Moje Myšlenky

Těch věcí je strašně moc :) téměř všechny moje současné názory jsem dříve neměla a byla jsem proti nim úplně stejně jako anonymové co mi tu píší a dávala jsem to najevo úplně stejně hloupým způsobem. To je taky důvod, proč nikoho neodsuzuju za to, co si myslí, protože každý si může něco myslet, v něčem vyrůstá, na něčem mu záleží a podle toho se rozhoduje.

---

Jenom mě někdy u druhých mrzí, že místo toho, aby si teda něco zjistili i ze stran, se kterými nesouhlasí, pouští si k sobě pouze to co jim hraje do karet a ostatní lidi odsuzují za to, že si myslí něco jiného. Ten člověk vlastně omezuje sám sebe, protože jeho názor tím ztrácí hodnotu, když ho nemá ověřený z co nejvíce stran. Nezáleží na tom, jestli bude nakonec souhlasit s tím, s čím souhlasí někdo jiný. Ale záleží na tom, jestli je schopný o svém názoru smysluplně mluvit a vysvětlit ho. Pokud ne, není to názor, ale pocit a ten nejde ničím podložit

View more

Já jsem od začátku toho názoru, že zastavit to ve smyslu zastavit šíření mezi lidi šlo pouze v začátcích, teď už je tento boj dávno zbytečný a jenom se plýtvá silami a zdroji. Jakýkoli virus, který se šíří, lze zastavit úplně jenom v malém počtu lidí. Ve chvíli, kdy už ho má půlka světa která se zná a vídá s druhou půlkou světa, přičemž v každém jedinci virus mutuje a přenáší se už jako mutace, ne jako původní originál, už to prostě nezastavíš. Nelze nijak zmonitorovat kdo ho v sobě má, kdo je jak nakažlivý a kdo ne a zavřít všechny lidi, kteří ho mají. Nedocílíš toho ani očkováním, ani karanténou, ani každodenním testem, ani ničím jiným.

---

Současná pandemie už není pandemií nemoci, ale pandemií moci. Ve chvíli, kdy se z toho stala politická věc jsme ztratili možnost proti tomu bojovat, protože teďka už nebojujeme proti jednomu, tomu hlavnímu nepříteli, ale bojujeme rovnou proti třem. Proti nemoci, proti státu a proti spoluobčanům. Ve chvíli, kdy každý hlásá "myslete na druhé" a přitom tímto vlastně sobecky myslí jen na sebe je už zbytečné asi cokoli podnikat hromadně. A očkování proti blbosti zatím neexistuje.

---

Covid nemá takovou smrtnost, aby se z něho musely hroutit celé systémy. Jsou mnohem nakažlivější nemoci, které mají obrovskou smrtnost, ale o těch se nemluví. Ve zprávách o koroně zanikne spousta informací a nikdo nesleduje už nic jiného. Tím neříkám, že neumírají lidé, ale tím říkám, že je otázkou proč vlastně umírají. Jestli je to skutečně koronou, jestli ta je fakt hlavním problémem. A to podle mě není. A to taky neznamená s tím něco nedělat, ale ve chvíli, kdy se dělá 100 věcí zbytečných nám už nezbyde kapacita na 1 užitečnou.

---

Z tohoto všeho pro mě plyne to, že pandemie přejde tehdy, až ji lidi přestanou jako pandemii vnímat. Až se to přestane hrotit, až se na to opět začne koukat kritickým pohledem a až se z toho přestane dělat politická kampaň o tom, kdo získá nejvíc voličů. Až to lidi přestane bavit a začnou řešit sami sebe a ne na úkor ostatních, v tu chvíli budeme volní. Ta nemoc podle mě nezmizí úplně, bude tu stejně jako jiné druhy chřipek. Ale my se z ní můžeme poučit místo toho, abychom se nechávali svazovat strachem a zavírali oči před realitou.

