Co je nebe a co je království Boží? A teď mě ještě napadá - co je Ráj? Je něco z těch předchozích dvou možností, nebo je to něco zcela jiného? A může existovat výklad Bible, který připouští možnost neexistence nebe?
Řecké slovo basileia neznamená jen království jako formu vlády ve státě nebo jako územní celek, ale královskou moc a důstojnost panovníka, království Boží tedy znamená to, že je Bůh králem, vládcem, a vše, co z toho vyplývá. Ve Starém zákoně a v Apokalypse se stejná myšlenka vyjadřuje metaforou Božího trůnu - trůn jako viditelný symbol panovníkovy moci. V tomto smyslu je královstvím Božím i země, kterou Bůh stvořil, udržuje ji a vládne ji. V evangeliích se tím míní především Boží vláda nad těmi, kdo Ho poslouchají, snaží se dodržovat Jeho Zákon a podřizují se Mu jako svému Vládci. To se samozřejmě vztahuje jak na ty, kteří jsou v tady na zemi, tak na ty, kteří jsou v Církvi vítězné v nebi (a samozřejmě i v Církvi trpící v očistci), pak může Boží Království označovat i nebe (v tomto smyslu o něm mluví kající lotr). A konečně ve třetím významu to je pozemská, viditelná realizace této Boží duchovní vlády, totiž celá Církev.Ráj je synonymum nebe, tedy život po smrti v patření na Boha. A ano, může, znám i křesťany, kteří věří na reinkarnaci... Výkladů Bible existuje asi tolik, kolik existuje lidí, kteří ji četli, člověk po jejím přečtení může dojít k úplně odlišným závěrům než jaké prezentuje jakákoli Církev. Já jsem katolička a katolická Církev je jediná, která se nespoléhá jen na Bibli a to, jak ji kdo pochopí, ale sama podává nějaký výklad. Což je pro mnohé velký problém, ale pro mě naopak - je to logické, že Bůh nechce, abychom byli zajati ve vlastních představách, když pravda je prostě jedna a On chce, abychom ji znali... Ale to jsem se už dostala jinam.
Ježiš, na co jsem to zas narazila. "Když je názor podaný jemně, každej tě akorát pošle do pi*e!" Co si o tom myslíte? Vyjádřete se, prosím. Tohle mě doopravdy zajímá.
Nedává mi to smysl, nevím, co víc k tomu říct. Vždycky reaguju na to, jakou myšlenku reprezentuje, ne na způsob.
Představte si, že si třeba na Facebooku, nebo na jakékoliv jiné síti, pořídíte screenshot...třeba komentáře a chcete ho vystavit někam jinam do kyberprostoru. Cenzurovat jméno dotyčného, aby bylo zachováno soukromí, nebo necenzurovat, protože za své chování na internetu si je každý zodpovědný sám?
Kdyby to byl komentář u veřejného příspěvku (ve veřejné skupině nebo na profilu nastavený jako veřejný), necenzurovala bych. Kdyby to bylo v uzavřené skupině nebo u příspěvku jen pro přátele, cenzurovala bych. Takhle mi to vyhovuje - že jsou místa, kde si musím dávat větší pozor, a že jsou místa, kde je to volnější. A jo, taky jsem už napsala spoustu blbostí, za který jsem později nechtěla být zodpovědná :DJiná věc je, kdyby šlo o komentář, který by mohl mít nějaké důležitější dopady, něco nezákonného, něco obskurního od někoho známého/významného a tak, tam bych necenzurovala ani v soukromých příspěvcích.
Já nevim. Samozřejmě je to lepší než fosilní paliva, ale mám ráda Elona Muska a ten vodíku zrovna nefandi. A já fakt nejsem chytřejší než Elon. :D Takže fajn, ale asi jsem spíš pro elektriku. Nicméně to není nijak silný názor a ráda si ho nechám kvalifikovaně vymluvit.
