Za oknem borovice a její jehlice se v mírném vánku třepotá, jako můj život. Tento krátký verš by se dal přirovnat k japonskému haiku, básnickému stylu. Co pro Vás znamená poezie, psali jste někdy, ať už naivní, či vážné básně? Čte tento druh křehkého umění ještě někdo? Nebo to je doména starců?
Asi kolem patnácti let jsem hodně psala "poezii", publikovala jsem to na Písmáku... Měla jsem velmi pozitivní ohlasy, ale přesto teď vím, že ty básně byly příšerné, protože byly umělé - psala jsem je jen aby hezky vypadaly a zněly, ale sama jsem nechápala, o čem jsou. Navíc mě to psaní nebavilo, jen jsem byla rádobyintelektuálka, co chtěla dělat umění.
A myslím, že i dnes to tak má mnoho lidí. Jistě mnoho lidí básně čte a píše, už jen proto, že je to v dnešní době "in". Otázkou je, kdo to dělá opravdu z lásky k umění a ke kráse a kdo se chce prostě jen cítit jako umělec a sbírat ohlasy.
Mám blízkého přítele, který píše nádherné básně, ale je můj úplný opak - většinu z nich nikdy nepublikuje ani nedá nikomu přečíst. Podle mě je to velká škoda, protože to je nádherné.
..................
Žalm za Jakoba van Hoddise
Jednoho podzimu, když vlaky z mostů spadly,
kdy ohně plamen zlý už krovy zachvátil,
poslední z lebky vlas teď uvolnil se zvadlý
a Smrťák v umění už našel si svůj styl,
spoutali prvního už zase archanděla,
žalmista poslední se na oprátce zhoup',
my ale přežili, když zlobu dštila děla,
když spadl poslední a opěrný náš sloup.
A listy hnijící překryly lahví střepy,
skleněné stromy nám zalesnily zem
a v šarlatu se lítosti král slepý
nad Bohem lže teď krutým vítězem.
.................................................
Osmiverší pro nejváženějšího pana Jindřicha Cornelia Agrippu z Nettesheimu
U rýnských vod dlí čistý přítel hvězd.
Tajnivec je to a žhář metafor,
a popel vsype v bláto dálných cest
a bláznit nechce bláznům na odpor.
Alchemisty věší na veřeje,
on svěří klidně baňky popelu.
Nepřeje si, co si mudrc přeje
a přece umí ptát se andělů.
..........................................
Stavitelé mostů
Rozkázal Malomocný král
pod trnitým keřem kdysi dávno:
"Některé z vás pošlu stavět mosty
do rákosin a bažin pohraniční země.
Brodit se budete v bahnité vodě,
plece od těžkých cihel sedřené,
vzdáleni polibků, peněz i zpovědí,
v bezbřehých bažinách a polích krve,
nejslabší z vás se snad oběsí na vrbách,
prázdné číše duší i těl rozedřených.
Nicméně budete stavěti most.
Most mezi zemí Malomocnou a zemí Vypálenou.
Most nezdobený, most roztříštěných sloupů.
Cejch pokory vydřou vám v rameno cihly,
znamení temnota vyleptá v duši.
Poznáte sami, že těžké je srazit to břímě.
To ale stavitelům mostů bude zbytečné,
poutníkům mostů těch také.
Až dokončíte práci a vysypete poslední hlínu,
uvidíte před očima svýma most,
který vystavěly zdrané ruce vaše,
váš hrob pak bude hoden mlčení svého.
Vyjděte skrz Pelyňkové lány,
vytěžte nejčistší hrnčířskou hlínu,
pročisťte hlínu v kajícných slzách,
projdětě kolem vodopádu lží,
ohně vám hraniční ukáží,
kde most z nich stavěti máte."
I mlčel Malomocný král
A my jsme poklekli klaníce se mu
a klidni vyšli podle vůle jeho
v pochybách stavěti mosty.
A myslím, že i dnes to tak má mnoho lidí. Jistě mnoho lidí básně čte a píše, už jen proto, že je to v dnešní době "in". Otázkou je, kdo to dělá opravdu z lásky k umění a ke kráse a kdo se chce prostě jen cítit jako umělec a sbírat ohlasy.
Mám blízkého přítele, který píše nádherné básně, ale je můj úplný opak - většinu z nich nikdy nepublikuje ani nedá nikomu přečíst. Podle mě je to velká škoda, protože to je nádherné.
..................
Žalm za Jakoba van Hoddise
Jednoho podzimu, když vlaky z mostů spadly,
kdy ohně plamen zlý už krovy zachvátil,
poslední z lebky vlas teď uvolnil se zvadlý
a Smrťák v umění už našel si svůj styl,
spoutali prvního už zase archanděla,
žalmista poslední se na oprátce zhoup',
my ale přežili, když zlobu dštila děla,
když spadl poslední a opěrný náš sloup.
A listy hnijící překryly lahví střepy,
skleněné stromy nám zalesnily zem
a v šarlatu se lítosti král slepý
nad Bohem lže teď krutým vítězem.
.................................................
Osmiverší pro nejváženějšího pana Jindřicha Cornelia Agrippu z Nettesheimu
U rýnských vod dlí čistý přítel hvězd.
Tajnivec je to a žhář metafor,
a popel vsype v bláto dálných cest
a bláznit nechce bláznům na odpor.
Alchemisty věší na veřeje,
on svěří klidně baňky popelu.
Nepřeje si, co si mudrc přeje
a přece umí ptát se andělů.
..........................................
Stavitelé mostů
Rozkázal Malomocný král
pod trnitým keřem kdysi dávno:
"Některé z vás pošlu stavět mosty
do rákosin a bažin pohraniční země.
Brodit se budete v bahnité vodě,
plece od těžkých cihel sedřené,
vzdáleni polibků, peněz i zpovědí,
v bezbřehých bažinách a polích krve,
nejslabší z vás se snad oběsí na vrbách,
prázdné číše duší i těl rozedřených.
Nicméně budete stavěti most.
Most mezi zemí Malomocnou a zemí Vypálenou.
Most nezdobený, most roztříštěných sloupů.
Cejch pokory vydřou vám v rameno cihly,
znamení temnota vyleptá v duši.
Poznáte sami, že těžké je srazit to břímě.
To ale stavitelům mostů bude zbytečné,
poutníkům mostů těch také.
Až dokončíte práci a vysypete poslední hlínu,
uvidíte před očima svýma most,
který vystavěly zdrané ruce vaše,
váš hrob pak bude hoden mlčení svého.
Vyjděte skrz Pelyňkové lány,
vytěžte nejčistší hrnčířskou hlínu,
pročisťte hlínu v kajícných slzách,
projdětě kolem vodopádu lží,
ohně vám hraniční ukáží,
kde most z nich stavěti máte."
I mlčel Malomocný král
A my jsme poklekli klaníce se mu
a klidni vyšli podle vůle jeho
v pochybách stavěti mosty.
Liked by:
Klára Valentová
Luci Anovčí
