Teď mám začít brečet, být smutná a vyčítat si proč jsme tak ošklivá? No tak promiň, ale tohle se nepovedlo. Myslíš si, že jsi mě urazil/a? Ne, upřímně je mi to jedno. Nepotřebuji, aby mě všichni obdivovali, já jsem teď šťastná. Sama se sebou jsem (do jisté míry) spokojena, a ty můj názor na mě nezměníš.

---

Btw, zajímalo by mě, jestli se vůbec známe. Protože já si myslím, že spíš ne. A jestli ano, tak jsi srab, že jsi za anonymem. Přijď za mnou ve škole (z textu jsem vyvodila, že tam chodíš taky) a řekni mi to. Já to vezmu, pochopím a nic víc. A pospěš si, máš jen necelé dva týdny.