Já si troufám říct, že pravděpodobně víš, jen to není pohodlné. Ony totiž fakt nejlíp fungují ty běžné řady, co člověk bezne slycha. Tedy, samozřejmě, že základem je psychoterapie a případně farmakoterapie (to je první zásadní krok, pokud jsi to ještě neudělal/a), možná i zkusit dobrovolnou hospitalizaci na nějakém psychoterapeutickem oddeleni. Já byla na pátém pavilonu v Horních Beřkovicích a pak na trojce v Bohnicích a vždy mi tam moc pomohli. Dál už je to komplikovanější, neboť Té vůbec neznám, ale dokud je to aspoň trochu možné, snaž se o ty základní věci - spánková hygiena, zdravé jídlo, pohyb, příroda, psát si deník, snažit se scházet s lidmi, pokud se od nich izolujes, nebo naopak udělat si čas pro sebe, pokud žiješ pro ostatní... Já coby zastánkyně Seligmana doporučuju zaměřit se na silné stránky a snažit se je kultivovat, snažit se vrátit k věcem a lidem, které jsi měl/a dřív rád/a (i když se budeš muset nutit), možná zkusit trochu analyzovat svůj způsob myšlení a naučit se své myšlenky ovládat. K tomu doporučuji knihu Naučený optimismus právě od doktora Seligmana, navzdory populárnímu názvu je to velký odborník, profesor na Pennsylvánské univerzitě. Pro mě pak bylo zásadní ještě přestat se příliš dramatizovat, přestat pořád jen přemýšlet a začít fakt něco dělat, ale to už netuším, zda je Tvůj případ. Obecně, zkus se zaměřit na to dobre. Něco dobrého je tu totiž vždycky.
Nedávno jsem si dala jeden kopeček s příchutí Oreo a jeden s příchutí Milka, byla to úžasný. :D Z tradičních příchutí asi karamel, cookies, pistácie. Jen ve vedrech preferuju spíš ovoce - jahoda, malina.
Závislost je spíše psychický problém než fyzický, takže nelze specifikovat podle látky. Závislost na kávě může být horší než závislost jiného člověka na kokainu. Myslím, že nejde o typ závislosti, spíš o to, jaký člověk jí trpí. Nejhorší je to samozřejmě pro labilní, duševně nemocné lidi, kteří nemají žádné zázemí a podporu a zároveň mají k závislosti genetické předpoklady. A to obecně, na čemkoli.
Tipy na nějaký pohádky?✨(třeba od Disneyho a tak?) Něco na co můžou úplně v pohodě koukat i starší? děkuju?
Já miluju pohádky, chodím na ně často i do kina. Naposled mě úplně dostal nový Lví král. Je to neskutečně nádherný a poučný. O tom, že člověk musí znát a být tím, kým opravdu je. Zároveň miluju moudrost Mustafy. Prostě láska.
Mi jde především o to, aby se to dalo poslouchat a nebylo to na úrovni Harryho Pottera, kterého četl Lábus. Stačí aby mi to netrhalo uši, omezit to ještě o žánr je příliš velký luxus
Pak škrtám toho poseroutku a myslím, že zbytek můžu s čistým svědomím doporučit. :) Jinak, moje úplně první audiokniha, do které jsem se okamžitě zamilovala, byla Muž jménem Ove. A je podle mě i skvěle namluvená. Akorát se bojím, že to není úplně pro Tebe, připadá mi trochu holčičí. :D
Znáš nějakou básničku zpaměti? Jestli ano, která to je?
If you can keep your head when all about you Are losing theirs and blaming it on you, If you can trust yourself when all men doubt you, But make allowance for their doubting too; If you can wait and not be tired by waiting, Or being lied about, don’t deal in lies, Or being hated, don’t give way to hating, And yet don’t look too good, nor talk too wise:If you can dream—and not make dreams your master; If you can think—and not make thoughts your aim; If you can meet with Triumph and Disaster And treat those two impostors just the same; If you can bear to hear the truth you’ve spoken Twisted by knaves to make a trap for fools, Or watch the things you gave your life to, broken, And stoop and build ’em up with worn-out tools:If you can make one heap of all your winnings And risk it on one turn of pitch-and-toss, And lose, and start again at your beginnings And never breathe a word about your loss; If you can force your heart and nerve and sinew To serve your turn long after they are gone, And so hold on when there is nothing in you Except the Will which says to them: ‘Hold on!’If you can talk with crowds and keep your virtue, Or walk with Kings—nor lose the common touch, If neither foes nor loving friends can hurt you, If all men count with you, but none too much; If you can fill the unforgiving minute With sixty seconds’ worth of distance run, Yours is the Earth and everything that’s in it, And—which is more—you’ll be a Man, my son!
∅ Jaký způsob máš na seznámení se s někým, koho vůbec neznáš a potkal/a jsi ho/jí třeba zrovna dnes?
Stalkuju a googlím, najdu jeho facebook - i když o něm nic nevím, tak se vždycky něco najde. :D A pak mu napíšu. Moc to neumím přímo, tak zahajuju konverzace takhle retardovaně. Nejdřív si s člověkem musím psát, než se odhodlám mluvit naživo.