View more

Já si myslím, že jediný zásah, kterým ti může někdo zvenčí opravdu zničit vztah je ten, že tvého milovaného zabije. A to se naštěstí nestává tak často, aspoň pokud jde o opravdový úmysl ho zabít. Že se někdy stane nějaká třeba autonehoda, to je prostě život. Ale už tady záleží na tom, na jaké věci se v životě upínáš.

---

Podle mě nelze jiným způsobem zničit vztah někomu, kdo má ten vztah v pořádku. Pokud jde tedy o situaci, kdy ti např. rodiče tvoji drahou polovičku vymlouvají nebo tvé okolí nesouhlasí s vaším vztahem, máš dvě možnosti. Buď z toho vztahu odejdeš kvůli tomu, že ti vadí ty kecy těch lidí a nebo si vyslechneš proč se jim něco nezdá a ten vztah prozkoumáš a objektivně zhodnotíš, jestli mají pravdu nebo ne. Pokud mají pravdu, v obou těchto případech ti ale zkazili ten vztah chyby v tom vztahu, nikoli vaše okolí. Ty chyby se tam neobjevili kvůli těm lidem, ale kvůli tomu, že jste něco dělali špatně nebo že máte třeba něco v povaze, co druhému vadilo a ukázalo by se to tak jako tak. A pokud zhodnotíš, že okolí kecá ale pravdu nemá, tak ten vztah můžeš buď zahodit - zase kvůli sobě - nebo se o něj dál starat a budovat ho a v takovém případě ti ho nikdo jiný zničit nemůže.

---

Asi je to takové kostrbaté, ale bohužel to neumím napsat lépe. Ve zkratce říkám to, že pokud je vztah vás dvou v pořádku, uvědomujete si chyby druhého a přijímáte toho člověka s láskou i přes ty chyby, okolí si může kecat nebo vám dělat co chce, ale váš vztah má pevné základy, zničit nelze. Lze zničit jen pokud k tomu sami dáte prostor a dovolíte to, aby vás lidé rozdělili. Ale pak za to fakt nemůžou ti lidé, ale vy a ten vztah by se rozpadl i bez jejich přičinění.

---

Ve slově odpuštění se skrývá slovo pustit. Mnoho věcí, které si v sobě neseme jako křivdu si neseme skutečně jen my, ten druhý člověk třeba danou situaci jako křivdu nehodnotil nebo nám ve svých záměrech nechtěl ublížit, ale na nás ta situace takto zapůsobila a to naštvání a výtka je pouze na naší straně, aniž by to dotyčný věděl. Záleží tedy pouze na tom, jestli chceme danou věc, to břemeno které si sami neseme pustit, opustit - odpustit. Když nechceme dál setrvat v nenávisti a uvědomíme si, že každý člověk má ke svému jednání nějaký důvod, stejně jako my k tomu svému. Odpuštění přichází ve chvíli, kdy přijmeme toho člověka s láskou i přes to co se stalo a přijmeme ho i s jeho chybami. Někdy může pomoct si s tím člověkem o tom otevřeně promluvit. Takto právě přijdeme na to, že většina toho je skutečně zbytečná a jde jen o náš vztek. Souvisí to také s přijmutím omluvy. A pokud nám ten člověk chtěl doopravdy ublížit, je nutné ho přijmout i takového. A pozor, to neznamená muset s ním být i nadále v kontaktu nebo mu dávat prostor pro to, aby nám mohl ubližovat znova.

---

K odpuštění vede někdy dlouhá cesta, ale vždy má velký smysl ji projít až do konce. Jediný, kdo je svázaný je ten, kdo odpustit neumí nebo nechce. Ten druhý člověk je volný. Pokud někomu odpustíme, jsme svobodní a silnější než předtím.

