobré :D

---

Problémy v životě vždycky pramení z toho, jakým způsobem se o svůj život staráme a kam ho vedeme. Nikdy se neobjeví problém z ničeho nic. Vždycky si ho přivoláme svým chováním a vždycky se může objevit a my ho jako problém brát nemusíme. To znamená, že čím více věcí budeme vnímat jako problém, tím více problémů budeme mít a tím hůř nám bude. Ten posun, osobní růst, vlastně přichází ve chvíli, kdy začneme něco dělat jinak a lépe a nebo kdy začneme jinak přemýšlet a nesouvisí to až tak s tím, kolik problémů nebo těžkostí v životě máme. Člověk se může posunout a rozvinout svoji osobnost i bez problémů v životě. Ale ty problémy spíš bývají takový poslední ukazatel toho, že něco děláme špatně a poslední upozornění na nutnost změny.

---

Nevim, jestli jsem to nenapsala moc zmateně :D Ale snad se z toho dá něco pořádného vyčíst :)

View more

Nee, nezní to dětinky :)

---

Já jsem taková, že dělám a říkám věci, které mi přijdou pro mě správné. Nerada se přetvařuju a když chci někomu něco říct, prostě to řeknu. Myslím, že někdy takové to ''líná huba - holé neštěstí'' platí dvojnásob. Když k někomu něco cítíme a nevidíme nebo nepřekračujteme vyloženě nějaké překážky, nebo tomu druhému neubližujeme, nevidím důvod proč to neříct. Já kdybych manželovi neřekla že s ním chci chodit, pravděpodobně bychom spolu teďka nebyli... :D

---

Myslím si, že když někdo s někým je, má to myslet vážně. Má si toho druhého vážit, být k němu upřímný. Je jasné, že každý vztah vypadá jinak, když v něm jsou různí lidé. Ale já si neumím představit vztah, kde bych si něco myslela a neřekla bych o tom partnerovi a pořád jen čekala, kdy on něco udělá :D to ve mě vyvolává pocit že jenom něco očekávám a podvědomě nutim toho druhého do nějakého kroku, o kterém si třeba myslí něco jiného než já a já nevím co, takže si to domýšlím a pak se chovám třeba blbě vůči němu... :D

---

Nezastávám ty naučené myšlenky, že něco je mužská a něco ženská práce, že muž má dělat něco první, že žena má dělat to a to... Prostě každý jsme samostatný celý člověk a máme se podle toho chovat, ne dělat jen ''to co se má'' aniž bychom se zamysleli nad tím, co to je a proč :)

View more

Ano, to máš pravdu.

---

Ono to působí tak, jako kdybych snad o očkování říkala něco špatného. Já nemám nic ani proti očkování na koronu. Ale to neznamená, že si ho prostě bez rozmyslu dám. Na rozdíl od některých jiných lidí prostě přemýšlím. Nejsem žádný odborník a přesně proto NEMŮŽU komukoli říkat, jestli se má nebo nemá dát očkovat. A přesně tak by to měli dělat hlavně odborníci, protože sami moc dobře vědí, že každý člověk je úplně jiný.

---

Mě se nelíbí jen to, že prostě lidi, ač tomu nerozumí, nutí ostatním něco, co je může ohrozit a někoho třeba i víc než samotná nemoc. Já to netvrdím, u každého očkování se vždycky najde někdo, kdo bude tvrdit že je škodlivé. Ale prostě tohle je skutečně věc, kterou nemůžeš nikomu zaručit. Může se to stát. A třeba se nikdy nikomu nic nestane, ale to neznamená, že prostě nemůže.

---

Nikdo nemůže tvrdit, že očkování je jediná cesta k zastavení korony. Hlavně proto, že očkování nezabraňuje tomu, aby ji někdo dostal. Má pak možná lehčí průběh, ale to ti taky nikdo nezaručí. Není potřeba očkovat někoho, kdo má takovou imunitu, že vdechne vir a on ''umře'' hnedka v nose. Podle mě není potřeba očkovat lidi, kteří si už koronou prošli, protože oni už imunitu mají a podle odborníků mnohem účinnější než tu očkovací. Není potřeba očkovat lidi, kteří to pokládají za horší než samotnou nemoc. Protože to jak přemýšlejí ovlivňuje i to, jak na ně co bude působit.

---

Je potřeba očkovat lidi, kteří skutečně ohrožení jsou nebo se ohrožení cítí. Těm to pomůže. Ale ostatním to nepomůže, nebo jim to spíš uškodí. A ještě se nedostane na lidi, co to potřebují.

---

Česká vláda není schopná ani vybavit nemocnice které máme, místo toho stavějí polní nemocnice, které pak zavřou pro nedostatek personálu. Místo vybavení laboratoří které máme, vyhazují peníze za něco, co se pak nevyužije. Babiš si nechává nakecat kraviny od ''odborníků'' aniž by se zaměřil na to co je to za lidi a jestli tomu fakt rozumějí.. Opatření vydávají za základě ničeho. A tomu očkování nepomůže

View more