Vystupoval/a jsi někdy před publikem? Jaká zkušenost to byla?
Mým největším publikem byla třída na základní škole, když jsem musela mít referát. A zkušenost to byla příšerná. Ale chtěla bych se naučit mluvit a zvládat to.
Jéje! Čarodějnicí, vědkyní, astronautkou, psychiatričkou, zpěvačkou, herečkou, režisérkou, spisovatelkou, astrofyzičkou :DD A asi úplně vším ostatném, co si dokážeš představit.
Člověka, který převzal zodpovědnost za svůj život a ví, že se může změnit k lepšímu. Člověka, který přisuzuje špatným věcem dočasný charakter (ten test se mi nepovedl, protože jsem byl unavený) a dobrým stálý charakter (ten test se mi povedl, protože jsem šikovný). Optimismus je ctnost a lidé by na tom měli pracovat, není to jako s introverzí/extroverzí, kde je dobré oboje. Jde o tu zodpovědnost a o víru, že svůj život a spokojenost si ovlivňuji já sama a ne okolí nebo životní podmínky.
Svět je nebezpečné místo a je třeba vědět, jak se bránit. Máš u sebe nějaký nástroj na obranu, ať už se jedná o nůž, teleskopický obušek, pepřový sprej atd.? Proc máš právě tento/ nemáš žádný? Dokázal/a bys ho použít? Víš něco o sebeobraně nebo bojových uměních? Které je podle tebe nejlepší a proč?
Nic takového u sebe nenosím, protože se bojím, že by to nakonec bylo použito proti mně - v šoku vždy "zamrznu" a nejsem pohotová, tak je to dost pravděpodobné. Nic o sebeobraně nevím a bojová umění mi připadají estetická, ale se sebeobranou je moc nespojuju. Upřímně, má jediná obrana je to, že ve tmě téměř nikdy nechodím ven a i ve dne se snažím vyhýbat nějakým divným, nebezpečnějším, skrytým... oblastem.
Jsem už týden nemocná a tak se pořád zotavuju, i když už je to lepší. Dělám nějaký věci do školy, poslouchám hudbu, čtu si a chvílema brečím, protože mám zas nějakou šíleně přecitlivělou náladu. Jinak bych asi neudělala nic, takhle při nemoci si dovoluju hlavně být v klidu, aby se to zas nezhoršilo, protože před týdnem jsem s virózkou odjela do Prahy, tam pak dvě hodiny v noci v -10°C čekala na lavičce na autobus a z virózky se vyklubalo něco horšího nehledě na podchlazení ledvin.
Ø 1) Vzhledově krásný/á, věkově stejně, ale záletný/á, falešný/á a prostoduchý/á. 2) Vzhledově obyčejný/á, starší až o 20 let, ale věrný/á, pravdivý/á a zábavný/á. Výběr máš pouze mezi těmito dvěmi možnostmi. Koho vybereš a proč? :)
Toho druhého naprosto bez pochyb, vše, cos o něm napsal, včetně obyčejného vzhledu a vyššího věku, jsou pro mě pozitiva.
Upřímně, docela jo. Nemohla bych rozhodně mít mladšího partnera, vadilo by mi to a nesmířila bych se s tím. Musí být starší, vzdělanější, moudřejší, zkušenější... Vždycky jsem měla ráda muže o deset a víc let starší, než jsem já. Můj snoubenec je starší jen o 6 let a docela mě to mrzí, naštěstí je hrozně moc chytrý, čímž to kompenzuje. :D
Já se obávám, že to tak je vždycky, těžko k sobě oba budou cítit přesně to samé. Ale nezapomeň, že taky jsou různé způsoby lásky a každý ji dává najevo jinak. Možná, že někdy víc miluje právě ten, který to nedává najevo, u kterého to nejde vidět...
Deprese. Klinická deprese, ne nějaká blbá nálada. Vyhrává nade mnou už léta. Jsem dost přesvědčená, že na sobě pracuju víc než Bill Gates, ale zatímco jemu to úsilí získalo post nejbohatšího muže planety, vizionáře, génia a tak podobně, mně to zajistí jen to, že jsem ještě pořád naživu. Z nějakého důvodu, nevim.
Ahoj! Chtěla jsem se zeptat, jestli bys sledoval/a na instagram 'blog'. Plánuju si založit 'instagram blog' - sice nevím téma, ale jsem 15 letá holka a chci se zeptat, zda bys to sledoval/a?
Zlato, sledovat tě nebude nikdo, když budeš jen takhle škemrat, aniž bys neměla čím zaujmout. Nejdřív musíš něco nabídnout, internet je slečnami jako Ty přehlcený.
Se svou nejlepší kamarádkou, která je stejný magor jako já. Obvykle naše konverzace začínají tak, že jedna z nás udělá nějakou úplnou pitomost, za kterou by nás každý jiný člověk odsoudil, a hned to jde té druhé napsat... :D ♥