View more

Život má smysl vždycky jen takový, jaký mu dáme. Svůj život si utváříme sami, vždycky svými vlastními rozhodnutími. Pokud někdo odmítá - byť i jen podvědomě - ve svém životě smysl vidět nebo si za smysl života zvolí něco, co ho ve skutečnosti drží zpátky, vždycky se pak trápí. Bez práce na svém vlastním životě a na sobě budeme vždy bez smyslu pro život a nešťastní. Nejde o to, abysme se všichni dostali k tomu stejnému bodu, jde o to, abychom se naučili žít a být šťastní v jakékoli situaci, ať je naše cesta jakákoli. A už to je možná jedním ze smyslů života. Sice každý dostaneme do života něco jiného, ale všichni začínáme na stejném místě a záleží jen na tom, jakým způsobem to co jsme dostali využijeme. Není žádný člověk, který by tu neměl místo. Jen ho ten člověk musí přijmout. Čas tady na zemi máme omezený a když ho promarníme pachtěním se za něčím, co vlastně smysl nemá a jenom se kvůli tomu trápíme, nemůžeme po sobě ani něco pořádného nebo pozitivního nechat. Nejde o to něco dokázat, srovnat se s ostatními lidmi, ale prožít svůj život šťastní i kdybychom byli bezdomovci.

---

Myslím si, že zvolit si za smysl života hmatatelnou věc vždycky přináší nespokojenost a trápení. Hmatatelné věci jsou pomíjivé, stejně jako náš život. A mít za smysl života nějaký sen nebo konkrétní cíl pak jen vyvolává to, čemu pak říkáme "můj život nemá smysl, nevím už jak dál". Ve skutečnosti, když se tomu člověku podaří pak toho cíle dosáhnout, spokojený stejně není a pak tím pádem ztratí smysl i celá ta strastiplná cesta, která k tomu vedla. Srovnávání se s jinými lidmi a snaha o dosažení všeho co mají vede právě k vytváření rozdílů a k velkému zklamání.

---

Smyslem mého života je prožít svůj život nejlépe jak dokážu. Budovat nejen svůj život, ale pomoct i lidem, kteří o to stojí. Chci se naučit radovat se ze všeho a ze všeho se co nejvíc naučit. A taky jsou smyslem mého života děti. Dítě vnímám jako největší zázrak na světě a jako velký dar a chci udělat všechno proto, aby ten dar nebyl promarněn.

View more

:D Tak on tohle není ani názor, jako spíš zkušenost. Já určitě nepopírám, že takoví lidé existují a nejsem ani zastáncem zakázání drog a alkoholu, protože to přesně vede nevyhnutelně k tomu, že to lidi pak neumějí používat. Docela si myslím, že to vzniklo právě tak trochu proto, aby si lidi mohli užít něco, při čem budou lepší a při čem se třeba budou cítit líp. Ale právě ty zákazy, násilné potírání toho a ještě nálepka společnosti pak lidem vytváří závislost, která už se neslučuje s tím původním záměrem.

---

Co se týče alkoholu, mám moc ráda pivo, miluju jegra a blackfoxe, nemám problém třeba ochutnat něco nového, ač mi to pak často nechutná. A to je právě ten důvod, proč mám k alkoholové společnosti jiný přístup. Já piju alkohol pro chuť, ne pro potřebu. A když si dám jednoho panáka jebo jeden pulitr, tak mi to chutí udělá radost, ale když si dám další, tak už mi to nechutná prostě. A pít naschvál něco za co platíš velký prachy a přesto ti to nechutná je podle mě dost zvláštní.

---

Co se týče trávy, cigaret nebo podobných věcí, u toho mi vyloženě vadí smrad a chuť. Už jen z toho se mi dost zvedá žaludek a proto nemám potřebu se do toho hrnout.

---

A ohledně jiných drog zase nemám žádnou potřebu to zkoušet, protože ty benefity, které to může přinést já dokážu mít i bez toho a nijak mě to prostě nepřitahuje, nezajímá.

View more

Já se nerada pohybuju ve společnosti, kde je alkohol běžnou věcí. Nemám nic proti alkoholu a vlastně ani proti těm lidem, ale já v takové společnosti neumím fungovat a necítím se tam dobře. Většinou se setkávám s tím, že když si dám jen jedno pivo, tak "kazím zábavu" a proč se teda pohybovat ve společnosti lidí, kteří tě vnímají jako překážku nebo jako někoho, kdo jim "to kazí". Paradoxně na konci, kdy jsou všichni opilí, poblití a nemá je kdo zavézt domů, mi málem lezou do zadku, protože jsem jediná, kdo jim může pomoct.

---

Možná teda proto je moje odpověď na tuhle otázku ne, nesetkala. Setkala jsem se zatím pouze s lidmi, kteří to přehánějí, neznají svoji míru, dalo by se říct, že jsou až závislí, mají nechutné řeči a narážky, chovají se strašně divně a nepřirozeně a často mě u toho všeho ještě odsuzují za to, že se nechovám tak zhýrale a divně jako oni a kazím jim zábavu. Jenže já se umím bavit bez alkoholu a s nimi pak právě ta zábava přestává být, když se začínají válet po sobě a pod stolem. A pokud právě toto je ta zábava kterou kazím, pak to prostě a jednoduše nechápu, protože mě na tom zábavného nepřijde nic, zvlášť druhý den, když je všem zle a já po nich musím uklízet poblité zdi a peřiny a všechen bordel z rozbitých věcí.

---

A co se týče jiných drog (ano, alkohol je droga a je to jedna z nejnebezpečnějších drog), s tím osobní zkušenosti naštěstí nemám a co se týče lidí, opět jsem se setkala jen s těmi, kteří jsou horší než předtím a mimo to ještě začínají být horší i mezi dávkami. Což platí i pro ten alkohol.

View more

V první řadě píšu, že si nemyslím, že existuje dokonalé řešení současné situace. Kterékoli navrhneme, bude mít nějaké chyby. Ale můžeme vybrat takové, které jich bude mít nejméně.

---

Zavřít někoho doma může být pro toho člověka stejně ohrožující jako pro jiného nakazit se covidem. Opatřeními které tu máme jsou ohroženi lidé stejně jako jsou ohroženi covidem.

---

Druhá věc je, že nařízení, která vláda vydává, nejsou ničím podložená. Vláda nedělá žádné výzkumy, nedělá žádná zkoumáním situací, nikdo nesleduje jak se co děje a proč. Nikde není řečeno na jakém základě je vydáno které opatření. Máme tu zavřené školy, obchody, restaurace, už i okresy, máme tu zavřené všechno. A vidíme snad, že by se situace lepšila?

---

Často jsme srovnáváni s jinými státy, že tam se to lepší a u nás ne. Ale ty státy taky nevydávají všechna nařízení jen tak z random rozhodnutí. Např. se udělala studie kde se zjišťovalo, jestli se covid šíří ve školách a zjistilo se, že spíš ne. Takže se v tom státě otevřeli. Ale u nás ne. Protože tady nikdo neví jak, kudy a kde se co šíří. Zavřít okresy když nevíme, jestli se to mezi nimi šíří výrazně víc? Říct noste dva respirátory, když sami výrobci říkají že to je špatně?

---

Z mého pohledu by bylo nejlepší dát lidem přístup k informacím a vrátit jim zodpovědnost. Každý ať si zjistí co chce a věří čemu chce a podle toho řídí svůj život a svoje následující chování a přijme rizika. To znamená, že pokud se někdo rozhodne nedodržovat žádná opatření a pak onemocní a bude na tom zle, přednost v nemocnici dostane člověk, který dodržoval všechno a přesto onemocněl. Nemocnice nejsou nafukovací a personál taky ne.

---

Lidé, kteří by se cítili ohrožení by měli možnost se dobrovolně izolovat a ochránit se a lidé, kteří se ohrožení necítí by mohli dělat věci tak jak chtějí.

---

Nemůžeš posuzovat, co má být důležité pro ostatní podle toho, co je důležité pro tebe. Pro někoho je důležitější zdraví a pro jiného neomezený život. A ani jedno není špatně.

View more